„Modli se a pracuj“ aneb Na čem stojí svět

Za lidi, kterým nedovedou přímo pomoci, se křesťané modlí. Existuje i cosi jako nenáboženská modlitba?

Křesťanská antropologie je jedním z nejcennějších pokladů lidstva. Proč je tak pravdivá a bohatá? Především proto, že není jen úzce křesťanská: vstřebala dědictví orientálního mudrosloví, hebrejské Bible, řecké filosofie, římského práva a v posledních desítiletích čerpá podněty i z hinduismu nebo buddhismu.

Mnoho lidí v Česku však dnes vnímá křesťanství (jistěže i vinou křesťanů) jako beznadějně překonané, nudně moralizující nebo chorobně despotické. V lecčems mají pravdu; ale s odmítnutím křesťanství často odvrhují i ony velké tradice, které křesťanství evropské kultuře zprostředkovalo. A málokdo hledá mimo křesťanství tak důsledně, že se dopátrá jiných zdrojů skutečné životní moudrosti.

Jako jednoduchý příklad si vezměme tuto radu svatého Pavla: „Všecko zkoumejte, dobrého se držte, zlého se chraňte v každé podobě.“ (1. list Tesalonickým, 5, 21–22) Jde jen o prostinké doporučení; ale stačí se trochu zamyslet a uvědomíme si, jak zřídkakdy se jím většina z nás snaží řídit.

V některých životních oblastech totiž ustavičně zkoumáme a zkoušíme ledacos, aniž bychom se snažili najít to „dobré“ a držet se ho. V jiných oblastech se zase zuby nehty držíme toho, co sami pokládáme za dobré, a všechno ostatní předem odmítáme prozkoumat.

Ještě výrazněji se vytratilo povědomí o tom, jak se chránit „zlého... v každé podobě“, tedy o tom, čemu se v křesťanské tradici říká „rozlišování duchů“.

Další příklad: máloco postihuje žádoucí rovnováhu mezi činností a „nečinností“ lépe než benediktinské motto ora et labora, „modli se a pracuj“. (Na mysli vytane třeba také taoistický pojem „nečinnosti“, wu wei; ale nechci se dopouštět povrchních mezikulturních srovnání.)

Hlubší smysl motta odhaluje jeho rozvinutá verze (připisovaná různým křesťanským autorům, nejčastěji Ignáci z Loyoly): „Pracuj tak, jako by všechno záleželo na tobě, ale modli se tak, jako by všechno záleželo na Bohu.

Modlitba samozřejmě není žádné lenošení a může dát člověku i pořádně zabrat. Podstatný je ale protiklad mezi „všechno záleží na tobě“ a „všechno záleží na Bohu“, mezi napětím a úlevou. Ve střídání těchto momentů je cosi bytostného, co rytmizuje lidský život: nadechnout se a vydechnout, usilovat a polevit, poskytovat péči a dávat svobodu.

Jistá potíž tkví pochopitelně v tom, že mnoho lidí dnes nevěří v Boha, neumí se modlit nebo oboje.

Touha být činný i v „nečinnosti“ ale přetrvává. Ukázala mi to drobná osobní zkušenost. Ze zděšení nad nenávistnými protiromskými pochody jsme před časem založili „Ekumenický modlitební most za pokojné soužití“.

Myšlenka je jednoduchá: ne každý má možnost rasistické pochody osobně blokovat nebo je účinně veřejně odsoudit. Každý ale může vždy v sobotu v devět večer zapálit za oknem svíčku a za pokojné soužití se pomodlit.

Připojili se, pokud vím, židé, křesťané, buddhisté – a také mnoho lidí, kteří se k žádnému náboženství nehlásí. Až nás překvapilo, kolik z nich nám psalo komentáře jako „modlit se nebudu, to bych sám sobě nevěřil; ale svíčku za okno dám“.

