Není století jako století

Vážná oprávněná výhrada proti seriálu České století zní: Proč dělat z „československého“! století pouze století „české“? Proč zmizíkovat slovenská témata a slovenské aktéry? Byl v tom účel?

Česká televize mi zkazila náladu. Ale můžu si za to sám. Neměl jsem se dívat. Historie, kterou člověk zná z dokumentů, knih a vyprávění, je drsná už sama o sobě. Když ji ale přetavíte v umělecké dílo, něco uberete, něco přidáte, ale hlavně se soustředíte na psychologickou linku postav, snadno docílíte hluboké deprese publika. Tomu totiž mohou dojít souvislosti a aspekty, které by mu jinak na mysli nevytanuly.

Vlastně jsem režisérovi Robertu Sedláčkovi a scénáristovi Pavlu Kosatíkovi vděčný. V seriálu České století se sice hodně mluvilo, ale o šustění papírem nešlo. Když jsme zavřeli oči, vnímali jsme tu teoretiky i praktiky demokracie, tu sebevědomé siláky, tu rozpustilé floutky. Jazyk se měnil a zdaleka neodpovídal době, o níž vyprávěl, ostatně ani řada rekvizit, pomáhal však regulovat dynamiku děje a akcenty, jež nám podle autorů neměly uniknout.

Nešlo nesrovnávat s vyzněním normalizační filmové a televizní tvorby. Sedláčkův Edvard Beneš není nepraktický zženštilý popleta, nýbrž o své pravdě přesvědčený demokrat, který ale neuznává zásadu, podle níž účel světí prostředky. Ani kontroverzní vysídlení Němců nepojímá jako sprostou odplatu, nýbrž jako přirozený krok pro obnovu a posílení demokracie v Československu.

Emanuela Moravce jsme neviděli jako rozeného oportunistu, ale jako autoritativního vojevůdce, který chce boj a který chce sílu, přičemž je mu jedno, kdo mu přání splní. Plukovníka Františka Moravce, šéfa Benešových vojenských zpravodajců, jsme zase mohli poznat jako jednoho z těch mužů, co svojí odhodlaností v boji za svobodu skutečně hýbou dějinami. Není útlocitný jako Beneš, ovšem ušlechtilý cíl s ním má společný.

Oči pak nešlo spustit z komunistických špiček, které se nejdřív jen pletou do cesty, pak se učí nakládat s mocí, aby se nakonec samy staly obětí strachu a vlastních intrik. Režisér Sedláček nám je představil skoro jako partu zdivočelých maturantů, kteří si hrají na politiku, předvádějí se, jsou vulgární, ukazují svaly a upíjejí se do němoty.

Hodně se odchýlil od reality, ale ani to tak úplně nevadí. Odhalené rysy, které například na předlistopadově ztvárňovaném uprostřed dýmu zadumaném soudruhu Gottwaldovi nešlo postřehnout, stály za to.

Například ten strach. Představte si, že uzavřete smlouvu s Mefistem. Nejprve to je příjemné, pohodlné. Stoupáte, likvidujete oponenty, roste vaše sebevědomí. Kruh se zužuje a za chvíli zůstanete jen v kroužku s dávnými přáteli (soudruhy). Ale vybíjená pokračuje. Kdo s koho? Nakonec musí padnout Gottwald, nebo Slánský.

Oba to vědí a oba se přes vzájemné úsměvy snaží, aby to byl ten druhý. Raraši, kteří tomu, kdo je na sestupu, ochotně přiloží pod kotel, se vždy najdou. Je ale konečný vítěz skutečným vítězem? Jak dlouho jej bude Mefisto-Stalin trpět?

Ještě krutější je vidět, že všechny postavy kolem, jsou jimi vnímány jen jako figurky. „Milada Horáková? Ženská – prkotina!,“ tvrdí cynik Slánský Gottwaldovi, jemuž autoři poručili tvářit se nešťastně a pochybovačně.

Mašinérie, která řídila naši zemi přes čtyřicet let, se samozřejmě opírala i o učené intelektuály a nadšené řadové budovatele – ale co když „věrchuška“ byla opravdu tak zpovykaná? Takoví by přece nemohli být ani partnery, ani soupeři. Prostě parodie na politiku, parodie na vládnutí, bohužel však podbarvená potoky krve.

Snad Sedláčkovi s Kostíkem rozumím a chápu i to, proč Daniel Landa hraje víc možná sebe než Emanuela Moravce a proč Jiří Vyorálek ztělesňuje Gottwalda podobně poťouchle, jak by jej v České sodě zahrál Petr Čtvrtníček.

Kdyby toto všechno autoři nerozpoutali, mrazilo by nás jinak, možná i méně. Vždyť všichni tu minulost známe a nic nás nepřekvapí, že. A vida – překvapí! Dějepis bych podle Českého století rozhodně neučil. Ale v těch, co už něco aspoň dříve pochytili, může rozfoukat jiskřičku zájmu.

Koneckonců, kolik dobře natočených seriálů o klíčových politických událostech 20. století máme? Na „velkou politiku“ si troufá málokdo. Přiznám se, že občas si přehrávám jeden z těch nejlepších normalizačních – Plevovu, Bobovu a Lettrichovu Povstaleckou historii, která se pokusila příliš nedeformovat dělící/spojující linie v příběhu Slovenského národního povstání (Slováci versus Čechoslovakisté, Londýn versus Moskva, komunisté + politici Demokratické strany versus hlinkovci, dělníci versus intelektuálové…).

Už jako dítě jsem se divil, co všechno bylo do seriálu vměstnáno. Sedláček s Kosatíkem si vzali úkol těžší i lehčí: různé doby, různé události, ovšem podle svého výběru. Ale nastínit ony historické události jinak než dosud, a přitom věrohodně a plasticky, muselo být mimořádně obtížné.

Mimochodem, Slovensko. Vážná oprávněná výhrada zní: Proč dělat z „československého“! století pouze století „české“? Proč zmizíkovat slovenská témata a slovenské aktéry? Byl v tom účel? A dovypráví nám jej autoři?

Jinak si ale říkám, zda by podobnou metodou šlo zmapovat subtilnější okamžiky. Například osud pracovníka zahraničního obchodu, bývalého člena KSČ, spolupracovníka ekonomické kontrarozvědky a v současnosti klíčového politika aspirujícího na vstup do vlády. Jak vlastně ono minulé století skončilo? Relativizací? Odpuštěním? Spásou, jež přichází od lidí, co si před listopadem 89 zadali?

