Pozitivní bouře

Projekt miliardáře Karla Janečka Vlny evoluce nabízí pozitivitu a nic než pozitivitu, v jeho podloží je ovšem dělení společnosti na vědoucí a kazisvěty.

8. října 2012 odstartoval projekt Karla Janečka Vlny evoluce, který vzbudil mnoho zájmu, nadějí i kritiky.

Iniciativa Pozitivní evoluce přichází s určitou formou výzvy k naději, k ochotě věřit, že jsme tvořiví lidé a tudíž schopni vytvořit svět lepší. Naše společnost trpí nedostatkem morálky, bezohledností a sobectvím a je nezbytné (dnes už by se téměř chtělo říct nezbytné pro přežití) přinést do ní debatu o hodnotách, dát starým slovům, která nám připadají omšelá, nový obsah, naučit se vnímat celek, umlčet skepsi a věřit v sílu dobré vůle. Stačí jen málo, člověk je strůjcem sebe sama víc, než si myslíme.

Kritici tohoto pokusu o vzepětí lidské schopnosti domluvy přicházejí většinou s odkazem na přílišný idealismus, „nereálnost“ a naivitu celé koncepce. Jsou tedy dle svého přesvědčení „racionálnější“, mají „reálnější pohled“ na politické problémy. Je otázka, nakolik je toto přesvědčení o vlastní „větší racionalitě“ či „reálnějším pohledu na věc“ založeno pouze na podceňování vyprahlosti, v níž se společnost jako celek nachází. Jako každá lidská emoce, i vyprahlost má tvůrčí potenciál – touhu, často ve své nutkavosti tak slepou, že je ochotna odít do roucha hrdiny Hitlera stejně jako Gándhiho.

Iniciativa vychází z celkem racionálního předpokladu, že člověk je nejen tvor bojovný a soutěživý, ale také tvor společenský, plný touhy po dobrém, hezkými vztahy rámovaném životě. Jen sám sobě nevěří, že právě tyto jeho vlastnosti jsou tvůrčí a podporován moc držícími složkami a systémem, utvrzuje se ve své bezmoci proti zlu. Až určité procento lidí (které je klíčové pro šíření a sdílení informace v kolektivním vědomí) pochopí, že jedinou možností, jak vyjít ze současné systémové krize, je emancipace a oživení vzájemné solidarity a tvořivosti, tato myšlenka se přetaví v kolektivní přesvědčení, a bude možné na ní budovat lepší svět.

Myšlenka stará jako lidské sny, mnohokrát prohlášená za „pouhou“ utopii, ale vždy znovu se vynořující v nových a nových podobách.

Organizátoři projektu dokonce vsázejí na image jisté naivity, o níž předpokládají, že lidi pohne k tomu, aby iniciativu vyřadili z kategorie opovrhované mocenské politiky a začlenili ji mezi „své zájmy“ – iniciativa má být pochopena jako pohyb občanské společnosti.

Jenže v tom je také jedno z úskalí projektu. Ve skutečnosti v naší situaci jde o politiku a dokonce o to, aby lidé přijali politiku za svou i se všemi boji, jež obnáší, nikoliv jako chráněné hájemství dobrých vztahů uprostřed džungle hrůz. Hra na „my“, kteří to víme a dobře myslíme, a „oni“, kteří nám to kazí, je jedním z projevů dětské nesamostatnosti, proti nimž se sama iniciativa obrací. A tak ujišťování, že „když nás bude hodně, donutíme je to změnit,“ vyznívají do prázdna.

Zdá se, že Karel Janeček neponechává věci náhodě, a ačkoliv ideu vytvoření politické strany odmítá, možná by rád kandidoval v novém většinovém volebním systému, který prosazuje jím podporovaná inciativa Kdo jsme. Budoucímu Fondu Karla Janečka bude předsedat kandidát na prezidenta Vladimír Dlouhý, takže naši novátoři nejsou od reálné politiky zas tak odpojeni.