Zajímalo by mě, o čem tato potřeba vypovídá. Ale nevím to. Bylo by pochopitelně snadné to ani moc nezkoumat a rovnou přijít s nějakou předem připravenou odpovědí (ať už náboženskou, nebo protináboženskou). Ale já to opravdu nevím.

Vím jen, že se tu v náznacích ukazuje cosi nesmírně cenného. „Modlit se za živé i mrtvé“ se v křesťanské tradici pokládá za jeden ze „skutků duchovního milosrdenství“. Modlitba sice z křesťanství nezmizí, ale mnohé tradiční výrazy a způsoby dost možná ano. Pro nekřesťany jsou nesrozumitelné už dávno.

Co ale nezmizí, co nesmí zmizet, je sama touha, byť třeba pozasutá, dělat něco, jakési „XY“, také pro ty „živé a mrtvé“, pro které nedovedu přímo udělat nic.

Podle staré židovské legendy na světě žije v každém okamžiku aspoň deset spravedlivých. Neví se, kdo tito spravedliví jsou; ale kdyby neexistovali, svět by zanikl.

Spravedlivý“ je biblický výraz, který vyžaduje kulturní překlad; jistě se nejedná o to, mít čistý trestní rejstřík.

Na kom tedy stojí svět dnes? Na „lidech dobré vůle“? Nebo na „slušných lidech“? Dobrou vůli i slušnost ctím; ale bohužel se z nich staly zneužívané slogany. „Všechny slušné lidi“ si bere do úst kdejaký rasista; a velehradské Dny lidí dobré vůle platí loterijní firma. Mám před těmi slovy ostych a raději zůstanu u „XY“.

Navíc tyto výrazy jako by vylučovaly lidi „neslušné“ a „bez dobré vůle“. Jenže kdo by potom obstál? Co třeba já sám? Jsem vůbec „slušný“? A mám „dobrou vůli“? Snažím se; ale jsou i chvíle, kdy bych nejraději někomu nafackoval.

Dělit lidi do dvou protichůdných skupin je nebezpečné a pošetilé. Každý z nás v sobě chová celou změť hodnot, pohnutek a pocitů, od nejčistších až po nejodpornější. Ale dokud se kdesi mezi nimi zas a znovu rodí ono „XY“ (tak skryté, tak zdánlivě bezbranné!), má se snad svět oč opřít.

Další úterní sloupek Daniela Soukupa vyjde 31. 12.

A co si myslíte vy? Diskuse (11 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Sobota, 21.Prosince 2013, 13:51:10

Jako už párkrát dříve, úvaha (snad) nenáboženského člověka na náboženské téma, mi připadla trefnější než stohy teologických foliantů. Podobný pocit má, když z uznávaných autorů čtu Ericha Fromma - možná tohoto marxistu a psychoanalytika trošku prozrazuje jeho příjmení :-) Platí to o jeho knize Umění milovat a kapitole Láska k bohu v ní (vyšlo v českém překladu hluboko v dobách komunismu). Více rozvnuto je to v knize Budete jako bohové.

A sdílím s autorem jeho odpor k ideologii "slušných lidí". Těm, kdo by chtěli zneužít vánočního zpěvu andělů "Sláva na výstostech Bohu, a na zemi pokoj lidem dobré vůle", lze připomenout, že přesnější překlad do češtiny by zněl: "... pokoj lidem, v nichž má Bůh zalíbení". Čili ta dobrá vůle v řeckém originálu je na Božáí, ne na lidské straně. Míní se to tak, že Bůh přijímá každého takového, jaký je, nečeká, až se z někoho stane "slušný člověk".