A jak asi skončí století, jehož třináctý rok právě žijeme? Smíchem, úsměvem, mrazením nebo depresí?

A co si myslíte vy? Diskuse (41 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Kosatíkovo a Sedláčkovo století Čtvrtek, 28.Listopadu 2013, 10:05:1

Asi největší slabina Českého století už byla naznačena, a to že se nejmenuje Československé století a nevěnuje se Československé republice. Asi je to proto, že autoři problematiku nazírají z hlediska zbytkové a rozpadlé České (původně Československé) republiky. Je dobré, že se autoři do něčeho takového pustili a že se tam občas ptají. Například byly dobré otázky položené prostřednictvím místodržícího Thuna a britského ministerského předsedy, ale v tomto dílu chybělo Rusko a USA a přitom o Československé republice se rozhodovalo především v Rusku díky legiím a v USA. Díl věnovaný komunistickému převratu byl zajímavý kabaret, ale ptal se málo. Osobní tragédie Slánského a Gottwalda byla ústředním dějem, ale film se téměř vůbec neptal, proč se dostali komunisté k moci, vůbec se tu neobjevila slovenská problematika - na Slovensku volby vyhrála Demokratická strana, ne komunisté jako v Česku, slabost a pasivita demokratických ministrů, kteří vše jen hodili na Beneše také byla spíše jen konstatována. České století je točeno z hlediska dominujícího polistopadového diskurzu - o kritické zhodnocení plusů a minusů Československé republiky se zatím nejedná.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Český film o československém století? Čtvrtek, 28.Listopadu 2013, 12:16:21

Nedivím se, že se tomu autoři vyhnuli. Jak by třeba vypadal díl o Slovenském štátu? To by asi musel být československý film.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

A proč ne sebekriticky? Čtvrtek, 28.Listopadu 2013, 16:18:59

Kdyby byl pojat sebekriticky, tak proč ne? Vždyť se ten film zaměřuje na klíčové události československé republiky, tak vyhnutí se slovenské problematice je zarážející a zároveň symptomatické. Film má velkou reklamu a přes řadu zajímavých míst se asi snaží trefit do názorů a přesvědčení většinového českého diváka. Chyběl tam jak Slovenský štát, tak Slovenské národní povstání, samozřejmě Štefánik, Šrobár, ale i Hlinka a další bez nichž by Československá republika vůbec nevznikla.

A možná, kdyby našli zajímavého partnera na Slovensku, tak by film jen získal. Co jsme se takto dověděli z filmu nového? Že chtěl Beneš "vylikvidovat" Němce a že se Gottwald bál Stalina? Kdo tohle, kdo se jen trochu zajímá o moderní české (československé) dějiny neví?

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Sebekriticky, ano. Čtvrtek, 28.Listopadu 2013, 21:37:51

Sebebekriticky, jistě ale, kdo je to "my", které by se sebekrizovalo? Češi? Slováci? Čechoslováci?

Nejlepší film o období Slovenského štátu, na který si vzpomenu, je pořád ještě Obchod na korze. Je to československý film, oba režiséři i autor literární předlohy jsou Slováci. Natočen byl (kromě exteriérů) na Barandově, takže je to svým způsobem i český film. Já pochybuji, že by čistě český štáb byl dnes schopen natočit film o tom období, který by na Slovensku působil alespoň trochu autenticky. Ale můžu se mýlit.

David Unger - psycholog, Kroměříž

České století proto, že je pod vlivem českých národoveckých a nacionálních zkreslení Čtvrtek, 28.Listopadu 2013, 21:47:40

Český nacionální pohled je vidět nejen v otázce odsunu Němců, kdy se Beneš a spol. dobrovolně zbavil třetiny krajanů a s nimi i velké části domácí elity, kterou bychom dnes potřebovali, a tím velmi usnadnil nástup komunistů k moci. Je vidět také např. ve zdůraznění Stalinovy úlohy v politických procesech, která se náramně hodí pohádce, jak nám totalita byla vnucena sovětskou velmocí. Je v tom stud přiznat si, že cestou Rakušanů nebo Finů Češi nechtěli jít proto, že jsou příliš romanticky proslovanští nebo (spíše) historicky zbabělí.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 28.Listopadu 2013, 22:10:18

Na tom, co píše David Unger určitě něco je, ale Poláci a Maďaři Stalinovi neunikli, přestože třeba Poláci byli stateční, měli Armiju krajowu a z historických důvodů Rusům rozhodně nedůvěřovali ani trochu. Maďaři to měli zase jinak, ale jejich povstání bylo potlačeno Sovětskou vojenskou mocí.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Sebekriticky Češi, Slováci i Čechoslováci Pátek, 29.Listopadu 2013, 08:50:57

Připustit si, že jsme všichni prohráli, jako Češi, Slováci i Čechoslováci, nechali jsme si republiku rozdělit Klausem a Mečiarem a vlastní pasivitou.

Ještě k tomu válečnému dílu. Ten vyzněl dle mne tak, že za všechno špatné mohl Beneš (je potřeba najít obětního beránka, aby národ byl vyviněn) a jediný hrdina byl František Moravec, který naplánoval atentát na Heydricha. Výsměch domácímu odboji, který denně platil životy za dodávání informací Moravcovi a Benešovi a pak zaplatil stovkami či spíše tisícovkami životů za atentát na Heydricha, byl trapný. Bylo to děláno dle pamětí Františka Moravce (Špión, kterému nevěřili) - to hlavní dělal on v Londýně.

Martin Pleva - pedagog, Brno

To máte těžké, p. Šimso, Pátek, 29.Listopadu 2013, 17:59:40

pro p. Ungera nejsou odbojáři hrdinové, vždyť si dovolili zabíjet Němce, ó, hrůzo...

Martin Pleva - pedagog, Brno

A co byste., p. Ungere, navrhoval Pátek, 29.Listopadu 2013, 18:02:12

místo toho "česky nacionálního pohledu"? Pěkně se přimknout k Říši a Führerovi, jak navrhoval jiný Moravec, ten Emanuel?

David Unger - psycholog, Kroměříž

Pátek, 29.Listopadu 2013, 21:31:59

Navrhoval bych to, co hájil František Palacký, to jest nezbavovat se silné středoevropské velmoci, kde jsou menší země společně proti velmocem ze západu, východu i severu silnější.

Vážně bych se zabýval i otázkou Huberta Gordona Schauera, zda má smysl věnovat energii do národního obrození a jakési "národní" emancipace, dnes již přežité, zvláště tehdy, víme-li kam vedla.

