Intelektuál ve veřejném prostoru

Autor ve světle právě vydaného sborníku s touto tematikou uvažuje o roli intelektuála ve veřejném prostoru. Za nejvhodnější označuje pojetí Pavla Barši, jehož kritickému nároku ovšem většina ostatních příspěvků ve sborníku nedostojí.

Kdo to je intelektuál a jaká je jeho role ve veřejném prostoru? Na tyto otázky se snaží odpovědět řada intelektuálů v letos vydaném sborníku pod názvem Intelektuál ve veřejném prostoru – Vzdělanost, společnost, politika, jehož editorem je Petr Hlaváček. Do knihy přispělo celkem 31 autorů, například Ivan Gabal, Pavel Barša, Petr Pithart, Milena Bartlová či Roman Joch. Je nějaký důvod ji číst? Najdeme v ní něco kromě různých frází o tom, že rolí intelektuála je klást nepříjemné otázky, být schopný reflexe, kriticky myslet a tříbit a kultivovat veřejnou diskusi?

Kniha je cenná především tím, že navzdory velkému množství klišé, která se v ní objevují, nabízí celou řadu odlišných pojetí intelektuála. Rád bych zde zmínil alespoň některá z nich. Nejprve však stojí za to vysvětlit, v čem je podle mne problém, budeme-li intelektuála definovat jako toho, kdo klade nepříjemné otázky či má schopnost reflexe.

Popis je to natolik vágní, že nám vůbec nepomůže. Plní například ekonom Tomáš Sedláček tuto roli ve vztahu k současnému ekonomickému systému? Leckdo řekne, že ano, protože upozorňuje na nesmyslnost neustálého důrazu na růst či problematičnost pojetí ekonomie jako objektivní a neutrální vědy. Hodně lidí ale odpoví, že řadu otázek Tomáš Sedláček vůbec neklade a od toho nejdůležitějšího naopak odvádí pozornost jinam.

Stejně se mohou lišit názory na to, do jaké míry naplňoval roli intelektuála Václav Havel v prezidentském úřadu. Pro některé ano. Dokladem toho může být například jeho postoj k televizní krizi či jeho rudolfinský projev v listopadu 1997. Podle jiných na tuto roli rezignoval a stal se zastáncem dominantní ideologie a statu quo.

Zkusme se nyní zamyslet nad některými pojetími intelektuála, která můžeme nalézt ve zmiňovaném sborníku. Nejzajímavější interpretaci intelektuála podle mne nabízí Pavel Barša. Intelektuál v Baršově podání je myslím velmi vzácný. Nestačí klást otázky či kritizovat převažující názor. Role intelektuála je specifičtější: odhalovat moc znaků, obrazů a diskursů, která je tím silnější, čím méně je vědomá. Čím více je považujeme za něco objektivně daného, za průhledného prostředníka či neutrální nástroj, tím jsou mocnější.

Intelektuál je podle Pavla Barši nositelem zvláštní moci – kulturní moci diskursů, znakových systémů a obrazů: „Chci-li druhého přimět, aby jednal v souladu s mou vůlí, mohu ho motivovat buď strachem z fyzického přinucení, nebo zájmem na získání výhody. A mohu také apelovat na jeho představy o tom, co je správné, normální či přirozené v protikladu k tomu, co je nesprávné, nenormální či nepřirozené. Tyto představy nejsou lidem dány od přirozenosti, ale jsou konstruovány právě diskursy, obrazy a znaky.“

