V hospodě víc moudrosti než v dnešní škole

Petr Pokorný

Z návštěvy jedné vesnické hospody může vyplynout řada otázek důležitých pro naše školství. Mají dnes učitelé ještě prostor učit a nebo už jen dělají projekty, metodiky, plány a programy, evaluace, aktualizace, strukturalizace a restrukturalizace?

Tak jsme zase zajeli za bratrancem Karlem. Děda si to tak přál, aby rodina držela pohromadě. Karel byl vždycky spíš taková černá ovce rodiny, ani to gymnázium nedodělal, pak se mu ani na učňák nechtělo. Na rozdíl od nás (a zvlášť ode mne, který se vždy pilně učil a nakonec se stal středoškolským profesorem!) neudělal žádnou kariéru. Ale zajet jsme za ním museli, už kvůli dědovi. Takové rodinné saturnálie, znáte to, patricijové sestupují k plebejcům.

Karel je teď správcem jedné vesnické hospody. Už ta cesta po zanedbané vesnické asfaltce nás naplňovala blaženým pocitem převahy a pýchy. Od chvíle, kdy jsem do hospody vstoupil, jsem ale musel přehodnocovat, kdo tu kope za patricije a kdo za plebs.

Máš tu čisto, člověče“, říkám s překvapením. „Jo, to jo. Víš, kdo mi tu uklízí? Jeden Kurd, uprchlík. Sranda je, že ho celý měsíc nevidím. Přes den maká na stavbě a u mě uklízí v noci. Vidím ho jen patnáctýho při výplatě.

No, říkám si v duchu, tak to by v naší škole nešlo. Ve škole je na prvním místě výpis odpracovaných hodin, zápis do třídnice, předpis, přípis, popis, odpis, přepis, spis a podpis na spis. Po tom jdou inspektoři, cifršpióni. Co se v hodině fakticky odehrává, je podružné.

Sedneme si ke stolu a vyhlížíme bratrance, ale ten se nenuceně dál baví se štamgasty. Konečně ... přichází k nám a s lehkou omluvou vysvětluje: „To víte, tihleti mě živí. Vy a výletníci přijdete a zas odejdete, ale z těchhle já jsem živ.“ A helemese, tohle zní rozumně, tohle to ve škole taky neznáme.

My učitelé nejvíc sil věnujeme drzým blbcům, kteří se stejně nic naučit nechtějí, kteří se ve škole jen ukrývají před sociálkou. A ty chytré a snaživé děti sedí v koutku a trpělivě čekají, až ukrotíme ty rušiče a rušičky.

Tak to sis dovolil naposledy, ty ...!“, přetrhne Karel klidný hovor s námi a skáče po podnapilém strejci, který něco zkoušel na číšnici. No teda, no teda, já snad začnu dojetím plakat, šéf pajzlu chrání pinglici. To by měli vidět učitelé!

Kolikrát už jsem - a z tolika míst - slyšel, jak ředitel potrestal a ponížil učitele, protože se žáčkovi něco nezamlouvalo. Učitel si troufne pokárat žáka a ... tím ohrožuje jeho individualitu a křehký rozlet jeho mládí, dusí jeho niterné potřeby. A tak lup za uši ... učiteli.

A to jadrné slovo, ten řežavý, přiléhavý výraz „ty ...“ — to už se taky ve škole nesmí používat. Ve školní jídelně ano, to analyticky probíráme naše žáky a jejich diagnózy, půjčujíc si termíny z Brehmova atlasu zvířat a učebnice psychopatologie. Ale na pedagogických poradách a zvlášť na rodičovských schůzkách používáme jiné výrazivo.

Nejoblíbenější je jeden eufemismus, kamufláž až nesrozumitelná: „Je to takový velmi živý hoch.“ Přemýšlím, přemýšlím, a snažím se dobrat smyslu té výpovědi. Znamená to, že život se projevuje naprostou absence kázně, vůle a sebekontroly? Znamená to, že hodní a pozorní žáci jsou „velmi mrtví"?

Teda, Kájo, klobouk dolů“, ozve se moje manželka, když vidí, že už pro závist nejsem schopen slova. „Máš to tady pěkné, daří se ti.“ „Ale jo, daří. Ale je tu ještě hodně úkolů. Střecha by chtěla nově pokrýt, okapy, předzahrádka, reklama ve městě, izolace ve sklepě, prahy, je toho dost. Ale hlavně si pořád musím hlídat, abych měl dobrý pivo.

