Rok bahna. Za českým rokem 2013

Filip Outrata

Uplynulý rok přinesl v českém prostředí vzedmutí bahna lhostejnosti a xenofobních, rasistických postojů, stejně jako hlubokou krizi celého politického systému. Vyhlídky do budoucna nejsou příliš povzbudivé.

Odcházející rok ve vlastech českých a moravských pro mě zůstane rokem bahna. A nebude to bahno po dalších ničivých povodních v červnu. Tím skutečným bahnem, které se nedá snadno smýt a je stejně toxické jako to povodňové, je lidská zášť, omezenost a nesnášenlivost. Vrstvy toho všeho, které plynutí roku 2013 u nás zanechalo, budou otravovat vodu a vzduch ještě dlouho.

Reakce na narození zdravých paterčat romským rodičům ukázaly v hrůzné zřetelnosti postoje a názory spodiny české společnosti, prosakující stále znepokojivěji mezi politiky, kteří zvláště v závěru roku na senátní půdě předvedli skutečný festival protiromského populismu.

Z hlediska demokratické levice je přitom podstatné si stále uvědomovat, že protiromské nálady a na ně reagující postoje a výroky politiků mají v sobě širší antisociální potenciál: namísto „černých“ se mohou terčem hněvu „obyčejných lidí“ snadno stát jiné skupiny ve společnosti, definované národnostně, sociálně či třeba nábožensky nebo sexuální orientací.

Tristní situace cizinců žijících v České republice, na niž trvale upozorňují nečetní aktivisté za lhostejného nebo spokojeného nezájmu společnosti jako celku, je dalším toxickým dědictvím českého bahna.

Lidská práva nejsou chápána jako záruka lidské důstojnosti konkrétních lidí, ale jako jakási zvenčí vnucovaná ideologie. Za odporem k této „ideologii“ ale není žádná skutečná idea či hodnota, ale pouze zášť kombinovaná se strachem a pohodlností: zhoubné spojení.

Hloubku českého xenofobního a rasistického bahna v závěru roku nečekaně dosvědčily diskuse provázející smrt Nelsona Mandely. K očekávatelné kritice zesnulého jako „komunisty“ a „teroristy“ se připojila nezanedbatelná vlna rasistických komentářů vedených přesvědčením, že „černí“ jsou ze své podstaty méněcenní, násilní a nevzdělatelní, a rasová segregace je pro ně nakonec požehnáním.

Jiným rozměrem našeho bahna je, bohužel rovněž tradiční, nezájem většiny české veřejnosti o světové dění a o cokoli, co přesahuje poněkud zasmrádlou českou náves. Populární parlamentní proslov premiéra Rusnoka o Mandelově pohřbu a „dálce jako prase“ je bohužel projevem širší a rozšířené tendence.

Podíváme-li se například na dlouhodobě mizernou úroveň hlavních zpravodajských relací České televize, kde podstatné zahraniční události jsou rozmíchány do nepoživatelné kaše s domácími banalitami, nelze se tomu divit.

Do jiného bahna zapadla během roku naše politika. Přímá volba prezidenta republika a kampaň ji předcházející napověděla, kam až je možné zajít ve hře o hlasy, odkryla zdánlivě „vyhaslé“, ve skutečnosti však až příliš živé rány českého národního kolektivu.

Že se bezmála sedmdesát let po válce stane jedním z hlavních témat kampaně strach spojený s válečnými represemi Němců proti Čechům a poválečnými represemi Čechů proti Němcům, je toxickým bahnem středoevropských dějin, v nichž namísto pracného smíření nastalo zdánlivě jednodušší, ve skutečnosti však nebezpečnější „konečné řešení“ formou odsunu nepohodlných osob a vytěsnění nepříjemných vzpomínek.

Do bláta byly zataženy nejvyšší funkce našeho politického systému. Předseda vlády se doslova přes noc proměnil ve směšnou figurku, nezvládající ani svůj soukromý život; přední představitelé nejsilnější politické strany obratem v trapné amatéry, přistižené při lži v přímém přenosu.

Poslední naděje se nyní upínají k miliardáři s nejasnými názory i úmysly a jeho hnutí s nejasným profilem a cíli. I toto toxické bahno bude své zhoubné následky přinášet ještě dlouho.

Zatím asi posledním projevem české bahnivosti je dohadování o ministerských křeslech provázející vznik nové vlády. Nenašel se nikdo, kdo by dokázal srozumitelně promluvit o významu a potřebnosti resortů jako je životní prostředí, kultura, agenda lidských práv a menšin, ale koneckonců i zahraniční věci.

Namísto toho měl o životní prostředí zájem lobbista chemického průmyslu a o kulturu zřejmě nikdo, než se jí jako odpadového resortu ujali lidovci uspokojení „svým“ zemědělstvím.