Z toho plyne, jaká by podle Pavla Barši měla být současná role intelektuálů. Jejím základem by už tak jako v minulosti neměl být boj proti panující hegemonii a nastolení nové, ale snaha překonat jakoukoli hegemonii: „Je-li úkol vykonávaný dříve antihegemonickým intelektuálem – tj. navrhování a prosazování alternativních společenských projektů – úkolem každého občana, pak úkol intelektuála jakožto intelektuála plyne z toho, že v sociální dělbě činnosti zaujímá místo Kulturträgera – tedy tvůrce a správce diskursů znakových systémů a obrazů. Tato specializace mu umožňuje, aby nám připomínal pohled, jímž konstituujeme svůj svět a na nějž v důsledku své přičinlivosti a angažovanosti v něm zapomínáme. Tento pohled není výronem transcendentálního vědomí, neboť je strukturován diskursy a znakovými systémy, v nichž jsou socializováni a tím vytvářeni jako subjekty určitého dějinného místa a času.“

Baršovo pojetí intelektuála neobsahuje morální a hodnotové kategorie. Nevychází z jednoznačného dělení na to, co je dobré a co špatné, ale z toho, že je třeba překonat hegemonii. To je ta jediná hodnotová kategorie, jediné dobro. A to nestranné a otevřené, protože v něm není obsažena konečnost daná nastolením té jediné univerzální pravdy.

Když se vrátíme k příkladu s Tomášem Sedláčkem a Václavem Havlem, odpověď na otázku, nakolik splňují Baršovu definici intelektuála, je výrazně jednodušší. Vymykají se jí, protože role intelektuála pro ně v konečném důsledku spočívá v hájení toho správného pohledu na svět. Stejně tak ji nemůže splňovat Ivan Gabal, který ve svém textu ve sborníku napsal: „Základem naší suverénní existence a geopolitické bezpečnosti je sledování společných západních zájmů, snaha vložit do tohoto světa přidanou hodnotu a překonávání momentálních ekonomických a národních ,výhodných' či populárních zájmů.“ Ivan Gabal ani nepředstírá, že by úloha intelektuála měla spočívat v něčem jiném než v prosazování jednoho správného společenského projektu.

Poněkud složitější je to s pojetím intelektuála Petra Pitharta. To vypadá na první pohled podobné tomu Pavla Barši. Také s rolí intelektuála spojuje diskurs a jeho správu: „Rolí intelektuála je dbát o to, aby se pokud možno vždycky vědělo, o čem se právě mluví, aby mluvící užívali slova v domluvených významech anebo aby svá slova vždycky vzápětí vysvětlili. Zkrátka iniciovat, udržovat a kultivovat to, čemu se dnes říká ,diskurs'.“

Petru Pithartovi ale ve skutečnosti nejde o to, rozkrývat diskursy, ve kterých lidé fungují, zviditelňovat je a dekonstruovat jejich údajnou nestrannost a objektivní danost. Petr Pithart chce naopak pečovat o dominantní veřejný diskurs. Kultivovat ho. Snažit se jeho prostřednictvím nastolit dialog.

Pokud bychom v otázce role intelektuála ve veřejném prostoru vzali text Pavla Barši jako výchozí či přímo normativní, spočívá hlavní problém většiny autorů textů ve sborníku v tom, že nemají moc velký nadhled nad diskursem, ve kterém se pohybují. A místo toho, aby jejich definice role intelektuála plynula ze snahy ho překonat, jejich diskurs tuto definici naopak utváří. Většinou tak nejsou Kulturträgery. A byť se proti tomu sami vymezují a poukazují na sokratovské kladení nepříjemných otázek, schopnost kritické reflexe převažujícího názoru či péči o veřejný diskurs, jsou v zajetí svých diskursů a z nich plynoucích společenských projektů.

A co si myslíte vy? Diskuse (26 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Jaroslavu Bicanovi - k vyjadřování intelektuála Neděle, 30.Září 2012, 17:24:35

Pro "to, čemu se dnes říká „diskurs“" bývalo dříve, tuším, slovo rozprava. Pakliže je ovšem autor přesvědčen, že rozprava a diskurs (discourse) není totéž, mohl by to zde laskavě vysvětlit.

Tím by se to i zaostalejšímu čtenáři, jako třeba mně, rozkrylo, a cestou dekonstrukce by se mu pomohlo dospět k nadhledu a nezůstat v zajetí svého diskursu.

