Manifest radikálního liberalismu

Jan Štern, Jiří Pehe dnes v Deníku Referendum zveřejňují svůj Manifest radikálního liberalismu: kritiku současné české politiky a vizi, jak ji změnit.

Evropou obchází neoliberalismus. Neoliberální ideologie je falešným vědomím společnosti v éře globálního kapitalismu.

Přeměnila se také už v reálné politické hnutí, které slouží globálnímu kapitalismu v prosazování jeho cílů. Součástí tohoto hnutí jsou myslitelé, novináři, politikové, bankéři, podnikatelé, úředníci, elity i zástupci středních vrstev. Ti všichni umetají cestu globálnímu kapitálu.

Globální kapitalismus má tendenci přeměňovat lidi i přírodu v disponibilní, recyklovatelné zdroje pro průmyslovou výrobu za účelem zisku. Nezná jiné kriterium než ziskovost. Jeho ekonomizující přístup ke světu redukuje vše na slovník „ztrát a výnosů“. I politika a společenské vědy, které by měly nabízet širší pohled na svět, jsou kolonizovány ekonomickými zájmy.

Neoliberální ideologie tento proces ospravedlňuje a zasazuje ho do myšlenkového systému opírajícího se o řadu axiomů. Například že kapitalismus, založený na neviditelné ruce trhu, je nejenom zdrojem bohatství, ale i demokracie. Člověk je údajně plně odpovědný za svůj osud, má ho ve svých rukou, pokud mu nepřekáží nadměrná státní regulace. Všichni mají stejnou šanci bez ohledu na majetek, postavení nebo původ.

Výsledkem naplňování těchto axiomů je společnost zcela atomizovaných jedinců, plně vydaných napospas globálnímu kapitálu. Ty pravicové politické strany, jež neoliberalismus vyznávají, odstraňují globálnímu kapitálu z cesty v rámci logiky efektivnosti a utilitárnosti nejrůznější překážky, převážně neekonomického rázu. Za oběť tomuto tažení padají kulturní, ekologické i konzervativně rodinné hodnoty a pravidla. Namísto nich se v lidech podněcuje chamtivost a touha po moci.

Neoliberální ideologie je pokleslou variantou liberálního myšlení, v níž byla ekonomická kritéria a individuální sobectví nadřazeny ostatním hodnotám, které klasický liberalismus vyznával. Zatímco klasický liberalismus vyrostl organicky z víry v Boha a chápal svobodu v kontextu pokory před „vyšším řádem“, neoliberalismus je projevem nepokorné pýchy. Je náboženstvím svého druhu, v němž byl na boha povýšen Trh.

Věří proto, že tržní ekonomika je nejen motorem efektivnosti a produktivity společnosti (a tudíž vše vyřeší), ale je údajně i základem demokratických poměrů. V tomto zjednodušujícím pohledu vede jakákoliv regulace trhu nejen k snížení efektivnosti a produktivity, ale údajně i k omezení demokracie a svobody.

Věří také, že neexistují špinavé peníze. Proto jakékoliv opatření vedoucí k omezení korupce a hospodářské kriminality – protikorupční agent, finanční policie, korunní svědek, majetkové přiznání – je vnímáno neoliberály jako útok na svobodu občanů.

Podle neoliberálů nejlépe vyřeší všechny neduhy nebo problémové sféry moderního světa neviditelná ruka trhu. Poradí si prý s ekologickými problémy, oteplováním, vzděláním, zdravotnictvím, kulturou.

V neoliberálním myšlení se svět dělí na schopné, kteří podnikají, a neschopné, kteří se proto musí dávat zaměstnat. Veškerý myslitelný svět je chápán jako zboží. Globálnímu kapitalismu je tudíž ponechána volná ruka, aby kolonizoval veřejný prostor i veřejné statky. Samotné pojmy „veřejnosti“ a „veřejných zájmů“ jsou podezřelé, protože v neoliberálním chápaní světa má smysl jenom to, co je „soukromé“.

Nestojí-li v cestě těmto tendencím osvícená politika, ba se naopak politika kvůli nadvládě neoliberální ideologie stává nástrojem globálního kapitálu, stát a jeho instituce nedokáží čelit dravé moci kapitálu a zajistit pro všechny rovné podmínky. I státní aparát se stává terčem „privatizačních“ snah.

Politické strany se v takovém prostředí mění v komerční organizace obchodující s vlivem, státními zakázkami a pozicemi ve státní správě. Ve zprivatizované politice se podsvětí a jeho mafiánské struktury propojují s politikou, hledají cesty do nejvyšších pater společnosti a stávají se součástí politického rozhodování.

Hlavní role se ujímá nový hráč na dějinné scéně – politickoekonomická oligarchie. Politické strany se v takovém prostředí mění v instituce, které, předstírajíce politickou činnost, jsou především agenturami na získávání státních a veřejných zakázek a významných pozic ve státní správě. Politické programy a koncepce jsou jen jakýmsi šidítkem pro voliče, kteří bláhově volí tu či onu (pravou nebo levou) koncepci, aby pak v praxi strany dělaly v podstatě tutéž politiku. Ideologický obsah politiky vůbec už není důležitý: podstatné je využít a „zobchodovat“ politický vliv a rozhodování.

Tento systém legitimizuje rozsáhlou korupci. A korupce ve velkém rozsahu, to je vlastně utajený státní převrat.

Každý má svobodu a právo říkat, co chce. V systému zprivatizované demokracie je ovšem slyšet pouze mocné a vlivné, nikoliv ty chytré. Politicko-ekonomická oligarchie ovládá měkkým nenásilným způsobem i média, která hlásají její (neoliberální) hodnoty.

Paradoxní je, že střední vrstva, která v systému vytvořeném globálním kapitálem, za asistence politického neoliberalismu, strádá nebo přímo upadá, dává většinou své sympatie pravici. Přitom jsou to právě globální procesy podporované neoliberální pravicí, které střední vrstvu decimují. Étos, v němž je jedinec údajně pánem svého osudu díky své píli, schopnostem a vysoké kvalifikaci nebo vysokoškolskému vzdělání, který si střední vrstvy nechaly neoliberální ideologií vnutit, se ukazuje jako stále více falešný.

Stále více lidí ze střední vrstvy propadá mezi tzv. deklasované nebo je tím přímo ohroženo. Stále méně lidí ze střední vrstvy má také šanci vystoupat směrem „nahoru“ a dostat se mezi skutečnou elitu.

Navíc upadají i tradiční hodnoty života středních vrstev, jako jsou seberealizace v práci nebo občanská angažovanost. Rostoucí ekonomický tlak zužuje prostor pro dlouhodobý kariérní růst, který je i základem růstu kvalifikace a odbornosti, neboť podniková sféra se přeměňuje z klasických pyramidálních institucí na síťovou organizaci založenou na outsourcingu a najímání námezdních pracovníků na dočasný pracovní poměr. Příslušníci střední třídy jsou stále více využíváni jednorázově, nemají před sebou jasnou profesní perspektivu.

Střední vrstva se nechala navzdory tomuto nepříznivému vývoji přesvědčit neoliberální propagandou, aby volila politiku škrtů, které bez doprovodu rozumné hospodářské politiky povedou ke zhoršení postavení právě střední třídy.

Zde je shrnutí toho, co vytýkáme dnešnímu politickému neoliberálnímu režimu.

1. Nejvyšší hodnotou je mantra ekonomického růstu, které jsou podřízeny všechny ostatní hodnoty. Z horizontu člověka se postupně vytrácí jakákoliv jiná hodnota než ekonomický kalkul.

2. Náboženství růstu, coby logický produkt ekonomizujícího přístupu ke světu, redukuje společnost i jedince na konzumenty.

3. Tento konzumní pseudosvět je vyztužován kýčovitou zábavou a bezduchým infotainmentem, jehož cílem je vytlačit z horizontu člověka jakékoliv jiné hlubší hodnoty a způsoby pohledu na svět.

4. Člověk je v tomto systému zbavován přirozené odpovědnosti za svůj domov, krajinu nebo vlast. Průmyslové plundrování krajiny a přírodních zdrojů je ospravedlňováno potřebou dalšího růstu. Lidé jsou tak programově postupně odcizováni svému domovu, svým kořenům, tradici a přirozenému zakotvení v řádu světa.

5. Společenská atmosféra, v níž jsou nejvyššími hodnotami zisk a narcistické opojení sebou samým, oslabuje u občanů společenské vazby, jako jsou smysl pro rodinu, smysl pro obec a stát. Tím ovšem oslabují demokratický systém.

6. V prostředí neoliberální ideologie a jejího systému pervertuje liberálně demokratická společnost v systém oligarchické vlády jedné politicko-ekonomické vrstvy rozprostřené napříč demokratickými politickými stranami.

7. Velice tristní je činnost justice v oblasti korupce a velkých podvodů spojených s politickými špičkami. Jako kdyby byly orgány činné v trestním řízení uštknuté, když jde o zločiny spojené s politikou a korupcí. Pokud jim nejsou usvědčující důkazy přineseny doslova pod nos, tak se nedaří je přimět k činnosti. Často to vypadá, jako kdyby policie a státní zastupitelství byla od toho, aby korupci kryly. Výjimkou zůstávají soudy, které přeci jenom díky své nezávislosti na politické sféře fungují, ovšem pouze pokud se před soud taková kauza vůbec někdy dostane.

8. Neoliberální politika postupně demontuje sociální stát s cílem co nejvíce zlevnit pracovní sílu, a zesílit tak konkurenceschopnost ekonomiky. Tím podemílá institucionální podstatu sociální soudružnosti, na níž je založen liberálně demokratický kapitalismus. Sociální soudružnost v systému liberálního kapitalismu je přitom založena na obecně sdíleném přesvědčení, že majetková i mocenská nerovnost je ve výsledku výhodná pro všechny. Neboli jak říká John Rawls: „Nerovnosti bohatství a pravomocí jsou spravedlivé pouze tehdy, jestliže vyúsťují v kompenzující blaho pro kohokoliv, zvláště pak pro nejméně zvýhodněné členy společnosti.“

9. Výsledkem neoliberální politiky, včetně jejího útoku na sociální stát, je, že se zvětšují nůžky mezi bohatými a zbytkem společnosti. Životní úroveň bohatých se stává nesouměřitelnou s ostatními vrstvami společnosti. Nejde už o pouhou nerovnost, ale o nesouměřitelnost, a to ve všech ohledech.

