Pro jakou rodinu?

Queer lidé mají přirozenou touhu po rodinném životě, i když ve svých partnerstvích pochopitelně neplodí potomky. Nestaví rodinu na biologické nutnosti jako stoupenci hnutí pro život a mladí křesťanští demokraté. Stavějí spíš na osobním vztahu.

Ivan-stampach-profil-foto

Ivan Štampach

19.08.2013 08:09

Související

Mladí křesťanští demokraté, organizace mladých členů KDU-ČSL, tradičně popírá některé principy liberální demokracie, ke kterým jsme se přes úskalí dopracovali na přelomu let 1989 a 1990. Tato organizace proslulá autoritativním konzervativismem v těsném sousedství fašismu uspořádala letos pod záštitou mimo jiné Dominika Duky pochod, jehož již dříve oznámená trasa se částečně překrývala s obvyklou cestou pochodů iniciativy Prague Pride.

Z celé republiky se sjelo podle odhadů 150–200 účastníků konzervativní demonstrace. Autoritářský model křesťanství i v Česku uvadá. Hrstka fundamentalistů však vytlačila obvyklý pochod, a Pride s asi 15 tisíci účastníků se tentokrát pohyboval jinudy a místo na Střeleckém ostrově ukončil cestu na Letenské pláni, kde probíhaly další debaty, setkání a hudební vystoupení.

Označení akce zaměřené proti pochodu hrdosti názvem Pro rodinu je pochybné. Sotva kdo je v principu proti rodině. Jistě mohl někdo udělat s vlastní původní rodinou špatné zkušenosti a o vlastní novou rodinu nestojí. Rozhodně však nelze všem příslušníkům sexuálních menšin, kteří slavili svůj tradiční festival, vytknout, že jsou proti rodině.

Každý pochází z nějaké rodiny, a když novou rodinu v obvyklém smyslu nemá, podílí se na rodinném životě blízkých příbuzných. Nemálo gayů a leseb se pod sociálním, nejčastější náboženským tlakem, pokusilo o rodinný život, a i když se rozpadl, někdy spolu bývalí manželé nebo rodiče a děti udržují v mezích možností dobré kontakty. Těmito různými, někdy lidsky nedokonalými způsoby, je rodina v jejich životě přítomna.

Příslušníci sexuálních menšin nemohou, i kdyby chtěli, omezit obvyklou rodinu. Kdo si ji chce založit, nebude se přece ptát svých homosexuálních nebo transsexuálních spoluobčanů. Nemá důvod na ně brát ohled. Komu z gayů nebo leseb by vadilo heterosexuální partnerství jejich příbuzných, přátel a známých?

Pokud se příznivci takzvané „tradiční rodiny“ obávají, že příslušníci menšin odlákají od sebe tradiční partnery, tak si sami nevěří. Zřejmě samy sebe a ostatní muže a ženy pokládají za potenciální homosexuály. Jistí se tím, že tato možnost zůstane skryta, a proto tak snadno nepodlehnou svodu. To nesvědčí o pevnosti základů takřečené tradiční rodiny.

Je nutno se dobře zaposlouchat do argumentace konzervativců. Pochod nazvali Pro rodinu, ale jde jim o to, co nazývají „tradiční rodinou“, a to znamená mnohem víc, než jen obvyklou rodinu složenou z otce, matky a dětí, případně i dalších generací. Model tradiční křesťanské rodiny v jejich pojetí je materialistický. Je to na prvním místě biologická danost, jíž nemohou překročit a doplnit lidské osobní vztahy. Ty jsou subjektivní a neuchopitelné, kdežto plození je v jejich očích objektivní daností.

Rodina u nich stojí a padá s plozením a rozením potomků. Rodina je podle nich základem státu, což znamená, že i stát chápou biologicky. Frankistická diktatura ve Španělsku se označovala jako „organická demokracie“. Stát jim není svobodným společenstvím jednotlivců s lidskými právy a občanskými svobodami.