Nečekejte ode mě, že budu oslavovat ty, kteří zradili svého panovníka a stříleli do svých krajanů na východní frontě v první velké válce. Pokud budeme přijímat zákony o tom, jak se zasloužili o stát lidé, kteří dle principu kolektivní viny vyhnali třetinu našich spoluobčanů ze svých domovů, tak se nedivme, kam ten stát spěje. To jsme horší než Jugoslávie, protože ti si alespoň nenechali Sověty diktovat. (Další příklad vedle Finska a Rakouska pro pana Kubičku).

David Unger - psycholog, Kroměříž

Přimknout se k Führerovi, pane Pleva? Pátek, 29.Listopadu 2013, 21:50:6

Ale vždyť jsme Říši předali dobrovolně celý náš armádní arzenál a až dokonce války pomáhali ve zbrojení, tak na co si tu hrajeme. Kdyby Říše vydržela o něco déle nebo vyhrála válku (za dvacet let, tedy jednu generaci, tu mohlo být něco jako Berlínské jaro a reflexe nacistických zvěrstev), měli bychom např. na Moravě dálniční spojení s Vídní už dávno. Nemuseli bychom potom řešit to, o čem dnes mluví náměstek jihomoravského hejtmana Juránek: "Je tu nevůle stavět na Moravě silnice ze severu na jih, protože naše závislost na Praze se tím zmenší."

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Rakousko? Davidu Ungerovi Pátek, 29.Listopadu 2013, 22:19:32

Těžko tvrdit, že Rakousko šlo cestou Finů, t.j. že by se Sovětskému svazu bránilo - jak taky, po kapitulaci Německa žádná rakouská armáda neexistovala. Rakousko bylo rozděleno do okupačních zón stejně jako Německo, ale nebylo považováno za poražený stát nýbrž za stát, který Německo invazí anektovalo, západní spojenci nepřipustili ani rozdělení Rakouska ani to aby celé Rakousko připadlo do sféry sovětského vlivu.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Rakousko Pátek, 29.Listopadu 2013, 23:57:18

bylo do roku 1955 okupováno Sovětskou armádou, která odešla poté, co se podařilo Bruno Kreiskému a dalším rakouským politikům to, že se Rakousko stalo neutrálním státem - pokud vím.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Ještě pár slov o rozdílu Československo-Rakousko Sobota, 30.Listopadu 2013, 06:56:50

Ještě pár slov k Rakousku
Bylo osvobozeno vojsky britskými, francouzskými, americkými a sovětskými. Těmi sovětskými tedy spíše „odsvobozeno“.

Rakušané ale na rozdíl od nás netrpěli – přirozeně – panslavismem a z něho vyrostlého rusofilství, takže nálada obyvatelstva byla úplně jiná, než u nás.

Rusové samozřejmě chtěli s Rakouskem naložit na způsob východního Německa, ale Rakušané měli geniálního vyjednavače Karla Rennera, člověka, který se ocitl v pravou chvíli na pravém místě. Renner udržel Rakousko za přítomnosti vojsk výše uvedených zemí pod vlivem Západu do roku 1955. Pak pod závazkem neutrality (Státní smlouva), který pomohl Rakousku i jinak (silný sociální stát, slabší vliv amerikanizace, vědomí vlastní ceny), opustili Rakousko všichni vojáci vítězných mocností z 2. svět. války.

U nás jsme měli a milovali prezidenta „osvoboditele“, Beneše, který celou válku strávil v bezpečí Londýna, aby po válce rozjel akt pomsty. Prezidenta, jemuž šlo ponejvíce o vlastní prestiž, prezidenta, který nás nahnal do náručí Moskvy smlouvou se Sovětským svazem z roku 1943. A nejen jí.
Jiří Vyleťal

Martin Pleva - pedagog, Brno

Žádám správce diskuze o okamžitý zásah proti kryptonacistovi Ungerovi Sobota, 30.Listopadu 2013, 09:20:28

Důkazem je jeho příspěvek:

Ale vždyť jsme Říši předali dobrovolně celý náš armádní arzenál a až dokonce války pomáhali ve zbrojení, tak na co si tu hrajeme. Kdyby Říše vydržela o něco déle nebo vyhrála válku (za dvacet let, tedy jednu generaci, tu mohlo být něco jako Berlínské jaro a reflexe nacistických zvěrstev), měli bychom např. na Moravě dálniční spojení s Vídní už dávno. Nemuseli bychom potom řešit to, o čem dnes mluví náměstek jihomoravského hejtmana Juránek: "Je tu nevůle stavět na Moravě silnice ze severu na jih, protože naše závislost na Praze se tím zmenší."

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Vyleťale, Sobota, 30.Listopadu 2013, 09:26:58

Rakušané nezažili Mnichov. A že Češi byli panslavisté, to je asi přirozené, jak jinak by svou identitu mohli v někdejším Rakousku oproti Němcům vybudovat? Stalin toho pochopitelně cynicky využil.

A Bismarck mluvil o tom, že kdo má Čechy, má Evropu, nikoli kdo má Vídeň. To sovětští maršálové taky dobře věděli. Podívejte se na Poláky, antisovětští na jedničku s hvězdičku, ale vzhledem k jejich poloze jim to nepomohlo a museli do "tábora míru a socialismu".

Luděk Ševčík - OSVČ

Je to děs. Sobota, 30.Listopadu 2013, 10:15:27

Když si uvědomím, že zde diskutují lidé, kteří mají, předpokládám, oproti běžné populaci až nadstadartní znalosti o historii, jímá mě hrůza, jak to potom musí být lehké, manipulovat s řadovými občany.
Ještě bych se uklidnil zjištěním, že pan Unger zde vystupuje jen jako provokatér, který se doma potuleně směje tomu, jak dokázal rozčílit své oponenty. Pokud však své názory myslí vážně, běhá mi mráz po zádech.
"Nečekejte ode mě, že budu oslavovat ty, kteří zradili svého panovníka a stříleli do svých krajanů na východní frontě v první velké válce." Tohle patří do argumentace těch, pro které dějiny začínají až v roce 1914, do nichž zřejmě Česi žili společně s Rakušany tisíce let v rovnoprávném postavení a na území Rakouska. Místo vděku za krásné soužití však podle zradili svého panovníka a vraždili své milé rakouské spoluobčany, kteří nikdy Čechům ani pohledem neublížili.
Ovšem zase věta "Český nacionální pohled je vidět nejen v otázce odsunu Němců, kdy se Beneš a spol. dobrovolně zbavil třetiny krajanů a s nimi i velké části domácí elity, kterou bychom dnes potřebovali, a tím velmi usnadnil nástup komunistů k moci" předpokládá, že dějiny začaly až rokem 1945, do kterého zase Čechové žili v naprosté rovnoprávnosti a spokojenosti tisíce let na území Německa. Výsledek jeho tvrzení je ovšem stejný - Češi jsou vrazi a podlí nevděčníci. Tentokráte Němců.
Kolik takovýchto manipulátorů u nás přepisuje dějiny?
Jak moudře předvídavý byl prezident Beneš v květnu 1949! Tušil, že se naplní jeho varování :" Vědom si neblahých zkušeností našeho národa, zejména z druhé světové války, zanechávám vám odkaz, ve kterém vás varuji před možnými pozdějšími požadavky za znovuosídlení našeho po hraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu na základě mých dekretů z naší republiky odsunuti.
Může se stát, že mé dekrety vydané z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou odstupem času revanšisty prohlašovány za neplatné.
Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou "čeští vlastenci", kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopusťte. Hitlerové odchází, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává."

