Sedm věcí, o nichž rozhodujeme ve volbách

Ačkoli se na volby bude vzpomínat především podle toho, jaká v jejich důsledku vznikne vláda, pozoruhodně děje se budou odvíjet i na okrajích politické krajiny.

Jakub_cb

Jakub Patočka

25.10.2013 08:39

6_boj_za_v_eobecn_hlasovac_pr_vo_mensi

V roce 1907 zaplnili sociální demokraté Staroměstské náměstí. Demonstrovali za všeobecné hlasovací právo. Foto acrhiv MDA

Volby, které se konají dnes a zítra, jsou pro směřování českých zemí podstatnější, než by se z relativně mdlé předvolební kampaně mohlo zdát. Mohou přinést prohloubení úpadku, anebo alespoň dílem příznivou změnu základních trendů. Ne zcela bezvýznamné posuny nastanou i na okrajích české politické krajiny.

Základní otázky, o nich rozhodneme, následují:

1. Získá levice většinu, nebo bude pokračovat vláda pravice?
Ať už se na volby díváme z jakéhokoli konce, je vcelku jisté, že jejich výsledek se bude posuzovat především podle vlády, jež z nich vzejde. Z toho hlediska se naskýtají tři základní varianty:

  • vláda ČSSD tolerovaná komunisty;
  • pokračování vlády TOP 09 a ODS, doplněné Babišovým ANO;
  • nějaká forma patu, který povede k řešení, jež si nikdo nepřeje a jež je nyní těžké předvídat;
Je vcelku jasné, a to dokonce i mnoha lidem na pravici, že pro vývoj českých zemí by nyní bylo žádoucí, aby nastala první varianta. Zda se to stane a v jaké podobě, zásadně závisí na způsobu zodpovězení druhé otázky.

2. Kolik stran se ocitne ve Sněmovně?
Podle sázkových kanceláří – a musíme bohužel upozornit, že ve všech uplynulých volbách byly přesnější než průzkumy preferencí – do Sněmovny míří celkem sedm stran: ČSSD, KSČM, TOP 09, ANO, ODS, KDU a Úsvit.

Na čtyři z nich – ČSSD, KSČM, TOP 09, ANO – Fortuna ani nevypisuje kurz, že by se dostat nemusely: jejich účast má za jistou, a pozoruhodné je, že mezi nimi schází ODS. O lecčems také svědčí, že na účast KDU-ČSL ve Sněmovně si vsadíte s přísnějším kurzem než na neúčast zemanovců: lidovci podle všeho skutečně míří zpět do Sněmovny.

Naopak nejtěsnější odhad se týká prapodivného spolku Tomia Okamury. A tendence během posledního týdne je vyloženě varovná: kurz napovídá, že Fortuna pokládá vstup Úsvitu do Sněmovny za čím dál pravděpodobnější. To může znamenat dvě věci: buď stojí podivín Okamura se svou tlupou nevyzpytatelných výlupků skutečně ante portas, anebo se prostě jen v sociální bublině gamblerů těší zhruba takové přízni jako Strana zelených mezi přáteli svých členů na facebooku.

Nějak se stále zdráháme uvěřit, že každý dvacátý člověk, který se vypraví k volbám, může mít mysl natolik zatmělou, aby volil Úsvit.

3. Kdo se stane novým hegemonem na pravici?
ODS mele z posledního a to v neposlední řadě i vinou zákeřného úderu svého zhrzeného otce zakladatele, který podporuje obskurní eurofóbní blok Jany Bobošíkové. ODS svými preferencemi klesla tam, kde kdysi bývala ODA. Může už jen doufat, že zůstane ve Sněmovně ještě čtyři roky, během nichž se buď přeskupí, nabere nový dech, anebo odumře.

Otázka tedy zní, zda bude mít více hlasů TOP 09 nebo ANO. TOP 09 má svůj značný díl odpovědnosti za strašné škody, které páchala Nečasova vláda na sociálním systému. Navíc nepřesvědčila o svých elementárních personálních dispozicích nominacemi ministrů, jako byli Drábek, Besser či Hanáková.

Pokud by se Babišovo ANO ocitlo v situaci, v níž by mělo obsazovat ministerstva, je vcelku jasné, že Stropnický, Zlatuška, Lorencová, ale zřejmě i Telička nebo Jourová by svěřené resorty obstarávali lépe než lidé jmenovaní do minulé vlády TOP 09. Současně se Babišovo ANO vcelku jeví jako instituce tak nevyzpytatelná, jejíž vůdce má natolik problematické rysy, že TOP 09 i díky jakés takés základně starostů vedle ní pořád ještě působí jako vzor vší politické spořádanosti.

