Soumrak demokracie

Nejpozoruhodnějším zjištěním víkendových voleb je fakt, že KSČM lze dnes již jednoznačně zařadit mezi čitelné a prosystémové strany. Čtvrtina voličů dala protestní hlas nikoli jim, ale stranám bez jakéhokoli programu s kandidáty naházenými bez ladu a skladu na jednu hromadu.

Voliči znechucení třemi roky tragické vlády pravicovo-populistických stran měli prakticky na výběr tři varianty řešení. V rámci tradičního měnění pravolevého kyvadla mohli zvolit tradiční parlamentní opozici – tedy sociální demokracii a KSČM, Tyto strany by v otevřené koalici či spíše nepřímé kooperaci přehodily výhybku doleva.

Za druhé mohli volit obsahové mimoparlamentní strany, které nabízely alternativy založené na hodnotovém a obsahovém vymezení vůči současné vládě. Mezi ně se řadila Strana zelených, Pirátská strana, hnutí Změna, ale i jasně hodnotově ukotvená Strana svobodných občanů, jež byla obsahovou alternativou pro znechucené voliče pravice.

Jak se ukázalo, nespokojenost a frustrace ve společnosti je příliš palčivá na to, aby jednoduše fungovalo první řešení. Zvlášť v kombinaci s trudně polomafiánskou realitou ČSSD a neuvěřitelně unylou a nekonfliktní kampaní obou opozičních stran. Ty jakoby čekaly, že jim vítězství bez námahy spadne do klína. Zcela promarnily možnost tvrdě se vymezit vůči bývalé vládě a udržovat v paměti všechny její kiksy.

Druhé řešení kladlo mnohem větší nároky na voliče, kteří by se namísto jednoduchých hesel museli soustředit na obsah. Významnou roli jistě sehrálo i to, že obě nejdůležitější alternativy (SZ a Piráti) jsou stále chápány jako úzce zájmově orientované, tu na (dnes navíc silně nepopulární) ekologii, tu na volné sdílení a svobodný internet. Z této škatulky se jim nepodařilo vymanit ani navzdory solidní kampani.

U voličů tak zvítězilo řešení třetí. Volba nových, narychlo splácaných stran, jejichž hodnotový obsah neznají nejen voliči, ale ani sami kandidáti. Dva miliardáři, schopní zacinkat měšci, nakoupit pár přitažlivých osobností a zafixlovat předvolebními průzkumy získali podporu čtvrtiny voličů.

Ukazuje to na festovní zakořenění neoliberální mantry, podle níž ten, kdo si umí vydělat (jedno jakým způsobem), je schopný podnikatel, a bude tedy i schopný a užitečný politik. To, že jakákoli praxe (Václav Fischer, Vít Bárta) tuto víru rozšlapává, zatím stále voličům příliš nevadí. Je ale také faktem, že onen tekutý voličský hněv lépe kanalizuje kvalitní PR a frázovitý program, který nikoho nedráždí.

Obavy, jež mnozí zmiňovali již po úspěchu Věcí veřejných a TOP 09, tedy že si oligarchové mohou kupovat volební vítězství stejně jako vajíčka na trhu, se opět potvrdily a ukazují na zásadní a kriticky nebezpečnou hrozbu pro demokratické fungování společnosti.

Z toho pohledu se jako nejpozoruhodnější posun víkendových voleb ukazuje fakt, že KSČM lze jasně zařadit mezi čitelné a jednoznačně systémové strany. Komunisté mají jasně definovaný a v principu sociálnědemokratický program, dlouhodobě vystupují jako seriózní parlamentní hráč bez výstřelků a především mají na Českou republiku poměrně demokratické vnitřní struktury. Na tuto svoji „systémovost“ také KSČM ve volbách doplatila, jelikož oněch 25 % frustrovaných voličů nedalo svůj protestní hlas jí, ale novým stranám oligarchů.

Je nanejvýš na čase, aby si tento fakt uvědomily vedle voličů i seriozní strany jako KDU-ČSL, Strana zelených i nezanedbatelná část ČSSD, a začaly s ní jednat jako s jakoukoli jinou stranou. Ke stejnému závěru by konečně měli dospět i guruové našeho mediálního rybníčku.