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Pane Plevo? Sobota, 30.Listopadu 2013, 10:59:15

Vážený pane Plevo,
nepřeháníte trochu?

Pan Unger vyjadřuje své názory způsobem velmi kultivovaným. Jediným oprávněným důvodem smazání jakéhosi příspěvku do diskuse může být jedině vulgárnost, případně otevřené nabádání k nenávisti. Fakt, že názory pana Ungera nejsou Vaše názory, nikoho neopravňuje k volání po cenzuře.

Nacionalistické ba ani kryptonacionalistické názory pana Ungera rozhodně nejsou. Kdyby takové byly, musel by pan Unger sledovat linii tezí o holubiččím národě, zápasu Čechů s Němci, protikatolictví, husitství apod. Toto ovšem myšlenkový svět pana Ungera s naprostou jistotou není.

S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Třetí muž Sobota, 30.Listopadu 2013, 11:04:40

Tu atmosféru v poválečné Vídni zachycuje skvělý film Třetí muž podle původního scénáře Grahama Greena. Sověti neokupovali celé Rakousko, ovšem Vídeň byla obklopena rozdáhlým územím pod Sovětskou okupací, Vídeň sama ale byla rozdělena na čtyři okupační zóny, podobně jako Berlín. Rennerovu vládu uznali nejprve Sověti, pak trochu zdráhavě i ostatní spojenci. Renner a následující rakouské vlády vyjednávaly dobře, nicméně proti Němcům měli tu výhodu, že byli legitimní vládou obnoveného státu, ne representanty státu.poraženého. Renner byl levicově zaměřený, takže pro něj bylo klíčové, aby Američani, Britové a Francouzi věřili tomu, že není se Sověty tajně domluven na vytvoření prosovětského státu. Renner nemohl sám udržet Rakousko pod vlivem Západu do roku 1955, jak píše pan Vyleťal, mimo jiné proto, že zemřel v roce 1950.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Děkuji panu Vyleťalovi a Šimsovi Sobota, 30.Listopadu 2013, 11:28:57

Věřte, že se nesměji reakcím, které tu někdo napíše. To, co jsem napsal a pan Pleva ocitoval, na tom není přece nic kryptonacistického. Že uvažujeme o tom, jak by se vyvíjel nacistický režim, kdyby tu byl stejně déle, jako režim komunistický? Zda by se liberalizoval, či nikoli? Tím přece netvrdím, že bych si něco takového přál. Jen srovnávám to, co máme teď s tím, co tak vehementně národovecky orientovaní (bohužel i levicově zaměření) kolegové vyzdvihují. A to, že jsem na straně Palackého, Karla I. Habsburského nebo Masaryka před 2. světovou válkou a odmítám dogma panslavismu (jak vystihl pan Vylěťal), přece není kryptonacismus.

Ptejme se, proč komunisté v Rakousku měli po válce 5% hlasů a proč zde měli Bruna Kreiského (poznámka pana Šimsy), který pomohl k neutralitě a také vybudoval v Rakousku prosperující sociální stát. Mimochodem, jak symbolické, hádejte odkud Bruno Kreisky pocházel: Z jihomoravských Dolních Kounic.
A to jsem myslel tím, že se Beneš dobrovolně zbavil třetiny krajanů a s nimi i velké části domácí elity. Změny totiž ve střední Evropě tradičně prosazují elity, tedy "shora" a náš problém je v tom, že od roku 1918 jsme o části našich elit v několika vlnách přicházeli, jak jednou shrnul Jakub Patočka.

Pane Ševčíku, když píšete, že "Čechové NEžili v naprosté rovnoprávnosti a spokojenosti tisíce let na území Německa", mějte na paměti, že dichotomie Češi a Němci sahá maximálně do první poloviny 19. století. Výklad o tisíciletém boji mezi germánskými Němci a slovanskými Čechy je jen obrozenecký mýtus.

Pane Plevo, vaši hysterizující reakci na můj příspěvek snad lze vysvětlit tím, že narušuji váš potřebný a zažitý obra o nepřátelích, v tomto případě v sousedních německy mluvících zemích. Možná ale hlavně kvůli tomu jsme dnes v marasmu, ve kterém jsme. Vzpomeňme, jak desetiletí komunisté pravidelně živili nacistické nebezpečí...

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Vyleťale, Sobota, 30.Listopadu 2013, 12:41:19

proč by proněmecký nacionalista, jakým p. Unger bezpochyby je (a neštítí se ani chvály Hitlera), měl mít něco společného s mýty českého nacionalismu, které citujete? To nedává logiku...

Germanofilové a proněmečtí (prosudetští) aktivisté postupují takto:
Nejprve pořádně nafouknou (v zásadě správný) poznatek soudobé historické vědy, že moderní nacionalismus je až produktem 19. století. "Zapomenou" ovšem zmínit, že existoval i středověký nacionalismus, viz Dalimil nebo i ti husité ("Zabte Němce papežence!").
Dále začnou líčit Rakousko-Uhersko jako ideální stát, jehož poklid narušovali jenom zlobiví a kverulantští Češi. Staví to celé tak, jako by nacionalisty byli právě pouze Češi, zapomínají na německý nacionalismus, který byl nejen protičeský, ale i protihabsburský. O tom, že nacionalismus postihl doslova všechny evropské národy, samozřejmě pomlčí taktéž.