Rodina v pojetí českých tradicionalistů je také založena na jednosměrné poslušnosti a podřízenosti. Při svatebním obřadu v kostele se často čtou tato slova z Bible: Ženy, podřizujte se svým mužům, jak se sluší na ty, kdo patří Pánu. Muži, milujte své ženy a nechovejte se k nim drsně (Kol 3, 18,19).

U dětí se pěstuje především poslušnost a podporují se fyzické tresty, které snadno přejdou ve skutečné fyzické násilí na nich. Velkou roli hrají majetnické vztahy muže vůči ženě a dětem a z toho plynoucí patologická žárlivost, nedůvěra a strach. U dospělých potomků se předpokládá iniciativa rodičů ohledně sňatku. Tradiční rodina je často spíš vězením než opravdovým zázemím.

To, že dnes zákon a do značné míry i veřejnost předpokládá v rodině i ve státě rovnost mužů a žen, že v manželstvích se situace řeší diskusí a že trest není hlavním prostředkem výchovy dětí, že rodina může být založena spíš na lásce než na povinnosti, za to vděčíme sekulárnímu státu.

Musela nastoupit sekulární ideologie rovnosti a individuálních práv, aby se postupně, pomalu a nesnadno začal rozpouštět hierarchický a autoritářský model rodiny a státu. Inspiruje-li ve světské společnosti některé rodiny křesťanství, není to křesťanství imperiální, nýbrž humanistické.

Queer lidé mají přirozenou touhu po rodinném životě, i když ve svých partnerstvích pochopitelně neplodí potomky. Nestaví rodinu na biologické nutnosti jako stoupenci hnutí pro život a mladí křesťanští demokraté. Stavějí spíš na osobním vztahu. Chtějí vedle obvyklých rodin postavit jako možnost rodinu atypickou.

Součástí loňského Prague Pridu byla výstava fotografií z prostředí takových rodin na piazettě Nové scény Národního divadla. Tato sociální skupina si nenechá namluvit, že je proti rodině a že dokonce rodinnému životu bližních škodí a naopak chce rodinu spíš rozšířit a posílit. Ale ne rodinu diktátorskou a tyranskou.

Znám stoupence hnutí Pro život, které pochod Pro rodinu podpořilo, a jsou to laskaví, upřímní křesťané, kteří určitě nikomu nechtějí škodit. Nelze však přehlédnout, že i tady je dobrými úmysly vydlážděna cesta do pekel.

Zásadní nedůvěru ke sféře privátních vztahů a snahu zvenčí do nich vstupovat a kontrolovat je, vzít lidem poslední zbytek soukromí a zcela je podmanit představují diktátorské režimy a totalitní ideologie. Demokratické státy se propracovávají k toleranci a podpoře alternativ.

Mladí křesťanští demokraté jsou v rozporu s mohutným trendem ve světovém křesťanství, který znamená pozvolna nastupující humánnější přístup k homosexuální preferenci a k homosexuálnímu chování. Děje se to v římské církvi i v americkém evangelikálním prostředí. Nová generace českých lidovců, naštěstí ne ve stejné radikalitě, stojí na stejné pozici, jako stalinský zákon zakazující „samcoložství“.

Staví se vedle Talibanu, který homosexualitu trestá odprásknutím bez soudu, vedle amerických křesťanských fundamentalistů s jejich heslem Kill your faggot (Zabij si svého buzeranta) a vedle putinovské polodiktatury, která toleruje krvavé fyzické útoky pouličních bojůvek na gaye a lesby, a sama „propagaci homosexualismu“ trestá a je připravena sankcionovat přinejmenším vykázáním ze země i sportovce na blížících se olympijských hrách v Soči.

