Všechny politické postoje jsou ovlivňovány minulostí. Do české politiky se výrazně zapsal zradou Spojeného království i Francie Mnichov. Prodaly demokracii za fikci míru. Madeleine Albrightová v knize „Pražská zima“ k tomu uvádí dostatek autentických podkladů.

Strategický záměr Dwighta Eisenhowera ušetřit životy amerických vojáků, kdyby pokračovala válka s Japonci, ponechal osvobození většího území Československa Rudé armádě, než bylo z hlediska ukončení války a okupace nutné. Nečekaný, ale zřejmě zas k odvrácení rizika války trpěný propad Československa od téměř samostatného státu přes kolonii k okupovanému území využily západní demokracie jen ke kritice totalitních prvků a naleptávání systému.

V podmínkách vynucované nadvlády se vždy obyvatelstvo štěpí na vysoce aktivní kolaboranty; někteří jsou tvůrčí, větší skupina patří k brutálním vynucovatelům práva; převahu mají nefanatičtí stoupenci režimu, pro které mohou být některé jeho vnímané rysy přijatelné.

Pokud se exponují, má dokonce řada z nich pocit, že nechce dopustit, aby byl na jejich místě někdo jiný, protože by bylo hůř. Na ně navazuje ještě větší část těch, kdož jsou převážně proti vnucovanému systému, ale nechtějí konflikt s hrozbou likvidace nebo emigrace. Snaží se proto vyžít, jak to je nejlépe možné. A samozřejmě je tu disent či emigrace.