A pak přijde to hlavní: Československá republika byla nelegitimní! Rozumějme, Bismarckovo sjednocení Německa, Cavourovo sjednocení Itálie, obnova Polska, osamostatnění pobaltských republik či Finska od Ruska - to vše bylo OK, všichni mají právo na svůj stát, jen Češi ne. Jsou přece národem lokajů, že, p. Ungere?
Mnichov musí naši dnešní prosudetští aktivisté přeskočit, ale neopomenou zdůraznit českou "zbabělost". S logikou si opět hlavu nelámou - že jsme se vzdali bez boje, to bylo přece správně, jestliže tak zanikl onen nelegitimní stát, nebo ne?
Germanofilové také neradi mluví o odbojářích, zato rádi vyzdvihují české kolaboranty a antisemity - jednali ti Emanuelové Moravcové a Čurdové dobře, když pomáhali Němcům, nebo ne - jasná odpověď, p. Ungere!!

A vrcholem je pak toto - zloduch Beneš vyhnal 3 mil. spoluobčanů (kteří ve velké většině netoužili být českými spoluobčany, chtěli do Řiše a říšské občanství!) a zavlekl Československo do područí SSSR. Ano, Beneš se v mnoha úvahách tragicky mýlil, ale co měl nebo mohl dělat, mu nikdo neporadí. A i kdyby poradil, je lehké být generálem po bitvě. My už víme, jak to všechno dopadlo, on to vědět nemohl.
Nejvážnější výtka vůči některým dílům Českého století (abych se vrátil k původnímu tématu) byla, že postavy jsou právě traktovány tak, jako by už dopředu věděly, jak to všechno dopadne.

Luděk Ševčík - OSVČ

Pane Ungere, Sobota, 30.Listopadu 2013, 13:58:53

to podceňování lidí se nevyplatí. Ten boj nebyl mýtem obrozenců. To by jste musel mezi obrozence zařadit už i kronikáře Dětmara merseburského, utrechtského biskupa Adelbolda, Kosmu a řadu dalších a dalších kronikářů, kteří zaznamenávali historii Evropy a českého království.
Prostě něco plácnout a spoléhat se na to, že oponent na to skočí, se někdy nevyplácí. Že se zatím vyplácí dnešním mocným přepisovat historii, by vás nemělo mást.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

české a rakouské národní mýty Sobota, 30.Listopadu 2013, 16:08:16

Říká se, že největším úspěchem rakouského PR je, že přesvědčili svět, že Beethoven byl Rakušák a Hitler Němec.
Nahlodávat české národní mýty je správně, ale nemusíme kvůli tomu přijímat mýty jiných národů.
Postupný rozchod české politické representace s monarchií začal až po rakousko-uherském vyrovnání 1866 a dovršil ho začátek první světové války. Rakousko v roce 1914, 1915 už nebyl ten benevolentní stát s fešáckými kriminály, kam si zavření prominenti nechávali nosit jídlo z restaurace. To byl teror s rozsudky smrti, popravami., předznamenání zdivočení světa, které se v plné hrůze ukázalo o čtvrtstoletí později.
Ve Vídni oslavují památku císaře Františka Josefa a ovšem císařovny Sisi. Zapomínají na to, že Franz Josef nejen postavil všechny ty velkolepé budovy, ale také svou zabedněností monarchii zničil.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Ještě ten Kreisky - panu Ungerovi Sobota, 30.Listopadu 2013, 16:30:11

Podle anglické, české i německé Wikipedie se Bruno Kreisky narodil ve Vídni. V Dolních Kounicích (či Kounici?) jsem kdysi dávno byl. Na tamním židovském hřbitově byl dost okázalý hrob rodiny Kreisky a říkalo se tam, že ten hrob Kreisky navštívil, takže to opravdu jsou jeho příbuzní. Vídeň je teď docela velké město v poměrně malé zemi a čím větší město, tím pestřejší je původ lidí, kteří tam žijí.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Pane Plevo, Sobota, 30.Listopadu 2013, 17:50:24

Nekorektně mi podsouváte chválu Hitlera a kryptonacismus, zkrátka zpochybněním českých nacionálních mýtů jsem opět po čase šlápl do vosího hnízda. Ale těmito verbálně agresivními reakcemi korektní diskusi neumožňujete. Když koncem devadesátých let na jedné přednášce Ivo Karel Feierabend prohlásil, že česká levice je nacionalistická, moc jsem mu nevěřil. Teď tomu již věřím.

Myslím, že jak se rozvíjela česká občanská společnost, česká kultura ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století, svědčí o tom benevolentním státu, nikoli o teroru jak pod praporem nezdařeného českého vlastenectví líčí staré Rakousko pan Kubička. Zkrátka do "oněch Němců a Rakušanů" se strefuje mnohem lépe než do obrazu Čechů v zrcadle.

Také se mi nelíbí koncept maloněmeckého sjednocení Německa nebo Itálie, narozdíl od nelegitimního Československa to ovšem byly alespoň státy, které o sobě trvdily, že jsou jednonárodnostní a také to byla pravda (narozdíl od Československa). Kde byly sliby Beneše o středoevropském Švýcarsku, když ho tak vyzdvihujete? Češi právo na svůj stát jistě měli, ale nevím, zda měli historické právo podvést své Němce, Slováky i obyvatele Moravy a Slezska zároveň a nedodržet ústní i písemné sliby o autonomii dané i mezinárodně.

Pane Kubičko, Vídeň je velké město s pestrým původem lidí. Dává nám to právo škrtat všechny osobnosti, které pocházely z našeho prostředí, narodili se v našich zemí nebo tu měli kořeny? Významní politici, diplomaté, vědci, lékaři, umělci. Co si myslíte o národě, který se takové "reklamy" a tradic dobrovolně vzdá?

David Unger - psycholog, Kroměříž

Český a německý nacionalismus až k Dalimilovi? Sobota, 30.Listopadu 2013, 19:05:18

Pokud hájíte česko-německý nacionalismus až k husitům a Dalimilovi, jistě sem zapadá i "české" stavovské povstání proti "rakouským" Habsburkům v letech 1618-1621, jehož porážka vedla k 300 letům "temna", jak říkají obrozenci.

Jenže nějak tam nehraje to, že vůdce prohabsburské strany byl česky mluvící katolík a vůdce českých stavů německy mluvící luterán. Rakouské stavy stály po nějaký čas na straně stavů českých proti císaři. Naopak moravský bratr karel ze Žerotína upřednostňoval dohodu s Habsburky. Zůstaňme tedy u správného tvrzení, jak podotýkáte pane Plevo, že moderní nacionalismus je produkt 19. století. Český nacionální prezident (ten bývalý, ne současný) se kvůli tomu dokonce naštval na rakouského novináře.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Vážený pane Ungere, Sobota, 30.Listopadu 2013, 20:45:13

můj dědeček se narodil ve Vídni, měl kořeny v Jižních Čechách a v dospělosti přesídlil do Prahy. V mé rodině jeho velmi výraznou osobnost rozhodně z rodinné historie neškrtáme. Ve Vídni je tolik lidí českého původu, že tam můžete mluvit německy s českým přízvukem (s neaspirovaným t,k,p a nezřetelnými ueberlauty) a pokud neděláte jiné chyby, tak nikdo nepozná, že nejste místní.

