Pražská inteligence a pražská koalice

Jaký občanský postoj pražské inteligence ukazuje dění kolem „Listopadové výzvy pražským zastupitelům“ a co toto dění vypovídá o aktuálním stavu boje proti neoliberalismu?

Pražská inteligence je rozhořčena. Právě vzniklá koalice ODS a ČSSD na pražské radnici podle ní představuje nebezpečí pro demokracii. Rozhořčení dalo vzniknout „Listopadové výzvě pražským zastupitelům“ – a jak se ukazuje z prohlášení a rozhovorů prominentních signatářů výzvy, rozhořčení je – pokolikáté už? – původu morálního.

Minirozhovor s filosofem Miroslavem Petříčekem uveřejněný v sobotním vydání Práva sestává ze dvou otázek, Petříček ve dvou krátkých odpovědích mluví o morálce hned třikrát („morální rozměr politiky“, „nemorální … velká koalice“, „začínám pochybovat o jejich mravní integritě“). Proti velké koalici na pražské radnici spontánně protestovalo tisícihlavé shromáždění den po zveřejnění dohody o jejím vzniku. Na otázku jaké jiné řešení tedy navrhují, zda svým protestem chtějí vyjádřit touhu po tom, aby na pražské radnici vládla TOP 09 (v libovolné koalici), většina dotázaných odpovídá: „Nene, nemíříme primárně k podpoře TOP 09, chceme hlavně protestovat proti stávající koalici, proti porušení předvolebních slibů ...“ Vznik této koalice je prostě urážkou mravního (sebe)vědomí pražských měšťanů, políčkem, který si žádá satisfakci, generátorem hněvu, který Václav Bělohradský označuje – v návaznosti na Baumanovu metaforu o „tekuté modernitě“ – jako tekutý. Jeden z těch, kteří vystupovali na tiskové konferenci Listopadové výzvy, Radek Banga, označuje lidi reprezentující stát rovnou jako „prasata“.

Jsem také proti velké koalici na pražské radnici, také ji považuji za porušení předvolebního slibu minimálně ze strany ČSSD, také mám poměry na pražské radnici za nepřijatelné a ano, chcete-li, nemravné. To ovšem nic nemění na mém názoru, že pražští měšťané jsou příčinou současné politické bídy pražské i celostátní ve větší míře, než „prasata“ na různých radnicích či v různých vládách.

V Praze se vytváří určující společenská atmosféra a veřejné diskursy, v Praze se rodí obsah rozhodujících médií, v Praze se koncentruje největší část společenského bohatství, v Praze se píší české dějiny. Vědomí pražských měšťanů je největší politicky legitimizační silou v zemi. A právě setrvalé mravní rozhořčení pražských měšťanů je tím, co udržuje v chodu český politický moralismus, redukci politična na metafyzický souboj dobra a zla, jehož nejvýznačnějším projevem je účelový opožděný antikomunismus a odsud pocházející odpor ke všemu levicovému a alternativnímu jakožto legitimizační strategie neoliberálních ekonomických a neokonzervativních zahraničních politik.

Tažení pražských médií za „nutné (tedy: neoliberální) reformy“ a jejich vyhrocený boj proti politickému protivníkovi, pojednanému jako instance zla (Rusko, Paroubek, terorismus, jakákoliv kritika neoliberalismu v ekonomické a neokonzervativismu v zahraniční politice) je tím, co vhání do náruče vládnoucí ideologie i ty aktéry veřejného života, kteří jsou v normálních podmínkách nositeli kritiky: studenty, umělce, nevládní organizace, politickou formaci zeleného hnutí.

Diskurs mravního rozhořčení, pojetí politiky jako souboje dobra a zla přitom působí pravý opak toho, co sleduje pražská inteligence: znemožňuje skutečně kritické myšlení a odvádí pozornost od jádra problémů, vytváří mlhu, v níž se daří politické manipulaci a korupci. Vytrvalým bojem za ideály Václava Havla proti Václavu Klausovi vytváří pražská inteligence situaci, která v konečném výsledku umožňuje politickou dominanci Václava Klause a koncepcí, které symbolizuje. Pojetí politiky jako sporu dvou Václavů, z nichž do jednoho projektujeme veškeré dobro a do druhého veškeré zlo, jednak zastírá skutečné společenské spory a rozpory: spor o pojetí veřejného prostoru, spor o to, co je naším skutečným „dluhem“, rozpor mezi demokratickým ideálem plurality a hegemonií jediného veřejného diskursu, rychle rostoucí polarizaci mezi bohatšími a chudšími, mladšími a staršími, pravicí a levicí, Prahou a regiony, kulturní sterilitu uprostřed materiálního bohatství... A dále, právě politicky mnohem kompetentnější postoj Václava Klause je tím, co mu umožňuje ve sporu dvou Václavů (v náhradním sporu vedeném uvnitř téhož hegemonního diskursu) vyhrávat. Klause je ovšem možné porazit jedině politicky, nikoliv mravním apelem.