Jinak by se ho (mě) mohl zmocnit pocit, že se nad ním (nade mnou) nějaký intelektuál chtějí vyvyšovat. Což by ho (mě) mohlo rozladit.

Děkuji
Jan Kopecký

Bican

Jaroslav Bican - Redaktor rubriky Domov DR

Janu Kopeckému - není diskurs jako diskurs Neděle, 30.Září 2012, 21:45:19

Máte pravdu, že slovo "diskurs" znamená původně rozpravu. Tento pojem ale po roce 1960 díky teoriím diskursu Michela Foucalta dostal ještě další význam.

Na české wikipeii se shrnuje například takto:

"Podle Foucaulta jde (zjednodušeně řečeno) o jistý způsob chápání a porozumění skutečnosti v určité epoše a oboru, který se charakteristickým způsobem promítá do jazyka a jeho možnosti tak podstatně ovlivňuje. „Diskurz je tedy to, co tvoří pozadí každé promluvy, která jej nutně „opakuje“, pohybuje se v prostoru jím vymezeném; je to zároveň to, co nám umožňuje mluvit, respektive co naše mluvení legitimizuje, a zároveň to, co nám týmž pohybem něco říct znemožňuje.“ "

Pokud můj příspěvek vyzněl povýšeně, tak se moc omlouvám.

Srdečně zdraví
Jaroslav Bican

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Neděle, 30.Září 2012, 22:43:23

Gabalova představa připouští za intelektuála např. kněze, jen z titulu toho, že je kněz, kdežto umělce v moderním smyslu de facto vylučuje.
Pithartův intelektuál je moderátor.
Souhlasím s Vámi pane Bicane, že Baršův postoj je asi nejpromyšlenější - uvědomuje si, že intelektuálnímu výkonu není vlastní jen pouhé přesvědčení či železná logika, ale i dialektika.
A že se jeho podstata vyjeví až v konfrontaci s mocí.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Jaroslavu Bicanovi Neděle, 30.Září 2012, 22:49:12

Děkuji za odpověď. A nemáte zač se omlouvat. To možná spíš já, za svou jízlivost.
Co se toho Foucaulta týče, (mohu se mýlit, ale) ani po tolika letech o něm nemám vysoké mínění.

Bican

Jaroslav Bican - Redaktor rubriky Domov DR

Aleši Morbicerovi Neděle, 30.Září 2012, 23:12:12

Mohu se zeptat, z čeho přesně vyvozujete to, že pojetí intelektuála podle Ivana Gabala vylučuje umělce v moderním smyslu? Myslíte to tak, že kněz je pevný ve své víře, kdežto umělec tvoří a dopředu přesně neví, co bude výsledkem jeho tvorby? A že připouští různé interpretace svého díla?

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Pondělí, 1.Října 2012, 00:59:9

Sám jste napsal: "Ivan Gabal ani nepředstírá, že by úloha intelektuála měla spočívat v něčem jiném než v prosazování jednoho správného společenského projektu."

Ale abych neodpovídal citací. Když si třeba položím otázku - byl van Gogh intelektuál? - musím sám sobě odpovědět - ano.
Sledoval van Gogh společné západní zájmy? To těžko. Vždyť šel proti všemu, co v té době "západ" považoval za "západní".
Zkrátka intelektuál nikdy nemůže být garantem nějaké "suverénní existence a geopolitické bezpečnosti". Od toho jsou tu jiní. Intelektuál často sype písek do zajetých koleček, čímž donutí celé soukolí zabývat se svými partikulárními částmi - a buď postižené místo znovu seřídit, nebo předělat, nebo jako už nepotřebné zrušit.
(čímž se "paradoxně" stává jednou z hybných sil Západu)

Nicméně je pravda, že soukolí začíná být v tak zdevastovaném stavu, že sypání písku do koleček jeví se být mírně kontraproduktivní, stejně jako pouhá pithartovská údržba. V tom lze Gabalovo volání po konstruktivním přístupu chápat.

