Český anticiganismus aneb Zpráva o stavu země

František Kostlán

Anticiganismus s rasistickým podtextem za posledních dvacet let značně posílil a etabloval se i v oficiálním diskursu: uchylují se k němu politické strany i média hlavního proudu. Problém se stupňuje a hrozí výbuchem většího násilí.

Soustavně a systematicky se zabývám životem lidí žijících v ghettech (a jeho medializací), činností krajní pravice a stavem médií ve vztahu k romské tématice (obsahovou analýzou a kritikou). Zkušenost, která z velké části plyne přímo z mé práce, respektive z témat, kterými se v jejím rámci zabývám, je varující. Obecně vzato v celé Evropě probíhá odklon od humanistických idejí a z nich plynoucích způsobů řešení problémů. Kvůli tomu se, logicky, zhoršuje společenská atmosféra, narůstá nesnášenlivost, nenávist, xenofobie a rasismus, v českých podmínkách pak především anticiganismus, který se také často projevuje rasisticky.

Situace v Evropě

V evropských zemích roste počet násilných napadení migrantů či jejich přímé vyhánění. A to bez zhledu na Schengenský prostor a dohody, které mají platit pro všechny jeho členy. A prosazuje se zde i populistická politika, vůči uprchlíkům a dalším migrantům nevstřícná, zbytečně přísná, někdy i přímo nesnášenlivá - jejím důsledkem je faktické vyhánění i těch žadatelů o azyl, kteří byli ještě před pár lety v evropských zemích běžně přijímáni. Narůstá účast krajně pravicových populistických stran v parlamentech zemí Evropské unie, v některých státech roste nostalgie po totalitních režimech. Momentálně je to na první pohled znatelné například v Maďarsku či Itálii, ale týká se to i dalších zemí, především postkomunistických. Vše zmíněné (a další) je třeba mít na paměti, protože to, co se odehrává v České republice, zapadá do dnešního evropského kontextu.

Příčina: chudnutí a stereotypy

Příčinou tohoto stavu je jednak rapidně se zhoršující ekonomicko-sociální situace lidí spojená se všeobecným úpadkem etiky a politické kultury, jednak zažitý vzorec jejich uvažování a chování (stereotypy). Ten vede k hledání a označování „viníků odpovědných za zhoršení situace,“ a to mezi těmi nejslabšími, mezi těmi, kteří se nějak odlišují, vymykají, a kteří se nemohou účinně bránit. Z viníka se stává (vnitřní) nepřítel, proti němuž je možno bojovat a porazit jej - a tím onen „problém vyřešit“. V rámci tohoto způsobu uvažování se jeví jako správné proti druhým demonstrovat a během toho je verbálně dehonestovat, uskutečnit na ně pogrom (pokus o něj) či je odněkud vyhnat.

Diskriminace jako součást „řešení“

V 90. letech na našem území proběhla série dvaceti rasistických vražd, v minulém desetiletí byla ve všech oblastech všudypřítomná otevřená diskriminace. Obojí posunulo společnost k horšímu, tyto okrajové jevy se staly součástí mainstreamu. Dnes je mnohé z toho, co ještě před pár lety bylo běžně označováno jako rasismus a diskriminace, bráno jako „běžné“, „správné“ či dokonce „žádoucí“.

Běžně a veřejně se diskutuje pouze o diskriminaci ve vzdělávání a to jen proto, že Českou republiku k tomu tlačí evropské instituce na základě rozsudku evropského soudu pro lidská práva. Směrem k dobrému inkluzívnímu školství mělo ministerstvo našlápnuto za ministra Ondřeje Lišky, předsedy Strany zelených. Jeho nástupci, najmě Josef Dobeš, všechny praktické kroky, které k tomu vedly, zrušili a šli obrácenou cestou, založenou na nevšímání si a neřešení problémů a  snahou o jejich vytěsnění mimo pozornost veřejnosti.

