Na Britských listech vyšel článek http://blisty.cz/art/63734.html. Líbí se mi na něm, že porovnává sovětský systém z dneškem. Vidím to velmi podobně. Komunistické plánování, stejně jako tržní řízení (to reálné v rámci podniků), klade důraz na efektivitu a předvídatelnost více než na to, jak lidé fungují a chtějí fungovat. Proto jsou všude manažeři odjakživa posedlí měřením, místo aby se zkrátka na lidi spolehli (a ono kdyby se totiž spolehli, mohlo by se ukázat, že vlastně nejsou potřeba). Paradoxně tak ovšem vzniká neefektivní systém, kde se spousta času a energie ztrácí měřením a vykazováním.

Na druhou stranu, mám proti tomu článku na BL velkou výtku - označuje jednu stranu - tedy standardizované testy - za podvodníky, a mluví o skutečných expertech - ale jak to lidé mají rozlišit? Pokud se neřekne, co dělají ti "správní" odborníci jinak, je to tvrzení proti tvrzení.

Podle mě ovšem to není tak snadné říct, protože realita patrně je, že to hodnocení nelze algoritmizovat (tedy sestavit postup pro všechny situace). Dokonce je to možná nežádoucí. Rigidní postup se lidé mohou naučit obcházet, a ztrácí se tím jeho smysl.