Ale já tu knihu nečetl. V podstatě to byl jen rychlý záznam mých myšlenek po přečtení Vašeho textu. :-))

Martin Profant - Praha 7

Janovi Kopeckému a Jaroslavu Bicanovi Pondělí, 1.Října 2012, 10:20:40

Vždycky mi bylo líto Francouzů, že tak často nevědí, co říkají. On na to sice upozornil už Moliére, když nechal svojí postavu objevit,"že vlastně mluví celý život v próze. A neví o tom." -- ale takovejch let uplynulo a nic se s tím neudělalo.
Zrovna ten zatrolený "discours"! U nás,když to použije Barša, tak víme, že je to onačejší intošský slovo, najdeme si ho na wikipedii a můžeme s tím do DR nebo do kavárny. Ale ve Francii to je jednou rozprava, podruhý přednáška. A ani ten universitní profesor, když svůj "discours" v sylabu nadepisuje, nevzpomene, že by mohl své studenty mást, protože slovo "discours" dostalo po roce 1960 další význam.
A takových slov tam je, třeba "žánr". Chudáci Francouzi.
Bůh nechť ráčí české podučitelství i podučitelstvo, že my máme v těch intelektuálskejch slovech pořádek a taky,že nemusí jíst žabí stehýnka.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Martinu Profantovi Pondělí, 1.Října 2012, 12:09:2

Napsal jste to pěkně, a hlavně zdvořile. (Abych se schoval za autoritu, vzpomenu, že na těchhle "Francouzích" jsme se už kdysi dávno shodli s nebožtíkem Jiřím Němcem: většinou jen módní záležitost ...)
Nicméně na žabí stehýnka jsem byl jednou pozván v blízkosti Splitu, a chutnala mi moc.

Martin Profant - Praha 7

Janu Kopeckému Pondělí, 1.Října 2012, 15:08:3

Bylo by smutné, kdyby vám nechutnala -- i když, zrovna tohle jídlo jde velmi snadno zkazit. Nicméně nechutnají českému podučitelům, protože buď neochutnají anebo si je okoření takovým množstvím snobismu,že jim nemohou přijít na chuť.

Bican

Jaroslav Bican - Redaktor rubriky Domov DR

Martinu Profantovi a Janu Kopeckému Pondělí, 1.Října 2012, 20:29:43

Musím se přiznat, že moc nerozumím tomu, co přesně Vás na slově diskurs tak dráždí. Pokud to, v jakém smyslu ho Pavel Barša používá, má nějaké opodstatnění, pokud se tak daří vyjádřit a pochopit něco, co by se pomocí slova rozprava vysvětlit nedalo, pak podle mne není důvod se nad tím pohoršovat. V každém případě vřele doporučuji si Baršův text přečíst.

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

Úterý, 2.Října 2012, 02:51:26

Také nerozumím tomu, co koho dráždí na slovu diskurs

To mne dráždí slovo intelektuál

Kdo, co a kde to je?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Kde jsou? Úterý, 2.Října 2012, 06:01:57

Většinou jsou patrně ještě v zajetí svého diskursu. Možná čekají, až na ně sestoupí duch svatý :-)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Bohumíru Molnárovi Úterý, 2.Října 2012, 08:08:18

-- Na otázku "KDO je intelektuál?" lze odpověď najít např. v přednášce Jana Patočky:
http://www.souvislosti.cz/archiv/patocka1-90.htm

-- Otázka "CO je intelektuál?" je na rozdíl od té první nikoli praktická, ale teoretická, tj. otázka po definici. To je ve slovnících.

-- "KDE jsou intelektuálové?" - Všichni přece vidíme, že se všude hemží jako breberky. Zamyslíte-li se jen maličko, zjistíte možná, žei Vy s nimi občas někde posedáváte.