A co si myslíte vy? Diskuse (17 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

To se panu Štampachovi moc povedlo Pondělí, 19.Srpna 2013, 19:15:52

Ty argumenty proti Gay Pride od obránců "tradiční rodiny" jsou přitažené za vlasy a jen zakrývají, že prostě nemají queers rádi. Samozřejmě to, že někdo žije v homosexulním páru nikomu jinému nebrání v tom, aby žil celý život s partnerem opačného pohlaví a měl s ním spoustu dětí. Namítat proti manželství homosexuálů, že hlavním smyslem manželství jsou děti, je také pokrytecké, protože nad sňatky žen v postfertilním věku se žádný Semín či Bátora nepohoršuje.


Jan Dospiva - Orlová

Pondělí, 19.Srpna 2013, 20:20:18

Ačkoli s textem převážně souhlasím, přece jen je i na opačném postoji zrnko pravdy - pokud jde o uznání praktikované homosexuality jako něčeho, co se má z úcty k homosexuálům respektovat jako výjimka z pravidla, pak je vše v pořádku. Pokud by se však mělo jednat o oslavu svévolnictví a egoismu a prosazování volnosti výběru muže či ženy jako sexuálního partnera bez ohledu na vlastní sexuální orientaci, pak takový postoj skutečně ohrožuje morálku a podílí se na rozvratu hodnot, protože taková (své)volnost se prostě nemůže stát obecným pravidlem. "Jednej tak, aby se tvé jednání mohlo stát obecným pravidlem." (Immanuel Kant)

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pane Dospivo, Pondělí, 19.Srpna 2013, 20:59:8

nezlobte se, ale Váš příspěvek mi nedává smysl.
Připadá mi, že to, že někdo dělá něco jemu nepříjemného (nebo alespoň ne příjemného) nazýváte svévolí a egoismem. A to je zjevný oxymoron. Stejně tak představa výběru partnera bez ohledu na vlastní sexuální orientaci. Proč by někdo chtěl, jak by vůbec mohl, takový výběr provést?

Jan Dospiva - Orlová

Úterý, 20.Srpna 2013, 19:54:42

Pojetí homosexuality nikoli jako biologické danosti, ale jako zvoleného životního stylu, není vlastní jen náboženské pravici, ale také radikálním volnomyšlenkářům, kteří ji chápou jako prostředek emancipace od konvenční morálky. Ti by se jistě cítili dotčeni, kdybychom jejich homosexuální vztahy považovali za projev nějaké determinace a ne svobodného rozhodnutí.

Ve starém Římě patřilo mezi patricii k dobrému tónu mít milence a heterosexuálové Rimbaud nebo Mick Jagger taky měli homosexuální vztah.

Na stránkách idealiste.cz najdeme větu "Dospělé osoby mají právo navazovat jakékoliv intimní vztahy s jakýmikoliv dospělými osobami, které k tomu vyjádří souhlas." Čili nejde již jen o zrovnoprávnění homosexuálů, ale o sexuální svobodu každého člověka žít jak s ženou, tak s mužem.

Můžeme si říct, proč by někdo chtěl žít s někým, kdo neodpovídá jeho sexuální orientaci, a že tohle bude vždy okrajovou výstřední libůstkou bohémů. Ale já si dovedu představit, že pokud se při vzrůstající nezávaznosti vztahů a promiskuitě stane obecně přijímaným, že "dospělé osoby mají právo...", pak nemusí být homosexuální románky ničím výjimečným, protože "zkusit se má všechno". Tady by však i liberální křesťan měl říct, že ne vše prospívá.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Úterý, 20.Srpna 2013, 20:04:51

Obávám se, že autoritativní konzervativismus, vlastní všem velkým (a patrně i některým menším) církevním institucím má širší vliv, než pouze v otázkách volby sexuálního partnera. V rodinných vztazích – nejen mezi sexuálními partnery – ve vztazích mezigeneračních, ve výchově dětí, v nezastíraném paternalismu působí zhusta to, co lze označit termínem autoritativní konzervativismus. Etické zásady, náboženská mravnost, jež se v církvích uplatňuje, mnohdy nestačí vyvážit působení onoho konzervativismu.