Vypadá to, že tvůrce projektu hodlá své plány na nové uspořádání společnosti, které z jeho dílny srší poslední půl roku jeden za druhým, podpořit i hlasem lidu. V sálech „Pozitivních měst“ rád vypráví o další sametové revoluci, tisících lidí v ulicích už během listopadu. To máme za chvíli.

Nebezpečí utopií není v jejich nereálnosti, ale v představě, že víme, jak je naplnit. Jsou jen obrazem naděje, který se v nejlepším případě proměňuje zároveň s tím, jak se mění svět, a vytváří horizont naději k dalším našim krokům.

Shoduji se s iniciativou Pozitivní evoluce v jejím základním předpokladu, že nejen sokem živ je člověk, a možná i v zásadní vizi vývoje světa. Jsem ale přesvědčena, že cesta proměny je složitá a probuzení víry a sebejistoty je věcí pomalé a dlouhodobé tvorby provázené důkladnou analýzou minulosti a poučení z ní.

Různé formy nabádání k „pozitivnímu myšlení“, které asociuje i název iniciativy, často čelí kritice, že jsou pouhou sebestylizací a jejich prosazování proti tlaku reálných emocí může vyvolat i efekt velmi nepozitivní. Rozhodně je zdravé myslet pozitivně až poté, co jsme si do hloubky uvědomili všechny problémy a negativní emoce. Jinak se naplánovaná „pozitivita“ ráda zaplétá s dovnitř obrácenou agresí, a ta, stane-li se kolektivní, se zase ráda obrací ven.

Janečkovo přesvědčení, že „Obnova hodnot je pouze dobrá, nelze ji nijak zneužít,“ jak praví ve svém dopise, je jedním z oněch prohlášení, která jakoby už předem směřovala k vlastní zhrzenosti. Obnova hodnot může být dobrá, pokud k ní zvolíme dobrou cestu, během níž přerosteme svůj vlastní strach tím, že jej tvůrčím způsobem proměníme.

Další štěpení společnosti na vědoucí a kazisvěty tento cíl spíš nepodporuje.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Úterý, 30.Října 2012, 20:24:37

Podobně pohlíží na iniciativu Karla Janečka zde
http://tippelt.wordpress.com/2012/10/30/deja-vu-kaji-janecka-prazdne-duchovno-a-lepsi-lide/

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Středa, 31.Října 2012, 05:47:26

To jeho zařazování lidí do škály mezi 1 a 0, kde 1=absolutní dobro a 0=absolutní zlo, se mi moc nelíbí, zvlášť pokud si pan Janeček myslí, že to umí spolehlivě vyhodnotit a že je to snad nějak definitivní. Člověk si nemá být nikdy ničím úplně jistý a exaktní metoda v těchhle věcech není právě nejvhodnější. Každý má mít šanci stát se lepším člověkem. A naopak, nikdo by si neměl být jistý sám sebou a přeceňovat se, pokud se blíží k jedničce.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Exaktní metody Středa, 31.Října 2012, 07:26:19

Byly vymyšleny právě kvůili tomu, aby poskytovaly jistotu. Například i v tom, že nic není absolutní. Samozřejmě není dobré držet se pevně metody, která dává předpovědi, které pak v praktickém životě nefungují... to by určitě nebylo ani správné ani věděcké.
Ale myslím, že například Saša Uhlová v tom článku o Židošvýcarovi docela pěkně přiblížila, že není špatné si někdy všimnout, že určité metody už máme hodně natvrdo zadrátovány v mozku.
(Samozřejmě se dá zkoumat, co tam máme od narození a co nám tam vštípili naši drazí vychovatelé.)
Ale rozhodně je pravda, že já si lidi nálepkuju mnohem raději barvami, než 50ti stupni šedé. :-) (Ale úplně nejraději si pojím lidi s tóny, anžto hudba je úplně nejvíc... :-)

