Politické strany si kopou vlastní hrob

Snaha hnutí ANO prosadit většinový volební systém má svoji logiku. Politické strany by asi ale měly dát pozor, aby této změny později nelitovaly podobně, jako když zavedly přímou volbu prezidenta.

Je to necelý rok, co u nás proběhla přímá volba prezidenta. Jedním z hlavních argumentů pro její zavedení bylo, že je více demokratická než volba nepřímá. V zemi, kde se úřad prezidenta těší tak velké vážnosti, by občané měli mít právo si ho volit sami, říkalo se. Nový prezident se ujal svého úřadu a během půl roku se začalo mluvit o tom, že ohrožuje liberální případně parlamentní demokracii.

Obhájci přímé volby rádi vše svedou na Miloše Zemana. Lid si zkrátka vybral špatně. Přímá volba za nic nemůže. Ukázalo se, že současný prezident pohrdá Ústavou ještě mnohem více než Václav Klaus. Miloš Zeman tak v tomto ohledu překvapil, protože se čekalo, že nic horšího než Václav Klaus už není možné.

Obecně se podcenila symbolika, psychologie a zkušenost toho, jak u nás věci fungují. Nezáleží na tom, že pravomoci prezidenta jsou stále stejné. Důležitější je, že Miloš Zeman za sebou cítí miliony voličů, kteří ho volili, a Václav Klaus by si jich byl vědom také. To nejenom umožňuje sebevědomě si na ostatních politických aktérech uzurpovat další pravomoci, ale prezident je k tomu dokonce nucen.

V rámci předvolebního boje musel Miloš Zeman lidu něco slíbit – mít politický program. A aby ty sliby za něco stály, musely jít za hranici pojetí prezidenta jako notáře. Aby hlava státu svůj program nezradila, musí hledat cesty jak ho prosadit i tam, kde je to na hraně či za hranou jeho pravomocí.

Nyní po přímé volbě prezidenta přišla řada na tzv. přímou volbu poslanců (neboli většinový volební systém). Mluvit o zavedení přímé volby poslanců je nesmysl, protože poslanci se u nás už přímo volí.

V Ústavě je jasně uvedeno: „Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení.“ A není žádný orgán, tak jako to dříve bylo v případě nepřímé volby prezidenta, který by poslance volil místo lidu.

Většinový volební systém nově prosazuje hlavně hnutí ANO. Konkrétně by chtělo zavést dvoukolový většinový systém. Ostatní politické strany jsou úvahám o změně volebního systému směrem k většinovému nakloněny.

Za pozornost stojí argumenty, které na podporu většinového systému z ANO zaznívají. Místopředsedkyně hnutí Věra Jourová říká: „Výsledky poměrného systému nejsou dobré. Způsobuje značnou nestabilitu vlád, měli jsme tady různé bizarní koalice, různé přeběhlíky.“ Andrej Babiš pro změnu zdůrazňuje: „Kdybychom měli většinový systém, tak by to určitě urychlilo vyjednávání a měli bychom stabilnější vládu.

To, že většinový systém prosazuje ANO 2011, dává smysl. Toto hnutí bude ze změny volebního systému nejvíce profitovat a to bez ohledu na to, zda se podaří prosadit dvoukolový většinový systém či se posílí většinovost současného systému pomocí zvětšení počtu volebních obvodů či bonusu pro vítěze.

Z rozšíření počtu obvodů budou těžit velké strany, protože se v jednotlivých obvodech zvýší přirozená hranice nutná pro získání poslaneckého mandátu. Těžko říct, kdo se do budoucna bude moci považovat za velkou stranu, ale Babišovo hnutí asi ano. Stejně tak, pokud bude zaveden bonus pro vítěze, je velká pravděpodobnost, že ho v příštích volbách získá toto politické uskupení.

Největší dopad na náš politický systém by ale mělo zavedení dvoukolového většinového systému, které si ANO přeje. Prosazovat ho ve snaze stabilizovat vlády, urychlit jejich sestavování a zabránit přeběhlíkům však nedává smysl. Tento systém v první řadě povede k narušení vazby mezi poslanci a stranou. Ve výsledku to oslabí politické strany a prohloubí současnou krizi stranictví.

Co se stane? Kandidáty na poslance bez ohledu na to, z jaké strany jsou, bude nově zajímat jen to, jak si získat a udržet loajalitu voličů ve svém volebním obvodu. Loajalita k politické straně či jejímu vedení ztratí význam. Mnohem důležitější bude zajistit si peníze na kampaň, což posílí různé regionální klientelistické a korupčních sítě, a obracet se přímo na své voliče a předvolební sliby jim šít přímo na tělo.

Namísto toho, aby většinový systém zamezil vzniku přeběhlíků, tak může vést ke Sněmovně, která se s trochou nadsázky bude skládat jenom ze samých přeběhlíků tedy z dvě stě poslanců, které budou zajímat pouze voliči v jejich obvodech a peníze na kampaň. Tomu přizpůsobí to, jaké vládě dají důvěru a pro čí zákony budou hlasovat. O to těžší ale bude pro předsedy stran sestavit stabilní vládu a prosazovat konkrétní program.

To vše poškodí strany, které se více méně snaží budovat stranickou strukturu a fungovat jako klasické politické strany. Na hnutí, jako je ANO či Úsvit, která jsou postavena na jiných principech, to zase tak velký dopad mít nemusí. Miliardář Andrej Babiš má větší prostředky, jak si zajistit loajalitu svých poslanců než klasické politické strany.

Může jim nabídnout lepší financování předvolební kampaně, navíc vlastní také regionální média, jejichž vliv ve většinovém systému naroste. U tradičních stran, kolem kterých už nyní na regionální úrovni existují skupiny spřízněných podnikatelů, také hrozí, že místní politici se, co se týče peněz na kampaň, spolehnou spíše na ně než na svou stranu.

Z těchto důvodů by všechny politické strany měly důkladně zvážit, zda se jim opravdu vyplatí posilovat většinovost volebního systému či dokonce zavádět samotný většinový systém. Může se docela dobře stát, že dopadnou jako s přímou volbou prezidenta a jen o pár měsíců později budou litovat toho, co zavedly.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.