To už se kácím pod stůl a tam v přítmí klnu, vzdychám a naříkám: „To snad není možný. My jsme už ve škole přestali učit, abychom mohli dělat projekty, metodiky, plány a programy, evaluace, aktualizace, strukturalizace a restrukturalizace, a tenhle nýmand si tady dál hlídá čerstvý pivo...

    Diskuse
    KL
    A co až bude zaveden kariérní řád, podle něhož, jak napsal v UN předseda AŘG Jiří Kuhn, by "leader školy" mohl mít až o 20% vyšší plat?!
    PM
    January 14, 2014 v 11.57
    Poté bude pane Lippmanne dílo skoro dokonáno
    - 60 procent sboru učitelů překročí v plusmínus pětačtyřiceti hraniční linii a vyhoří aut.
    January 14, 2014 v 22.35
    Metodiky a vyhoření.
    Všechny uvedené metodiky, plány, hodnocení, reporty, denní ,měsíční plány dělají dnes všichni kvalifikovaní zaměstnanci ,přestože musí také vykonávat své zaměstnání .Nicméně trochu mne překvapuje povýšenecká rétorika autora vůči bratranci, nadruhé straně se v úvodu hlásí, že je profesorem byť jsem přesvědčen, že profesorský titul nemá.Takový postoj hovoří o jistém osobním rozpolcení, možná profesním vyhoření...
    MK
    January 15, 2014 v 12.25
    Pane Ševčíku
    myslím, že ty formulace v článku, které vás překvapují, jsou míněny ironicky.
    To, že se středoškolským učitelům říká "pane profesore", se nelíbí mnoha lidem, ale takový je úzus a zvyk. Stejně jako si komunisté říkají soudruhu, ač mezi nimi nepanuje soudružství, socialisté příteli, ač se nepřátelí, a já vás oslovil pane, ačkoli nejste mým pánem.
    To psychologizování je tedy velmi laciné.
    PH
    January 15, 2014 v 21.48
    Výstižný článek
    Popisuje situaci tak jak je. Potvrzuji: pro samé projekty a k tomu ještě učit jsme hlavně utahaní, na naší škole v jeden čas běželo sedm (!) projektů. Znám však školu, kde pro projekty mají k tomu určené oddělení - to je rozumné.
    Málo se ví, že však nebýt projektů, nemáme dobře vybavené laboratoře (a že je jich na technických odborných školách třeba!). Protože ve školství nefungují účetní odpisy, nemůžeme si "spořit" na nákupy nových přístrojů, osciloskop, počítač či měřicí přístroj 10 let starý má stále cenu třeba 20 tis. Kč.

    Štamgastů si však vážíme stejně jako hostinský, vždyť o tom svědčí podlézání žákům, jen aby přišli na zrovna tu naši školu (teď míním obecný trend, když neexistují přijímačky na SŠ a existují normativy - záhuba školství), jen to "pivo" asi našim "odběratelům" moc nemůže chutnat - soudě podle výstupních znalostí absolventů středních (ale i vysokých) škol.

    Přesto bych však nebyl tak skeptický ke všem žákům - vždycky se najde tak čtvrtina až třetina ve třídě, která je vynikající a možnosti dané projekty, ať už to jsou výměnné stáže nebo tvorba náročných technických přístrojů a zařízení jim dají impulsy pro odborný i osobní rozvoj (promiňte mi některé obnošené výrazy). Máme třeba vítěze Českých hlaviček, absolventa pařížské Grand ecole ad.

    Nakonec poznámka: SŠ profesor jsem měl na pracovní smlouvě naposledy někdy před rokem 89, teď máme všichni na pracovní smlouvě prostě "učitel".
    MP
    January 16, 2014 v 12.43
    Nerad kazm idylické souznění,
    ... ale on ten bratranec to pivo také musí zaúčtovat a mít v pořádku příslušné papíry. Leda by tak mohl mít toho kurdského gastarbeitra načerno To by šlo na škole o něco hůř.
    A projekty mají vesměs náklady na administrativu.
    Postavení českých učitelů je ohavné, platy bídné, podfinancování českého školství zbytečné a amorální, ale co se týče zrovna těchto věcí naříkají spíše na vlastní neschopnost a na neochotu přijmout něco, co z dobrých důvodů (teď myslím ty otravné spisy) funguje už od Marie Terezie.
    Malér je s tím vybavením škol -- v této oblasti by vzal každý rozumě uvažující hospodský bejkovec a šel někoho spráskat, ony by ty rány sice téměř určitě padly vedle, ale stejně bay to dalo věci do pohybu. Začít by ovšem musel ve školách, kde sice není na osciloskop, ale dotekovou tabuli, ke které přijde jen školení na deset tisíc, na tu ano.