Necítím se povolána ani oprávněna posuzovat s dostatečnou znalostí pojednávanou problematiku, ale životní zkušenosti mě nutí přivítat každé úsilí o setřesení vlivu autoritativního konzervativismu. Oceňuji proto názory, vyslovené panem Štampachem.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 20.Srpna 2013, 20:53:40

A co říkáte, pane Dospivo, na tohle: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/310890-ani-muz-ani-zena-nemecko-bude-uznavat-treti-pohlavi.html

Jan Dospiva - Orlová

Úterý, 20.Srpna 2013, 21:41:39

Paní Šprynarová, někdo může být politický liberál, ale přitom morální konzervativec. Hodnoty lze prosazovat i jinak než autoritářsky.

Paní Hájková, v době, kdy rodí muži či ženy přeoperované na muže, dítě může mít dvě matky atd., je otázka, jestli nesměřujeme k jakémusi nadpohlavnímu (nad)lidství. A taky, co všechno potom zbude z humanismu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 21.Srpna 2013, 05:00:22

Možná se v budoucnu budou děti pěstovat ve zkumavkách a pohlaví nebude vůbec třeba....
A nebo to bude všechno úplně jinak....

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Pane Dospivo, Středa, 21.Srpna 2013, 12:20:36

zdá se mi, že to berete za špatný konec. Buřiči a porušovatelé konvencí jednali, jak jednali, právě proto, aby ty konvence porušili. Bude li platit ta věta z idealiste.cz, žádného bohéma ani nenapadne zvolit si vztah v rozporu se svým vnitřním rozpoložením. Nebude li, najdou se další Rimbaudové, kteří to udělají, aby vás naštvali.

Co se týče experimentování, k tomu bude docházet, i kdybyste napsal na oblohu, že homosexuální vztahy mají mít jen homosexuálové a heterosexuální jen heterosexuálové. Jak jinak by měl člověk, který si není vnitřně jistý zjistit potřebné informace o sobě samém? Z lékařského vyšetření?

Dobře, že jste zmínil antický Řím. Na tom se dá pěkně ukázat jedna velká slabina morálního konservatismu. Tehdy byly vskutku součástí tradic homosexuální chování, promiskuita, nebo třeba naprostá nestřídmost. A samozřejmě i modloslužebnictví.( Naprosto cíleně používám negativně zabarveného výrazu.) A ti, jež hlásali a praktikovali zdrženlivost, střídmost a ryze duchovní spiritualitu, byli buřiči, se kterými to povětšinou končilo špatně. K velké radosti stoupenců tehdejší morálky a životního stylu. A vida: neuplynulo ani tisíc let, a bylo tomu přesně naopak. Opět k radosti tehdejších morálních konzervativců. (Měli li ovšem náturu na to, radovat se z cizího neštěstí, z čehož Vás osobně nepodezírám, neboť Vás neznám).

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 21.Srpna 2013, 17:59:59

Homosexuální chování bylo v antických dobách tradiční jen někde (např. Sparta), i když antická kultura byla celkově k homosexualitě poměrně tolerantní. V raném křesťanství se ale projevilo ovlivnění židovskou kulturou, která naopak homosexualitu naprosto vylučovala.
Teoreticky by k něčemu takovému mohlo dojít i v budoucnu. Vyloučeno to není, ačkoliv je to asi málo pravděpodobné.

Jan Dospiva - Orlová

Středa, 21.Srpna 2013, 21:25:5

Pro pana Kolaříka:
Pokud se experimentování s homosexuálním chováním stane běžnou společenskou normou, pak těžko lze tvrdit, že se nikdo nebude podle ní chovat. Naopak, spíš si dokážu představit, že zvláště mezi mládeží bude tlak na takové chování a kdo se tak nechová, není "in".

Pro paní Hájkovou:
Těžko říct, co bude, ale pro děti je nejlepší funkční klasická rodina.