V každém případě doufáme, že odpověď na otázku, zda bude silnější Babiš, nebo Kalousek, nebude současně sdělením, kdo z nich se stane příštím premiérem.

4. Dočká se křesťanská demokracie vzkříšení?
Vinou neúprosné demografie má KDU-ČSL patrně poslední šanci vrátit se jako samostatný subjekt do Sněmovny. Lze říci, že v rámci svých možností pro to asi dělá, co může, byť neochota tolerovat menšinovou vládu ČSSD, pokud by se opírala o KSČM, pro ni může být osudová.

Je totiž pravděpodobné, že ani většina voličů KDU-ČSL si nepřeje pokračování pravicové vlády, byť s účastí své strany. Bělobrádek navíc není Lux a lidovcům rozhodně chybí někdo, kdo by byl schopen zaimponovat sekulárním městským středovým voličům. Tomu všemu navzdory díky přílivu části voličů od TOP 09 a ODS by to lidovcům letos mohlo vyjít.

Stěžejní otázka ovšem zní, zda to nebude zcela naposledy. Strana lidová musí se svou případnou sněmovní účastí naložit velmi uvážlivě s ohledem na předpokládaný vývoj své voličské základny. Neměla by vůbec mluvit o podmínkách, za nichž vstoupí do té či oné vlády: velmi pravděpodobně žádné takové nenastanou.

Její strategický cíl je pouze jeden: změnit volební systém tak, aby zohledňoval regionální odlišnosti ve voličské podpoře. KDU-ČSL se do značné míry stává regionální stranou. Její hlasy dosti pravděpodobně nemusejí být ve Sněmovně zapotřebí k ničemu než levici k ústavní většině: KDU-ČSL by je měla nabídnout výměnou za úpravy volebního systému, které jí dovolí pokračovat v parlamentní existenci.

O tom ale bude mít dostatek času přemýšlet, pokud do Sněmovny vůbec proklouzne.

5. Jak dopadnou Piráti, Strana zelených a Změna?
Nenastane-li zázrak, ani jedna z těchto stran se ve Sněmovně neocitne, a to vcelku právem: nedokázali se dohodnout na společném postupu, v němž by zohlednily diskriminační povahu českého volebního systému. Jejich výsledky budou přesto důležité pro tříbení sil v prostoru, z nějž by jednou mohla vzejít cenná alternativa příznivě působící na českou politiku.

Programově a z velké části i personálně nejblíže k ní má paradoxně Změna, která ze všech tří subjektů vedla nejméně výraznou kampaň. Naopak zřejmě nejpůsobivější kampaň ze všech stran všeobecně letos vedli Piráti: inteligentní, vtipnou, věcnou, přitom dosti neokázalou. Nebýt tolik v sázce, pokud jde o většinu levice, byla by volba Pirátů v těchto volbách vyloženě svůdná.

Pro Stranu zelených jsou volby především příležitostí prožít ještě jednu nutnou prohru, která by ji měla konečně přivést k poznání, že s ministrem Topolánkovy vlády ve svém čele a bez ochoty se od této ponuré éry zcela oddělit nemůže pomýšlet na politický vliv.

Přitom její kampaň je tak efektní a vygradovaná, jak jen její členové zřejmě mohou doufat. O to užitečnější bude případná prohra: na nic jiného než na obsah, lépe řečeno na jeho absenci ji nebude možno svádět. Překročí-li výrazně tři procenta, bude dál hrozit současný trend, kdy se snaží nalákat i levicové voliče, přitom se však reálně svou politikou pohybuje napravo od politického středu.

Chcete-li stůj co stůj volit mimoparlamentní alternativu, pak nežli Stranu zelených, raději letos volte Piráty nebo Změnu.

6. Kolik poslanců vynese do Sněmovny kroužkování?
Před třemi lety poprvé ve větší míře promluvili voliči stranám do personálního složení jejich poslaneckých klubů. Kampaně za kroužkování vynesly do Sněmovny několik desítek poslanců.