10. Neoliberalismus je nebezpečím pro demokracii, protože ta je založena nejen na mimoekonomických, netržních hodnotách, ale také na rovnosti v rámci vlády zákona.

Jsme liberálové a se smutným údivem sledujeme, jak se společnosti za pomoci neoliberální klaky a ohlupující moci televizní propagandy zmocňují oligarchie, jak liberální demokracie založená původně na zastupitelské demokracii a svobodném trhu pervertuje v oligarchický mafiánský kapitalismus.

Víme, že kapitalismus je velmi efektivní ekonomický systém, ale současně nebezpečná síla schopná v zájmu zisku podmanit si celou společnost. Kapitalismus je nutné kultivovat a stále bojovat s jeho temnými stránkami.

Kapitalismus je dobrý sluha, ale zlý pán. Moderní dějiny Západu jsou vlastně bojem o to, aby kapitalismus nedeformoval společnost, ale současně aby si zachoval svojí produktivitu a efektivnost. Dnes se situace opět vymkla z kontroly.

Skuteční liberálové by neměli takovému procesu nečinně přihlížet. Je třeba radikálních činů, je třeba ukázat, že liberalismus coby komplexní systém hodnot, v němž ekonomická svoboda (zakotvená v etice) a individualismus (zakotvený v pokoře před „vyšším řádem“) jsou jedněmi z mnoha jeho dimenzí, nemá nic společného s neoliberalismem, který si od liberalismu vypůjčil své jméno.

Skuteční liberálové se musejí radikalizovat. Konfrontovat neoliberalismus z pozic takového radikálního liberalismu mimo jiné znamená přestat nečinně přihlížet tomu, jak se ztrácí svobody, jak se svobodná společnost dusí v objetí mafiánského kapitalismu. Pasivní přihlížení se stalo svým způsobem druhem spoluúčasti.

Smutným hrdinou tohoto procesu je sociální demokracie. Ze svého principu by tato strana měla být přirozenou politickou protiváhou tlaku, který na společnost vyvíjí globální kapitalismus a neoliberální ideologie prostřednictvím pravicových stran mechanicky uplatňujících neoliberální politiku. Bohužel tomu tak není, sociální demokracie se dostala do vleku neoliberální politiky a jistým způsobem se stala její součástí. Strana byla „zprivatizována“ mocnými ekonomickými zájmy stejně jako strany tzv. pravicové.

Chce-li se sociální demokracie z tohoto objetí „mafiánského kapitalismu“ vymanit, nesmí (jak to činila dosud) zapomenout v okamžiku volebního vítězství na předvolební sliby, jako jsou majetková přiznání, boj s korupcí a klientelismem, a spokojit se pouze s mechanickou obranou nebo zvyšováním sociálních dávek, jež v takovém kontextu vypadají jen jako snaha korumpovat potenciálně nespokojené oběti systému globálního kapitalismu, v jehož službách pracuje neoliberální pravice.

Sociální demokracie v současném pojetí nezvládá souboj o sociální stát s neoliberální pravicí, protože otázku sociální spravedlnosti a fungování liberální demokracie přestala nahlížet „eticky“, v kontextu jasného hodnotového systému. Navíc svým jednáním otevírá prostor dokonce i pro kritiku sociálního státu „zleva“, v níž je sociální stát, zredukovaný na pouhou technologii distribuce statků, viděn jako nástroj pro vyztužování vlády globálního kapitalismu, jako opium moderního věku, jehož cílem je umlčet kritiku nespravedlivého systému.

Dokud bude sociální demokracie odsouvat na vedlejší kolej „nemateriální“ cíle, jako je prosazování lidských práv, svobod nebo ekologických požadavků, bude – nahlíženo optikou radikálního liberalismu – jen součástí systému mocensko politických struktur, jenž stvořila neoliberální ideologie.

Co je třeba udělat a jaké jsou naše možnosti to prosadit

Kritika neoliberální ideologie je intelektuální a morální úkol pro skutečné liberály. Nabízí se ale také celá řada konkrétních kroků, jež by občanská společnost a osvícenější část politické elity v České republice mohly a měly začít prosazovat hned. Zde je jejich výčet.

Majetkové přiznání, legálně nedoložený majetek zdanit osmdesáti procentní daní. Majetkové přiznání je jediným nástrojem, jak alespoň částečně napravit obrovskou majetkovou křivdu z divoké privatizace v 90. letech, kdy velká část majetků byla získána různými podvody a rozkradením společného majetku.

Ombudsman volený občany pro každý kraj, větší pravomoci pro něj. Vzhledem k velké aroganci moci politické, ale i ekonomické, je třeba posílit ochranu řadových občanů před zvůlí mocných. Ombudsman volený lidem a nikoliv politiky pro každý kraj bude zárukou, že se běžný člověk dovolá spravedlnosti.

Zrušit anonymní akcie na majitele. Klíčové opatření proti podstatě mafiánského kapitalismu, anonymnímu vlastnictví. Anonymní vlastnictví je čiré zlo umožňující majetným lidem provádět podvody a podnikat zcela bez ohledu na dopady na ostatní občany, aniž by byli jakkoliv vystaveni právní nebo prostě lidské odpovědnosti. Odpovědné vlastnictví, o němž tak pochvalně pějí ódy různí konzervativci, je v přímém rozporu s anonymní formou vlastnictví. Proto je třeba nekompromisně anonymní akcie na majitele zrušit.

Omezení příspěvku politickým stranám jen na fyzické osoby a stanovit maximální strop. Je třeba vrátit politické strany na úroveň občanské aktivity a nikoliv cíleně dělaného marketingového byznysu. Příjem politické strany by měl odpovídat počtu jejích členů nebo sympatizantů. Je třeba vyloučit to, že byznys si udělá prostřednictvím svých finančních investicí z politických stran svoji služku.

Delegování členů Rad veřejnoprávních médií přímo důležitými společenskými a občanskými sdruženími z oblasti kultury, vědy, školství, církví, ekologické sféry a politiky. Veřejnoprávní média jsou jediná média, která si mohou dovolit být nezávislá na politice i byznysu. Jenomže dnes jsou vinou systému volby svých Rad zcela v područí politiků. Jediným způsobem, jak je rozumně organizovat a vrátit jim jejich původní smysl, je delegovat jmenování Rad přímo do rukou důležitých společenských a kulturních organizací, jako je tomu např. v Německu.

Přímá volba prezidenta, hejtmanů a starostů. President, hejtmani a starostové by měli primárně fungovat věcně a nadstranicky a neměli by být produktem neprůhledných a podezřelých stranických dohod a intrik. Z tohoto důvodu je v jejich případě daleko lepší, když budou voleni přímo občany.

Zvýšení trestních sazeb za korupci a za trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele. Trestní sazby za korupci a zneužití pravomoci veřejného činitele evidentně neodstrašují úředníky trestné činnosti, a proto je namístě je zvýšit.

Zabavení majetku získaného z trestné činnosti. Toto opatření zcela zásadně chybí v rejstříku trestů hlavně za velké podvody. Zločinci se nám smějí, protože po odsezení trestu si užijí plody svých podvodů a zločinů.

Trestní odpovědnost právnických osob. Máme-li seriózně postihovat korupci a nekalé praktiky různých firem, pak se bez trestní odpovědnosti právnických osob neobejdeme.

Zákon o státní službě. Zákon o státní službě byl před vstupem do EU pro formu schválen parlamentem, aby byl vzápětí zaparkován s tím, že se odložilo datum jeho účinnosti. Je to z toho důvodu, aby politické strany mohly bez omezení dosazovat do státní správy své lidi a aby jim úředníci, kteří nejsou vybaveni ochranou definitivy, byli zcela po vůli při dojení státního majetku.

Progresivní daň z příjmu.

Jmenování Nejvyššího státního zástupce předsedou Soudcovské unie na návrh ministra spravedlnosti.
Ze všech tří pilířů justice se soudci ukázali jako jediní odolní vůči politickému nátlaku a manipulaci. Předseda Soudcovské unie jako jejich reprezentant je zárukou toho, že na místo Nejvyššího státního zástupce jmenuje nejen stoprocentního odborníka, ale i mravní osobnost. Současně bude mít Nejvyšší státní zástupce jistotu, že nebude vystaven politickým tlakům, protože bude na politicích nezávislý.

Zřízení zvláštního policejního útvaru pro potlačování korupce a organizovaného zločinu a rovněž tak specializovaného státního zastupitelství.

Stanovení povinnosti státních úředníků a veřejných činitelů okamžitě nahlásit korupční návrhy pod sankcí okamžitého propuštění. Státní úředník musí vědět, že ho i náznak korupce bytostně ohrožuje. Povinnost nahlásit korupční nabídku pod sankcí okamžitého propuštění vytvoří atmosféru hrůzy nejen z korupce, ale i z jejího náznaku. To by do velké míry omezilo zejména drobnou korupci.

Proplácení veřejných zakázek až na základě detailního vyúčtování podrobeného kontrole finančního úřadu. Zcela nepochopitelně je zavedená praxe, že státní zakázky se proplácejí na základě vyhrané ceny a předběžných rozpočtů. Většině předražení by se předešlo jednoduchým opatřením (zcela běžným a standardním v soukromé sféře), že se proplatí jenom skutečné náklady plus marže (zisk ve výši 4-7 %). Pokud totiž firma vysoutěží nadsazenou cenu, pak jí stejně nebude moci vykázat do nákladů, pokud se nebude chtít dopustit podvodu.