Jak hluboko jsme uvízli ve vlastním bahně, odhalí následující rok. Není příliš důvodů doufat, že bude o mnoho či alespoň o trochu lepší než ten minulý. Přesto ale nezbývá než u vědomí současné bídy mít před očima lepší, otevřenější českou skutečnost, a snažit se pro ni pracovat na všech úrovních, kde je to potřeba.

A to jsou v podstatě všechny, od médií přes vzdělávání, kulturu a nositele morálního a duchovního étosu, jimiž by měly být a pohříchu vždy nejsou církve a občanské iniciativy, až po politiku. Proto s odvahou vstříc roku 2014!

    Diskuse
    December 31, 2013 v 19.15
    Forma nacionalismu
    Jsem rád, že autor zmínil zejména tématiku odsunu Němců, která zde chronicky dřímá pod povrchem, ale krásně se letos ukázala mezi 1. a 2. kolem prezidentské volby.

    České bahno nejvýstižněji ilustruje reakce tehdejšího prezidenta Klause na státní návštěvě Rakouska v roce 2012, zda vidí model národního státu z 19. století i jako model pro 21. století. Tehdy odpověď usekl a uraženě odešel. Není lepší ilustrace o převažujícím postoji většiny české společnosti (národa). Nazveme-li to českou bahnivostí, čecháčkovstvím nebo nacionalismem (vždyť z definic kritéria pro nacionalismus splňuje). Jako každý nacionalismus má svou specifickou tvář, v tomto případě je to nacionalismus více obrácený do sebe, nepřímý a skrytý, ale možná o to silnější a více prostupující.
    January 1, 2014 v 10.40
    Pane Outrato,
    díky za to, že jste vytáhl na světlo něco, co řadu čtenářů DR asi podvědomě zneklidňuje, ale dosud si nepokusili zformulovat.
    Lhostejnost, xenofobie a rasismus dřímou ve střední Evropě již od devatenáctého století a probouzí se a sílí v podmínkách politické krize. Jako v Habsburské říši před první světovou válkou a v době po Mnichovu u nás. Mnoholetou krizi politického systému přiživila krize hospodářská, především nezaměstnanost.
    Před rokem a půl v polemice proti hnutí DOST M.C. Putna varoval před recidivou předválečného fašismu (Lidovky-Orientace, 29. 9. 2012). Ve své odpovědi Michal Semín (Orientace, 8. 10. 2012) naopak varoval před krizovými rysy soudobého egoistického liberalismu a diktátem politické korektnosti. Vnímavý filosof Václav Bělohradský upozorňuje na krizové rysy naší kolektivní duše již řadu let. Dlouhodobá ideová díra v Západní civilizaci - absence silné integrující myšlenky, společenské vize - je (více) nebezpečná v naší střední Evropě při naší civilizační nevyváženosti a nezralosti. Náhradní víru, ideologii vše regulujícího trhu, oslabila finanční a hospodářská krize.
    Analytik se ptá, jak rozmotat spleť příčin a následků. A je možná léčba? Jaká?
    Na okraj: Během vánoc jsem přečetl knížku "In Search of Civilization. Remaking a Tarnished Idea" (autor: John Armstrong, 2013). Je podnětná, velice zajímavá, ale vyznívá spíše bezradně. Autor civilizaci chápe jako souběh hmotné a duchovní prosperity. Ale silnou společenskou vizi, která by takový souběh inspirovala, také nenachází, ani v dohledu.
    PL
    January 1, 2014 v 18.42
    antivize I.
    Když to tak čtu, pronásleduje mě představa civilizace jako Fénixe v epicentru ohňostroje. (A zcela výjimečně nemyslím ani na koriandr, ani na pšenici.)
    JV
    January 1, 2014 v 19.32
    Netřeba hledat to, co tu dávno je - pro pana Rychetníka
    Vážený pane Rychetníku,
    společenská vize, jak dospět k dobru pro všechny je tu hodně dlouho. Je jí křesťanství. A pokud jde o souběh hmotné a duchovní prosperity, o níž píšete, není lepšího receptu, než jsou Ježíšova slova "Hledejte království Boží a vše ostatní Vám bude přidáno." Co bychom ještě chtěli? Aby to, co dělat máme, udělal někdo za nás, a my dělali přesný opak?

    V nejaktuálnější verzi si takový recept na dobrý svět pro všechny můžeme dokonce přečíst. Napsal jej před pár dny papež František a byl uveřejněn k dnešnímu dni jako "Poselství svatého otce Františka ke světovému dni míru 1.ledna 2014". Podnázev je "Bratrství jako základ míru a cesta k němu". Celý text se najde na stránkách tiskového střediska České biskupské konference http://tisk.cirkev.cz/res/data/169/019165.pdf?seek=1

    Takže, ne že nevíme co konat, ale nekonáme co máme konat.