Máte pravdu v tom, že stavovské povstání 1618 nebyl nacionální konflikt. Slavná věta hraběte Thuna při defenestraci - "Edle Herren, da geht der andre" byla proslovena německy, zatímco ti defenestrovaní byli Češi. Byl to konflikt vysoké šlechty s centrální mocí provázaný s konfliktem mezi protestanty a katolíky.

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pane Ungere Sobota, 30.Listopadu 2013, 20:57:50

trochu umenším vaše "záslužné" boření českých mýtů zde.
Vy tu mýty neboříte, vy tu vytváříte jiné. Nevidím v tom nic přínosného, ani škodlivého.
Ale pokud to má podobu prohlášení, že kdyby Hitler válku vyhrál, tak by se Říše musela časem liberalizovat, a alespoň bychom měli dálnici do Vídně, tak je to nejen škodlivé, ale přímo nebezpečné, dokonce extrémně nebezpečné. Nevím, jestli jste kryptonacista, nebo si jen nevidíte do úst. Ale tak jako tak mne jímá hrůza!
A podle jakého klíče určujete legitimnost států? Když Rakousko nezvládlo svou multinárodnost, mluvíte o zradě panovníka. Když Československo nezvládlo svou multinárodnost, mluvíte o jeho selhání.
Na tvrzení pana Kubičky, že když šlo do tuhého (1914, 1915), šla benevolence stranou, argumentujete tím, že když o tolik nešlo (druhá polovina 19 stol. a začátek 20), tak benevolence byla. Chléb je čerstvý, protože byl čerstvý včera.
Když mluvíte o právu Čechů na stát, ale bez podvodů na Němcích, Slovácích, obyvatelích Moravy a Slezska (což ve svém zemském nacionalismu vydělujete, ačkoli by podle této logiky ani Masaryk nebyl Čech), tak jak by tento stát vypadal? Vždyť by zabíral území Protektorátu. Nemohl by fungovat.
A dovolávat se všelijakých krajanů, co měli u nás tetičku, takže jsou naši? No to je tak malé, tak komické.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Odpověď panu Plevovi Sobota, 30.Listopadu 2013, 21:22:46

Vážený pane Plevo,
víte, ono tu nejde na prvním místě o nějaký názor na dějiny.

Na prvním místě jde o to, že Vy vylučujete někoho z diskuse. A činíte tak proto, že dotyčný nesdílí Vaše názory.

To, že jej ještě k tomu nálepkujete přízvisky, která po logické stránce ani nedávají smysl, je už věc vedlejší.

Takové věci se prostě nedělají. Kdyby se takový "úlet" stal mně, což je jistě možné, volil bych namísto zbytečného vysvětlování vlastní interpretace dějin omluvu.

S pozdravem a přáním všeho dobrého, Váš Jiří Vyleťal

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Michaelu Kolaříkovi Sobota, 30.Listopadu 2013, 21:29:5

Pan Unger hlavně nechce slyšet, že hlavní zodpovědnost za rozpad Rakousko-Uherska nemají čeští politici. Po začátku první světové války se monarchie s českou politickou representací rozešla vykonstruovaným procesem, při kterém byli k smrti odsouzeni Kramář, Rašín a další. Po tom už nebyla cesta zpátky. Omilostnění těchto politiků po smrti Franze Josefa přišlo pozdě, v době kdy už bylo jasné, že monarchie válku pohrává. Maďaři, ke kterým se monarchie po roce 1866 chovala férově, byli k císaři Karlovi loyální do konce války a dokonce i svým způsobem i po ní.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Pane Kolaříku, Sobota, 30.Listopadu 2013, 22:49:1

Hypotéza o liberalizaci nacistické říše vás tolik ohrožuje? Studium liberalizace sovětského bloku vás nepohoršuje? Analyzovat to, co nám přineslo Pražské jaro, před čím jsme byli chráněni v rámci komunistické totality? Jímá vás při tom hrůza? Potom jsou to zřejmě nějaké vaše osobní nebo sdílené mýty a projekce. To, jak se současný stát stará např. o výstavbu infrastruktury byl citát jihomoravského vicehejtmana za KDU-ČSL.

Budete se divit, hlavní vinu za rozpad Rakousko-Uherska dávám rakouské zakonzervovanosti, nikoli českému nacionalismu. V tomto námi kritizovaném seriálu České století je krásný dialog T. G. Masaryka s britským premiérem Lloydem Georgem v podání Miroslava Donutila. Stojí za to se na něj podívat a zamyslet se nad strategií Čechů mít vlastní stát.

Češi slibovali autonomii, decentralizovaný stát, středoevropské Švýcarsko a vytvořili centralistický mnohonárodnostní stát, který měl zánik již ve své konstituci (společně s versailleským systémem). Máte pravdu, že podle toho, jak byl stát koncipován, by byl legitimní jen v ryze českém území v Čechách, a tedy geopoliticky neudržitelný.

Děkuji za výborný postřeh, že Masaryk nebyl Čech. jste bystřejší než režisér onoho seriálu, který se zdráhal do role Masaryka obsadit slovenského herce, protože Masaryk byl podle něj Čech (!). Nebyl. Masarykova matka byla německá Moravanka (tehdy i Slované na Moravě se ještě za Čechy nepovažovali), jeho otec byl Slovák. Masaryk byl tedy buď Moravan, Rakušan, Slovák, ale nejvíce snad Čechoslovák. Čech rozhodně ne.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pana Ungera bych rozhodně z diskuse nevylučoval, Sobota, 30.Listopadu 2013, 23:26:7

ale byl bych rád, kdyby vysvětlil, kde "pod praporem nezdařeného českého vlastenectví líčím staré Rakousko" z doby druhé poloviny 19. století a počátku dvacátého jako zemi státního teroru. Mluvil jsem o tom, jak se monarchie chovala po začátku války a uvedl příklad. Rozsudek smrti za politický názor rysy státního teroru má. V názoru na to, proč se Rakousko-Uhersko rozpadlo se, jak se ukazuje, do jisté míry shodnem, i když ty formulace jsou různé. Moc často se mi nestává, že bych byl považován za českého nacionalistu, spíš naopak.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Hitlerovo Německo a československé století Neděle, 1.Prosince 2013, 01:54:52

Pana Ungera bych také z diskuse nevylučoval, i když jeho úvaha o liberalizovaném Hitlerovu Německu je nejen historicky nemožná. Hitler rozpoutal sebevražednou totální válku proti všem, proto přivodil poražení a zničení Německa - nebylo co liberalizovat, protože Hitler nic jiného než zbrojení a válku nenabízel.