Uvedená opatření by ve svém souhrnu razantně narušila korupční aktivity, takže by se korupce stala spíše výjimkou a selháním jednotlivce. Přispěla by též k odbourání dělení společnosti na oligarchickou elitu a bezmocné běžné občany, takže by veřejná moc ztratila svůj výlučný a elitářský charakter. Spojí-li se občané v boji proti politicko ekonomické oligarchii, a stanou se tak skutečnou střední třídou, pozvedne-li se střední třída tímto radikálním obratem na dominantní třídu a zruší-li jako panující třída staré oligarchické a mafiánské struktury, zruší tím i podmínky rozdělení společnosti na elitu a podřadný zbytek.

Místo staré pseudodemokratické společnosti s jejími třídami a třídními protiklady nastoupí společenství, v němž svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech.

Jiří Pehe, Jan Štern

A co si myslíte vy? Diskuse (50 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Bila

Vít Janeček - Praha

Čtvrtek, 9.Září 2010, 11:49:7

Při čtení tohoto dechberoucího textu jsem si znovu uvědomil, jak velký problém v nahlížení tématu optimální podoby státu a veřejného prostoru představuje nedostatek identifikace problémů, kterou jdou úplně k jádru věci - tj. od analýzy obecného stavu až ke konkrétním opatřením. A zde je najednou hotová analýza a současně politický program... Díky!

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Čtvrtek, 9.Září 2010, 12:18:38


Marxofonní koncovka nemění nic na tom, že jde o soubor přání, které by žádnou změnu sociální struktury v prospěch úžasného nabobtnání středních vrstev nezpůsobily ani kdyby byly realizovány.

On se snad vyhýbá neoliberalismus USA, protože si tam volí šerifa či marshalla?
Ono snad Švýcarsko patří do jiného světa než ti ostatní?

Nevím, jaká vzájemná příčinná souvislost mezi jednotlivými body a výslednou podobou společnosti středních vrstev má být nastolena - navzdory globalizaci ...

Všechno je zboží a ve všem dominuje hledisko zisku?

A co na těchto věcech podstatného změní body manifestu?

Zase další iniciativa, která za čas zmizí z veřejného prostoru, výkřik, o kterém pozítří nikdo nebude nic vědět ...

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

"jsou liberálové" Čtvrtek, 9.Září 2010, 12:42:17

a "se smutným údivem sledují"...

S analýzou to nemá moc společného.
Otázkou je tedy: co je skutečným cílem tohoto eklektického prohlášení? "Osvícená politika"?! - Čí?

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

liberální? Čtvrtek, 9.Září 2010, 14:09:50

Manifest není úplně férový. Jednak používá pojem neoliberalismus dost vágně, aby se do něj vešlo všechno zlé. Není pravda, že to je jenom nějaká "upadlá forma liberalismu". Je to spíš jedna z jeho variant a i jemu je třeba rozumět v jeho co nejlepší podobě, pokud máme bojovat proti jeho nejhorší podobě.
Ale to je spíš detail, manifesty musí být zjednodušující.
Podstatnější nedostatek je v tom, že text poněkud falšuje nebo mate pozici, z níž je psán. Autoři se označují za liberály, dokonce liberály radikální. V textu je ale třeba věta: "Zatímco klasický liberalismus vyrostl organicky z víry v Boha a chápal svobodu v kontextu pokory před „vyšším řádem“, neoliberalismus je projevem nepokorné pýchy." To je spíš konzervativní než liberální. Ještě patrnější je to zde: "Lidé jsou tak programově postupně odcizováni svému domovu, svým kořenům, tradici a přirozenému zakotvení v řádu světa." Co to je - ježkovyoči! - přirozené zakotvení v řádu světa? Kromě toho, že to zní tak nějak obligátně pateticky a má to asi vyvolávat úctu a tak apelovat na nějaké morální vědomí zodpovědnosti atd., tak co to přesně znamená? Co autoři hájí, když hájí přirozený řád světa, který je snad dokonce dán od Boha? Nezlobte se, ale to je věta, kterou by ve svém projevu mohl mít i Adolf Hitler, a tam by mi dokonce seděla víc!

Jinak, co se týče konkrétních bodů, nedovedu všechny posoudit, ale myslím, že Miroslav Tejkl má dobrou připomínku s těmi šerify. Přímá demokracie není ostatně vždycky příliš liberální, co se týče nálad mezi lidmi...

Neoliberalismus je každopádně neřešitelný problém, pokud se soustředíme jen na národní úroveň. Protože neschopnost socdem aj. vést nějakou jinou politiku vyplývá často s bezmoci před ekonomickou nutností, určovanou zájmy globálního kapitálu (např. to známé: když nepřistoupíte na naše podmínky, odejdeme jinam a vy přijdete o pracovní místa).

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

liberalismus a neoliberalismus, kritika kritiky a rezignace Čtvrtek, 9.Září 2010, 16:11:35

Kolega Škabraha vcelku správně poukazuje na určité nejasné používání pojmů liberalismu a neoliberalismu a staví správnou devízu, že bychom s neoliberalismem měli polemizovat v jeho nejlepší podobě, ale jeho vlastní kritika vystupňovaná až k tomu, že jednu větu manifestu by prý mohla pocházet od Adolfa Hitlera je neadekvátní. To, co předvádí, je slovíčkaření, ne solidní kritika manifestu v jeho lepší podobě, jak požaduje pro vyrovnání se s neoliberalismem. Myslím, že kolegové Pehe a Stern rozumí liberalismu spíše v americkém než evropském pojetí. Tedy je to liberalismus v pojetí Locka, puritánů, Tocquevilla, který opravdu předpokládal víru v Boha a "zakotvení v přirozeném řádu světa" - u nás na toto pojetí do značné míry navazuje Masaryk a Komárková - ti ovšem toto pojetí neoznačují liberalismus, ale demokracie, aby ho odlišili od evropského liberalismu ekonomického. Kdyby manifest byl filosofickou studií, tak by Škabrahova kritika byla namístě, takhle je to spíše akademická ekvilibristika. Ovšem více mě zaráží jeho závěrečná rezignace, když označuje neoliberalismus za neřešitelný problém - pokud je to neřešitelný problém, tak to můžeme rovnou intelektuálně zabalit a tleskat neoliberálům zleva i zprava, jak to s globálním kapitálem pěkně válí, největší machr je náš prezident.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

odpověď Čtvrtek, 9.Září 2010, 16:27:15

Já píšu o neřešitelnosti na národní úrovni a míním to samozřejmě tak, že příčiny problému jsou na úrovni globální. V těch bodech v manifestu mi chybí např. návrh na politiku vlády ve vztahu k MMF či SB (patrně přes Evropskou unii).
Ta jedna věta by opravdu od Hitlera pocházet mohla, chtěl jsem poukázat na nevhodnost té formulace. A rozhodně to není akademická ekvilibristika, pro mě je to zásadní jako pro občana. Vyvolává to prostě asociace s ne zrovna liberálními ideologiemi. Kdyby to napsal Ratzinger, tak mě to nepřekvapí, ale tady... Jde o srozumitelnost té pozice politicky a ideologicky, nejen akademicky.

Milan Valach - Brno

Liberální iluze Čtvrtek, 9.Září 2010, 18:23:27

přirozený řád světa??? co to je? otrokářství? Toto tedy také považuji za děsivý omyl. Žádný přirozený řád světa v dějinách neexistuje!
Kritika přímé demokracie pana Škabrahy pramení spíše z neznalosti jejího fungování v USA a jinde ve světě. V podstatě je ovšem kritika přímé demokracie vždy kritikou demokracie jako takové. Není možné nalézt argument proti přímé demokracii (přesně polopřímé), aby nebyl současně totalitarizujícím argumentem proti demokracii.
Manifest má ovšem jedno zásadní chybu. Autoři se domnívají, že může být kapitalismus bez maximalizace zisku. Základní humanistický cíl je dnes již neslučitelný s podstatou kapitalismu - soukromým vlastnictvím výrobních prostředků.
Buď můžete mít jedno, nebo druhé, nikoliv oboje současně.
Ale v dnešním marasmu jsou konkrétní požadavky manifestu velmi pozitivní.
Ale podrobněji o tom napíší v pondělních Britských listech.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Nejde o přirozený řád světa, jde o současnost Čtvrtek, 9.Září 2010, 20:20:8

Myslím, že diskuse odbočuje od záměru a obsahu manifestu. Přirozený řád světa nebyl jeho hlavním sdělením, pouze historizujícím odkazem. Myslím, že ani autoři ani nikdo z diskutujících to nepovažuje za hlavní problém současnosti. Myslím, že manifest je lepší a promyšlenější ideový text k diskusi než vlastní prohlášení ProAlt. Představuje dobrou kritiku neoliberalismu, globálního kapitalismu a jejich zabydlení se v současných politických stranách. Otázkou je, zda samotný radikální liberalismus je oním hledaným lékem. Myslím, že jde o liberální a sociální demokracii v tom smyslu, že jde o systém a společnost, v nichž budou jak zaručeny základní svobody a práva, tak systém, v němž bude možné se uživit, důstojně, tvořivě a tolerantně žít. Tedy jde o určité pojetí svobody, spravedlnosti, občanské participace a solidarity, které nelze redukovat na tržní kapitalismus s vyrovnaným rozpočtem. Jde o přesvědčení společnosti, aby se nespokojila s politikou ekonomické oligarchie a pouze pasivně nepřihlížela k neoliberálním experimentům, které jsou na ni aplikovány. Domnívat se, že naše současné problémy vyřeší přímá demokracie, je utopický útěk do daleké minulosti či daleké budoucnosti. Nemám nic proti většímu počtu referend a posílení prvků přímé demokracie, ale nejeví se mi to jako spásné řešení.