Luděk Ševčík - OSVČ

Středa, 31.Října 2012, 19:05:55

Janečkova Pozitivní evoluce je takovou jeho hrou. Je to snaha o zviditelnění, když už má tolik peněz, tak ať si jej lidé už jednou začnou také konečně všímat a má z toho nějakou tu slávu. On není hloupý, jeho projekt vypadá bez hlubšího zkoumání smysluplně. Obzvláště teď, kdy se střední třída sype dolů kopcem, tak podobné projekty jsou přímo vyhledává. Já se teď vyjádřím absolutně subjektivně. Projekt, na kterém se podílí Dlouhý, mě nestojí za studium, protože Dlouhého stopa na devastaci této země je neodiskutovatelná. Navíc v sobě mám žebříček hodnocení lidí, sestavený podle přínosnosti jejich práce ostatním. Burzovní makléři, sebeúspěšnější, jsou asi 100 kilometrů pod metaři, velmi blízko dna. Kdyby evoluce nechodila po tak klikatých cestičkách, tak by nám tu Janeček nezaváděl svoje Pozitivní evoluce.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Renormalizace Čtvrtek, 1.Listopadu 2012, 09:45:17

Díky paní Hájková, že jste mne přinutila zběžně prolétnout ten Janečkovo web a hledat tam tu opozici (dobro, zlo). Přiznám se, že toto je jedna z věcí, kterých se tu v diskusích podle mne stále dotýkáme a nevím, zda je možné zkusit se shodnout na nějakém východisku, které by bylo přijatelné pro Vás, paní Hrbkovou i mne...
Přiznám se, že já osobně často tápu, co je "dobré" a co "špatné" (navíc někdy je něco dobré pro mne, někdy i pro ostatní... atd...). Třeba taková vysokohorská turistika... to by se dalo řešit do halelujá... :-).
Přesto osobně považuji slova "dobrý" a "zlý" užitečná právě k tomu, aby nám pomáhala se v těch reálných situacích orientovat (a případně se i dohodnout).

Raději se proto zeptám... Existují nějaké okolnosti, při kterých bych měl volit "zlo"?

