Přímá volba poslanců
Jaroslav BicanV poslední době roste potenciál vzniku koalice politických sil, které by chtěly usilovat o zavedení většinového volebního systému pro volbu poslanců — před touto vesměs zcela účelově pojímanou změnou je ovšem třeba mít se na pozoru.
Není to tak dávno, co byla zavedena přímá volba prezidenta a už existuje iniciativa na zavedení další přímé volby: tentokrát poslanců. Výzvu s názvem „Přímá volba poslanců 2014“ podporuje řada známých osobností např. Jan Pirk, Ondřej Vetchý, Markéta Šichtařová či Ondřej Soukup. O co jejím iniciátorům jde? Chtějí změnit volební systém tak, aby se dalo hlasovat přímo pro jednotlivé kandidáty. Teprve pak podle nich začnou politické strany navrhovat do parlamentu skutečné osobnosti. Autoři výzvy to zdůvodňují tím, že kandidáti v malých obvodech budou muset mít osobní kredit i schopnost naslouchat svým spoluobčanům. Zvolení poslanci následně budou cítit loajalitu k voličům a ne k zákulisním hráčům, kteří dnes o hromadných kandidátkách rozhodují.
Hned na úvod je třeba říct, že název iniciativy je zavádějící. Přímou volbu poslanců už totiž máme. Voliči u nás nevolí nepřímo tedy tak, že by nejprve navolili sbor volitelů a ten by teprve rozhodoval o tom, kdo se stane poslancem. Tak se u nás donedávna volil prezident. Poslance ale občané pomocí stranických kandidátek volí přímo. Iniciativa se chce proti kandidátním listinám vymezit, ale to, že užívá název přímá volba poslanců je dosti účelové. Jednak se o žádnou přímost nejedná. A pak je v tom cítit snaha naklonit si pomocí důrazu na přímou volbu veřejné mínění, které stálo i v pozadí změny způsobu volby prezidenta. Správně by iniciativa měla požadovat většinový volební systém s jednomandátovými obvody.
V každém případě snahy o zavedení různých podob většinového volebního systému u nás v poslední době opět ožívají. Právě zmíněná iniciativa spolu s Katedrou politologie FSS MU a Cevro Institutem uspořádaly ve středu 28. listopadu velkou konferenci na téma „Je většinový systém vhodný pro českou parlamentní dolní komoru?“
a) V mnohých předvolebních kampaních poslední doby do značné míry sázeli autoři (politické strany) na kritiku svých protivníků a negativní kampaně proti konkurenční straně. Obzvláště si vzpomínám na kampaň před volbami do Sněmovny 2010; např. ČSSD na ni podle Lidovek vydala téměř půl miliardy – a střídající vedení strany už se k tak nákladným kampaním netváří tak vstřícně. Některé strany byly podezřívány, že např. získaly neobvyklou slevu nebo, že v jejich prospěch si zadávali poškozující kampaně osoby mimo stranu.
b) Ve společnosti vládne antikomunistický diskurs v tom smyslu, že není příliš radno veřejně mluvit o případných kladech politického programu nalevo od ČSSD, protože se tím často vyvolává pochopitelná alergická reakce danná křivdami a zločiny minulého režimu. Celá řada politických stran a část infotainmentu tyto reakce vyživuje a používá k opomíjení argumentů přicházejících i zdánlivě „zleva“, čímž se podílí na rozšiřování skupinové zaslepenosti.
c) Ze zkušenosti se „zhasnutím“ provazejícím českou cestu privatizece, můžeme vidět, že slabý stát pod silným vlivem silných kapitálových skupin funguje a zároveň i nefunguje ve prospěch těchto skupin.
..tak můžeme formulovat například tuto hypotézu H0 (tedy hypotézu k testování):
Reforma volebního systému do Poslanecké směmovny, která usiluje o většinový systém s negativními „vyškrtávacími“ hlasy, se sice stává nevyzpytatelným z hlediska otázky, kdo bude vyškrtnut, ale zároveň posiluje moc negativních kampaní a proto i skupin vládnoucích kapitálem a skupin furmujících společensko-politický (názorový) diskurs. Zároveň není nemožné přesvědčit představitele různých politických proudů o tom, že navrhovaný systém vyloučí právě jejich rivala; zmíněná nevyzpytatelnost v tomto kontextu tedy může být výhodou (nikoli pro nezávislost politiků).
Teď ještě H1 a možno přejít k testování…
I když se jí pan Št\ampach a jiní obávají, v zemi podobné naší fungují výtečně už dlouho...
Ve své výzvě (www.primavolbaposlancu.cz) píší: "pomozte změnit volební systém do Poslanecké sněmovny, tak aby voliči mohli hlasovat přímo pro jednotlivé kandidáty". Plná podpora! Potřebujeme vztah osobní odpovědnosti mezi voličem a poslancem. Vztah osobní odpovědnosti - to je ta "zpětná vazba", která u nás chybí a tím umožňuje šíření neřádu. Viz poučený a moudrý příspěvek Jana Šterna ("Společnost bez kontroly") v knížce "Krize, nebo konec kapitalismu?" (editor Jiří Pehe, Prostor 2012). (A doporučuji se zamyslet nad tím, co Roger Scruton píše o člověku jako bytosti druhové a skutečném vědomí sebe samého, v citátu, který Štern uvádí.)
Ale k pro to nepotřebujeme měnit ústavu a zavádět většinový volební systém v jednomandátových obvodech. Autoři výzvy jsou si dobře vědomi jeho nevýhod.
Doporučil bych spíše "finský systém" přímé volby kandidátů, buď nezávislých, nebo stranických, abecedně uvedených na stranické kandidátce. "Hlas je tak odevzdán současně straně a současně tomuto kandidátovi. Pořadí kandidátů na kandidátce je tak ve výsledku stanoveno samotnými voliči. Počet hlasů pro stranu v daném obvodě je součtem hlasů odevzdaných všem kandidátům této strany. Mandáty se rozdělují v daném obvodě stranám podle celkového počtu hlasů, které získaly. O jejich konkrétním obsazení rozhoduje pořadí kandidátů. Je to systém dokonalý ve své jednoduchosti". Je to proporční systém - nevyžaduje změnu ústavy. A je ověřený mnohaletou finskou zkušeností. Již před lety ho doporučoval Jakub Patočka, z jehož článku jsem citoval (viz : blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jakub-patocka.php?itemid=7694. Dobrý popis je k dispozici v angličtině : countrystudies.us/finland/121.htm)