Letos jsou akce obdobného typu asi o něco méně výrazné, na druhou stranu voliči si již tento nástroj vyzkoušeli a vědí o jeho síle. Je tak dosti možné, že právě tento aspekt se stane jedním z překvapivých a přitom nepřehlédnutelných postranních motivů voleb: pořadí kandidátek se díky zásahům voličů může zásadně změnit.

Uvážíme-li, že stačí pět procent z hlasů odevzdaných pro kandidátku, v řadě míst – a zvláště u menších stran – se často může jednat o vcelku snadno dosažitelné počty. Každopádně celkový případný nárůst využívání preferenčních hlasů je možno brát jako měřítko zvyšování vyspělosti voličů.

Hlasů má každý z nás pět – jeden pro stranu, čtyři pro konkrétní kandidáty – a všechny bychom měli využít.

7. Jaká bude volební účast?
Nakonec o všem může rozhodnout volební účast. Ještě stále můžeme doufat, že nejpřelétavější voliči jsou ti Babišovi a Okamurovi a že je prodloužený víkend svede k nějakému pro nás pro všechny mnohem užitečnějšímu a prospěšnějšímu počínání, nežli je rozmařilá účast ve volbách.

No a každý, kdo ještě váhá, zda by se k volbám vůbec vypravit měl, může dát svůj hlas straně, díky níž ho vůbec má: jak ukazuje fotografie předznamenávající tento text. Ostatně i současná podoba systému preferenčních hlasů, která rozšířila možnosti voličů ovlivňovat skladbu sněmovny, je dílem sociální demokracie.

Bráno kolem a kolem, volte prosím, koho chcete, jenom ne Babiše nebo Okamuru. A hlavně, už kvůli jejich horšímu výsledku se k volbám vypravte, a někoho jiného si vyberte. Třeba poslepu.


A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

koalice ČSSD a KSČM Pátek, 25.Října 2013, 09:55:9

Kolega Patočka neuvažuje možnost přímé koalice soc.dem. a komunistů. Nepíše se mi to lehce, ale pro soc.dem. by to bylo lepší, než menšinová vláda tolerovaná komunisty, protože soc.dem. ponesou odpovědnost a náklady, komunisté si budou diktovat, takže soc.dem. bude ztrácet a na jejich úkor posilovat Zemanovci, proto to chce Miloš Zeman. Navíc to nesplní ten efekt, že by se z KSČM stala normální součást politického systému, vždy mohou říci oni i jejich voliči, to nebyla naše vláda, to byla vláda sociální demokracie. Proto by bylo lepší, kdyby se sociální demokracie s komunisty dohodla na přímé koalici, i když se bude v jižních Čechách a možná i v Praze demonstrovat, Lidovky, Respekt a Reflex budou burcovat proti rudé totalitě, atd.

Nedoporučoval bych voličům, aby volili poslepu. Važme si voličů, kteří chtějí volit nějakou stranu z důvodu přesvědčení a programu, i když vědí, že jejich hlas propadne. A Zelení nejsou o tolik horší než Změna a Piráti. Možná, že tyto tři strany v budoucnu promění náš politický systém k lepšímu, jistě by byly několikanásobně lepší než Babišovci, Úsvit i Zemanovci.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Preferenční hlasy - 4 Pátek, 25.Října 2013, 10:02:12

V bodu 6 na konci stojí věta, že máme 5 preferenčních hlasů, což nemáme, máme 4

Sabata_jan

Jan Šabata - nakladatel, Brno

Pátek, 25.Října 2013, 10:12:41

Martine, myslím, že jde jen o zkrat, 1 základní hlas a 4 preferenční. Nestojí tam 5 preferenčních hlasů.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Pátek, 25.Října 2013, 12:33:12

Stále ještě váhám, zda si to hodit korunou nebo eurem...

Jiri_guth_hlava_sm

Jiří Guth - ekolog, Borovany

kolik kroužků a kolik procent Pátek, 25.Října 2013, 14:22:22

Podle volebního zákona můžeme uplatnit nejvýš čtyři přednostní hlasy (kroužky). Na výsledek mají formálně vliv ("fungují"), až když se jich u jednoho kandidáta sejde nejméně 5% (ze všech platných volebních lístků či hlasů, "základních hlasů" dle J. Šabaty zde výše, odevzdaných ve prospěch dané strany). -Podle mé opakované zkušenosti ale mají kroužky vliv na vnitrostranické poměry, i když jich někdo dostane méně než těch 5%.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.