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

D. Lobpreisovi o dobru Čtvrtek, 1.Listopadu 2012, 17:55:18

Myslím, že zlo by se nemělo volit nikdy. S dobrem a zlem to však určitě vůbec není jednoduché. Já o tom občas přemýšlím. Pokud nemají stát různá dobra proti sobě, musí existovat něco jako světové dobro (či nejvyšší Dobro?). Dřív možná nebylo nutné brát v úvahu světové dobro, protože mnohé civilizace a kultury existovaly daleko od sebe a nijak si navzájem nepřekážely (pochopitelně ne vždy - někdy si překážely záměrně). Stačilo tedy zajímat se o nějaké společné obecné dobro (dobro komunitární). Jak o tom píše Marx v Grundrissech, toto komunitární dobro někdy ve starověku navenek vystupovalo jako kmenový bůh (např. židovský bůh Jahve původně představoval dobro Izraele, teprve později byl chápán jako jediný Bůh). Bohové znepřátelených kmenů stáli proti sobě jako symboly kmenového dobra svých nositelů. I v dnešní době mohou různá národní dobra stát proti světovému dobru. Například americké národní dobro je z toho dost často podezíráno.
Ne, že by skupinová a individuální dobra neexistovala, avšak nesmějí být v rozporu se světovým dobrem, čili musí s ním být kompatibilní. Pochopitelně nemusí, ale měla by. Člověk by se asi měl snažit, aby to jeho dobro (individuální nebo skupinové) bylo v souladu se světovým dobrem. Čili měl by ho stále přehodnocovat. Když si se svou rodinou budu chtít postavit dům, je to dobré, pokud to není v rozporu se světovým dobrem. Může to však být v rozporu s individuálním či skupinovým dobrem jiných lidí. Otázka, čí individuální nebo skupinové dobro je víc kompatibilní se světovým (nebo i národním) dobrem, je velice složitá a řeší ji (ne vždy úspěšně) právo i etika. Avšak jisté je, že světové dobro by mělo být přístupné všem a spravedlivé ke všem, jinak by nebylo světové. Proto mnoho lidí nevěří, že něco takového je vůbec možné. Ze světového dobra nikdo nemůže být vyloučen. Ani ti, kteří ho odmítají. Ani ten, koho vyloučí pan Janeček tím, že ho nějakým způsobem přeměří a ve škále mezi nulou a jedničkou zařadí blízko nule.
Strategie, jak postupovat, abychom byli co nejméně v rozporu se světovým dobrem, mohou být různé. Člověk může v tomto směru „neznat bratra“ – například může odmítat kupovat pro svou rodinu banány, protože nadnárodní korporace vykořisťují dělníky na plantážích. Nebo se může přednostně snažit o dobro pro nějakou (svou) komunitu (např. národní stát), aby tato komunita či tento stát následně působily ve prospěch celosvětového dobra. Záleží na tom, které strategii víc věříme.A nebo taky komu věříme.
Pokud jde o hodnocení, tedy kdy vlastně se člověk může považovat za dobrého (předpokládejme, že lidé chtějí být dobří), pak každý má následující problém: 1) Co dělat, aby byl dobrý 2) Co nedělat (čemu se vyhnout), aby byl dobrý. Člověk je vlastně neustále stavěn před problém, nakolik má být aktivní. Má-li být aktivní co nejméně, aby (třeba omylem) nezpůsobil zlo nebo má-li být aktivní co nejvíc, i když se mu občas něco nepovede. Tady mě napadá, jak jsem nedávno někde četla, že muslimové věří, že důležitější je dobro chtít, než konat.
Raději toho už nechám, protože je jisté, že čím více budu toto téma rozebírat, tím více rozporů a neřešitelných situací se asi objeví. Ukázalo by se, že objektivně hodnotit dobro je někdy dost těžké, ba snad občas i nemožné. Při identifikaci dobra člověk patrně používá více cit než rozum. Rozhodně to však nikomu nebrání v tom, aby o tom aspoň čas od času uvažoval.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

dobro? Čtvrtek, 1.Listopadu 2012, 18:03:39

Dobro je v jistém smyslu bezútěšné.
(Franz Kafka)

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Tak to jsem z toho už úplně jelen.... Čtvrtek, 1.Listopadu 2012, 21:22:57

Já jsem z těch počítačů už tak zblblej, že i definici slova dobro hledám na wikipedii... a hle... vše se vyjasnilo: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dobro_(n%C3%A1stroj) :-)

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Děkuji paní Hájková Pátek, 2.Listopadu 2012, 09:22:59

...za zajímavý námět k zamyšlení o normativní etice. Budu o tom trochu přemýšlet a uvidím, zda mne do nedělní mše napadne nějaké jasné, všeobecné a konečné řešení. Bojím se ale, že na nic moc chytrého nepřijdu a že tedy dnes i v budoucnosti budu muset ty dobré věci od špatných rozlišovat sám a snad mi v tom pomohou diskuse s ostatními (třeba jako právě tato).
Nakonec v nejhorším případě asi budu muset připustit i hlasování. :-) (A s ohledem na dnešní datum si člověk někdy říká, jak by asi hlasovali moji praprarodiče - bo prarodiče ještě furt hlasovat chodí... a jak asi budou hlasovat naše děti..?)

Petr Litschmann - M.Žižkov

Čtvrtek, 29.Listopadu 2012, 11:57:23

Ty poslední odstavce se paní Hrbkové povedly.
Jak odkazuje David Lobpreis,
transcententnější je hrát na dobro, než (si) hrát na dobro :-)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.