Theophil Hansen

Tento měsíc uplynulo dvě stě let od narození významného architekta Theophila Hansena. Česká společnost na něj ale neprávem pozapomněla. Výuka na školách ho opomíjí, protože se soustředí na národní obrození a Hansen se jako etnický Čech nedeklaroval.

Devatenácté století se nám většinou jeví – pokud jde o architekturu - jen jako eklektická etapa historie, která nepřinesla nic nového, nevytvořila svůj vlastní výraz a jenom se přebírala v dědictví antiky a dílem též středověku.

Je to pravda jen zčásti, protože na tomto nepopiratelném poli bylo stále ještě dostatek prostoru pro vývěr originality ducha a skutečnou architektonickou velikost. Vždyť přece většina děl této epochy není pouhými kopiemi antických vzorů ale jejich parafrází a metamorfózou ve zcela jiných podmínkách.

Je mezi nimi bezpočet projevů průměrných, fádní a popletených, ale třpytí se mezi nimi díla, která skutečně míří k vrcholům architektonické práce, jak je můžeme vnímat obecně. Proč by jinak většina lidí vnímala Paříž, Vídeň, Londýn, Budapešť, která získala svou hlavní tvář právě v tomto století jako architektonicky i urbanisticky důležitá a atraktivní?

V tomto století uzrál na velkých dílech silný a přirozený talent několika osobností do nečekaných výsledků. Přestože zhodnocení jejich díla zcela spontánně provádí sama veřejnost a ve vymezeném segmentu byl jejich talent rozpoznám a ohodnocen též autoritami, je překvapivé, že zůstávají známi jen málo v naprostém nepoměru k hodnotě jejich díla. V ostrém kontrastu k hodnotám, které vytvořili. Dokonce si troufnu říci, že bych uměl i popsat, proč tomu tak je.

Jedním z velikánů je i dánský architekt, zdomácnělý ve Vídni, Theophil Hansen. Nepřestřelím, pokud jej spatřuji mezi skupinou tří možná pěti největších a nejpozoruhodnějších tvůrců této epochy a světa. Opravdu kulaté výročí nás trklo k tomu, abychom se jím více zabývali. Nemělo by tomu tak být a každodenní zkušenost a vnímání velkých děl by mělo obohacovat naše zážitky. Samo svou přítomností ale i vědomím o dějích, které k jejich vzniku vedly.

Theophil Hansen tvůrce obdařený silným a spontánním talentem od pána boha, který ale dokázal povýšit, rozvinout hodně blízko k dokonalosti opravdu hlubokým poznáním těch největších vzorů minulosti. Byl to totiž on, kdo se podílel na obnově a opravách největších monumentů antiky na aténské Akropoli a to zejména celkovým restaurováním Erechteionu se zásahy na samotném Parthenonu (1836-1847).

Jeho pozdější dílo se nachází v šesti zemích a stejně tak velkém poštu ctihodných metropolích. Největší soubor, který nejvíce opanoval prostor, je v imperiální Vídni, tehdy třetí metropoli světa. Velký soubor je také v Aténách. Hned po Vídni ale nejvíce poznamenal podobu Brna. Nepracoval sice na zdejším urbanismu, tedy stvoření okružní třídy, do které nejvíce zasáhl jeho tchán a „objevitel“ jeho talentu Ludwig Förster, ale jednotlivé stavby, které vytvrdil, mají stejně tak silný dopad do prostoru, že i tuto stránku nelze prostě jen přejít.

Theophil Hansen v Brně vytvrdil a realizoval celkem šest děl: Kleinův palác, Zemskou nemocnici u sv. Anny, Besední dům, Pražákův palác, kapli sv. Anny při nemocnici a tombu Františka Sušila na brněnském hřbitově. Přitom nejméně dvě z těchto děl nepochybně patří k naprostému vrcholu jeho díla a jsou velkou stopou nebo i milníkem v dějinách architektury. Jsou ale také silnými doklady dějin českých zemí, přesto že to z nějakých důvodů zůstalo nemalé části české společnosti utajeno.

Kleinův palác, jedno z jeho prvních děl po návratu z Atén, je významný proto, že jeho stavebník, velký podnikatel, jak bychom si jej v tom pozitivním smyslu slova mohli představit, byl spolutvůrce první parní železnice u nás František Klein, a také proto, že tento dům je pravým a velmi raným předobrazem moderní architektury.

Dalším dílem je pozdější nehonosná stavba Besedního domu, která sehrála v dějinách našeho státu stejnou roli jako Národní divadlo, aniž by to ale bylo dostatečně české společnosti tlumočeno, mám na mysli především výuku na školách, která se po desetiletí soustředila jen a pouze na jedno centrální téma, učinila společné dějiny českých zemí příliš plochými a jednostrannými a mimo jiné nás vyřadila ze spoluúčasti na velkých událostech kultury 19. století v evropském měřítku.

Šlo o to, že Hansen jednoduše nebyl etnický Čech, alespoň se tak nedeklaroval, a také příběh Besedního domu byl sice kulturní obrodou slovanského jazyka, ale jeho aktéři již tak horlivě neparticipovali na myšlence jazykově etnického státu a jedné uniformní myšlence jednotného (posléze unitárního) státu bez ohledu na přirozené teritoriální vlastnosti.

Theophil Hansen se narodil 13. července 1813 v Kodani a má kořeny nejen dánské, ale i norské. Talent pro architekturu nebyl v rodině ojedinělý, i jeho bratr byl poměrně úspěšným architektem. Později se stal žákem fenomenálního giganta Friedricha Schinkela, aby nakonec dozrál bezmála jeho velikosti a významu.