Bila

Vít Janeček - Praha

drobný dodatek Čtvrtek, 9.Září 2010, 21:09:10

Souhlasím úplně s panem Šimsou v předchozím příspěvku + ke svému úvodnímu nadšenému výkřiku jen dodávám, že na manifestu jak je formulován mi přijde podstatné to, že svá východiska formuluje na půdě dominujícího paradigmatu a tím otevírá takové "dveře", které v nastavené pozici převládající paradigma versus opozice vůči němu otevřít nejdou (někdy nejde uvidět zámek a kliku). V rétorické metodě je to vlastně příbuzný pohyb, který konala Ch77 vůči hlavním bodům Helsinek: bere za slovo všechny verbální odpovědné hospodáře, úsporníky a anti-korupčníky v tom, že nastoluje v konkrétních tezích taková opatření, která nikdo, kdo skutečně usiluje o obecné blaho a funkční stát nemůže odmítnout. Proto mi nepřijde podstatné zabývat se tím, jestli je zde ve všech případech správně použito pojmu neoliberalismu ap. (tedy řekněme z hlediska jeho filosofické konzistence, kde jsou zřejmě jen nepatrné "problémy" v jednotlivostech), ale spíše jeho inspirační silou pro jakýkoli politický subjekt, který tápe v identifikaci konkrétních nástrojů ke zlepšení stavu věcí. Narozdíl od pana Tejkla si myslím, že tento text má šanci nevyšumět, ale naopak se rozpustit ve veřejném myšlení a tím působit. Ač text autoři nazvali manifest, postrádá patos zlomových výzev, kterým lze jen těžko dostát, v tomto smyslu má dobré uzemění :-)
K tématu neoliberalismu jen na okraj zájemce upozorňuji na mimořádný kanadský dokument Richarda Brouilletta Obklíčení – demokracie v osidlech neoliberalismu (http://encirclement.info), který ve 160 minutách podává prostou metodou mluvících hlav (Noam Chomsky, Ignacio Ramonet, Normand Baillargeon, Susan George, Omar Aktouf, Oncle Bernard, Michel Chossudovsky, Francois Denord, Francois Brune, Martin Masse, Jean-Luc Migue, Filip Palda, Donald J. Boudreaux) hlubokou sondu do historických východisek, ideových konceptů i praktických strategií neoliberalismu.

Martin Mistrík - Biolog, Olomouc

ad přirozený řád světa Čtvrtek, 9.Září 2010, 22:09:55

Nechápu, proč na DR má pořád někdo potřeby vytahovat Hitlera. Přirozenost se dá chápat striktně eko-logicky (ekologie = nauka o vztazích). Přirozený řád věcí existuje v každé větší tůni, jak vám potvrdí každý hydrobiolog. S Hitlerem to nemá nic společného. Stejně tak existují přirozené vztahy mezi lidmi, které aplikace striktního kapitalismu může docela silně narušit. Příklad: Požádám svého přítele aby mě někam hodil autem. On „hlupák“ tak samozřejmě učiní, přitom z hlediska ekonomické efektivity by bylo lepší kdyby mi zavolal taxíka (jedná se o vysoce postaveného člověka a jeho čas je výrazně dražší než taxík).

Jinak text manifestu je opravdu působivý. Pokud by jej některá strana přijala jako základ svého politického programu volil bych ji.

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

Pátek, 10.Září 2010, 00:36:0

Manifest radikálního liberalismu chápu jako nejširší možný základ pro jednotu těch, kteří jsou, z důvodů v něm uvedených, znepokojeni vývojem (nejen) v naší zemi. V tomto smyslu ho velmi oceňuji

Nic na tom nemění fakt, že ho považuji za nedůsledný, neodlišující to, co je kapitalismu bytostně vlastní a co je jen jeho „temnou stránkou“

Teď, tady a za stávajících podmínek je třeba o splnění uvedených kroků (úkolů) společně usilovat

Že to může být pro mnohé málo, je nyní nedůležité

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

proč Hitler? Pátek, 10.Září 2010, 07:45:49

Asociace s Hitlerem jistě může působit přehnaně a asi by mě nenapadla, kdybych se chvíli před tím nedíval na Triumf vůle, kde v jednom fýrerově projevu zaznělo něco velmi podobného.

Jde mi ale obecně o to, že ta formulace by dnes náležela spíš neokonzervativismu (který se v politické praxi často prolíná s neoliberalismem), což opravdu není otázka akademická, ale otázka orientace na současné politické mapě. Ta formulace je prostě velmi neliberální (jestliže se chceme hlásit k "radikálnímu liberalismu", což je de facto liberalismus levicový). Ano, byla by slučitelná s "klasickým liberalismem" (17. - 19. století, před J. S. Millem), ale za klasického liberála by neměl problém se označit ani Roman Joch. Klasický liberalismus byl vlastně liberalismus "gentlemanů". A byl mj. v některých svých mutacích slučitelný s antisemitismem (my, árijská rasa jsme silné individuality, židé jsou notoričtí kolektivisté, smazávající rozdíly).

Pan Mistrík se diví, co to má společného s Hitlerem. A pak prohlásí, že s lidskou společností se to má stejně jako s přirozenými vztahy v nějaké tůni. No právě to je ono, pane Mistríku!!!

Ale možná jsem na toto téma notoricky přecitlivělý. Musím se přiznat, že na mě působí fašisticky třeba i Karafiátovi Broučci.

A ještě k tomu neoliberalismu. Řadím se rád mezi jeho odpůrce, ale mám problém s tím, jestliže by měl být redukován na pouhý nástroj, který byl promyšleně vytvořen úplatnými mudrci k tomu, aby kryl zavilé zájmy kapitalistických elit, usilujících o světovládu. Neoliberalismus není spiknutí, je to jenom mylná doktrína (která se ovšem někomu hodí do krámu).

Milan Valach - Brno

Uniká podstatné Pátek, 10.Září 2010, 08:06:54

panu Šimsovi - levice bude odsouzena k prohře, pokud se bude držet starých totalizujících postojů - rada moudrých, vám prosťáčkům bude vládnout k vašemu prospěchu. A především, je nutné přijít s vizí jiného společenského modelu - demokratičtějšího, spravedlivějšího a humánnějšího.
Můžeme mu třeba říkat i socialismus. Ale určitě to nemůže být centralizovaný, shora řízený systém. Pak zůstává jediná alternativa – participace, tj. zaměstnanecké vlastnictví podniků a přímá demokracie.
Do svého sebeobdivu a touhy po moci uzavřená tzv. levice v ČR míří k zániku.
To, co nazýváte vzdálenou utopií, toho se chytily VV a získaly na tom mnoho voličských hlasů. I když to byl spíše podvod na voliče.
Prostě levici, zahleděné do minulosti, ujíždí vlak. Jednou z příčin je, že nemá vizi – ideál, za jehož uskutečnění by bojovala.
Ostatně i manifest velmi skromně nabízí prvky posílení přímé účasti rozhodování občanů – přímé volby ombudsmanů.

Vy_ohl_d_02

Zdeněk Vyšohlíd - Domažlice

Je to hluboké a rozumné Pátek, 10.Září 2010, 09:23:37

Štern a Pehe mají pravdu: „Lidé jsou … odcizováni svému domovu, svým kořenům, tradici a přirozenému zakotvení v řádu světa.“ Připomínají, že to, co se vejde do obchodních bilancí a účetních výkazů (deriváty růstu Růstu), není „celá skutečnost“. Jejich text má filosofický rozměr otázky: Co je skutečnost?
Negativní, odmítavou reakcí je, že nic není přirozené. Vše si člověk způsobuje a uzpůsobuje. To si myslely režimy (hnědý i rudý) XX. století.
Pozitivní reakce si uvědomuje, že je nám dáno být (a to je přirozené) v řádu světa a vědomě tuto danost brát a vyrovnávat se s ní; praxí, tedy působením společenskolidské skutečnosti, ji člověk v dějinách překonává.
To nejsou mlhavá, velká nebo prázdná slova, je to poučení, které zůstalo po Karlu Kosíkovi. Říkal, že praxe překonává každou danost a tento způsob bytí člověka by se měl odehrávat tak, aby člověk mohl být také poeticky. A také tak, aby se to nepříčilo rozumu a svědomí. Proto je třeba se ptát: Co je skutečnost? Patřilo to ke způsobu myšlení Karla Kosíka a také k jeho stylu. Patří to také ke způsobu myšlení autorů diskutovaného článku. Štern a Pehe se ptají: Co je skutečnost? Dobře se ptají a je dobře, že se ptají.
Zdeněk Vyšohlíd

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pátek, 10.Září 2010, 13:33:48

Dovolím si připojit v diskusi své stanovisko. S kritikou stavu české a západní společnosti v prohlášení je široký souhlas napříč spektrem a já se k němu připojuji. Se všemi dílčími prakticko-politickými kroky v závěru prohlášení souhlasím. Jejich realizace ale uzdraví některé symptomy, není to kauzální léčba.

V prohlášení mi chybí opora v politické filosofii či chceme-li to vyslovit jinak, v sociální antropologii, prostě komplexní vize.

Myslím, že demokratický socialismus disponuje takovým strategickým pohledem poskytujícím oporu politické taktice, která pak může být pružná, aniž by musela být pragmatická.. Jsem přesvědčen, že socialistické řešeni činí liberální hodnoty prakticky uskutečnitelnými. Jako socialista mohu (ba snad musím) tedy být í liberálem.

Za podstatné považuji vystoupení nové složky promyšlené opozice vůči stávající vládě. A protože si myslím, že spojenectví opozičních proudů různého zabarvení je dnes nutné, vítám tuto iniciativu a myslím, že si máme navzájem co poskytnout.

