Minulý týden jsem psal o tom, jak se pět autorů Deníku Referendum staví k „pestrosti“ a „levicovosti“ Strany zelených. Dnes se zaměřím na poslední klíčové slovo: „liberálnost/liberalismus“.

Vycházím z těchto článků: Levicoví liberálové mají koho volit (Jan Sládek), Proč zůstávám ve Straně zelených (Andrea Cerqueirová), Dilema liberálního voliče (Ondřej Hudec), Po zelené doleva? (Martin Škabraha) a Liberální dilema Strany zelených (Jan Černý).

Liberálnost/Liberalismus

Podle Sládka, Hudce a Škabrahy by se Strana zelených měla profilovat jako „liberální“; právě tím by se měla odlišovat od tradičních levicových stran. Cerqueirová se o této představě nezmiňuje; Černý se k ní staví rezervovaně.

Sládek, Hudec ani Škabraha nepoužívají abstrakta „liberalismus“ či „liberálnost“: Sládek mluví o „levicových liberálech“; Hudec o „levicově liberálních“ (a „sociálně liberálních“) voličích; Škabraha prostě o „liberálech“. Zejména Sládek a Hudec totiž — spíš než určitou politickou filozofii — mají na mysli specifickou sociální skupinu; mluvívá se i o „městských liberálech“ (tak i v Černého článku).

S pojmy „liberalismus“ a „liberálnost“ operuje ve své kritické reflexi až Černý. Zároveň však obohacuje debatu o významy tohoto pojmu, které se u předchozích autorů nevyskytují. Proto bude vhodné prozkoumat, jak zmínění autoři slovo „liberální“ (a příbuzné výrazy) používají.

Tento pojem sice má svůj učebnicový politologický význam, ale zároveň na mnoho lidí zkrátka působí dobře. Možná i proto chtějí Sládek, Hudec a Škabraha pro Stranu zelených nárokovat „liberálnost“.

Koneckonců: také Martin Bursík nyní toto slovo používá jako rozlišovací znamení i vábidlo na voliče. Vetkl jej do názvu své nové strany; a v jednom z prvních rozhovorů po jejím založení vyhlásil, že „zelení ztratili schopnost oslovit liberální voliče“.

Liberalismus jako životní postoj

Jádro polemiky mezi Škabrahou a Černým tkví ve vymezení liberalismu coby úhrnného životního postoje.

Na této rovině debaty Škabraha ztotožňuje liberálnost/liberalismus jednak s pragmatičností, jednak se skeptickou racionalitou. Liberál by podle něj měl politické návrhy, ať už levicové, nebo pravicové, „hodnotit z hlediska jejich věcné relevance“.