Pozornost pro Bulharsko

Bulharsko zažívá druhou sérii protestů za poslední půlrok; tentokrát nenásilnou, ale o to hlučnější. Protestující žádají klasicky demisi vlády, navíc však konkrétní změny v systému. Vše se odehrává přitom jen několik týdnů po volbách.

V1

Petr Jedlička

19.07.2013 22:59

A1

Mnohé pozorovatele udivuje, že účast na protestech ani po měsíci a v letním horku neklesá. Foto neznámého autora, wikileaks-forum.com

Každý zájemce o zahraniční dění jistě zaznamenal, že se od letošního května a června mohutně protestuje hned v několika částech světa. Nejprve tu bylo Turecko, kde se demonstranti vzbouřili proti režimu premiéra Erdoğana; poté Brazílie, kde si rozhořčení vynutili řadu konkrétních i obecně-politických změn; a nakonec Egypt.

Poněkud stranou hlavního zájmu zůstávalo po celou dobu Bulharsko. I tam demonstrovaly už v půli června davy lidí a také tam nežádaly menšího než odchod stávající mocenské garnitury a zásadní změny v politice. Bulharů v ulicích však byly desetitisíce, ne statisíce nebo miliony, a jejich protesty probíhaly bez násilností i bez zásadních zvratů. Tamní vláda navíc nastoupila teprve nedávno – po květnových předčasných volbách.

Z těchto všech důvodů, a také kvůli dovoleným a vysokým letním teplotám, většina pozorovatelů očekávala, že bulharské protesty během července utichnou. Zatím se tak ale nestalo. Jak hlásil ve středu 17. července sofijský dopisovatel BBC Nick Thrope, bulharští rozhořčení vycházejí do ulic již 35 dní v řadě. A už jim pomalu dochází trpělivost.

Cíle a metody
O co bulharským protestujícím vlastně jde? Částečně o totéž, o co šlo španělským rozhořčeným před dvěma lety: v první řadě o odchod stávající vlády a změnu mechanismu voleb, ve druhé o vypsání nových voleb podle nových pravidel. Ve třetím sledu chtějí prosazení zákonů, které zprůhlední státní správu, zamezí systémové korupci a zruší provázanost mezi politikou, byznysem a organizovaným zločinem, a ve čtvrtém celkovou změnu politického klimatu, přístupu státu k hospodářství a sociálním i ekologickým otázkám.

V důsledku běží pak o nastolení zřízení, v němž by se občané cítili politiky skutečně zastupováni, kde by justice měřila všem stejně a ve kterém by volby znamenaly vskutku změnu, ne jen výměnu loutek vedených stále stejnými lidmi. Řečeno ve zkratce: Běží o demokracií.

Podobně jako španělští rozhořčení nemají ani bulharští pevnou páteřní strukturu a ani oficiální vůdce. Organizují se přes webová fóra, sociální sítě a stránky tematických iniciativ. Na rozdíl od Španělů ovšem Bulhaři nekladou takový důraz na přímou demokracii a roli referend, neodmítají politické strany z principu a neformulují tak radikální sociální požadavky.

Hlavními hesly, jež rozhořčení v Bulharsku skandují, jsou Mafia!, čili mafie, a Ostavka!, to jest demisi. Za krok, jenž má být učiněn nejdříve, označují právě rezignaci premiéra Plamena Orešarského (přičemž v Bulharsku odchází s premiérem i celý kabinet) a snížení procentního prahu pro vstup do parlamentu.

Splnění požadavků se snaží bulharští rozhořčení dosáhnout nikoliv permanentními protesty v podobě zakládání táborů ve městech či okupace náměstí, ale pravidelnými každodenními akcemi. Jak popisuje Theodor Troev ve Financial Times, v osm ráno se vyráží na takzvanou ranní kávu před sofijský parlament, a to v počtu několika tisíc lidí. V šest večer pak pravidelně 10 až 30 tisíc lidí pochoduje k sídlu vlády. Při tom se většinou tluče to hrnců a poklic a píská na píšťalky. Někdy jde třeba však o happening s dětmi nebo o barevný taneční průvod s transparenty místo deštníků.

Občas dochází v rámci protestů k celkové blokádě budovy parlamentu či vlády. Sem tam – ale to bylo hlavně z počátku – házejí demonstranti na politiky vejce a rajčata. Násilí, ba i vážnější konfrontace s policií je naprostou výjimkou.