Totéž platí na komunální úrovni: Morální kritika sjede po pražských konšelech jako voda po omastku; zasáhnout je může jenom skutečně politická akce. Jednu z cest ukázal kupř. liberecký člen Strany zelených Jan Korytář – jeho politická koalice Změna pro Liberec sdružující několik politických hnutí a řadu jednotlivců odstavila v podzimních volbách od moci tamější ODS, která si v míře zkorumpovanosti nezadá se sesterskou pražskou organizací. V Praze není v současnosti významnější politická síla, která by slibovala změnu poměrů. Doufat v pražskou TOP 09, vedenou Františkem Laudátem, který se v pražské politice v barvách ODS dlouhá léta pohyboval, a na post primátora kandidující Zdeňka Tůmu, jenž je politicky nekompetentní (jak ukázaly jím vedená koaliční vyjednávání) a na ideové rovině pouze opakuje demagogické mantry Miroslava Kalouska, by bylo naivní. Skutečnou alternativou k moralistním projekcím by byl vznik nového pražského politického hnutí s konkrétním programem.

A není třeba jen čekat na další komunální volby – již v tomto volebním období lze politicky jednat: kontrolovat jednotlivé kroky pražské radnice a nabízet alternativní řešení, zasypávat pražské radní dopisy a emaily, bránit (třeba i fyzicky) veřejná prostranství před podivnými developerskými projekty, pořádat veřejné kampaně za konkrétní kauzy, jak to činí kupř. iniciativa Auto*Mat. A v tom všem rozšiřovat politickou imaginaci směrem k větší účasti občanů na komunální politice – kupř. směrem k prosazení participativního rozpočtu, plurality vlastnických forem, emancipaci společensky vyloučených...

Politika jistě má mít i morální rozměr, uplatňuje se v ní též mravní hledisko, ale až druhotně; redukována čistě na moralitu stává se antipolitikou, tekutým hněvem, reprodukcí příčiny problému, nikoliv jeho řešením. „Vyměňte politiky“ (jak zní název jedné z iniciativ, které aktivity Listopadové výzvy organizují) je ve skutečnosti reakční požadavek: vyměňte personální fasádu systému, aby narcistní sebepojetí pražských měšťanů nebylo rušeno v přesvědčení, že systém je v pořádku a reprezentují „nás“ ti, kteří jsou toho hodni, tj. jsou tak dobří a čistí jako „my“. Jenže systém není v pořádku a my nejsme dobří a čistí: těžce pošramocená fasáda pražské politiky zjevuje realitu našeho společenského bytování, krizovou situaci systému, který je ve své současné podobě inherentně korupční (slib nekonečného růstu, externalizace negativních dopadů našeho rozvoje, infotainment), nespravedlivý (systémové bohatnutí bohatých a chudnutí chudých) a demokraticky nelegitimní (rozsáhlá mediální manipulace, ovládnutí všech oblastí veřejného života ekonomickými zřeteli, pojetí státu jako „firmy“).

Mravní kýč projektující dobro a čistotu do konkrétních politických postav dává vzniknout fantasmatickým ikonám českého politického provozu jako jsou Schwarzenberg nebo Tůma. Oč méně víme o jejich skutečné politické kompetenci a skutečném jednání, o to ideálněji může být pojat jejich mediální obraz. Zbožnění ikon je přitom médiem získání souhlasu s konkrétním politickým programem. Pražská kavárna horuje za morální politiku, ve výsledku však vesměs propadá té nejmanipulativnější politické rétorice, popřípadě ji vědomě podporuje. Proč autoři i signatáři Listopadové výzvy nespustili morální povyk po jarních volbách do Sněmovny, po nichž se premiérem stal předseda strany, která volby prohrála a kterou voliči vytrestali největší ztrátou hlasů? Asi proto, že Nečasova vláda je kryta hegemonním politickým diskursem.

Tomáš Halík, jeden z prominentních signatářů Listopadové výzvy, napsal po jarních volbách: „Celkový výsledek není špatný: sociální demagogie ČSSD, která by skutečně dovedla zemi k fatálnímu zadlužení a státnímu bankrotu, nezlákala tolik občanů, jak očekávala. Vznikne tedy zřejmě pravo-středová koalice, jejíž ekonomická politika bude sice bolet, ale vzhledem k budoucnosti země je daleko odpovědnější – to bylo to hlavní, oč v těchto volbách šlo.“

Tomáš Halík pravděpodobně není tak hloupý, aby nevěděl, že nám žádný státní bankrot nehrozil a nehrozí. Grandiózní předvolební lež o hrozbě „řeckého scénáře“ podporuje z demagogických důvodů – když jde o „jedinou správnou politiku“, jdou mravní skrupule stranou.