-- Zbývá otázka K ČEMU jsou intelektuálové. Ta je jen rozvedením té první, a k ní bych doporučil třeba pozapomenutého Juliena Bendu.

(Mne nedráždí ani jedno z těch slov, nýbrž občas lidé, kteří se jimi nešikovně ohánějí.)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Jaroslavu Bicanovi Úterý, 2.Října 2012, 08:38:37

Na Vaši otázku, co mě na slově diskurs „dráždí“ Vám nejspíš nedokážu stručně a uspokojivě odpovědět. Nepřímo jsem to naznačil slovem módnost (tedy prchavost).

Řádná odpověď by se totiž neobešla bez pojednání o postmoderně, filosofii, sociologii, politice… (Včetně zkoumání otázky, pročpak se zrovna u Francouzů po válce tak rozmohla záliba v Heideggerovi. Třeba je to ale nakonec jenom takový folklór: Na Chodsku se ohánějí čakany, jinde Lacany.)

Jak jsem upřesnil pro pana Molnára: Mne nedráždí to slovo, ale způsob, jak se lidé podobnými slovy nešikovně ohánějí. Mám pocit, že např. diskurs už nadmíru zaplevelil rozpravu.

Omlouvám se, ale protože nebudu mít v dohledné době příležitost doporučovaný Baršův příspěvek ve sborníku číst, nebudu s to posoudit, „v jakém smyslu ho Barša používá“.
Mě by ale, spíše než Barša, zajímalo Vaše vlastní vysvětlení

Doporučuji Vám podívat se na tu Patočkovu přednášku (http://www.souvislosti.cz/archiv/patocka1-90.htm), zejména pokud jste ji ještě nečetl. Pokud jste ji četl, zkuste to znova.

Děkuji a zdravím
JK

Bican

Jaroslav Bican - Redaktor rubriky Domov DR

Janu Kopeckému Úterý, 2.Října 2012, 08:42:31

Mně právě přišlo, že Pavel Barša (narozdíl od mnoha jiných autorů) obě slova používá dost šikovně a že výsledkem je zajímavé pojetí intelektuála. Ale možná se mi jeho text nepodařilo dost dobře uchopit a prezentovat. Popř. je možné, že ne každého Baršovo pojetí musí oslovit. V každém případě proto doporučuji si Baršův text přečíst celý.

Bican

Jaroslav Bican - Redaktor rubriky Domov DR

Janu Kopeckému Úterý, 2.Října 2012, 09:13:39

Máte asi pravda, že slovo diskurs je dnes jaksi v módě a že existuje nemálo lidí, kteří se jím zbytečně a možná i hloupě ohánějí. Přijde mi ale škoda na základě toho zanevřít na toto slovo a jeho používání jako takové, protože si myslím, že může mnohé vysvětlit a pomoci tomu, abychom leccos pochopili.

Sám nejsem specialista ani na Michela Foucalta, ani na problematiku diskursu. Chápu ho spíše intuitivně jako způsob, jakým artikuluji svůj pohled na svět, na různé problematiky. Jaká slova pro to používám a jak těmto slovům rozumím. Tento způsob vychází z toho, jaký mám pohled na svět, hodnoty, životní filosofii. Do toho, jaké pojmy používám a jak jim rozumím, se tak promítá to, v jakém prostředí jsem vyrostl, co jsem prožil, jakými ideologiemi jsem ovlivněn atd.

Přednášku Jana Patočky si rád přečtu. Děkuji za odkaz.

Srdečně zdraví
JB

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

JB Úterý, 2.Října 2012, 09:14:40

Šikovně nebo nešikovně - jak už jsem zmínil, nebudu mít kde, jelikož zdejší knihovny ten sborník pravděpodobně nekoupí.

Přečtěte si Patočku. Není třeba souhlasit s každým jeho slovem, ale je to srozumitelné a inspirativní.

