Ne, ještě neodcházím z fejsbuku, i když i to se snad už blíží. Nekončím ani s politikou, jakkoliv volební výsledek SZ byl nevalný a v jižních Čechách podprůměrný. Po třiadvaceti letech už ale neobnovuji předplatné Respektu. Pro přesnost, část té doby jsem si ho „jen“ pravidelně kupoval, neměl předplacený.

Už se mi to nevyplácí. Komentáře redaktorů a bankéřů (či obecněji mainstreamových ekonomů, počítaje v to i Tomáše Sedláčka) už mě prostě nezajímají a navíc jejich obmyslný, jemně sugestivní styl mně není příjemný. Už jsem prostě velký kluk, tedy aspoň v něčem (o trendových a lajfstajlových sloupcích ani nemluvím). Naopak nejsem zámožný „světlezelený“ městský liberál — a ani jím nechci být.

Pražská kavárna není mým životním a společenským prostředím. Kapitalismus s lidskou tváří, jakkoliv k němu má ČR ještě znatelně daleko, hlavně k té lidské tváři, není můj nekritizovatelný ideál a Respekt píše v jeho prospěch až příliš… úporně. Věřím a jsem přesvědčený, že jiný svět je možný. Že stojí zato promýšlet radikálnější alternativy.

Některé články jsou tam pořád zajímavé a podnětné, ale opravdu jen některé, zatímco spoustu hledisek a témat, která jsou pro mě důležitá, tam postrádám. Ten bakalovský filtr mi vadí. Nebo dokonce nedávná lež o údajných tajných schůzkách Vladimíra Špidly s Miroslavem Kalouskem — to nebyl ani výsledek žádné filtrace, nýbrž buďto zlé vůle, anebo trestuhodné nedbalosti.

Jistě, v tom týdeníku publikují a snad i nadále publikovat budou také osobnosti, které uznávám, ba obdivuji, nebo mě přinejmenším velmi inspirují: namátkou Hana Librová, Václav Cílek, Stanislav Komárek, Timothy Garton Ash, Ian Buruma a jiní. Ale už mi to jaksi nestojí zato.

Za ušetřené peníze si nepředplatím nic jiného. Jednak je spousta — a stále víc — zajímavých článků dostupných zdarma na internetu, jednak si vystačím s ostatními tištěnými periodiky. Odebírám nebo si pravidelně kupuji Literární noviny, A2, Veroniku, Romano Hangos, Nový Prostor, Sedmou generaci, Ochranu přírody, Preslii, Journal of Landscape Ecology, Borovanský zpravodaj a Te Deum.

Za ušetřené peníze budu víc nakupovat přímo v Borovanech, i když je to třeba o něco dražší než v marketech. Anebo je investuji do chystaného měšťanského pivovaru. To i ono má nepochybný smysl a rozvoj naší lokální ekonomiky mi zato stojí.