A tady jsme u jádra problému: většina pražské inteligence se dovede mravně rozhořčit nad partikulárními kauzami (televizní krize, systém dotací pražské kultury, Bílá kniha terciárního vzdělávání, velká koalice na pražské radnici), odmítá ale pozvednout zrak od řady partikularit k celkovému obrazu systému, v němž žijeme. Fantasma „morální politiky“, či přesněji „morálního kapitalismu“ jí umožňuje spravedlivě se pohoršovat nad jednotlivými kauzami a přitom zůstávat v zajetí dominantního politického diskursu, který těmto kauzám poskytuje živnou půdu (všudypřítomná ekonomizace a profitizace) i krytí (jedinou alternativou vůči neoliberalismu je historicky a mravně vyřízený „komunismus“).

Navzdory všem možným kauzám představuje život v Praze téměř ve všech oblastech vysoký nadstandard. Dopady neoliberálního vládnutí na život lidí v mimopražských regionech jsou násobně horší, než budou důsledky vládnutí koalice papalášů z pražské ODS a ČSSD. Nyní se hraje o to, zda dokážeme svůj pohled a své rozhořčení přeorientovat na celek. Vědí pražští měšťané o tom, co se právě nyní chystá v penzijním systému, ve zdravotnictví, v pracovním právu? Vědí o tom, že veřejné rozpočty jsou záměrně podlamovány na příjmové stránce, aby mohli být jako „neefektivní“ následně privatizovány? Vědí o tom, že máme fakticky degresivní zdanění příjmů fyzických osob, a naše složená daňová kvóta je o šest až sedm procentních bodů nižší než složená daňová kvóta v EU jako celku? Vědí o tom, že na veřejné a sociální služby vydáváme – přede všemi připravovanými škrty – necelých 19 procent HDP, kdežto průměr EU činí 26 procent? Vědí o tom, že ekonomická krize byla způsobena právě těmi politikami, které nyní uvádí do praxe Nečasova vláda?

Dokáže si pražská inteligence představit, že svým mravním rozhořčením nad „politiky“ a pražskými kauzami se (nevědomky) staví do podobného šiku jako ti voliči, kteří do Sněmovny vyslali Věci veřejné? Dokáže si připustit, že vedle populismu pro „lid“, jehož nositelem jsou Věci veřejné, existuje též populismus pro vyšší vrstvu, jehož nositelem je TOP 09?

Abych se na své patetické otázky pokusil sám odpovědět – domnívám se, že část pražské inteligence a část pražských měšťanů se o tom všem dozvědět a to všechno si představit dovede; a že tato část obyvatel Prahy početně roste. Optimistická interpretace nejnovějšího mravního pozdvižení sdruženého do Listopadové výzvy by mohla tvrdit, že stále více Pražanů (stejně jako – s časovým předstihem – stále více ostatních obyvatel České republiky) tuší, že je cosi shnilého ve státě dánském a v jeho oficiálních médiích, z dlouholetého návyku ovšem ventiluje svou frustraci po způsobu morálního rozhořčení nad jednotlivou kauzou. Postupně ovšem bude přibývat těch, kteří dokážou přeostřit z jednotlivého na celkové a svůj hněv proměnit z tekutého na dějinný; a kteří svůj pohled nenechají vést pražskými médii a demagogy jako je Tomáš Halík, nýbrž svým vlastním kritickým myšlením. A že už nyní je mezi signatáři Listopadové výzvy jisté množství těch, pro něž je angažmá v této věci součástí celkového odmítnutí neoliberální revoluce, která je v naší zemi v chodu.

Jsem zastáncem takové optimistické interpretace.

Diskuse (17 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Milena Bartlová - historička umění, Praha

neposmívejte se pražákům Pondělí, 29.Listopadu 2010, 09:53:45

Ano, to vše je dosti výstižné (nadbytečné jsou rétorické nálepky "demagog Halík", "měšťané" - to je namísto "buržoazie"? - atd.). Vidím kolem sebe, že počet těch, kdo dokáží hodnotit situaci vlastním kritickým rozumem, zvolna roste. Kritická je ale otázka politická: ke komu se mají tito lidé obrátit, koho podpořit a koho volit? Kdo by tvrdil, že k ČSSD (tedy k té jediné prakticky dnes existující), podceňoval by právě schopnost kritického myšlení "pražských intelektuálů". Není "tekutost" protestu nejspíše ze všeho dokladem absence takových politiků (nikoli intelektuálů!), kteří by byli schopni nespokojenost proměnit v politickou sílu?

