Ve stínu voleb do Poslanecké sněmovny proběhla volba rektora naší nejstarší univerzity. Univerzita Karlova má zvučné jméno, letitou tradici a pyšní se svým demokratickým prostředím a propojením výuky s excelentním výzkumem.

Během funkčního období profesora Václava Hampla došlo k významnému zlepšení ve všech činnostech a k upevnění pozice ve středoevropském i celosvětovém kontextu, což je přesvědčivě dokumentováno pozicí v celosvětových žebříčcích univerzit. Nicméně každá sebelepší instituce má své drobné problémy a specifika.

Jednou z unikátních vlastností univerzity je fakt, že je rozdělena na sedmnáct fakult. Není pak divu, že z důvodů značné oborové rozmanitosti fakulty mezi sebou špatně komunikují a příliš nespolupracují. Situace dokonce připomíná princip divide et impera, zejména pokud jednání rektora s děkany humanitních faktult a ostatními děkany o centrálních tématech probíhají odděleně.

Univerzita Karlova v řadě oborů představuje špičku, ale v nezanedbatelném počtu oborů ji dohání řada „regionálních“ univerzit.

Bolavým místem je strategie rozvoje, využití stávajících objektů a zejména výstavba nových. Mimořádný počinem byla Vize UK 2030, která však byla pouze ojedinělou aktivitou, která nebyla ze strany vedení UK dostatečně využita a rozvinuta. Stesky, že na území Prahy nejde čerpat prostředky většiny operačních programů strukturálních fondů, jsou zcela liché, neboť UK nedokáže dostatečně pružně pracovat ani s dostupnými dotačními tituly.