V Kodani navštěvoval Akademii podobně jako jeho bratr Christian. Pro velký talent získal také zahraniční stipendium a studoval i u Friedricha Schinkela v Berlíně. Krátce pobyl ještě ve Vídni a roku 1838 byl bratrem zlákán do Atén, které zůstaly krátce svobodné po odchodu Turků, střídalo se tam více architektů a archeologů z křesťanské části Evropy. V Aténách pobyl šest let, aby byl pak jako velká naděje poznán Ludwigem Försterem spolu s mecenášem Georgem von Sina již na trvalo do Vídně.

Postavil tam první dům – vilu Pereira a kostel Gustava Adolfa. Již tehdy se projevil též v Brně, kam byl přizván svým novým tchánem Försterem k návrhu domu (paláce) Franze Kleina na dolním náměstí (dnes náměstí Svobody). Ve Vídni se jeho talent rychle prosadil a po vyhraných soutěžích získal největší architektonické úkoly té doby. Pravoslavný farní kostel ve vnitřním městě a pak už i několik důležitých domů na Ringstrasse, počínaje vojenským muzeem, budovou Musikverreinu a nejlepším koncertním sálem na světě až po palác Ephrusi. Jeho tvorba ve Vídni vrcholí návrhem parlamentu a burzy.

U nás se jeho činnost ve velkém rozvinula po roce 1865, kdy moravská zemská vláda pořizovala novou nemocnici u sv. Anny a Hansen se stal vítězem architektonické soutěže. Úspěch jeho práce vedl k přímému angažmá v návrhu Besedního domu (1869-1872), který se měl stát centrem slovanské kultury v Brně. K této práci jej přizval Alois Pražák vedoucí moravský politik a vůdčí postava národního obrození na Moravě. Později realizoval ještě dům Aloise Pražáka a kapli při nemocnici. Přibližně ve stejné době navrhl také náhrobek sběratele národních písní Františka Sušila.

Besední dům je z těchto prací nepochybně nejpozoruhodnější a zároveň představuje zvlášť výraznou stopu v mladších dějinách českých zemí. Přitom tato role zůstala skoro zapomenuta. Dosah, význam a mocnost díla Theophila Hansena je tak velká a důležitá, stejně jako význam pozapomenutých dějů, že bude správné se k němu v následujících týdnech ještě vrátit.

Dílo Theophila Hansena velkoryse připomíná výstava v galerii Architektur im Ringturm, stejně jako několik dalších specializovaných výstav.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Vladan Ševčík - Energetik

Obrozenecká omezenost pohledu na vlastní minulost.. Středa, 31.Července 2013, 00:12:3

S článkem nelze než souhlasit, ovšem těch osobností, které se nepřihlásili k češství a jsou díky tomu opomíjeny je mnohem více a nemusí to být zrovna dánský architekt z Vídeňským bydlištěm. Zrovna v článku jsou další 2 z nich.František Sušil, rodák z Nového Rousínova který byl moravský teolog, kněz a významný sběratel moravských lidových písní textem i osnovou a druhou osobou je sám pan Alois Pražák rodák z Uherského Hradiště, poslanec moravského zemského sněmu a ministr spravedlnosti R-U. Co spojuje tyto tři osoby je více než jasné..

David Unger - psycholog, Kroměříž

A to ještě nepočítáme další osobnosti německy mluvící Středa, 31.Července 2013, 21:10:30

Největší, handicapem pro české národovecké obrozence byla zřejmě osobnost německy mluvící původem z Moravy nebo Slezska.

Kéž by se světovým osobnostem jako byl fyzik Ernst Mach (Chrlice), logik Kurt Gödel (Brno), filozof Edmund Husserl (Prostějov), chemik Fritz Stastny (Brno), vynálezce jedné z nejlepších vzducholodí na světě Franz Mannsbarth (Jihlava), zakladatel moderní gynekologie Rudolf Chrobak (Opava), ortopedie Adolf Lorenz (Vidnava), fyzik Josef Mattauch (Ostrava), vynálezce hmatové řeči pro hluchoslepé Hieronymus Lorm (Mikulov), vynálezce vakciny proti skvrnitému tyfu Rudolf Weigl (Přerov), turbíny Viktor Kaplan (Brno), dále politik, který prosadil zrušení poddanství Hans Kudlich (Úvalno) věnována alespoň taková pozornost jako německy mluvícímu Pražanovi Franzi Kafkovi.

To jsem ještě zapomněl na ty nejvýznamnější zakladatele vodoléčby Vincence Priessnitze (Lázně Jeseník) a psychoterapie Sigmunda Freuda (Příbor) nebo vynálezce kostkového cukru Jakuba Kryštofa Rada působícího v Dačicích a vynálezce tvárnic Roberta Bortsche (Vrchy). Ve světě jsou po nich pojmenované ulice a náměstí a u nás jsou okrajově považováni za "rakouské" nebo "německé" osobnosti nebo zcela upadají v zapomnění.

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

Souhlas Čtvrtek, 1.Srpna 2013, 16:09:44

Taky si myslím, že zdejší historikové a média by se mohla více věnovat osobnostem, které na území Česka žily a tvořily, a přitom jejich jediným, ale zdá se že závažným handikapem, bylo to, že nemluvily česky a nehlásily se k později většinové kultuře či národnosti.

Přijde mi to jako skrytá a o to zajímavější část zdejší historie! Navíc taková, která může podemílat, ředit i obohacovat zdejší dominantní příběh a Češích.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.