Zdeněk Jehlička - Praha

pražská intelektuální smetánka Pondělí, 29.Listopadu 2010, 12:34:53

Argument o absenci těch správných politiků je právě jen výmluvou "pražských intelektuálů", kteří by při svém "kritickém myšlení" v současné hegemonii neoliberalismu ČSSD nevolili, i kdyby v jejím čele stál sám Ježíš Kristus. To, že si politiku personifikují tam, kde se jim to hodí (Paroubek), jen zastírá jejich ideologickou zaujatost a odvádí od diskuse o podstatném. U selhání elit se nedá mluvit ani o intelektuálech, natož o kritickém rozumu. Na druhé straně, nedostatek ČSSD, která by měla hněv tekutý kout na dějinný, jen potvrzuje limity jejího reformismu.

Petr Šťastný - Malé Přítočno

Vyhlížení správných politiků Pondělí, 29.Listopadu 2010, 13:01:10

Dobrý den,

díky za výborný článek. Souhlasím s pane Jehličkou, že ČSSD by měla mít potenciál pro řešení zmíněných problémů. Její dějiny a ukotvení o tom přesvědčují. Zatím to příliš nezvládá a to má, podle mého názoru, jednu hlavní příčinu. Členská základna ČSSD je slabá a velmi pasivní. Ve straně (zdá se, že alespoň v pražské oragnizaci) potom vládou profesionálové. A to jsou velmi často lidé jdoucí především za vlastními cíli. Program strany je jim potom jen marketingovou značkou a řídí se jím velmi volně. Tento problém je ale obecný a týká se všech zavedených stran. Co je třeba je dostat tyto lidi pod kontrolu "nomálních" (obyčejných) lidí. A na to nestačí "vyhlížet" ty správné politiky a ve volbách je volit. To se opravdu nedočkáme. Je třeba do politických stran vstupovat a dostat "profesionály" pod kontrolu. Je to pracné a vyčerpávající a stojí to spoustu času a úsilí ale jinak to opravdu nepůjde.

Jan Černý - Brno

Pondělí, 29.Listopadu 2010, 13:03:37

Paní Bartlová,
Pražákům se neposmívám, sám jsem jeden z nich. Smutnou roli pražské inteligence (jeden můj kamarád razí pojem "pražské intelektuální stádo") v české polistopadové politické zaslepenosti (to se samozřejmě netýká Vás a Vám podobným; ale týká se to např. mne - na počátku 90. let jsem také věřil v cosi jako morální kapitalismus a podporoval V. Havla..) nelze bohužel popřít, stejně tak jako její výsadní postavení v procesech politické legitimizace. A považuji za důležité poukázat na to, že "vůdcové" pražské inteligence jsou často svůdcové, že např. T. Halík je demagog - dokud si to pražská kavárna neuvědomí, zůstane reakční silou.

A na otázku ke komu se mají obrátit ti, kteří procitají, bych odpověděl - především sami k sobě. Českou poltiku může změnit pouze sebevědomá, chytrá a aktivní občanská společnost, my všichni, nikoliv "politici". Politická sféra pouze odráží to, co se ve společnosti děje - proto je mj. zpráva z pražské radnice důležitou zprávou o nás.

A co se týče ČSSD - zde jsem zaujatý, protože jsem jejím členem, ale jsem přesvědčen, že právě nyní je ČSSD otevřena působení občanské společnosti tak jako nikdy před tím. V tomto smyslu se zformoval v mnoha směrech nadějný proud kolem B. Sobotky a L. Zaorálka - plody jeho práce je skutečná reflexe situace společnosti, olomoucká ideová konference ČSSD ve zcela novém stylu, dialog s lidmi mimo stranu.. Právě teď si můžete svou ČSSD "vytvořit", věřte mi. Samozřejmě nic není stoprocentní, ale právě u ČSSD teď nejvíc platí: jaká bude občanská společnost, taková bude politická reprezentace.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

dobrá kritika pražské intelektuální obce, ale Pondělí, 29.Listopadu 2010, 14:42:14