Módy ve filosofii a příbuzných "humanities" se vyznačují tím, že trvají dlouho a rády a tvrdošíjně se vracejí. Uplatnění Cimrmanovy poučka o tom "kudy cesta nevede" by bylo ku prospěchu zejména akademické obce.

Martin Profant - Praha 7

Jaroslavu Bicanovi Úterý, 2.Října 2012, 09:26:46

Víte, ono mě nedráždí slovo diskurs -- ale nesnesitelná lehkost, s níž ho lidé používají. Podívejte se jen na tu krátkou Baršovu citaci ve Vašem textu: jednou v něm stojí "diskursy" souřadně s obrazy a znaky, podruhé se hovoří o "tvůrci a správci diskursů znakových systémů a obrazů".
Nejsem si vůbec jist, že to, jak Barša používá slovo "diskurs", pomáhá lépe něco vyjádřit a pochopit, spíše naopak -- pomáhá to vyhnout se projasňování určitých otázek. Zvláště otázce, co to je za potvoru "subjekt určitého dějinného času a místa", zřejmě bez transcendentálního vědomí -- tedy vědomí, které by mu umožňovalo tu dějinnou situovanost kriticky překračovat, získat k ní odstup.
Jak jsem řekl, nejde o samo použití slova diskurs - Foucault anebo Lyotard ho například nepoužívají k takové vyhýbavosti. Ovšem pak jeden z nich musí přijmout "smrt subjektu" a druhý své úvahy píše na hrobce intelektuála.

Martin Profant - Praha 7

Omlouvám se za diskuterský autismus Úterý, 2.Října 2012, 09:32:3

Předchozí vstup do diskuse byl odeslán před přečtením příspěvků Jana Kopeckého a Jaroslava Bicana -- důsledek příliš dlouho otevřeného a neaktualizovaného okna s diskusí.

Petrasek Milan - penzista

Pravý ideolog a opravdový intelektuál - tak trochu od podlahy Úterý, 2.Října 2012, 23:59:21

Ideolog zjednodušuje - předkládá víru v řešení, které by mělo změnit svět, intelektuál rozlišuje a předkládá světu pokus o to, co ještě nebylo. Obojí se nachází nejen v recipročním, ale i nepřátelském vztahu. Ryzí ideolog vnímá intelektuála jako dekadentní, nudné, unylé, pokroucené, fádní, individuum bez hlavy a paty, jako něco, co vlastně vůbec nemusí být.
Úkolem intelektuála je vnímání nuancí - má za cíl nezjednodušovat. V opačném případě by vytvářel propagandu a klišé, když ne pro politickou stranu či hnutí, tak otupující propagandu takového života, jakým by se tento sám rád prokazoval na očích veřejnosti.

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

Paní Hájkové a panu Kopeckému Čtvrtek, 4.Října 2012, 00:06:38

Díky za reakce

Díky i za odkaz na text Jana Patočky. K němu však:

„Jan Patočka, v jedné ze svých posledních přednášek, někdy na podzim 1976, přerušil výklad témat své poslední knihy „Kacířské eseje k filosofii dějin" v jednom z tehdejších bytových seminářů a proslovil přednášku na téma „Duchovní člověk a intelektuál". Reagoval výslovně na sebekritiky Jiřího Šotoly a Bohumila Hrabala, kteří se touto formou pokoušeli získat od normalizační moci souhlas k provozování spisovatelské živnosti, souhlas k publikování svých prací jinak než formou samizdatu…
Patočka … vidí však velké nebezpečí v tom, že by provoz duševní činnosti byl ztotožněn a posléze zaměněn se smyslem působení duchovního člověka, filosofa. Proto je mu intelektuál, sofista, pouze stínem duchovního člověka, dělají zdánlivě oba totéž, ale není to totéž.“
Viz: http://lidemesta.cz/index.php?id=278

Ve zmiňovaném textu Pavla Barši toho o intelektuálech nacházím více.
Viz: http://www.centrum-cesta.cz/prectete-si/media-o-ceste-2/97-pavel-barsa-posthegemonicky-intelektual

Diskurs jeden zatracený …

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Pane Petrásku Čtvrtek, 4.Října 2012, 18:04:6

Že se tak ptám... mohl byste prosím konkrétní lidi, např.:
T.G. Masaryk, Gandhi, Albert Einstein a třeba... třeba... Ludwig Wittgenstein rozdělit do skupin:"Intelektuál" a "Ideolog"? Asi by mi to trochu pomohlo v orientaci. Díky moc!

