Další brutální útok médií: dvanáctiletého kluka dobila klacky
Saša UhlováV imaginaci novinářů a editorů některých médií už probíhá etnický konflikt mezi Romy a majoritou. Kdyby ovšem měli psát o každé rvačce, která se někde seběhne, nepsali by o ničem jiném.
Občas si říkám, jestli jsem spíš než romistiku neměla raději studovat germanistiku, nebo rusistiku. Námětů k psaní by mi to poskytlo taky hodně, a zbyl by mi čas na to, abych se věnovala dalším tématům, která mě zajímají. Události, skutečné, nebo médii a lidmi na sociálních sítích vytvořené, které se nějak týkají Romů, přecházejí místy úplnou smršť.
Pořád se něco děje, a pořád je to takové stejné. Má smysl ještě něco přidávat, když už toho bylo napsáno tolik? A když nejlepší text k současným událostem už napsal můj muž.
Jenže mezitím se v Duchcově odehrálo další drama, které se zdálo novinářům natolik zajímavé, aby o něm referovali. Čtenář, který si přečte zveřejněné zprávy, nutně musí dojít k názoru, že vlastně neví, co se stalo.
Podle verze, která je založená na facebookovém statusu kamarádky matky jednoho z chlapců, napadlo pět Romů dvanáctiletého chlapce. Na zádech má prý od proutků červené čáry a na oku monokla. Podle policejní mluvčí se rvačky účastnilo pět dětí ve věku od sedmi do dvanácti let, a nebylo to tak, že stál jeden chlapec proti čtyřem útočníkům. Rvačce prý předcházel slovní konflikt, který přešel do vzájemného napadání.
Titulky jako DALŠÍ RVAČKA V DUCHCOVĚ: 12letého kluka dobili klacky, nebo Další brutální útok v Duchcově: 12letého kluka zbili klacky působí, jako kdyby měli autoři zpráv mnohem více informací, než které ve svých článcích uvádějí. Přitom v těchto zprávách chybí ta část vyjádření policejní mluvčí, která jimi předkládané informace zpochybňuje. Její vyjádření zveřejnil server iDnes, kde vyšel článek s titulkem Duchcov žije dalším násilím. Byla to běžná dětská rvačka, říká policie.
Jeden policista mi před rokem a půl po demonstraci v Rumburku řekl, že dokud budou novináři psát o banálních konfliktech, kterých on jako policista řeší každý den několik, pokaždé, když jsou do nich zapleteni Romové, bude se situace jen zhoršovat. Stěžoval si, že novináři nedělají dobře svou práci. Pak se opravil a řekl, že ne všichni, ale jen někteří, že to však stačí k tomu, aby to příspívalo k eskalaci konfliktů.
Na základě rozhovorů, které jsem vedla nejen s autory senzačních zpráv o šarvátkách s Romy, jsem nabyla matnou představu, jak to v některých redakcích funguje. Že by se jednotliví redaktoři věnovali do hloubky „svým“ tématům, a že by měli dostatek času na zpracování kvalitních zpráv, je zřejmě za současného stavu utopie. K narychlo napsané zprávě, která je často založená jen na výpovědi jednoho člověka, nebo dokonce jen na zprostředkovaných informacích, připíše editor titulek, který prodává. A aféra je na světě.
Už se ani nepozastavujeme nad tím, že novináři (někteří, samozřejmě) ve svých zprávách vycházejí z informací, které jim poskytne jedna strana konfliktu.Shodou okolností je to téměř vždy ta „česká“. Tyto informace předkládají svým čtenářům jako fakta. A když se následně na serveru Romea.cz objeví zpráva, která přináší kromě již zveřejněných informací také pohled druhé strany, ozývají se čtenáři v diskuzích, že je Romea neobjektivní.
Jako pozorná čtenářka zpravodajství musím konstatovat, že je tomu právě naopak. Romea sice zveřejňuje alternativní scénáře událostí, ale vždy uvede, odkud informaci má, a co která strana konfliktu tvrdí. Až teprve u soudu se většinou ukáže, jak to vlastně bylo, což už většina médií, která se případem zkraje zabývala, neeviduje. I zde je Romea pečlivější a případy sleduje déle. Pro mě je z těchto důvodů nejdůvěryhodnějším zdrojem informací v této oblasti.
Pro část kritiků zpravodajství serveru Romea zřejmě objektivita znamená, že se dočtou to, co potvrdí jejich názor. Tedy, že jsou cikáni pakáž. Ale jistě se najdou i lidé, kteří se pídí po tom, co se skutečně stalo, a přesto se jim zdá, že to je nějaké nevyvážené. Proč vlastně?
Skutečně vyvážené by bylo, kdyby se psalo o všech rvačkách a konfliktech, které se v naší zemi každý den odehrají. Ale to by nás asi rychle přestalo bavit. Chtít, aby novináři rozeznali co je podstatné, a co není, je zřejmě marná touha. Zbývá tedy otázka, proč (někteří) čtenáři touží číst stále dokola o tom, že nějací Romové někoho napadli, a že se opět potvrdilo, že to s nimi dál nejde.
Myslím si nicméně, že novináři, kteří si vážnost situace uvědomují a s postupem svých kolegů nesouhlasí, by to neměli řešit tím, že k tomu budou mlčet. A také by mohli přemýšlet o tom, proč se to děje.
Jeden z nich má prý na zádech od proutků červené čáry a na oku monokla. Jeho matka tvrdí, že ho napadlo pět Čechů. Podle policejní mluvčí se rvačky účastnilo pět dětí ve věku od sedmi do dvanácti let, a nebylo to tak , že stál jeden chlapec proti čtyřem útočníkům. Rvačce prý předcházel slovní konflikt, který přešel do vzájemného napadání.""
To, že toho kluka "dobili" byl asi původně slovakismus, ve slovenštině "dobiť" může znamenat taká zbít, ne jako v češtině ubít k smrti někoho, kdo byl předtím napaden. No ale v té verzi, kterou předkládám by ta zpráva nevzbudila moc pozornosti a negenerovala dost kliků, nepřiměla dost lidí, aby se dívali na reklamu generující zisk. Tak se hodí i představa, že ten chlapec byl nejen sešvihán proutkem, ale přímo zabit klackem.
Tady došlo k prolnutí sociálních sítí a internetových diskusí s médii, která by měl být seriozní, třeba idnes citovala facebookovou chýru a vyjádření policie vedle sebe jakoby šlo o rovnocenné zdroje informací.
Ta zpráva o dětské rvačce měla zdání celostátní důležitostí jen proto, že se to stalo v Duchcově a že to údajně to byla akce romských dětí. Přitom podle policie byl z dětí, které se toho incidentu účastnily Rom jen jeden chlapec.
Když už se z toho ta důležitá zpráva stala, seriozní media si měla dát tu práci, aby ji uvedly na pravou míru. Tu informaci, že dokonce ani o Romy nešlo, přinesl Teplický deník a Romea, jinak se o tom moc lidí nedozvědělo. Takže selhání většiny médií tady dle mého názoru nastalo, je to ovšem systémová chyba, ne selhání jednotlivců.