Stanislav Hošek - Český těšín

Protimluv. A opravdový radikalismus. Pátek, 10.Září 2010, 17:03:50

Odmítat přirozený řád světa a při tom tvrdit, že současný, tedy konkrétně jeho neoliberální typ není, cituji: „…promyšleně vytvořen úplatnými mudrci k tomu, aby kryl zavilé zájmy kapitalistických elit, usilujících o světovládu“, konec citace, je protimluvem. Pokud nebyl neoliberalismus záměrně vymyšlen, pak totiž vznikl přirozeně. Nebo je ještě nějaký jiný způsob?
Neoliberalistická politická praxe, nikoliv neoliberální politická filosofie, vznikla přirozeným vývojem neustálého realizování zájmů superbohaté nadtřídy. Dokud ta nebude zrušena, což se může dneska podařit jenom v globálním měřítku, můžeme se tady umanifestovat, udemonstrovat, upeticovat a já nevím co ještě a její příslušníci se vší té aktivitě mohou s cynickým úsměvem přihlížet, jako se kupříkladu vysmíval Nečas v závěru jednání sněmovny 5-tého volebního období Sněmovny, když obstrukcemi znemožňoval levici reálnou činnost.
Napsal jsem to tady již jednou. Buď budou vládnout zvolení, což by byla alespoň ta zastupitelská demokracie, nebo vlastníci největších majetků. Což by byla totalita, jakou svět ještě nezažil. Již před mnoha lety jsem si jej pracovně nazval Globalismem, coby zatím nejvyšším známým stupněm imperialismu. Takže vlády rozhodujících zemí světa se musí „spojit“, aby poroučely především těm nejbohatším. Musí zrušit daňové ráje, zdanit nemravné příjmy, což bylo v devatenáctém století kupříkladu u řídících pracovníků ve výši desetinásobku mzdy jejich podřízených. Musí veřejný sektor reprivatizovat do rukou obcí, regionů, u největších bank dokonce do rukou státu. Musí oddělit banky a burzovní obchodování. A musí si konečně troufnout i regulovat zisk podnikatelů. Uvalit vysokou daň na nemravné zisky. Copak byl kupříkladu mravným ziskem Sorosův útok na libru? Celý ten „výdělek“ bych mu prostě v plné výši zdanil a basta.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Ač se diskuse zdá být vyčerpána, Sobota, 11.Září 2010, 12:19:16

přeci jen si neodpustím dodatek (i když bych to možná raději měl někde sepsat systematičtěji). Jsem docela v údivu, kolik je zde obhájců přirozenosti. Já ne že bych si neuměl představit "přirozené zakotvení v řádu světa". Jenže společnost, která by tomu odpovídala, by byla taková, kde silní vládnou slabým, bohatí chudým, odlišní jsou preventivně vylučováni, ženy rodí bojovníky, atd.

Zároveň je ale slovo "přirozené" neuvěřitelně ohebné. Je snad pro autistu přirozené vášnivě milovat? A není pro pedofila přirozené zneužívat děti? A odjinud: copak je přirozené, aby muž miloval muže? Atd. Přirozené bude nakonec všechno, co chcete, stejně jako u slova "normální". Nebo jako když přirovnáváte společnost k zvířecím společenstvím v přírodě - můžete si vybrat mezi altruistickými mravenci, sexy delfíny nebo přirozeně vyváženým společenstvím v savaně, kde ty slabší antilopy vždycky zavčasu sežere lev. As you like it.

Specifičnost slova přirozenost není v obsahu, ale v nároku, který klade: to, co je přirozené, je samozřejmé, nelze o tom pochybovat. Odchýlit se od toho znamená stát se deviantem. Před přirozeností nezbývá než zmlknout (a držet krok).

Moderní demokracie a liberalismus jsou v jistém smyslu deviantní, chtějí např. rovnost všech lidí. Jsou proto velmi nepravděpodobné, vždy křehké a ohrožené, nicméně jsou možné, stejně jako jsou možné zcela nepřirozené lety na Měsíc.

Nechme přirozenost Jochovi a dalším.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

ad měsíc Sobota, 11.Září 2010, 14:19:33

Lety na Měsíc vlastně nejsou nepřirozené, jsou nadpřirozené :-)

Agata Hauserová - hudebnice

sluha pánem? Sobota, 11.Září 2010, 14:46:48

Takto uvažujíce dospějeme k poznání,že je každému přirozené něco jiného, což je částečně pravda,a tím skončí veškeré debaty o čemkoli ,co by zavánělo nějakým společným povědomím.
Souhlasím ale s tím, že mluvit o " přirozeném zakotvení v řádu světa " není šťastné.
A nedovedu si nějak představit kapitalismus v roli "sluhy". Spíš mi připadá, že jeho podoby připomínají lepší a horší "pány ",což mě ovšem v přirozeném zakotvení řádu světa nepřekvapuje;-)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

ad AH (ale taky ad ZV) Sobota, 11.Září 2010, 16:08:32

Já bych skoro tipoval, že si autoři ve své eklektické rozvernosti (pardon: ve "smutném údivu") vzpomněli na staré úsloví "Peníze jsou dobrý sluha, ale špatný pán". -- Otázkou je, zda se nad touto svou "variací" stihli zamyslet. Jelikož se však podle všeho cítí spokojeně ve svém bludném kruhu ("obroda liberalismu ve sklenici vody"), nejspíš na takovém detailu ani nesejde.

Ten "řád" je přece jasná výpůjčka od puritánů či kalvinistů.

Vy_ohl_d_02

Zdeněk Vyšohlíd - Domažlice

Sobota, 11.Září 2010, 16:16:56

Přirozené je, když to tak prostě je. Když o tom nemohu pochybovat. Myslím, tedy jsem: s tímto zjištěním se přirozeně nevyplatí být ve sporu. Implicitně: Přirozené je, že mohu pochybovat – a to je přece rozumné.
O pětiletkách ani o politice Třetí říše se pochybovat nesmělo – a to nebylo rozumné. Je naopak zcela rozumné pochybovat o politických programech – ale nelze zpochybńovat vůli Boží, protože 1) Boha nikdo nikdy neviděl, jak vědí čtenáři Písma, a 2) Bůh ani není reálnou bytostí, Bůh = metafora Stvořitele všeho reálného světa. Naopak velmi reálnou se může stát politická moc, která se vůlí Boží ohání, anebo se reálnou silou může stát občanský postoj, který vůli Boží (resp. Otevřeno) popírá.
Proto je přirozené, že se podařilo vyslat raketu na Mars a člověka na měsíc. Nepřirozené je naopak protivit se rozumu a svědomí. A je-li něco nadpřirozené, pak není rozumné se tím moc ohánět. (Po Hegleově a Nietzscheově výkladu o smrti Boha se vztah k nadpřirozenému jistě změnil i u zbožných.)
Praxe – to je bytí člověka; jeho povahou je překonávat každou danost. Tak je to. Je to přirozené. V pozdních svých textech K. Kosík tvrdil, že je tomu tak mezi nebem a zemí. Věřím spíš jemu než těm, kteří se respektu k tomu, že vůbec něco je přirozené, vysmívají.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

přirozený řád světa, liberalismus a demokracie Sobota, 11.Září 2010, 17:37:43

Souhlasím s kolegou Škabrahou, že přirozený řád světa odpovídá konzervativnímu pojetí světa a že liberalismus a demokracie pro svůj nárok rovnosti všech lidí či alespoň občanů jsou nepřirozené.
A myslím si, že tato nepřirozenost svobody, rovnosti a spravedlnosti je lepší než přirozenost ne-rovnosti, ne-spravedlnosti, tedy aristokracie či spíše oligarchie. Polemizoval jsem s ním z toho důvodu, že diskusi podle mě vedl do slepé uličky, tedy historizující odkaz pochopil jako politický program autorů. Ovšem je zde hlubší problém a to je problém modernity - čím je a bude nahrazeno to, co původně tvořilo onen "přirozený řád světa" - náhražky v podobě nových mýtů, náboženství, sekt, fetišů jsou nedostatečné. Člověku nestačí obecný abstraktní princip rovnosti. To vidím jako trvalý úkol pro všechny opravdové liberály a demokraty, cesta ke konzervativnímu "přirozenému řádu světa" je podobné šidítko jako ony náhražky, problém a potřeba jsou však hlubší.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

konjunkce? Sobota, 11.Září 2010, 18:32:5

Není také tak trochu problém v té spojce "a", která se některým vloudila mezi liberalismus a demokracii?

Marketa_-_balkon

Markéta Hrbková - Bidlová - učitelka překladatelka

Neděle, 12.Září 2010, 11:44:39

Myslím, že nepřirozenost svobody, rovnosti a spravedlnosti není tak docela nepřirozená.přinejmenším jako idea vznikla a párkrát zahýbala dějinami, takže v lidském potenciálu je obsažena jako přirozená možnost. Taktéž si nejsem jistá, jestli člověku nestačí abstraktní systém rovnosti, totiž nestačí, je -li pouze abstraktní a odcizený. Ve chvíli, kdy by člověk přijal tyto novodobě koncepty či filosofie, které mají i reálné vědecké zázemí, i s jejich jinou, méně zdůrazňovanou součástí, totiž s vědomím, že s tímto systémem žijeme v živé vzájemné závislosti každého okamžiku, může to situaci změnit, neboť se vytvoří osobní vztah. Jinak s celkovým vyzněním Martina Šimsy hluboce souhlasím.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

dotaz k MH Neděle, 12.Září 2010, 14:15:0

Abstraktním systémem rovnosti máte na mysli systém formálně právní, např. rovnost před zákonem? Nebo míříte někam jinam?
Totiž: nerozumím, jak s tímto (abstraktním?) systémem "žijeme v žívé vzájemné závislosti každého okamžiku".
Děkuji
JK

Martin Mistrík - Biolog, Olomouc

ad boj MŠ proti přirozenosti Neděle, 12.Září 2010, 15:21:4

Osobně bych si dovolil definovat přirozenost jako soubor interakcí našeho světa schopných dlouhodobě zajišťovat „pohodové“ žití (pohoda myšlena jako uspokojení základních životních potřeb plus nějaký ten volný čas a energie pro lásku). Například je přirozené se chovat (většinově) altruisticky. Společnost, která se takto nechová je deviací a její dlouhodobá koexistence vedle altruistických společností je zpravidla nemožná a tedy odsouzena k zániku (viz ruský bolševismus). Deviace se vyskytují v i v rámci jinak většinově altruistické společnosti, jejich výskyt je vlastně také přirozený, důležitá je však jejich míra! Regulace těchto deviací je pak smyslem či posláním politiky. Doufejme, už kvůli jeho jinak fundovaným postřehům a komentářům, že se Martin Škabraha jednou vymaní ze své Hitlerovské obsese a třeba pak dokáže vnímat některé z přirozeností našeho světa bez autocenzury a pokřivujících konotací. V mých očích je čirá pýcha a/nebo nesoudnost vymaňovat člověka a kulturu zcela mimo přirozené zákonitosti světa a bláznovství pokud tak někdo činí jen kvůli jakémusi politikovi co je víc než půl století mrtev.