nedostatečná kritika současné sociální demokracie, která se zatím nově vznikající občanské společnosti a tedy i intelektuálním kritikům otvírá jen částečně. Jistě v sociální demokracii se otevírá nový intelektuálně zajímavý proud reprezentovaný Sobotkou, Dienstbierem ml. a dalšími, na druhé straně jsou tam lidé, kteří pražské i jiné akademické intelektuály odrazují a popuzují, tedy lidé jako ústecký Benda, K. Březina, P.Hulínský a další. Morální kritika politiky se může zvrhnout v intelektuální moralismus, ale sama je vždy potřebná a horší je, když se z politiky vytratí a ta se provozuje jen jako amorální pragmatismus. Na druhé straně může být sociální demokracie vděčná, že tu vzniká nespokojená občanská společnost a snažit se s ní komunikovat, ne ji odsuzovat. Vždyť oběma těmto proudům jde o občanskou společnost a obranu vzdělání, kultury a dalších společných hodnot. Z tohoto hlediska si myslím, že kritika kolegy Černého, zvláště když se definoval jako sociální demokrat, není politicky odpovědná. Myslím, že by MDA mohla M.Petříčka a další zástupce této iniciativy pozvat k veřejné diskusi - buďme vděčni, že se konečně i pražská intelektuální veřejnost probouzí.

Agata Hauserová - hudebnice

demagog? Pondělí, 29.Listopadu 2010, 15:01:45

Znám příliš mnoho vzdělaných a poctivých lidí,kteří se natolik obávají "řeckého scénáře" a "neodpovědnosti levice",že se odpovědně vzdají i části svých nevelkých platů,aby tuto "hrozbu" pomohli odvrátit. Nesouhlasím s nimi, ale nenazvala bych je demagogy ,poněvadž toto označení sluší těm, kteří VĚDOMĚ klamou veřejnost. Mám důvody si myslet, že Tomáš Halík k nim nepatří, protože bohužel věří tomu, co říká.
Ale jinak jste trefil do černého;-)

Petrasek Milan - penzista

Domnívám se, že Pondělí, 29.Listopadu 2010, 17:07:7

mezi českými intelektuály převládá pravicová politická orientace všech odstínů. Od tvrdě, přes sociálně neoliberálních až po konzervativně, či zeleně sociální, Pozoruji nárůst vědomého schizofreního stavu - postoj slušných, kteří se mýlí, ale vědomě neklamou.
Neintelektuální pražský občan - tedy hlavní voličský potenciál - se nachází ve velmi konfuzní situaci, způsobenou čilými tahy pravicového spektra. Za značného přičinění a zásluhou impotence sociální demokracie, která - nejen zde - kolaborovala nekriticky s neoliberalismem a tím se ideově kastrovala.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Pane Černý Pondělí, 29.Listopadu 2010, 21:50:26

děkuji za Váš vynikající článek, velmi příhodně aplikující některé podnětné Bělohradského teze.
Ale základní otázka tedy musí znít: Jak dovést pražské intelektuály (a nejen ty) k poznání, že vadný je systém, a nikoli jednotliví politici. Řečeno Bělohradského terminologií: jak změnit tekutý hněv - opět - na hněv historický a politický (který jediný něco opravdu zmůže)?
Přiznám se, že neznám (zejména za dnešní mediální situace) odpověď ...

Miroslav Novák - Praha 9

Praha volí podle peněženky Úterý, 30.Listopadu 2010, 00:00:34

Skutečných "intelektuálů" v Praze moc nenajdete, za to hodně manažerů, obchodníků, bankéřů, rentiérů, reklamních mágů, moderátorů, operátorů, producentů, plastických chirurgů atd. A všichni tito lidé mají relativně vysoké příjmy. A jako čert kříže se obávají ztráty vydobytých daňových výhod, které jim přinášejí do kapes mnoho tisíc měsíčně. Takže strana, která by snad chtěla zavést progresivní nebo majetkovou daň, je předem odvařená. Ne náhodou rodné sestry ODS a TOP09 spojuje slib nezvyšování daní. A aby se zachoval dekor, rozhlašuje se jak je ten Paroubek (Buzková, Gross, Škromach, Hulínský a kdokoliv jiný) nemožný a není koho volit. A protože ODS už je dost profláklá, zbývá volit TOP09. Hrubá chyba ČSSD a odborů byla, že včas neodmítly politiku snižování a rušení všech možných daní. To nakonec vedlo k tristní situaci rozpočtu a vrátilo se to jako bumerang na nižší příjmové vrstvy. Vše se samozřejmě odehrává za mohutné podpory (relativně bohatých) novinářů. Jakákoli náprava bude teď politicky neprůchodná, nejen v Praze.

Foto-vit_janecek

Vít Janeček - Praha

Úterý, 30.Listopadu 2010, 01:05:2

Tento, stejně jako neobejitelný text Petra Pospíchala na téma pražského magistrátu (http://denikreferendum.cz/clanek/7418-prazska-trojclenka-trochu-jinak) strefují mnoho podstatného a přinejmenším zčásti usvědčují nás, signatáře Listopadové výzvy, z mnohých nedostatečností v pohledu na věc v širším celku.