Mnohem méně viditelná je diskriminace v bydlení, která ústí do neúnosných životních podmínek lidí, z nichž většina již tak žije pod hranicí chudoby. Tato diskriminace je velmi často součástí problému, který nazýváme násilí (zločiny) z nenávisti. Při zjišťování informací o důvodech vystěhování z dosavadních bydlišť jsem se setkal i s případy, kdy Romům vyhrožovali, že jim zabijí děti či je přímo opakovaně mlátili, v „lepším“ případě jim pak „jen“ vyhrožovali, že jim děti odeberou. Těmito případy se nikdo neobtěžuje zabývat. A zdá se, že policie i místní úřady tomu někdy více či méně skrytě fandí. A, až na pár lidsko-právních aktivistů, se již nikdo nepozastavuje nad tím, že Romové jsou donucováni se vystěhovávat, protože jim majitel zavře vodu, elektřinu a teplo.

Ostrava a Ústí

Nejznámější příklady této diskriminace z poslední doby jsou známy z Ostravy a Ústí nad Labem. Čtvrť Moravská Ostrava a Přívoz naprosto otevřeně a bezostyšně vyhání ze svého území Romy kvůli „zkulturnění prostředí“, jak radnice sama sdělila ve svém prohlášení. Romové se proto museli vystěhovat z Přednádraží (zde žije již jen několik rodin), z Palackého ulice a ubytovny v Božkově ulici (koncem května 2013 ji čtvrť zavře). Kam se lidé, donucení odejít, podějí, nikoho nezajímá. Končí buď v ubytovnách s lichvářským nájmem a špatnými hygienickými podmínkami nebo u příbuzných v přeplněných bytech či rovnou na ulici.

Když současný ostravský radní Lukáš Semerák (hnutí Ostravak) zdůvodňoval, proč chtěl koupit domy v Přednádraží a proč koupil dům v Palackého ulici i s Romy, které posléze vystěhoval, řekl:

×
Diskuse
March 20, 2013 v 12.52
jak to cítím
popsat kriticky rezistenci médií a politické scény vůči anticiganismu a beton tendenčního populismu který je v komunikací majoritou používán je jedna věc. Je to opravdu empirický fakt - ale co s ním ? Jak měnit tuto situace reálně, ne jen mravními apely.
Je to přeci především odraz objektivního stavu společnosti - nejen primitvnosti dělat si z Romů hromosvod na kdeco, ale i absence pozitivních vzorů a příliš neuchopitelné, abstraktní pozice tzv. lidskoprávníků (sorry za ten klausovský termín).
Nevím jak v médiích, to ponechám novinářům a specialistům na tuhle oblast, ale pokud jde o politickou scénu - dnes neexistuje v parlamentu jediná strana (bez výjimky, zprava do leva) která by ve svém středu neměla jina docela normální lidi, kteří souzní s tímto primitivismem ve veřejnosti. A je s nimi zapeklitá debata.
Takže změna diskursu potřebuje věcnou argumentační munici, která zapůsobí na normálního člověka aby pochopil že se tu usiluje i za něj a ne nějakou cizorodou parazitující příměs. Že on potřebuje pozitivní motivaci, reálné šance a že to co začíná u minorit, pokračuje i k němu.
March 21, 2013 v 13.42
...souzní s primitivismem veřejnosti
část politiků s tím primitivismem souzní, menší část k tomuto tématu víceméně mlčí, resp. se omezuje na nejnutnější obecná vyjádření. To platí třeba i pro Dienstbiera. Cokoliv jiného by by byla politická sebevražda.
March 21, 2013 v 18.30
když nemlčet, tak co říkat
jistě, i z upřímného advokáta těchto deklasovaných lidí se rázem na veřejnosti stane advokát lumpenvrstev. Proto také mluvím o té argumentační munici, která by naznačovala objektivní možné kroky
Kroky, které by byly faktickým posunem proti tomu co zatím nabízí např. vládní Agentura pro začleňování, které by mohly být užitečným manuálem pro zastupitele i aktivisty v nejvíc postižených regionech.