Marketa_-_balkon

Markéta Hrbková - Bidlová - učitelka překladatelka

Neděle, 12.Září 2010, 16:27:51

Odpovídala jsem na poznámku pana Martina Šimsy:"Ovšem je zde hlubší problém a to je problém modernity - čím je a bude nahrazeno to, co původně tvořilo onen "přirozený řád světa" - náhražky v podobě nových mýtů, náboženství, sekt, fetišů jsou nedostatečné. Člověku nestačí obecný abstraktní princip rovnosti. " Většina seriozních teorií, na které se odvolává hnutí New Age, o kterém je v tomto smyslu řeč, vidí člověka - jedince jako kocábku v oceánu informací či vibrací z nevědomí skrývajících informace o všech ostatních částech tohoto celku a s tímto celkem neustále nějak komunikující, předpokládá jakousi vibrační vrstvu,v níž jsme vůči ostatním ve zdaleka větším závislostním vztahu než jsme zvyklí předpokládat. Ať už jde o holonistickou teorii mozku K. Pribrama a D. Bohma , teorie kvantové fyziky, Sheldrakovu teorii morfogenetických polí, ve vývojové psychologii teorii Memů a Spirálové dynamiky, všechny tyto vědecké teorie, na něž nejsilněji navazuje New Age, sdílí tento společný prvek. Když tedy mluvíme o nich, je třeba započítat fakt, že tyto teorie zgruntu mění vztah člověka k sobě samému a ke světu v základních dimenzích - vnímání a ohraničení prostoru a času ( tím by naopak podobu nového náboženství mohli nakonec vytvořit i když k tomu určitě bude zapotřebí proroků). V tomto směru naopak vidím možnost nějakého nového náboženství právě v podobě emotivního porozumění vzájemné propojenosti Vesmíru a věřím, že je to v dnešní situaci nejschůdnější cesta, která by přerostla onu "nepřirozenost" či nereálnost altruismu v současných podmínkách.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Martinu Mistríkovi - filosofie? ANEB vraťme se na zem Neděle, 12.Září 2010, 16:35:10

Možná je to nakonec dobře, že se dosavadní diskuse tolik točí kolem "přirozenosti". Fysis je ovšem NAŠÍM (lidským, kulturním) tématem už nejméně od časů Homéra. To je zatraceně dlouho a hodně se toho za tu dobu událo.

Nepodsouval bych proto, jak to činíte, Martinu Škabrahovi obsesi, když přece jde o rozhovor s dějinami (a v těch jsou „mrtví“ jak známo v početní většině). Nechápu tedy, proč by to mělo být "vymaňováním".

V kontextu s textem, pod nímž se veškeré toto povídání odehrává, bych za vážnou otázku spíše považoval toto:
Nakolik se nějaká forma společenského vědomí (zde konkrétně liberalismus) má a smí odvolávat na přirozenost? Není spíše v takovém nároku (byť jen letmo – ale nikoli náhodou! – zmíněném ve formě historického odkazu) nadbytek pýchy a trošku resignace na soudnost? Soudnost (cf. KANT) je přece to, co je lidem společné, leč ne jako kladivo nebo kapesní svítilna nebo jiný instrument. Každý z nás se soudnosti chvíli přibližuje, chvíli zase vzdaluje. Na soudnost neexistuje recept, či návod k použití - čímž chci zdůraznit (cf. ARENDT), že návod nemůže poskytnout ani akademické vzdělání.
Kultura přece není produktem přírody (natura). Ignorovat dějiny je pošetilost.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

pro upřesnění Neděle, 12.Září 2010, 17:15:47

Já nejsem nějaký brojitel proti přirozenosti jako takové, ač si myslím, že ten termín znamená pokaždé něco jiného, má mnoho podob a poloh (což je asi jejím definujícím znakem). Já takto reaguje v okamžiku, kdy se používá v politickém kontextu.

Jak říká Zdeněk Kratochvíl, přirozenost se ráda skrývá. Proto se nemůže dostat do žádného manifestu...

P1190015

Jiří Beránek - Praha

Jako před Vánocema Neděle, 12.Září 2010, 18:06:46

Úsilí autorů manifestu mi připomíná děti, které před Vánocemi sepsaly přání, co všechno by chtěly dostat od Ježíška. Realita je však taková, že nedostanou vůbec nic, nebo dostanou, co si nepřály, jen výjimečně dostanou to, co si skutečně přály. Ale to si buď musí dát samy, nebo jim to dají rodiče. Bohužel Ježíšek sám jim nic nenadělí, a tím méně Santa Claus.(A Dědá Mráz už vůbec ne.)

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Význam slova přirozený a co bych ještě k Manifestu přidala Neděle, 12.Září 2010, 21:43:33

Zdá se mi, že pře o význam přirozeného spočívá v několikerém
možném pochopení významu slova přirozený. Pokusím se
udělat si v tom trochu pořádek:
1. Vše, co se v minulosti již stalo, stalo se přirozeně. Co se
stalo, nutně se stalo. Opakem přirozeného je v tomto případě to,
co bylo možné, ale neuskutečnilo se. Takhle uvažoval poprvé
Aristotelés.
2. Neuskutečněné možnosti mohly být záměrně vymýšleny.
Opakem přirozeného může být záměrně vymyšlené
(viz Stanislav Hošek).
V obou předchozích případech je přirozené synonymní s nutné.
3. Nutné ale nemusí být nutné jen z hlediska přírodních zákonů,
ale i z hlediska společenských zákonů. Z hlediska společenských
zákonů je mutné (má být) to, co odpovídá etickým závazkům a
opakem nutného neboli přirozeného v tomto smyslu je to, co je
nemorální nebo deviantní.

Co bych ještě k Manifestu přidala?
Manifest jako celek se mi moc líbí a taky se mi líbí celá tahle
diskuse, která by mohla autory inspirovat k vylepšení textu, budou-li
diskusi chápat jako připomínky recenzentů.
Sepsat přání jako pro Ježíška - to Jirko Beránku není špatný
začátek. Napadá mne přidat:
-nepřipustit penzijní reformu, kterou navrhuje Bezděkova komise
(nepřevzít nevratné kroky, které udělali reformátoři na Slovensku).
V rámci průběžných penzí lze mnohé vylepšit aniž bychom museli
penze "privatizovat". Nenechme se zastrašit blábolem, že se
průběžný systém musí bez reformy zhroutit.
-dát zaměstnancům větší pravomoci při vyjednávání vyšších mezd
obvzvláště v odvětvích chráněných před globální konkurencí a
vyžadujících lidskou práci: ve velkých obchodních řetězcích,
restauračních a hotelových sítích nebo třeba ve sféře péče o děti
či seniory.
-vylepšit záchranné sítě pro zaměstnané ohrožené ztrátou
zaměstnání: pojištění proti nezaměstnanosti by mohlo pokrývat
práci na částečný úvazek, mzdové pojištění pro případ snížení
výplaty, pomoc při stěhování za novou prací v nových oblastech,
pojištění pro početné komunity, které přišly o hlavního lokálního zaměstnavatele a mohly tak přilákat jiného investora,
vyplácení odlučného (padáky pro každého, s kým se firma loučí)
atd.
-navázání minimální mzdy na míru inflace atd.
- navázání tarifních platů státních zaměstnanců na sebe a na míru
inflace (nepřipustit další rozvírání nůžek mezi státními
zaměstnanci)...
A ještě na okraj:
- zodpovědět otázku: kdo je manažer? Zkusmá odpověď: ten, kdo
si určuje nepřiměřeně vysokou odměnu za svoji práci.

2009_09_19_5372

Bohumír Molnár - Československo

Pondělí, 13.Září 2010, 00:14:33

Jsem obětí socialistického vzdělávacího systému. A tak mne vždy překvapovalo a překvapuje, že někteří, i jinak velmi vzdělaní lidé, nejsou schopni odlišit podstatné od nepodstatného, důležité od nedůležitého.

Manifest radikálního liberalismu je dokumentem především politickým. Popisuje stav naší společnosti a hledá z něj východisko. Je výzvou ke konkrétní činnosti. Není primárně dokumentem filozofickým. Není o filozofickém významu „přirozenosti“.

Paní Švandová vrací do diskuze to podstatné

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Znojmo

Přirození Pondělí, 13.Září 2010, 08:28:28

Já nevím, co tu všichni máte s tím přirozením. V létě se furt řešily okurky, teď zas toto...

@Blažena Švandová,

pokud máte zájem, diskusi o smyslu manažerské práce bych raději vedl v mailu. Zejména, pokud budeme argumentovat údaji o efektivitě vynakládaných mzdových prostředků z nějaké organizace, podniku, státu nebo tak.
Pokud šlo o vtip, omlouvám se, ale asi jsem to nepobral.

Marketa_-_balkon

Markéta Hrbková - Bidlová - učitelka překladatelka

Pondělí, 13.Září 2010, 08:36:56

Dobrý den, nemyslím si, že je v tomto případě až tak jednoduše rozlišitelné co je podstatné a co ne. Zdá se, že svět se ocitá na rozhraní, v krizi či před potřebou změny, která se pravděpodobně bude týkat nejen politické kultury, ale i mnohem základnějších otázek jako je právě zakotvení filosofické, potažmo náboženské. Myslím, že to je také jedním z důvodů, proč jsme v politice svědky tak neočekávaných zvratů. Tradiční způsoby komunikace stran s občany už k lidu nedoléhají a ani strany samotné viditelně nejsou schopné udržet na svém vlastním poli alespoň základní smysl pro slušnost ( a to stejně napravo jako nalevo). Snažit se v této situaci trvat na tradičním pojetí a rozdělení není dlouhodobě udržitelné. proto si myslím, že by strany v tomto období měly při nejmenším stejnou měrou jako praktické kroky hledat nové filosofické zakotvení. Manifest je mi velmi sympatický, většinu navrhovaných kroků bych podporovala ( přiznám se, že z přímé volby prezidenta bych dnes měla obavu, protože to by se mohlo při současném stavu veřejného prostoru ukázat opravdu jako cesta k novému Hitlerovi), ale nejsem schopna jej považovat za skutečné řešení právě z toho důvodu, že svět je obtížen mnohem zásadnějšími a podstatnějšími změnami.