Je dobré si například uvědomit, že od rozhořčení nad poměry na pražském magistrátu by nemělo být daleko k rozhorčení nad mnoha kroky vládní koalice, která vede k oslabení veřejného sektoru a tedy posílení všech jevů, jejichž dlouhodobým symbolem se pražská radnice stala.

Protesty proti velké koalici nelze nevnímat jinak, než soubor často protichůdných a paradoxních pohybů, které od sebe nelze oddělit. Kdo protestuje, chtě nechtě podporuje nárok TOP09 na většinu na radnici, vycházející z volebního výsledku; ale také nárok malých stran na své zastoupení na radnici, upřený (de iure pravděpodobně vyhovujícím) předvolebním tahem ODS; podporuje také radu bez účasti ODS, která Mafiánské náměstí učinila slavnější, než Mariánské náměstí, na kterém se nachází; podporuje také radu bez ČSSD, která ústy svého lídra zúžila povolební výsledek způsobem, jehož nenaplnění veřejnost vnímá jako popření vlastních principů.

Petr Pospíchal má ve své realistické verzi pravdu v tom - z úst realizátorů velké koalice to zní nevěrohodně - že naplnění principů či změnu stylu může ukazat jedině čas. Pokud do hry nevstoupí soudní anulace volebního výsledku, musím vlastně přehodnotit i své vlastní rozhořčení v tom smyslu, že je vzhledem k praktickým možnostem nastolení změny jakoby zbytečné - pokud nechci skutečnou defenestraci radních, což nechci.

Petr Pospíchal má ve své realistické perspektivě (opomíjenou) pravdu v tom, že ODS na úrovni městské rady sáhla na své poměry k velké změně - není tam ani jeden člověk z Bémovy sestavy. Je to spíš ČSSD, která se účastní ve své, dosud v "opozici" neviditelné, podobě. Přesto myslím nelze stávající vývoj obhajovat jako ten nejlepší možný a v pražské verzi TOP09 nemít - oproti ODS - žádnou naději alternativy. Na detailu toto apriorní podcenění reality vidím tam, kde Jan Černý píše: "Doufat v pražskou TOP 09, vedenou Františkem Laudátem, který se v pražské politice v barvách ODS dlouhá léta pohyboval /.../ by bylo naivní". Je to stejné, jako třeba říct, že Bohuslav Sobotka a Lubomír Zaorálek jsou stejní jako Jiří Paroubek, když s ním byli celou dobu ve vedení. Laudát působil na Praze 5, kde - psalo o tom poměrně dost Aktuálně.cz - vytvářel menšinovou, ale soustavnou opozici vůči Milanu Jančíkovi. Od přátel z iniciativy Auto*mat vím, že byl pro ně jediným politikem na magistrátu, který s nimi dokázal dlohodobě komunikovat a držet určité sliby (jakkoli jej stejnojmenný dokument Martina Marečka ve scéně, kde je štáb vyhozen z jednání tuším dopravního výboru s odůvodněním, že zasedání je sice veřejné, ale kamera není veřejnost, usvědčuje ze slabosti, když tuto možnost jako předsedající nejprve připustí a pak popře).

Protestovat proti výslednému aranžmá je podle mého legitimní způsob, jak dát najevo, že je příliš, příliš daleko od akceptovatelných očekávání. Souhlasím nicméně s finále textu Jana Černého v tom, že to už je perspektiva, ve které by lidé mohli začít vnímat také svá očekávání při parlamentních volbách - a začít je srovnávat s realitou.

Jakub Grombíř - brno

právě že nejen podle peněženky Úterý, 30.Listopadu 2010, 13:54:19

Pane Nováku, řeč nebyla o moderátorech či plastických chirurzích (to zas není tak velký elektorát), ale o lidech, kteří berou patnáct tisíc hrubého a přesto horlivě vyznávají pravicovou ideologii - samozřejmě na vlastní oči vidí její tristní výsledky, ale ty se vždy svedou na nějakého renegáta. Tak jsem si vzpomněl na petici "Děkujeme odejděte" a s ní spojený kult Václava Fischera, z něhož se pak vyklubal mimořádně neschopný senátor.

Jan Černý - Brno

Fasády Čtvrtek, 2.Prosince 2010, 18:25:54

Ještě reaguji na opakovanou kritiku řady mých přátel věnovanou slovu "bytování" - nemělo jít o nějakou heideggeriánskou exhibici, nýbrž o pokus o rozvinutí metafory "fasády", kterou v textu používám: "těžce pošramocená fasáda pražské politiky zjevuje realitu našeho společenského bytování" mělo říci, že fasáda pražské politiky zjevuje to, jak jako společnost bydlíme, co je za fasádou, obvykle načančanou. Unikum současného dění na pražské radnici spočívá snad především v tom, že to, co se normálně skrývá (zákulisní kšefty, ekonomizace politického mandátu..), se nám nyní promítá téměř v přímém přenosu.