Nápisy Mafia nebo Ostavka lze v centru Sofie vidět po celý den na každém kroku – na dlažbě, na sochách i na odpadkových koších. V provinčních centrech jako je Varna či Plovdiv se protestuje v menším rozsahu, ale s podobnou pravidelností.

Kořeny v zimě
Odkud se bere takové rozhořčení, jež dokáže živit více než měsíční mobilizaci? Ve znaleckých rozborech lze nalézt v zásadě dvě vysvětlení: první akcentuje řetězec událostí, který stávajícím protestům předcházel, druhé zdůrazňuje sociodemografické změny. Z hlediska vnějšího pozorovatele jsou přitom oba soubory faktorů provázány.

Pokud jde o první výklad, patří se začít od zimy – od demonstrací, které podnítilo zvýšení cen elektřiny. Šlo tehdy o ty protesty, o nichž se psalo zhusta i v ČR, neboť se bulharský lidový hněv obrátil i proti korporaci ČEZ. Také už v zimě se mluvilo o korupci, krizi demokracie a provázanosti politiků s byznysmeny a mafií; tato témata ale přehlušovala jiná jako chudoba a zoufalá sociální situace mnoha Bulharů, podtržená řadou pokusů o sebeupálení. V šesti případech byly smrtelné.

Vlnu zimního rozhořčení do značné míry zmírnil tehdejší neoblíbený premiér Bojko Borisov z pravicové strany GERB, když slíbil předčasné volby a účelově podal demisi, neboť chtěl ve volbách získat nový mandát. Od února do května pak vládl úřednický kabinet, který schválil určité sociální kompenzace. Volby Borisovův GREB skutečně vyhrál. Nezískal ale takovou podporu, aby mohl vládnout, byť třeba menšinově.

Nový kabinet tedy nakonec sestavily strany, jež stály vůči GERBu v opozici: postkomunističní socialisté a liberální DPS, který má voličské jádro mezi bulharskými Turky. De facto jej pak podpořila i národovecká a fašizující strana ATAKA. Bulharům ovšem nebyla tato vláda s Plamenem Orešarským v čele představena jako politická, ale odbornická. Ministry byli jmenováni známí technokraté a říkalo se, že bude prosazovat taková opatření, která jsou objektivně nutná a zároveň sociálně citlivá.

Už týden po nástupu ministrů do funkcí ale došlo k události, která zapůsobila jako nová jiskra. Premiér Orešarský jmenoval do čela Státní agentury pro národní bezpečnost Deljana Peevského – známého mediálního magnáta a člena DPS, o němž se obecně soudí, že je zapojen do korupčně-zločineckých struktur. Fakt, že byl takovýto člověk pověřen vedením orgánu, který má právě proti systémové korupci a organizovanému zločinu bojovat, přivedl do ulic první letní davy.

Premiér se pak dopustil ještě druhé chyby, když s odvoláním Peevského nominace váhal celé tři dny. V očích demonstrantů tak ztratil veškerý kredit a s ním i celá povolební garnitura.

Socialisté jsou dnešními demonstranty vnímáni jako překabátění komunisté; z DPS pocházel Peevký. ATAKA staví na národoveckém populismu a GERB má zničenou pověst ještě od zimy. Jiné strany se v květnu do parlamentu nedostaly. Rozhořčení tak nevidí jiné východisko než to, za nějž protestují.

Nová generace
I druhý z výkladů začíná u zimy, všímá si ale víc jiných prvků. V lednu a únoru chodili do ulic především sociálně zoufalí lidé. Dlouho se demonstrovalo v někdejších centrech těžkého průmyslu i ve venkovských regionech, v Sofii protestovali ve velkém důchodci. Dnes tvoří protestní jádro převážně mladí příslušníci střední třídy. Podle Marie Spirové, jež dění v Bulharsku analyzuje pro stanici Euro News, jde přímo o záležitost jiné generace.

Dnešní pětadvacátníci a třicátníci měli už možnost vyrůstat ve světě bez železné opony. Mohli se na rozdíl od rodičů volně vzdělávat, cestovat, hledat informace na internetu a srovnávat. Až donedávna se přitom nijak zvlášť nebouřili. Věřili, že Bulharsko změní vymření komunistů, nové obrodné strany jako hnutí bývalého cara Simeona, přistoupení Bulharska k EU, anebo sjednocená pravice rázného premiéra Borisova.