P1190015

Jiří Beránek - Praha

Globální změny Úterý, 14.Září 2010, 15:00:22

Ty zásadní změny, které zasahují celý svět a které se akcelerují, takže jsou jasně patrné již v průběhu jedné generace, bych viděl minimálně tři: 1) vzrůstá role, jakou věda a technika ovlivňuje život člověka, včetně jeho životního stylu. To na jedné straně zvyšuje možnosti rozvoje lidí, na druhé straně však také zvyšuje rizika jeho destrukce a sebedestrukce. 2) S procesy globalizace souvisí i to, že dochází k novému přeskupení hospodářských i politických poměrů z hlediska geopolitiky. Světový řád, který byl vytvořen po 2. SV a výrazně modifikován po pádu sovětského socializmu a Sov. svazu, má řadu vyzývatelů směrem k větší multipolaritě (Čína aj.) 3) Člověk se stal silou, která zasahuje do přírody více než příroda sama. Pokud tedy platí teorie globálního oteplování, resp. prodloužila by se tato trajektorie, potom lidstvo bude žít v klimatických a geografických podmínkách, jaké nezná od zrodu civilizace.

Milan Valach - Brno

Reakce Pátek, 24.Září 2010, 09:00:18

slíbil jsem reakci - kritiku základů Manifestu. Konečně jsem slib splnil - viz zde: http://www.blisty.cz/2010/9/24/art54636.html
Manifest považuji za skrytou obhajobu kapitalismu.
Kapitalismus ale musí být odstraněn! To je základní myšlenka mého textu.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

souhlasím Pátek, 24.Září 2010, 15:05:23

s Milanem Valachem.
Jazyk Jiřího Pehe svůj apologetický akcent prozrazuje často. Dnes např. v Právu vyslovuje obavu, že politika vládnoucí garnitury "PODRÝVÁ LEGITIMITU SOUČASNÉHO SYSTÉMU". Čili: systém JE legitimní, ale nesprávná politika vládnoucích tuto legitimitu podrývá. Nic nového pod sluncem
-- maloměšťák se VŽDY při vší "kritičnosti" chce identifikovat s vládnoucí třídou. A to je - mimochodem - také vážné dilema lidí, jako jsou Zaorálek a Špidla.

Sociální hnutí musí dnes v boji za sociální, občanská a politická práva, jak správně tento týden upozornil Ondřej Slačálek, hledat jazyk, který je schopen nést celospolečenské poselství.

* Jak už jsem dnes upozornil na jiném místě, Slačálek Pehemu patrně nehraje do noty -- VIZ jeho reakce na glosu v A2 -- http://www.advojka.cz/archiv/2010/19/eska2lator-3

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Iluze radikální kritiky liberalismu, kapitalismu a monoteismu Pátek, 24.Září 2010, 20:12:22

Přečetl jsem si "Radikální kritiku" kolegy Valacha, ale nenašel jsem v ní nic, co by vyvracelo liberalismus, kapitalismus a monoteismus. Jistě spojení liberalismu s vírou v Boha je americká záležitost, ne evropská, ale to onen liberalismus v ameickém vydání ještě nepopírá, spíše je lepší než evropský. Dále se v článku ohlašuje nutnost zničení kapitalismu, ale neříká se, jak to udělat. Spálit peníze, vyhodit do vzduchu banky, vymyslet virus, který by zabránil fungovat burzám? V článku je proklamována škodlivost monoteismu a náboženství a zároveň je v něm citována podstatná část Desatera jako akceptovatelný etický kodex. Krutost Starého zákona je známa a diskutována už několik set let. Ale ateismus sám o sobě není lepší alterantivou, naopak, vezměte si Stalina, Maa či Rudé Khméry. Kritika liberalismu, kapitalismu i monoteismu je věc užitečná, ale bez patřičných argumentů a alternativ vyzní do prázdna. Onen mladý Marx na začátku místo křesťanské víry nabídl vlastní víru v emancipovaného člověka, ale ten byl v okamžiku, kdy komunisté uchopili moc, znovu zotročen a znevolněn, zašlapán do prachu více než v "prohnilém liberálním kapitalismu". Tedy hledejme nové alternativy, ale neopájejme se starými iluzemi.

Martin Mistrík - Biolog, Olomouc

ad text pana Valacha na blistech Pátek, 24.Září 2010, 20:19:30

Vážený pane Valachu,
Přečetl jsem si Váš text velmi pozorně a cítím, že se k němu potřebuji vyjádřit. Vaše umně podané argumenty doplněné o citát mladého Marxe vše navíc opepřeno Dawkinsem zní velmi přesvědčivě. Dlouho se jsem se musel sám sebe ptát, proč s Vámi vlastně nesouhlasím. Ten důvod jsem nakonec našel a dospěl jsem k němu postupným zjednodušováním významově velmi rozkošatěných pojmů. Například slovo kapitalismus je totiž nutno ze své abstraktnosti nejprve snést na zem. Nejlépe lze zjednodušit model kapitalismu příkladem „obyčejného“ tržiště. Přes značnou hašteřivost a kulturní malost těchto prostředí, nezbývá soudnému člověku než uznat, že je to společnost schopná hostit celou řádu osob(ností) ve vzájemně mírovém a pohodovém soužití - A to zcela nezávisle na politickém systému! Trhovci se prostě vždycky nějak domluví a trvá to již po tisíce let po celé Zemi. Jinými slovy jedná se o jakýsi krystal přirozeného kapitalistického řádu, který zjevně chápe pan Pehe, ale nechápete (nebo jej odmítáte chápat?) Vy. Tuto simplifikaci je možno postavit jiné simplifikaci, kterou sice přímo nejmenujete, ale lze ji ve vašem textu vycítit. Jenže, pane Valachu, trh není možno proměnit v něco lepšího popřením a nahrazením jeho základních principů nějakou Vaší idejí! Několik takových pokusů již proběhlo a velmi Vám doporučuji si prostudovat dějiny 20.století abyste věděl s čím si vlastně zahráváte. Na druhou stranu pevně věřím v to, že trhovci se dají k ledačemu „dobrému“ přesvědčit. Obzvlášť pokud se jim umně sdělí, že jejich stánky by mohla třeba i odplavit voda, pokud se nesloží na novou kanalizaci.

I z vlka se dá udělat pes, ale chce to trpělivost často přesahující generace a hlavně porozumění jeho přirozenosti. A kam se hrabe vlk na člověka…

Milan Valach - Brno

ad pan Mistrík Sobota, 25.Září 2010, 07:39:52

studium dějin je velmi užitečné. Doporučuji si prostudovat dějiny kolonialismu, zaměřit se rovněž na otázku, kdo financoval nástup A. Hitlera k moci a vůbec vznik pravicových totalitních diktatur.
Z ekonomické teorie pak teorii nedokonalé konkurence a její praktické důsledky např. v současné finanční krizi - domluva trhovců jaksi nefungovala a nefungovala již v obou světových válkách a v mnoha dalších.
O protikladu mezi demokracií a kapitalismem je mnoho knih, snad by stálo za to podívat se alespoň na tuto: http://www.kosmas.cz/knihy/106412/marne-iluze/
Velmi stručně pak např. zde:
http://www.valach.info/diskriminacni-podstata-kapitalismu-a-jeji-moralni-dusledky/
Je asi vlastností lidského myšlení, že má tendenci uvažovat černobíle: zlo proti dobru. Státní řízení - tzv. socialismus, proti volnému trhu. Bývalý socialismus je zlem, volný trh pak musí být dobrem, i když nikde nikdy neexistoval. Je pro nás obtížné pochopit, že oba tyto modely jsou zlem (zjednodušeně řečeno).
Oba jsou založeny na vládě privilegovaných menšin nad většinou společnosti.
V poslední čísle časopisu The Economist je na téma volného trhu krásný článek o projevu pana V. Cable, vrcholového manažera a člověka ze světa velkých peněz, který cituje A. Smithe v tom, že kapitalismus se snaží zlikvidovat (zabít) konkurenci všude, kde může.
Asi nám, v ČR, chybí jejich zkušenost se skutečným kapitalismem.

Milan Valach - Brno

ad pan Šimsa Sobota, 25.Září 2010, 07:43:6

odpověď jsem již dal zde: http://www.denikreferendum.cz/clanek/6057-k-manifestu-radikalniho-liberalismu

Martin Mistrík - Biolog, Olomouc

pro pana Valacha - ad zrod pravicových diktatur Neděle, 26.Září 2010, 08:08:17

Kdo financoval Hitlerův nástup k moci mi nepřijde zase tolik důležité. Důležitější je co vůbec „hitlerismus“ vytvořilo, co mu dalo myšlenkový základ. Například v roce 1923 vydal kulturní historik Artur Moelleer van der Bruck knihu Třetí říše. Cituji z knihy Dějiny 20.století (Paul Johnson):

Němci jsou hlavními tvůrci Evropy. První říše, středověké císařství, Evropu zformovala. Druhá, výtvor Bismarkův, nebyla ještě ta pravá, poněvadž připouštěla korupci a liberalismus, a proto také při zatěžkávací zkoušce neobstála. Výmarská republika znamená pouze chaotickou mezihru. Teprve teď se Němcům naskýtá další příležitost: TÍM, ŽE OČISTÍ SPOLEČNOST OD LIBERALISMU A KAPITALISMU, budou moci vybudovat třetí a definitivní stát, který bude sdružovat všecky německé klady a vydrží tisíc let.

Nepřipomíná Vám to něco pane Valachu?