Ten filmový seriál se jmenuje české století, a přitom pojednává o československé republice. Je dobré, když si položíme znovu otázky, které si kladli Masaryk a Beneš, ale otázky jsou zde ukázány jen u Masaryka, u Beneše se už naznačuje jeho záměr předat nás Stalinovi, což je silně problematické a u Gottwalda je už přítomen jen strach ze Stalina a Slováci a slovenské události nejsou přítomny vůbec, a to nejen záporné (Slovenský štát), ale i ty kladné. Slováci se přece prostřednictvím Martinské deklarace (30.10.1918) přihlásili k Československu, Śtefánik byl blízký a důležitý spolupracovník Masaryka, podobně se Slováci přihlásili k Československu prostřednictvím SNP - toho Češi nebyli schopni, i když měli svůj demokratický i komunistický odboj, a to ani ten komunistický nelze házet do jednoho Stalinova pytle. Vím od babičky, že dědeček, který působil v PVVZ s napojením na Londýn spolupracoval s řadou komunistů, i když to měli po paktu Molotov-Ribbentrop z Moskvy zakázáno. Oni ty Moravcovy "chytré" rady z Londýna a jeho nedůvěra vůči domácímu odboji byli zde dobře známy (vyprávěla mi to babička po té, co si přečetla Moravcovy paměti vydané v samizdatu) včetně toho, že domácí odboj samozřejmě o plánovaném atentátu věděl, připravoval těm, kdo ho prováděli zázemí a mnoho odbojářů a jejich rodin to stálo životy.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Panu Kubičkovi a Šimsovi Neděle, 1.Prosince 2013, 13:01:59

Pane kolego Kubičko, omlouvám se, ale pod vlivem jiných názorů, také čtenářů DR v podobné diskusi jsem se nechal unést a reagoval jsem spíše na obrozenecké klišé o Rakousku jako žaláři národů. To jak se rozvíjela česká národní občanská společnost, kultura i politika bývá opomíjeno stejně, jako německy mluvící osobnosti světového formátu, které se v našich zemích narodily nebo odtud pocházely (jako Bruno Kreisky nebo psychoterapeut Viktor Frankl). Nevšiml jsem si, že myslíte jen válečná léta, i když nutno podotknout, že v totální válce jako byla ta první světová je sáhnutí k teroru vždy mnohem snažší. Nedělejme si iluze ani o mocnostech Dohody. Považujete za dostatečný argument o válečném teroru pro českou národní reprezentaci, aby odmítla velkorysý návrh Karla I. na federalizaci monarchie na sklonku války?

K panu Šimsovi, pod vedením Hitlera si skutečně lze těžko představit liberalizaci Velkoněmecké říše, ale v případě úspěšného atentátu např. pod vedením Rommela už ta představa může mít konkrétnější obrysy.

U vzniku Československa došlo k několika nekorektnostem a nedodržení slibů, které u jiných nových států nenajdeme. Autonomie pro Slovensko, ústní slib moravské a slezské reprezentaci, že úroveň samosprávy zůstane zachována, etnická autonomie pro Němce apod. Přitom tu vznikl za Rakouska model pod názvem Moravské vyrovnání (Mährischer Ausgleich), kdy na zemské úrovni byla velmi vhodně a harmonicky vyřešena národnostní problematika mezi Čechy a Němci. Tento pakt se stal vzorem pro státoprávní uspořádání mnoha dalších států. V českých učebnicích se o něm však nedočtete.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Ungere, Neděle, 1.Prosince 2013, 13:25:16

vaše nelogičnosti skutečně lámou rekordy - pokud nebyl Masaryk Čech, pak nemůžete přece napsat, že Češi (tj. hlavně v daném kontextu Masaryk) někoho podvedli nesplněnými sliby atd.

Dalimila a husity jste vynechal (a mohli bychom přidat i barokní jazykové (!) vlastenectví atd.) a vybral jste si české stavovské povstání, o němž jsem neřekl jediné slovo - to je věcná a korektní diskuze jedna báseň...

Záměrně zaměňujete druhou polovinu 19. století (ale pozor, až od r. 1867 můžeme mluvit o nějaké liberalizaci poměrů v Rakousku) s dobou první světové války, další flagrantní nekorektnost. Za války panovala v R-U tvrdá vojenská diktatura (jistě ji ovšem nelze srovnávat se Stalinem nebo vaším oblíbeným Hitlerem).

Češi se dopouštěli podvodů - a copak ten Bismarck, Cavour a všichni ostatní byli andělé? Lež je bohužel v politice častá a řekl bych bývá téměř pravidlem, opakuji, bohužel. Naprostou falzifikací (nevím, zda úmyslnou) je pak vaše tvrzení, že jiné nově vzniklé státy 19. a 20. století neměly národnostní menšiny - v Německu nejen Lužičtí Srbové, ale především Poláci, odmyslíme-li si Dány ve Šlesvicku. A co třeba takový Balkán - změť národů téměř nepřehledná? A co třeba takoví Estonci nebo Lotyši - vždyť mají na svém území procentuálně víc Rusů než bylo v meziválečné ČSR Němců...

Nevyjádřil jste se k Mnichovu ani k odboji. Vaše polopravdy jsou do očí bijící, jak vám dobře napsal M. Kolařík ohledně dvojího metru, jímž poměřujete nezvládnutí narodnostní problematiky Rakouskem-Uherskem a Československem.

Nejsem žádný český nacionalista, nehájím ani jediný český nacionalistický mýtus, ale stavím se proti německému (sudeťáckému) nacionalismu, který šíříte, a hájím českou státnost jako takovou a elementární českou národní identitu. Nehájím národnostní politiku první republiky, i když i v této otázce si často hrajeme na generály po bitvě.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Vyleťale, Neděle, 1.Prosince 2013, 13:38:52

obecně se mnou jistě budete souhlasit, že nacisté a kryptonacisté nepatří do žádné diskuze, ba ani do slušné společnosti.
Pokud p. Unger nacistou není, je na něm, aby vysvětlil své skandální výroky nebo se za ně omluvil.
Tím, že s ním diskutuji, ovšem fakticky předpokládám, že nacistou není, je pouze nakažen sudeťáckým nacionalismem, který - jak známo - má k nacismu dosti benevolentní vztah...