Doktrína "slušného člověka" možná vyhovuje etickému monoteismu, ale ne křesťanství. Jsou možná náboženství, nebo spíše styly prožívání náboženství, které si Boží přízeň kupují za dobré skutky. V poselství evangelia Boží přízeň předchází a spravedlivé jednání, včetně uskutečňování sociální spravedlnosti následuje.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 21.Prosince 2013, 15:17:49

Jen malá poznámka: pan Soukup asi nebude nenáboženský člověk. Ke svému profilu si totiž napsal, že je římský katolík.
Jinak je jeho článek opravdu pěkný; jakož i některé jeho dřívější články.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 21.Prosince 2013, 15:23:33

Na modlitby, kterým se učili jako děti, vzpomínali mí rodiče často velice úsměvně. Nerozuměli tehdy totiž dobře některým slovům nebo slovním obratům a modlili se pak něco úplně jiného, než v modlitbě stálo.
Třeba v modlitbě "Věřím v Boha" se místo "sedí na pravici" modlili "sedí na krabici" apod.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Pane Štampachu a paní Hájková, Neděle, 22.Prosince 2013, 18:04:47

Vašeho ocenění si velice vážím a děkuji za něj.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

A jen doplňuji, Neděle, 22.Prosince 2013, 18:14:41

že skutečně jsem římský katolík (konvertita křtěný před 14 lety; tehdy mi k orientaci v křesťanství pomohly mj. knihy pana Štampacha).

V profilu to (stejně jako členství v SZ) uvádím ne kvůli nějakému "sebevymezování", ale jelikož mi připadalo vhodné "položit karty na stůl". Mj. proto, že diskutéry na DR leckdy zajímá, jestli je autor v záležitosti, o níž se vede polemika, nějak angažován.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 22.Prosince 2013, 21:01:3

Je pozoruhodné, pane Soukupe, že vás pan Štampach, který sám byl vyobcován, nepřímo přiměl ke vstupu do církve.
Jinak docela oceňuji, že jste "položil karty na stůl". Je mi to mnohem milejší, než když se člověk tváří všelijak záhadně a nic se o něm nedovíte.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Paní Hájková, Neděle, 22.Prosince 2013, 21:14:18

ke křesťanství mě přivedli (když už jsem to tedy nakousl) hlavně G. K. Chesterton, J. R. R. Tolkien, jedna dívka a jeden venkovský kazatel. Všichni římští katolíci - asi i proto jsem si vybral právě tuhle církev.

Z knih pana Štampacha (a třeba taky C. S. Lewise - K jádru křesťanství) jsem čerpal poučení o křesťanství a náboženství vůbec.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

O okolnostech odchodu pana Štampacha z ŘK církve Neděle, 22.Prosince 2013, 21:17:3

(když už jste to nakousla) nic moc nevím. Ale z toho, jak hanebně se o něm vyjadřovali (a vyjadřují) mnozí ř. katolíci, usuzuji, že mnozí ř. katolíci se k němu tenkrát hanebně i chovali.

Martin Profant - Praha 7

Zapálená svíčka Pondělí, 23.Prosince 2013, 21:09:24

Odpověděl bych Vám stejně jako ti, jejichž odpovědi "vás překvapili". A myslím, že ta odpověď není nijak záhadná. Prostě patřím k lidem, kteří si myslí, že každé odmítnutí rasismu je dobré -- proto svíčka v okně; a nepatřím k lidem, kteří by dokázali uvěřit, že v tomto případě čemukoli pomohou modlitby.

Dan_ix-10_2

Daniel Soukup - Praha 7

Pane Profante, Pátek, 27.Prosince 2013, 20:48:28

děkuji za reakci i za podporu v odmítání rasismu.

Za sebe bych o záhadě nemluvil, ale o překvapení ano - překvapení z toho, kolik nenáboženských lidí se připojilo k nábožensky (nebo primárně nábožensky) pojaté iniciativě.

Co se "reálného dopadu" týče, tak svíčka za oknem má přesně stejný jako modlitba - tedy vůbec žádný. (Dokud těch svíček nebudou tisíce a nedostane se to do médií.) Přesto ledaskdo tu svíčku do okna postaví. Díky za to!

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 27.Prosince 2013, 22:29:50

V dnešní době je víc lidí ochotno za nějakou dobrou věc ve stanovenou hodinu třeba meditovat, ale ne se modlit.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.