V KSČM ohrožení pro tento systém skutečně nespočívá. Mnohem větší nebezpečí představuje výroba stran oligarchům na zakázku. Můžeme se jen tázat, jestli v příštích volbách dojde na Bakalu, Kellnera, nebo rovnou na celé korporace, které takto budou investovat a pojišťovat si své zájmy. Aby nám tu za pár let nekandidovalo Monsanto.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Jde o demokratický STÁT Pondělí, 28.Října 2013, 10:46:56

Logicky promyšlená analýza, chybí jí však dva důležité parametry: 1) charakter politiků - zda se nebojí a nekradou a 2) procesy kompetentního řízení státu, zakotvené do zákonů, institucí a zvyklostí demokracie.
To druhé se pokusila vyjmenovat iniciativa Rekonstrukce státu a velice důležitý článek Petra Pitharta v pátečních Hospodářských novinách "Dům a kyvadlo" (http://hn.ihned.cz/c1-61071690-dum-a-kyvadlo). Pithart v něm varuje, že náš demokratický dům se zachvívá v základech a může zhroutit protože nám chybí "nestranná a na odbornosti vystavěná státní správa" a dobrá pravidla tvorby zákonů, která by ztížila schvalování zákonů ve prospěch dílčích zájmů (kmotrů a podobně).
Tyto parametry nepatří mezi něco, o co by se tradiční levice zajímala, zdá se, že jsou (byly?) mimo její myšlenkový obzor. Jsou to ty nebezpečné věci, o nichž nevíme, že je nevíme.
Ve volební kampani je zdůrazňovali Zelení a Hnutí změna, ale ty skutečně jsou (jak píše Radovanovič) na voliče náročné. Ale Babiš se k Rekonstrukci státu vehementně přihlásil a odvolával se na ni v povolebních TV debatách. Voličům se nelze divit a situace je otevřená. Na KSČM bych se nespoléhal, nemyslím, že by dokázali řídit demokratický stát zakotvený v EU a NATO - a mimo tyto struktury se vezeme do civilizačního prostoru ruského samoděržaví.

Tomáš Tožička - Duchcov

Služební zákon? Pondělí, 28.Října 2013, 12:25:3

Tedy já nevím, ale nebyla to ČSSD, která podala zatím jediný ucelený a standardizovaný návrh služebního zákona? A nebyly to pravicové koalice, které jeho účinnost neustále oddalovaly, až navrhly svou vlastní klientelistickou podobu zákona?

Myslím, že obviňovat pouze levici (kde vlastně je?) ze ztráty zmíněných parametrů, se zcela míjí s realitou.

207_lrweb08

Luděk Rychetník - Praha 10

Ano, máte pravdu, Pondělí, 28.Října 2013, 15:04:28

služební zákon č. 218/2002 Sb (s odloženou účinností) vypracovala vláda Miloše Zemana jako plnění slibu, učiněného při vstupu do EU. Ani následná vláda Vladimíra Špidly, ani další sociálně demokratické vlády (až do roku 2006) jej neuvedly v platnost. Jasné vlastní vědomí a přesvědčení o jeho významu zřejmě chybělo. A pochopitelně žádná následná pravicová vláda - při svém klientelismu a euroskepticismu - tak neudělala.
Ten poslední pravicový záchvěv politické vůle letos na jaře byl vyvolán hrozbou z Bruselu, že zastaví výplatu dotací.
Zákon dosud neplatí, uvidíme jak to bude s dotacemi. Političtí představitelé možná doufají, že to zase nějak okecají.
O levici jsem psal proto, že DR čte levice a je nutné, aby si uvědomila, že bez vlády práva, fungující správy a férových parlamentních procedůr (Dánsko, Švédsko, Švýcarsko) nebude sociální stát a ani stabilní český stát jako takový.
Heslo "fungující stát" na transparentech je krásné, ale ví ČSSD co to znamená a jak se k němu dostat?

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.