Milan Valach - Brno

Johson Neděle, 26.Září 2010, 09:05:54

v tomto píše nesmysly. O tom, kdo podporoval Hitlera a z jakých kořenů, včetně mystických, vyrostl nacismus, existuje rozsáhlá odborná literatura.
Dokonce jeden z prvních kapitalistů, financujících nástup nacistů k moci (bez jejich finanční pomoci by se k ní nikdy nedostali) o tom napsal knihu. Česky se jmenuje, tuším: "Platil jsem Hitlera".
Druhou velkou skupinou, která jej k moci dostala, byla tradiční aristokracie, včetně bývalého císaře Viléma. Jeho syn byl vysokým důstojníkem SS. Ze zahraničních podporovatelů nacistů stojí za zmínku H. Ford, ředitel Bank of England, ale také např. ředitel německé státní banky, atd. atd. Ono je potřeba přečíst těch knížek víc.
Nevím, jestli to sem patří, ale když se již ptáte, tak odpovídám. Takže např.:
Pool, J.: Kdo financoval nástup Hitlera k moci.
Gellately, R. : Kdo podporoval Hitlera.
a aspoň jednoho německého historika: Siebt, F. : Ta stará ošklivé melodie.
Jmenování A. Hitlera kancléřem prosadila a odhlasovala - včetně tzv. zmocňovacícho zákona, koalice pravicových stran v čele s katolickou stranou Centrum.
Vysoko finanční zisky koncernů z nacismus, např. z dodávek plynu do plynových komor atd. jsou rovněž velmi dobře známé.
A takto bych mohl pokračovat velmi dlouho.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

ad MM Neděle, 26.Září 2010, 09:30:20

Pane Mistríku,
nezlobte se, ale bylo by určitě lépe, kdybyste si toho nejdřív přečetl trochu víc. Obávám se totiž, že máte ve znalostech historických a humanitních oborů opravdu velké a hluboké mezery. Přinejmenším ve mně úroveň většiny Vašich dosavadních příspěvků vzbuzuje takový dojem.
A druhá věc: Váš vyzývavý tón ("Nepřipomíná Vám to něco pane Valachu?") na mne působí, promiňte mi tu přímost, trochu dětinsky.

Jinak (pakliže Vás to opravdu zajímá):
K Moeller van den Bruckovi Vám mohu doporučit:
Fritz Stern, The Politics of Cultural Despair (1961; roku 2005 vyšlo také německy)

A jen na okraj: Já bych si nedovolil začít s Vámi jako biologem "diskutovat" o biologii jako rovný s rovným. A už vůbec ne takovýmto způsobem.
Pan Milan Valach je v tom o čem se tu píše poměrně dobrým odborníkem. A vy, místo abyste toho využil a snažil se více dozvědět, se pouštíte do nejapných šarvátek.

A proto bych k tomu jěště rád dodal trochu obecněji:
* Možná by bylo dobře (samozřejmě nejen pro Vás, ale pro všechny včetně mne) zkusit si při polemice představit, že ten, ke komu se obracíme, nám sedí tváří v tvář a snaží se brát nás vážně.
A nemůže-li to už být obecným pravidlem, zkusme to alespoň zde na DR, záleží-li nám trochu na zdaru a kvalitě tohoto projektu. -- Určitě takovým přístupem nemáme co tratit, naopak.
S pozdravem JK

Martin Mistrík - Biolog, Olomouc

Ač bit, přeci jen ještě jedna reakce... Neděle, 26.Září 2010, 11:20:34


Pane Kopecký,
Nejprve, zcela mimo téma, ze mne uděláte člověka nedovzdělaného, dětinského a nejapného (tedy v podstatě blbce) a pak navrhujete zlepšit kulturu vzájemných diskusí na DR. Pan Valach (a nejen on) i přes svou sečtělost a erudici chce čistit společnost od kapitalismu a liberalismu, a proto si vysloužil onen "nejapný konfrontační" tón (vysloužil by si ho i z očí do očí). Smůla je, že jsem tady asi jediný diskutující kdo vnímá skrytá nebezpečí takových myšlenek.

Pane Valachu,
Podíl Henryho Forda (a dalších sponzorů) na nacismu v Německu je zcela marginální, jedno kolik dal Hitlerovi peněz. Pokoušíte se tady o demagogickou zkratku: ten hnusný kapitalista Ford dal Hitlerovi prachy a proto může za nacismus a všechny ty hrůzy okolo. Tedy: Kapitalismus generuje nacismus! Jenže, nebyl to trh, který primárně vygeneroval toto historické scestí, ten se na něm jen pokoušel (uznávám, že krátkozrace) vydělat. U kořenů totiž stála marxovská idea o potřebě svrhnout kapitalismus a nahradit ho něčím lepším. Vzhlédli se v ní Lenin v Rusku, Mussoliny v Itálii a nakonec potažmo i Hitler.

P.s. Díky za typy na knihy

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

ad MM Neděle, 26.Září 2010, 12:59:26

Nemáte sebemenší důvod uvažovat o sobě jako o "v podstatě blbci". To nejsou moje slova, ba dokonce ani jejich skrytý smysl.
Když Vám vytýkám neznalosti daného tématu, není to přece "mimo téma". Nejde mi vůbec o to Vás deklasovat jako nevzdělance (co bych z toho proboha měl?! vždyť Vás neznám). Podsouváte-li mi takový úmysl, jednoduše se mýlíte.

Máte na věc (kapitalismus, liberalismus, atd.) jiný názor, v pořádku. ---
Vidíte "skryté nebezpečí" v jisté myšlenkové tradici. Budiž. ---
Jiní zase vidí nebezpečí reálné (a nepříliš skryté). Vidí ho v konkrétním jednání určitých lidí, pro které vůbec nemusí být (a zpravidla nejsou) důležité jakékoli "myšlenky", ale pro něž jsou důležité zisk a moc která jim ho pomáhá zabezpečit.

Za důležité považuji následující:
Fráze o "historickém zcestí", jakkoli rozšířená a oblíbená, naznačuje, že Vy VÍTE, která je ta správná cesta. A to se mi jeví jako NEHISTORICKÝ, mentorující přístup k dějinám To vede k nepochopení toho, co je v dějinách důležité, a tudíž nahrazení podstatného nepodstatným.
K tomu speciálně doporučuji:
Karel Kosík, Dialektika konkrétního
(zejména str.158-167: "Dějiny a svoboda") - Ovšem jen pokud se Vám to předem nehnusí.

Zdravím JK

Milan Valach - Brno

Pane Mistrík Neděle, 26.Září 2010, 13:07:44

to je bohužel naprostý omyl, mírně řečeno. Zkuste každé své tvrzení opřít o odbornou historickou literaturu, jak je v každé vědě (a oprávněně) zvykem. A samozřejmě, nikoliv o jednu knihu. To by Vás mohlo ochránit od výše uvedených nesmyslů.
Víte co byl projekt 4 D po válce a kdo jej přijal? Jedno z těch D by pro Vás mohlo být zajímavé.
Kdyby jste se ptal, rád bych Vám odpověděl. Ale Vy suveréně pronášíte naprosté nepravdy, aniž byste se namáhal s jejich ověřením. Nacisté chtěli svrhnout kapitalismus - to je historický objev, nechte si jej patentovat. Znáte nějaké programové dokumenty NSDAP, kde je něco takového uvedeno?

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

kultura diskuse, liberalismus a kapitalismus Neděle, 26.Září 2010, 14:42:58

Zastal bych se pana Mistríka. Sice se zeptal poněkud provokativně, ale k věci, takto se přeci normálně diskutuje a pan Kopecký s ním opravdu jednal jako by byl člověk naprosto nekompetentní se k věci vyjádřit a poté ho poučoval o kultuře diskuse. Ta otázka je složitější než aby se dala jednoduše vyřešit buď tím, že je hitlerismus výplod kapitalismu nebo tím, že je to marxistický vynález. Nejsem zastánce zjednodušené teze nacismus = komunismus, ale nacismus i komunisté vytvořili hrůzné totalitární režimy, které povraždili miliony lidí ve 20.století. Nacismus a hitlerismus byl podle mě horší, protože měl přímo do své ideologie zabudován rasismus a antisemitismus a systematicky se pokusil vyvraždit Židy. Oba režimy táhly proti liberalismu i kapitalismu, jen každý s jinými důrazy. Buďme rádi, že máme demokracii, kde se věci a problémy řeší či aspoň mohou řešit diskusí. Máme různé koncepce liberalismu a kapitalismu, problém spočívá v jejich paušálním odsouzení. Ještě bych dodal, nedělal bych rovnítko mezi naše pravicové strany a nacismus či fašismus, nikoho nezavírají a nezabíjejí, když si myslíme, že nedělají dobrou politiku, můžeme to třeba v tomto médiu otevřeně kritizovat bez obav, že by pro nás přijela tajná policie a odvezla nás do vězení či na Sibiř. Samozřejmě jsou zde některé znepokojivé trendy, ke kterým nelze mlčet. Svou kritikou pomáháme i pravicovým stranám, protože demokracie potřebuje demokratickou levici i demokratickou pravici - proto je potřeba určitá kultura diskuse a jejím základem je respekt k ideovému protivníkovi.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Martinu Šimsovi Neděle, 26.Září 2010, 15:27:51

Souhlasím s Vaší výtkou, protože jsem skutečně ve své reakci (jistě ne poprvé a možná ani naposled) "neodfiltroval" emoce, a tím de facto oslabil to důležité, oč mi jde: věcnost. -- Asi není úplně šťastné snažit se partnery v rozhovoru k věcnosti nějakým způsobem "tlačit". Mají pak pocit, že je někdo chce manipulovat.
Jen mě stále znepokojuje, když se diskuse mění v chaotické "dobře míněné" výkřiky typu paní Hyldebrantové, nebo v jiném případě v jízlivé zesměšňování jak tady druhdy krátkodobě předváděla paní "Holoubková".
Vzhledem k opravdu kvalitní zpravodajské práci Deníku Referendum bych ale samozřejmě byl raději, kdyby také diskuse čtenářů v tomto "blogu" neklesala pod určitou úroveň a byla svým stylem co možná vzdálená jinde běžným blogům.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

těm kdo se dnes chystají Středa, 3.Listopadu 2010, 10:27:13

na diskusi pořádanou občanskou iniciativou ProAlt a Manifestem radikálního liberalismu bych rád doporučil článek, který napsal MICHAEL KROH pro včerejší Britské listy (http://blisty.cz/2010/11/3/art55293.html).
Všiml si ho i Jiří Pehe - odkaz na něj uvádí na svém webu.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.