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

"velkorysý návrh Karla I. na federalizaci monarchie na sklonku války?" Neděle, 1.Prosince 2013, 17:53:39

Pan Unger zřejmě myslí Národní manifest z 16. října !!!!! 1918. Ten opravdu česká representace přijmout nemohla, nejen proto, že přišel pozdě, ale také proto, že by tím hodila přes palubu Slováky a další národy v uherské části říše, kde měl Karel I. naprosto svázané ruce podmínkami, které si nechal vnutit při své korunovaci uherským králem (císařem ani českým králem korunován nebyl).

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Ještě jedna odpověď panu Plevovi Neděle, 1.Prosince 2013, 20:12:50

Vážený pane Plevo,
asi Vás trochu zklamu, ale obecně,ba ani jinak, s Vámi nebudu souhlasit v tom, že nacisté a kryptonacisté nepatří do debaty a nepatří ani do slušné společnosti.

Důvod je jednoduchý: ono je totiž tak snadné někoho označit za nacistu, kryptonacistu a bůhví co jiného a pak jej prostě vyřadit, zcenzurovat a v posledku potrestat za to, co si myslí.

Neměl-li by někdo patřit do debatního kroužku či slušné společnosti, tak jedině tehdy, když – a v tom se již opakuji – užívá vulgarismů, dotýká se lidské důstojnosti svých bližních (např. o druhých mluví jako o „sudeťácích“) a nabádá k nenávisti.

Pane Plevo, Vaše volání po vyřazení pana Ungera z debaty přišlo po třetím vstupu pana Ungera do debaty. V tomto vstupu pan Unger uvažuje o vývoji ve 2. svět. válce způsobem „co by kdyby“. Nikde v něm nevyčtete, že by se pan Unger stavěl na stranu nacionalismu, z něhož ho obviňujete. Patrně jste jeho textu porozuměl tak, že pan Unger sympatizuje s někdejší Hitlerovou ideologií, což je vysvětlitelné jen jako důsledek předsudečného myšlení. Prosím Vás, přečetl jste si vůbec pořádně co pan Unger píše?

Pokud byste se ptal mne na názor ohledně rozbití Rakousko-Uherska a následného vzniku Československa, mohu Vám sdělit, že to považuji za naprostou katastrofu.

Za katastrofu o to větší, že zapříčinila spolu s Versaillským mírem, který byl „mírem“ postaveným na mstě a nepřátelství vůči Německu, radikalizaci politických poměrů v Německu. To vše vedlo logicky ke tragédii 2. svět. války a následné válce studené.

Mimochodem, náš dnešní úpadek je nejen důsledkem poměrů, které se zrodily za studené války, ale i závažných nespravedlností první republiky.

Oficiální dějinný výklad, který se dodnes učí a na němž nenachází nic podivného ohromná většina občanů ČR, je výklad postavený na mýtech a lžích o dokonalém českém národě a jeho zlých sousedech. Chceme-li znát pravdu, musíme se také poohlédnout po názorech a výkladech z jiných zdrojů, než jsou ty ryze české. Musíme být sebekritičtí a poctivě hledat kořeny nezdravých domácích jevů. A také strávit nějaký ten rok v blízkém zahraničí, abychom se sami na sebe dokázali podívat zvnějšku.

Loučím se z debaty a přeji Vám i všem čtenářům DR jen to dobré. Dobrou noc,
Jiří Vyleťal

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Vyleťale, Neděle, 1.Prosince 2013, 20:29:39

já odmítám vyměnit české nacionalistické mýty za mýty sudetoněmecké nebo mýty o dokonalém Rakousku-Uhersku, to je všechno.
Že neznáte žádný jiný nacionalismus než ten český, je příznačné pro lidi jako vy, kteří svým sebemrskačstvím pomáhají nahrávat mocenským zájmům jiných...
Kdyby se Češi nestali nacionalisty ve světě, kde všichni ostatní nacionalisty byli, tak by zkrátka zanikli, což by vám zřejmě nevadilo (p. Unger by to uvítal s jásotem), mně by to vadilo, to je vše.
Což není obhajoba nacionalismu, jen respekt k prostým historickým faktům.

Proto vám navrhuji, abyste odpříště diskutoval pouze v německém jazyce, protože užívání češtiny vás stejně jako p. Ungera není hodno...

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Československá a česká demokracie Neděle, 1.Prosince 2013, 22:50:44

Československá republika nebyla dokonalá, měla hodně chyb, ale byla dobrou odpovědí na selhání a neschopnost Rakouska - Uherska řešit spravedlivě vnitřní poměry a rozpoutání 1. světové války ve vleku Německa. Nejsem český nacionalista, ale myslím, že rakousko-uherská nostalgie je směšná, pochopitelná u konzervativních katolíků v době první republiky, ale zcela neopodstatněná nyní po 100 letech.

Připisovat Československé republice odpovědnost za německý nacismus je už vůbec postavené na hlavu - mohli budovat fungující demokracii a ne nejhorší a nejkrutější diktaturu v dějinách a Rakousko má v této věci také máslo na hlavě - to také můžeme za to, že tolik Rakušanů vítalo v roce 1938 Hitlera jako svého osvoboditele?

Neinspirovalo se poválečné Rakousko a Německo v československé meziválečné demokracii? Zodpovědní němečtí a rakouští demokraté se k tomu hlásili.

Český národ není dokonalý, demokracii se teprve učíme, ale německé a rakousko-uherské mýty nám v tom jistě nepomohou. Rakousko i Německo se to po válce také musely učit a také měly a mají své Heidery, neonacisty, populisty, korupční politiky. Jejich současná demokracie se jeví jako dokonalejší, ale ani spolknutí východní části Německa či opakující se krize v Rakousku nesvědčí o jejich dokonalosti či nadřazenosti nad námi.

Petrasek Milan - penzista

Konklusium pana Šimsy je sice uklidňující, Pondělí, 2.Prosince 2013, 10:51:50

ale přesto neotupilo rozpaky nad způsobem péče o demokratickou diskusi přítomnými pedagogy.
Pan Kašpárek se dotkl výchovy postmodernou odkojeného globálnáho dorostu (Finmag: Jak jste si nás vychovali, takové nás máte).
Sice ne v souvislosti s národnostními vášněmi, zato svěže zajímavě ........ poznamenal bych.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.