    S přáním toho nejlepšího v letošním roce i ve všech letech nadcházejících přeje Jiří Vyleťal

    January 1, 2014 v 20.54
    Vážený pane Vyleťale
    děkuji za upozornění na nejnověší text Františka. Jinak plný souhlas. V podobném smyslu jsem napsal svůj příspěvek ke článku paní Hájkové "Člověk, Bůh a systém" z úterý, 31. prosince 2013, 23:30:39. Odkazoval jsem na sociální učení církve a zejména na "Evangelii gaudium".
    Potíž je ale v tom, že zvláště v Evropě je řada lidí alergická na katolickou církev a ostatní většina má jiné starosti, buď z nedostatku, nebo jak utratit přebytek peněz. Křesťanství nabízí krásnou vizi civilizace lásky, předobrazu Božího království, ale cesta k ní vede přes METANOIA, změnu myšlení, o níž jsme diskutovali jinde - ostatně jste se toho také zúčastnil. Křesťanská vize má (doufejme: zatím) charakter "soli" nebo "kvasu", ale nikoliv integrujícího "tmelu".
    Kromě toho, dobrá vůle nestačí, pokud nezahrnuje dobrou vůli se vzdělávat a učit. To podnětné v knížce Johna Armstronga, o níž jsem psal, je také to, že civilizace vyžaduje jak duchovní hloubku, tak i TECHNÉ, odborné technické mistrovstvi, umění, včetně umění vládnout, řídit, organizovat a mít charakter, být důvěryhodný.
    V každém případě díky Vám, který přinášíte dobrou zvěst v křesťanské platformě. I Vám bohaté Boží požehnání a vše nejlepší do 2014+
    January 1, 2014 v 23.27
    Pane Litschmanne
    Vaše představa zní zajímavě. Fénix, jak známo, se vždy zrodí znovu z popele z plamene, v němž shořel. Snad to platí i pro ohňostroj a Vy jste optimista. Ale nerozumím proč ještě přidáváte koriandr a pšenici. Vysvětlete prosím. Je to nějaká písnička, kterou pro mou nevzdělanost neznám?
    PL
    January 2, 2014 v 2.33
    Pane Rychetníku, s tím optimistou jsem si jist asi stejně jako s dosavadní známostí Fénixe...
    Ale vlastně máte pravdu, proč by to nemohla být písnička? Tipoval bych to na popěvek třetí (čtvrté?) cenové skupiny. Nechci jim ale dělat reklamu kvůli větě v závorce, proto dovolte protiotázku: Co myslíte, že vzniklo prehistoricky dříve - pták Fénix nebo zlatavý mok?
    /Takže nic hlubokomyslného ;-)
    January 2, 2014 v 3.09
    Pane Lischmanne,
    děkuji, konečně mi to došlo (měřím přes 185).
    PM
    January 2, 2014 v 16.16
    A co neopomenout nástroj zvaný liberální demokracie,
    který je dnes jako tmel neoliberalismu ponechán na pospas své dekadentntní podobě. Liberální demokracie je levicí takřka pouze synonymem nositele depolitizace a podobných následků zmanipulovatelného konszensu, kterým mocenská elita překrývá společenské rozpory.
    Mám dojem, že nekvete diskuze o nástrojích vhodných k prosazení ústavních norem, které by uchránily společenskou většinu nejen před zločinci rukujících z většiny, ale především před zločinci z řad mocenské elity.
    Je konsens protivníků tunelářů a konsens protivníků manipulátorů ústavy.
    Ti první to mají navenek sakra lehčí...................řekl bych.
    January 3, 2014 v 17.47
    Pane Petrasku
    Mluvíte/píšete mi z duše. O stát jako nástroj k prosazení zákonnosti, jak ve společnosti, tak přímo ve státních a správních orgánech, probíhá (podle mého názoru) ten nejdůležitější politický boj v posledních letech u nás. Na jedné straně nositelé korupčního kartelu politických stran a jejich patrónů z byznisu, na druhé straně různé iniciativy občanské společnosti, jako "Vraťte nám stát". Díky všem účastníkům za to, že se dokázali spojit do projektu "Rekonstrukce státu" a dokázali, aby mnozí politici ji podpořili a nyní vítězné strany přijali důležité body do koaliční smlouvy. Potud všechno nadějné.
    Druhá stránka věci je jednání nás, občanského lidu obecného. Stále je třeba dodržovat a dbát, aby se v našem okolí dodržovalo, masarykovské "nebát se a nekrást". Jen my, lid obecný, můžeme vytvořit atmosféru řádného státu. A jen tak můžeme vytvořit atmosféru společenské kázně, v níž si ani mocenská elita nedovolí okrádat stát a jinou zvůli.
    Mimochodem, když jsem psal Vaše jméno, prsty chtěly přidat čárku a háček. Bylo by to špatně?