Politika zde plní zjevující funkci: Celé centrum Prahy se v posledních dvou desetiletích stalo jakousi velkou fasádou pro turistický a jiný byznys. Za historickými fasádami jsou domy s vykotlanými jádry a v nich moderní hotely či rovnou obchodní centra jako v případě pražské celnice nebo obchodního centra Palladium na náměstí Republiky. Povolební dění jako by rozvrací ty historické kulisy "krásné Prahy" a ukazuje, oč v Praze a v celé společnosti ve skutečnosti jde - o peníze.

A mravní pozdvižení pražské inteligence zdá se mi být projevem touhy po restauraci poklidných poměrů, po návratu těch hezkých fasád - pryč s tou špínou, na to se nemůžeme dívat. A tedy vlastně: dejte tam toho čistého a mravně nažehleného Tůmu a tu nezkaženou pražskou TOPku, ať je na to hezký pohled; ať není chod systému takhle skandalizován.

Tím samozřejmě nijak nebráním nově ustavenou zhůvěřilou koalici ODS-ČSSD na pražské radnici. Jen se snažím říct, že by se nám měla stát zprávou o mnohem hlubších celospolečenských problémech než je řekněme korupce (vytržená z kontextu a z širších interprteačních horizontů); a výzvou k politické, nikoliv jen moralistní aktivizaci.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Pokračujeme, zapomeňte, k volbám chodit nemusíte, těch pár, co přijde, nám stačí Pátek, 3.Prosince 2010, 10:07:51

je vzkaz, který vysílá současná pražská koalice a k mému překvapení ho vysílá i část kritických intelektuálů, kteří píší do Referenda a diskutují zde. Jakoby najednou přestali myslet, jen aby nepoškodili svou stranu. Samozřejmě současná vláda a její neoliberální politika je mnohem horší a dlouhodobější problém než pražská koalice soc.dem. a ODS, jichž jsou po republice desítky či dokonce stovky. Pro soc.dem. by bylo nejlepší, kdyby byla v opozici a to pořádné opozici, jakou nabízel Dienstbier ml, ne smluvní dobře zaplacené opozici v podobě Březiny, Hulínského a spol., už média chytli nového radního za soc.dem. a jistě jich bude ještě řada dalších, druhou horší možností by bylo spojení s TOP 09, která měla v podobě Tůmy dobré úmysly, samozřejmě Tůma sám zázraky nesvede, ale dejme tomu a nejhorší je to, co je nyní. Jsem rád, že se pražští voliči bouří, i když nejvíce se bouří těch, kdo volili Tůmu, ale také tam volali: "vraťte hlasy za Dienstbiera" a to volali také za mne, i když jsem ho nevolil, protože nebydlím v Praze, ale kdybych tam bydlel, tak bych ho volil. V závěru kolega Černý píše, že nebrání "zhůvěřilou koalici" a přitom ji velmi vehementně brání. Jak jinak intelektuál brání svou politickou stranu než nějakou intelektuální konstrukcí. K mému překvapení to brání i řada diskutujících. Potom ale sociální demokracie nenabízí žádnou intelektuální a poitickou alternativu k současnému pragmatickému neoliberálnímu vládnutí a není, proč ji volit. Zkuste se nad tím zamyslet

Jan Černý - Brno

Pane Šimso, Pátek, 3.Prosince 2010, 11:51:0

naučte se číst trochu pozorněji - nikdo ze zde diskutujících, ani já velkou koalici na pražské radnici nebráníme. Předpokládám, že je nám všem stejně odporná.

Tento článek a diskuse pod ním ovšem nemají za cíl utvrzovat se v tom, co naprostá většina autorů i čtenářů DR sdílí (odpor k pražské koalici), ani analyzovat pražskou ČSSD nebo ODS, nýbrž smýšlení a jednání pražské inteligence a obecněji Pražanů jako nejdůležitější politicky legitimizační síly v zemi.

Opakovaně se domáháte odsudku ČSSD v textu, který není o ČSSD. Ale abych Vás tedy uklidnil: vedení pražské ČSSD považuji za spřeženectvo pragmatických politiků, kterým jsou nějaké levicové ideje celkem ukradené, a v politice jsou pouze kvůli materiálnímu prospěchu. (Ale dokonce i to by chtělo nějakou jemnější interpretaci - někteří možná někde na počátku levicové smýšlení i měli a v některých věcech snad dodnes mají, ale právě systém pražské politiky dal vyniknout jejich nejhorším vlastnostem a možnostem). Pokud by takovéhle manýry a takováhle atmosféra měly dlouhodobě převážit v celé ČSSD, musel bych z ní vystoupit.

