Otevřený dopis ministru školství

Monika Stehlíková

Gymnaziální učitelka píše otevřený dopis ministru školství. Na konkrétních příkladech popisuje, jak se nový systém maturit ukázal jako nespravedlivý a pro svůj účel nevhodný.

Vážený pane ministře,

Obracím se na vás s žádostí o přezkoumání podoby tzv. státní maturity a s prosbou o zamyšlení, zda je jí opravdu potřeba. Jsem češtinářka, a mé výhrady budou proto směřovat k podobě maturity z českého jazyka a literatury, řada kolegů však naše obavy i námitky sdílí.

Ústní část zkoušky považujeme za relativně povedenou, didaktický test za velmi diskutabilní, způsob, jakým jsou hodnoceny slohové práce, je pro nás však zcela nepřijatelný. Problematické jsou už podmínky, za nichž studenti práci píší. Podobně jako u vyšší úrovně matematiky jsou i zde vystaveni nepřiměřenému časovému tlaku — na základní úroveň mají šedesát minut, na úroveň vyšší minut devadesát. Zatímco několik let vedeme studenty k tomu, aby si každý stylistický projev pečlivě promysleli, v zásadní zkoušce studia jsou nuceni toto pravidlo porušit.

Ještě minulý rok slohové práce opravovali učitelé na příslušné škole, kteří předtím prošli zdlouhavým a bezpochyby drahým školením Cermatu. Vletošním školním roce bylo opakovaně vyškoleno čtyři sta češtinářů, kteří na základě kritérií stanovených Cermatem práce opravovali anonymně. Důvodem této změny byla údajná objektivita hodnocení. Ponechávám stranou, že tím stát udělal z tisíců češtinářů nesvéprávné protopodvodníky, kteří jsou dost dobří na to, aby studenty vyučovali, nikoliv však na to, aby mohli ve finální zkoušce jejich výkony hodnotit. Daleko závažnější mi připadá fakt, že centrálně nastavené neprůhledné bodování zcela ignoruje tak klíčové aspekty, jakými jsou individuální pokrok studentů, a především kreativita.

Letos bylo běžným jevem, že dlouhodobě vynikající studenti získali průměrný až podprůměrný počet bodů, zatímco studenti méně schopní ve slohové práci triumfovali, a to jen proto, že si vybrali jednoduchý návod na přípravu palačinek. Pro budoucí maturanty je to jednoznačný vzkaz k tomu, aby si vybrali cestu nejmenšího odporu a volili neriziková témata. Možná se tak v budoucnosti staneme globální velmocí v kompetenci psát popisy pracovního postupu a vychovávat unifikované prefabrikáty, nikoliv samostatné a kriticky myslící občany.

Ve staré verzi maturit dostal student před ústní maturitou svou písemnou práci do ruky, mohl si ověřit míru objektivity hodnocení a případně si stěžovat. Systém hodnocení ve státní maturitě je naprosto anonymní a složitě ověřitelný. Studenti do rukou dostanou tabulku s body a odborným hodnocením, které je pro ně nesrozumitelné, opravenou práci nevidí, a proto si výsledek nemohou nijak ověřit.

Příkladem může být slohová práce mého studenta, jenž získal celkem sedm bodů, a slohovou zkouškou proto neprošel. Protože šlo o průměrného, nikoli však podprůměrného žáka, přečetla jsem si originál jeho práce a dala ho přečíst i dvěma kolegům, kteří jsou proškolenými hodnotiteli písemných maturit. Oba mi potvrdili, že výkon odpovídá trojce, nikoliv pětce. Další student naší školy, který měl dlouhodobě velmi dobré výsledky, získal 0 bodů, protože údajně nedodržel zadání stylistického útvaru — jeho práce prý byla stížnost, nikoli však stížnost oficiální. Letos u nás maturovalo více než sto studentů, není dost dobře možné, abychom si objektivitu hodnocení ověřovali u každého. V každém případě se však stávající systém ukázal jako nespolehlivý a vůči studentům a koneckonců i vůči učitelům jako nemravný.

Cermat, a především jeho ředitel Pavel Zelený, vystudovaný statistik a člověk, který se na podobě SM podílí již od roku 2006, s bohorovnou arogancí odráží zcela oprávněné výhrady odborníků ve vzdělávání, učitelů i médií. Naši studenti však nejsou statistickými jednotkami a učitelé nejsou lokajové, kteří mají sloužit momentálním rozmarům státu. Přestože se o nás v médiích mluví především jako o křiklounech dožadujících se peněz, řada z nás má svou profesionální čest. Neseme odpovědnost za svou práci před rodičovskou veřejností, před našimi studenty i před vlastním svědomím, dělat slouhy anonymnímu kafkovskému molochu však odmítáme.

Za učitelský sbor gymnázia vedoucí PK českého jazyka a literatury

S úctou Mgr. Monika Stehlíková

PS: Se souhlasem jednoho z poškozených studentů přikládám jak kopii jeho slohové práce, tak hodnocení Cermatu. (Ve fotogalerii)

Na vědomí: Jiří Struček, radní Plzeňského kraje pro oblast školství, mládeže a sportu, Pavel Zelený — Cermat, média.

    Diskuse
    JS
    June 7, 2012 v 13.01
    Souhlasím
    Na Britských listech vyšel článek http://blisty.cz/art/63734.html. Líbí se mi na něm, že porovnává sovětský systém z dneškem. Vidím to velmi podobně. Komunistické plánování, stejně jako tržní řízení (to reálné v rámci podniků), klade důraz na efektivitu a předvídatelnost více než na to, jak lidé fungují a chtějí fungovat. Proto jsou všude manažeři odjakživa posedlí měřením, místo aby se zkrátka na lidi spolehli (a ono kdyby se totiž spolehli, mohlo by se ukázat, že vlastně nejsou potřeba). Paradoxně tak ovšem vzniká neefektivní systém, kde se spousta času a energie ztrácí měřením a vykazováním.

    Na druhou stranu, mám proti tomu článku na BL velkou výtku - označuje jednu stranu - tedy standardizované testy - za podvodníky, a mluví o skutečných expertech - ale jak to lidé mají rozlišit? Pokud se neřekne, co dělají ti "správní" odborníci jinak, je to tvrzení proti tvrzení.

    Podle mě ovšem to není tak snadné říct, protože realita patrně je, že to hodnocení nelze algoritmizovat (tedy sestavit postup pro všechny situace). Dokonce je to možná nežádoucí. Rigidní postup se lidé mohou naučit obcházet, a ztrácí se tím jeho smysl.