V nedávné glose jsem se zde vymezil vůči tzv. pražské kavárně („není mým životním a společenským prostředím“). Co to vlastně je?

Označuji tak převažující naladění „velkoměstských“ liberálních, vzdělaných, kulturně orientovaných lidí se zájmem o věci veřejné, obvykle dobře situovaných, aspoň relativně.

Velkoměstských, protože kromě Prahy to do určité míry existuje i v Brně. Tam ale není tak bezprostřední kontakt s celostátní „ústřední“ politikou, sdělovacími prostředky a kulturou.

Převažující formou veřejné angažovanosti jsou petice a psaní blogů a komentářů, spíše výjimkou naopak politická zastupitelská funkce.

Ti dobří lidé jsou často světlezelení, typicky v duchu LOHAS respektive BoBos.

- „LOHAS (Lifestyles of Health and Sustainability, životní styly pro zdraví a udržitelnost) je demograficky specifický segment trhu vztažený k dlouhodobě udržitelné existenci a „zeleným“ iniciativám a je tvořený především vyšší a dobře vzdělanou částí společnosti. LOHAS trh je nejen velký svým finančním objemem, ale především tím, že zahrnuje skupiny spotřebitelů s nejvyššími příjmy a výdaji.“ (opsal jsem z www.bio-info.cz respektive z časopisu Moderní obchod z ledna 2010)

- „BoBos - jde o zkratku slov bourgeois bohéme, buržoazní bohém. Lidé, vyznávající tento styl života jsou v podstatě potomky generací hippies a juppies. Zatímco ti první vyznávali pouze bohémství a ti druzí pouze luxus, bobos v sobě sloučili oba styly." (opsáno z novinek.cz)

Je mezi nimi nápadně (ve srovnání s populací jako celkem) málo voličů extrémních stran, méně voličů velkých stran (ČSSD, ODS), jsou lehce doprava a jsou nápadně přelétaví — mnohem víc než ve zbytku populace volili postupně ODA, US-DEU, SZ, TOP 09, VV… a zatím si nejsem jistý, koho vlastně volili letos. Uvítám návrhy zde v diskusi.

Převažující naladění je to, co si myslí, ech, přesněji, co obvykle veřejně hlásá většina osazenstva té kavárny. Pražská kavárna má mimochodem schopnost, zájem a možnost šířit své názory skoro na vše. Na rozdíl, dejme tomu, od lesníků a železničářů. Těch je mnohem víc, jsou mezi nimi i velmi bystří a uvážliví lidé, ale holt nevysedávají v pražských kavárnách.

Joj, nechtěl jsem nikoho urazit tím „vysedáváním“. A rovnou říkám, že docela rád vysedávám v kavárnách (už i v Borovanech jednu máme!). Jenže ono pro „venkovského intelektuála“ je psaní komentářů trochu luxus. Kolem domu, zahrady nebo komunity má hodně co dělat. V průměru, řekl bych, víc než ve velkoměstě. Venkovský (maloměstský) intelektuál? Jistě, například Olga Černá. Nebo třeba moje ambice, musím přiznat. 

Intelekt (polemizuji na dálku s Erikem Taberym) ba ani intelektuálno opravdu není soustředěné jen ve velkoměstských kavárnách. „Na oblasti“ nejsme lepší ani horší, jsme trochu - znatelně — jiní. No a samozřejmě naprostá většina intošů, co jsou tam i onde, normálně pracuje, mnohdy dost těžce (za označením pražská kavárna se prý skrývá nařčení, že ne, ale to je podle mě poněkud paranoidní).

Ještě k velkoměstskosti: česká menší města, to jsou prostě jiné světy. Vydalo by to na přednášku ze sociální geografie. Zkusím v rychlosti několik bodů, typických pro velkoměstskou kavárnu: 1) je sebevědomá — myslí si, zčásti odůvodněně, že na ní záleží, protože ovlivňuje celostátní (!) politiky a sdělovací prostředky. To my „v regionech“ si myslíme jen velmi, velmi výjimečně.

2) má rozhled, ohromné množství impulsů. To internet nemůže reálně nahradit, ty spousty seminářů a přednášek špičkových tu- i cizozemských osobností z různých oborů (a různých názorů).

3) Je velká. Většina lidí má nějak omezenou sociální kapacitu a jen ve velkých městech je těch kavárníků tolik, že ji mohou (si vzájemně) zabrat. V Praze jsou jich (nízké) tisíce, v Brně stovky, v krajských městech vyšší desítky a v například Třeboni ne víc než tucet (ve dvou partách, z nichž jedna chodí do kostela a druhá ne). Na menších městech se proto kavárníci mnohem víc stýkají se zbytkem světa.

4) je prostě bohatší, takže má jiné starosti. Krom jiného je „specializovanější“ — víc vydělává a víc služeb (sociálních, dopravních — respektive ty ani tolik nepotřebuje, řemeslnických…) si kupuje.

Pro oživení uvedu několik komentovaných příkladů z DR: „Přestože má pražská kavárna pro Alexandra Vondru pochopení, nemůže zastřít fakt, že Vondra selhal jako manažer…“ (Lukáš Jelínek, 10. 2. 2011)

Ano, pražská kavárna si vysoce cení disidentství; víc než řídicích a administrativních schopností. Ty jsou šedé, každodenní, úřednické.

„Písničkáře Tomáše Kluse považují hlubokomyslní odborníci z pražské kavárny za povrchního, neupřímného, a navíc podle nich není žádný velký zpěvák.“ (Lukáš Jelínek, 26. 4. 2012)

Ve srovnání s Brelem, Vysockým, Baezovou, Mertou, Hutkou, Dusilovou a podobně to hodnocení asi platí. V nabídce trhosvinenského kulturního domu nebo otrokovské Besedy se ale Tomáš Klus vyjímá velmi dobře.

„Jaké poměry, takové i veřejné postavy. Soudce Šott se přes noc stal hrdinou pražské kavárny.“ (Jan Šícha, 19. 4. 2012)

Mimo pražskou kavárnu se nejspíš otevřenost soudních jednání tolik necení. Kromě jiného proto, že nemáme čas to sledovat.

Nadpoloviční část svého života jsem prožil v Praze, několik let v Českých Budějovicích, několik na polosamotě (6-12 obyvatel) na Kaplicku a několik v Borovanech (4 000 obyvatel) a v Otrokovicích (18 000). Mluvím nejen podle znalostí a úsudku, ale i ze zkušenosti.

Pražská kavárna, když si chce udělat jogurt nebo upéci chleba, tak si pozve norskou umělkyni a kultivátorku (tak se označuje sama; na střídačku s Norskem žije v Haslemere jižně od Londýna), aby uspořádala v centru DOX umělecko-ekologický workshop, kde účastníci společně sestavují myšlenkovou mapu kolem pojmu „kvašení“. Jo a pak o tom napíše do Literárek! Číslo 4/2013, strany 14-15.

Zato my vesničtí intelektuálové, pokud už to nemáme odkoukané od (pra-)rodičů, tak poprosíme souseda o kulturu či kvásek, zeptáme se ho na radu nebo mrkneme na internet a pustíme se do pokusů a omylů.