Nyní, téměř čtvrtstoletí po pádu minulého režimu, však tato generace cítí, že se politikové „vůbec nestarají o problémy obyčejných lidí, pouze „rozkrádají veřejné peníze“ a „hájí jen své zájmy či zájmy oligarchů“. Spirová, ale i Throev nebo Thrope připomínají také další výroky současných rozhořčených: „Každá z vlád, jež nastoupí, se zdá být ještě míň kompetentní než ta před ni“; „Žádná z parlamentních stran není lepší, než jsou ty ostatní“; „Moc drží stále převlékači kabátů a ideálním předpokladem pro vstup do politiky je kariéra zločince“. A co je nejdůležitější, „všechno to trvá už příliš dlouho, už přes 20 let“.

Co vede demonstranty k přesvědčení, že právě ty změny, které požadují – tzn. v první řadě demise vlády a nové volby podle nových pravidel –, přinesou kýžený obrat? Zdá se, že opět bezvýchodnost. Podobně jako rozhořčení v ostatních zemích se i bulharští upínají k postupu, který jeví být v daném kontextu zásadně očistný. A změny volebních pravidel, resp. na ně navázané kroky se zdají zároveň přeci jen realističtější než nahrazení standardní tvorby zákonů referendy, nebo politických stran crowdsourcingovými sítěmi. „Toto už jinde funguje, tak proč by němelo u nás,“ říkají. „Chceme tu normální demokracii.“

A dál?
Nynější bulharské protesty neprovázejí pouliční bitky, revoluční ideologie ani myšlenky na vytvoření nového ekonomického systému, které by sdílela většina rozhořčených. V tom jsou netypické. Zvláštní jsou dále podmínky, v nichž se odehrávají (například míra provázanosti mafie s politikou je s ČR nesrovnatelná) a specifická je i reakce moci. Jen málo ministrů se totiž doposud odvážilo rozhořčené kritizovat; sem tam vyjadřují pochopení, ale většinou mlčí.

Demonstranty naopak otevřeně podpořil prezident Rosen Plevneliev. Šedesát intelektuálů, novinářů a lidskoprávních aktivistů vyjádřilo účast zvlášní chartou. Podle průzkumů, které cituje BBC s dovětkem, že je rozhořčení rozporují, podporuje protesty 58 procent Bulharů. Podle čísel, kterých se dovolávají sami rozhořčení, jde o 80 procent. K vyslyšení rozhořčených vyzvali už i velvyslanci Německa a Francie.

Vláda nicméně nejeví ochotu jakýkoliv z popsaných požadavků splnit. Orešarskům ministr vnitra Cvetlin Jovčev pro BBC doslova uvedl, že kabinet „nemá ohledně protestů žádný plán“. Řada politiků už ostatně odjela na dovolenou. Demonstrace pokračují přitom s nemenší intenzitou. A na sociálních sítích se množí výzvy k razantnějšímu postupu.

Bude zajímavé sledovat, jak se situace v Bulharsku vyvine dále. V každé ze zemí, kde rozhořčení dosud portestovali, se rozvinula zajímavá veřejná debata a aktivizovala občanská společnost. Nikde však nebylo dosaženo všech a ani většiny původních cílů. Dílčích protestních inspirací pořád přibývá. Na průkopnicky úspěšnou taktiku, resp. strategii se ale stále čeká.


Další informace:
BalkanInsight.com Protests Signal ‘Tectonic Shift’ in Bulgarian Society
SNA 'Sick of Being Treated Like Monkeys,' Bulgaria's Protestors in Their Own Words
SNA EC's Reding Gives Shoulder to Bulgarian Protesters
BBC News Patience running out in Bulgaria
Financial Times Bulgaria’s ‘Generation F’ leads protests against corruption
Euro News Bulgaria: 30 days of protests
Euro News Who are the Bulgarian protesters?
Euro News Bulgarian protests continue, is the world watching?
The Economist Yet another early election?
OpenDemocracy.net Bulgaria, protest for the future
Al-Džazíra Bulgarian 'Children of the Transition'


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.