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 4.Října 2012, 21:24:14

V tom Pincově článku, na který odkazuje pan Molnár, mě zaujala hypotéza o tom, že Hus pod vlivem eschatologické víry možná téměř do posledních dnů doufal, že k jeho upálení nedojde ("Snad Hus opravdu počítal dny blížícího se příchodu Kristova, snad opravdu doufal, že se Kristus v plné slávě dostaví k tribunálu a změní jej z tribunálu inkvizičního na tribunál posledního soudu."). Připomíná mi to úvahu Milana Machovce v knize "Ježíš pro moderního člověka" o tom, že Ježíš patrně také do poslední chvíle doufal, že při jeho ukřižování bude nastolen nový věk - království boží. Intelektuál (a člověk vůbec) by na něco takového opravdu spoléhat neměl. Nejen na eschatologii, ale ani na to, že za jeho života dojde k vyřešení všech společenských problémů. Měl by se naučit žít takovým způsobem, aby se nemusel stát ani Sokratem ani Husem, ale přitom nějak obstál se ctí, aby nepodlehl tomu "špatnému" světu, nenechal se konformovat. Asi to není jednoduché.

Petrasek Milan - penzista

Srovnával jsem pane Lobpreisi pojem ideolog a intelektuál Pátek, 5.Října 2012, 17:02:30

Vámi uvedené osoby zastupovali ve svém působení víceméně obě polohy.
I vyslovení škůdci společnosti jako pan Goebels byl schopen intelektuálních výkonů, nemluvě o Leninovi a........................
A i vyslovení altruisté jako pan Patočka jsou schopni se obětovat ideologickým šarvátkám.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Pane Petrásku... díky Pátek, 5.Října 2012, 17:22:39

Díky, mně to nebylo úplně jasné. Ale snad se časem začnu orientovat v těch rozdílech mezi souboji lidí a myšlenek. S ohledem na téma kázání minulého týdne mne čím dál víc začíná zajímat, zda budu schopný si udělat názor na to, zda zabíjí myšlenky nebo lidé.
Ale teď jdu koukat na Bonda... :-)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Jaroslavu Bicanovi Čtvrtek, 11.Října 2012, 13:46:29

(Díky odkazu Bohumíra Molnára jsem si přece jen mohl Baršův text přečíst. Jeho úvaha o "posthegemonickém intelektuálovi" se mi nepozdává - nicméně diskuse o tom by byla obsáhlejší, takže pokud máte zájem - moje e-mailová adresa je Vám k disposici).

Pakliže se problémem formulovaným v nadpise Vašeho článku zabýváte důkladněji, mohu Vám doporučit ještě alespoň dva zdroje:

1) Julien BENDA, Zrada vzdělanců (česky 1929) -- Velmi zajímavý úvod k novému vydání napsal Benda ještě v roce 1946. Bilancuje po pádu vichystického režimu úlohu intelektuálů, kteří vystupovali proti demokracii ve jménu "řádu". Tento text je dostupný i německy (Hanser 1978 nebo Fischer Taschenbuch 1988).

2) Theodor ADORNO, Jargon der Eigentlichkeit - kde autor hned v úvodu líčí sdružování "anti-intelektuálních intelektuálů

Oba tyto texty se hodně točí kolem fašismu, což jim podle mého názoru dnes na aktuálnosti neubírá, spíše naopak.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.