Proto respekt k homosexuální orientaci těch, co ji dostali do vínku, ano, uznání sexuálního experimentování za společenskou normu ne.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

K názorům pana Dospivy Čtvrtek, 22.Srpna 2013, 02:44:27

Myslím si, že ten strach, který má z toho, co by se stalo, kdyby homosexuální vztahy byly uznávány v nějaké nadměrné míře, vyplývá spíše z fantazie než ze zkušenosti s tím, co se opravdu děje. Neznám nikoho, kdo by se nějak vážně pouštěl do homosexuálních vztahů jen proto, protože se to nosí.

Analogie s antickým světem mají omezenou platnost. Předně, pojem homosexuality jako trvalé orientace či choroby tehdy neexistoval, vznikl až v devatenáctém století. Odsuzující, neutrální, či schvalující soudy z bible, ze starého Řecka či od starých Římanů se vztahují k homosexuálnímu chování, ne k trvalé či dokonce vrozené preferenci.

Další závažný rozdíl proti současnosti je to, že až na řídké výjimky nebyla pociťována potřeba chránit děti před sexuálním zneužíváním. Tato potřeba je naopak dnes vnímána velmi silně i ve srovnání s nedávnou minulostí. Dnešní sexuální normy nejsou volnější než v minulosti, jsou jiné.

Jan Dospiva - Orlová

Čtvrtek, 22.Srpna 2013, 20:00:45

Třeba je obava opravdu přehnaná, ale společenské normy přece jen mají určitý vliv na to, jak se lidé chovají. Jde o to, zda je správná teze, že každý člověk má právo na intimní soužití jak s mužem, tak s ženou (ne ve smyslu, že to zákon nezakazuje, ale že je to jakési přirozené lidské právo). V této podobě s tím nesouhlasím a jestli by měl jít vývoj tímto směrem, pak chápu protesty.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 23.Srpna 2013, 20:03:45

Docela by mě zajímalo, jak to fungovalo za matriarchátu...

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Co myslíte matriarchátem? Pátek, 23.Srpna 2013, 21:19:39

Představa, že existovaly společnosti, které byly hierarchicky uspořádany podobně jako společnosti patriarchální, jen ty role byly obrácené, je spíš mytologie a představa 19. století.

Ty možnosti organizace spoečnosti jsou dle dnešních poznatků pestřejší. Byly ještě v minulém století a možná dodnes jsou společenství, které nebyly uspořádány mocensky hierarchicky, což kupodivu vůbec neznamená, že nemají pevnou strukturu a silnou sociální kontrolu. To popsal třeba Gregory Bateson na Bali ve dvacátých letech.

Matrilinearita či uctívání především ženských božstev neznamená nutně, že ženy měly mocensky navrch.

Ale u severních skandinávských Germánů ve středověku měly ženy daleko lepší postavení než třeba v 18. století v Anglii. Dnes je tam v politice v podstatě paritní zastoupení mužů a žen, ale ani mužští politici se nechovají jako ti naši nadsamci, ta společnost je méně hierarchická, což ale třeba v Norsku bylo do jisté míry už v 19. století, kdy se moderní norský národ formoval.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 23.Srpna 2013, 22:11:48

Vy si myslíte, že matriarchát neexistoval, pane Kubičko? Totéž se prý domnívá současná antropologie - viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Matriarch%C3%A1t .
Já si myslím, že existoval. Samozřejmě, že nešlo o vládu (moc) žen. Vláda (moc) ještě neexistovala. Ani žádná hierarchie...
A jestli matriarchát neexistoval, tak teprve existovat bude :-)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Matriarchát Pondělí, 26.Srpna 2013, 17:51:56

K matriarchátu měl možná blízko Lenin, když pronášel svou známou tezi o tom, že každá kuchařka musí umět řídit stát (prý to mělo být tak snadné!). Na představě minimálního státu by se s ním možná shodli i mnozí dnešní neoliberálové. Ovšem to řízení státu kuchařkou by se jim sotva líbilo. :-)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.