Problémem je ovšem také pasivní členstvo - šéfům pražské ČSSD se vládne velmi snadno. Kupř. na obvodní konferenci ČSSD Praha 1 jsem vystoupil proti (tehdy) chystané koalici a na podporu J. Dienstbiera ml., byl to však z řad řadového členstva jediný projev a v následujícím hlasování jsem byl celkem mohutně přehlasován.

Zkuste tedy aspoň na chvíli přeostřit svůj zrak z koalice legalizované korupce na pražské radnici na podobu projevů odporu pražské inteligence proti ní - o tom je ten článek. Nemusíte s mými závěry samozřejmě souhlasit, ale zkuste prosím vzít vážně jeho východisko (a také se nevlamujte do otevřených dveří odporu vůči té koalici).

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Pane Černý, Pátek, 3.Prosince 2010, 12:37:39

děkuji za Vaši odpověď, ale také Vy čtěte pozorněji a přemýšlejte o tom, jak Váš text působí na čtenáře, který Vás nezná osobně, jen z několika Vašich textů. Jsem rád, že naše názory jsou bližší než jsem si myslel. Ale je to jasné teprve po Vaší poslední reakci, kde je to jasně řečeno v třetím odstavci. V článku samém převažuje kritika Halík, Havla a bouřících se intelektuálů nad celkovou a vyváženou kritikou celé situace, do níž musí být zahrnut vklad a chyby pražské soc.dem. Oceňuji Vaše osobní angažování, na druhé straně to ukazuje, že je na tom pražská soc.dem. tak špatně, jak psaly média. Svými reakcemi a kritikami jsem chtěl upozornit na to, že bouřící veřejnost zastoupená několika intelektuály je ta část občanské společnosti, s níž je třeba vést dialog, i když mají jiný názor než sociálně demokraticky orientovaní intelektuálové, či právě proto, protože i intelektuálové mají někdy tendenci se zabednit ve své pozici či postavit si vlastní neprostupné gheto.

Oto Novotný - politický analytik

Pátek, 3.Prosince 2010, 12:49:48

Milý kolego,
ve svém článku jste v zápalu oprávněného rozhořčení nad pokryteckým a selektivním moralizováním politiky pražských pravicových měšťáků poněkud zapomněl na důvod jejich protestu – totiž, že protestovali proti něčemu dosti reálnému a amorálnímu problému – proti korupci a klientelismu v politice. Je třeba si dávat pozor, abychom neodváděli pozornost od tohoto reálného problému jen proto, že na něm někdo účelově parazituje. (Neházel bych ale všechny protestující Pražany do jednoho pytle.) Tomuto článku, by totiž mohl zatleskat třeba i pan Hulínský. Článek myslím celorepublikovou optikou také příliš relativizuje rozdíl mezi alternativou koalice ČSSD a ODS na straně jedné a ČSSD a TOP 09 na straně druhé. V praktické politice jde často o volbu mezi menším a větším zlem. S přihlédnutím ke všem okolnostem a specifičnosti pražského kontextu, byla alternativa koalice ČSSD a TOP 09 podle mne jako sociálního demokrata přece jen tím menším zlem. Ale v reakcích na připomínky jiných je vidět, že to dobře víte.

Stanislav Hošek - Český těšín

Dvě poznámky. Jedna úplně mimo diskutovaný problém. Úterý, 7.Prosince 2010, 18:38:39

Souboj dvou Václavů je pohádka pro prostý lid. Oba ji přiživují, leč jen proto, aby zmátli veřejnost. „Světově“ propagovaný morální velikán v následných službách globálního imperialismu vyzýval globální vládce k vedení všech velkých válek nastupující fáze globální éry a globální veřejnost pak k jejich podpoře. Druhý Václav pro tutéž imperiální mocnost hlava nehlava zatáhl naši zem do područí globální finanční oligarchie. Pouze se tedy doplňují a ne že si konkurují.
Fundamentálním rysem doby a nejen v ČR je fakt, že je už čas na změnu systému. Intelektuálové a nejen pražští, nebudou nikdy, ale opravdu nikdy se na ní podílet, ať již se budou ohánět morálním vzepětím, či čímkoliv jiným. On je totiž stávající systém vytvořil a s ním také zaniknou. Pokud tedy uznáváme, že intelektuálové jsou sociální vrstvou obsluhy bohatých v jakémkoliv společensko-politickém režimu. Kritický rozum totiž není složkou vědomí intelektuálů, ale pouze opravdové inteligence, třeba i té bez vysokoškolského vzdělání - a to je rozdíl.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregristrováni a přihlášeni.