Jak snadné je se neshodnout a nesnadné se shodnout

Saša Uhlová

Pokud se tak snadno necháme rozdělit debatou o komunistické minulosti nebo názorem na Margaret Thatcherovou, jak se pak máme sjednotit v pohledu na aktuální palčivé problémy?

Tak nám zemřela Margaret Thatcherová, a já očekávala, že se první dny bude ve veřejném prostoru spíše slušně mlčet a po uplynutí pietního času se dočkáme více či méně kritických textů, které zhodnotí tuto nesporně velkou, nicméně rozhodně rozporuplnou a pro mnohé vyloženě negativní postavu světových dějin.

Šok, který mě čekal, není autorskou licencí. Věděla jsem, že nejsou všichni stejně kritičtí jako jsem já a mé názorové okolí, ale netušila jsem, že mám na tuto osobnost tak radikálně odlišný názor i s lidmi, se kterými se na mnohém shodnu.

První mou reakcí bylo rozladění nad dalším řezem, který rozděluje společnost. Pak jsem si ale uvědomila, že pro většinu české společnosti je Thatcherová jen britskou političkou, a žádný vyhraněný názor na ni nemají. A i její příznivci a odpůrci mají o jejím životě a politickém působení mnohdy jen kusé informace, které si teď (v lepším případě) doplňují, aby si svůj názor potvrdili.

Podobně falešný rozkol představuje další aktuální téma. Nebo spíše stále znova ožívající téma. A tím je situace v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Rozvášněné diskuze o této instituci musí nutně nudit všechny, kteří nepatří do party několika zasvěcených, ať už zapřísáhlých odpůrců, nebo nadšených podporovatelů ÚSTRu.

Přitom se však politika Thatcherové i používání minulosti pro posuzování současnosti úzce dotýkají skutečných řezů, které dělí českou společnost. A přetavují se do podob, které mi nahánějí strach. Co přesně znamaná vysoký počet lidí, kteří si přejí vládu pevné ruky? A kolik lidí by se nebránilo tomu, kdyby se zavedla nějaká přísnější pravidla pro Romy? Kolik takových propastí vlastně českou společnost dělí?

Pokud nejsme schopni vést konstruktivní debatu o minulosti, což zjevně mimo své tábory nejsme, měli bychom aspoň diskutovat o naléhavých otázkách současnosti. Ony sice s minulostí a s politickými idejemi přímo souvisí, ale někdy je dobré chytit problém z opačného konce. Nakonec i v psychoterapii jsou různé směry. Nestojí všechny na tom, že člověk rozebírá své dětství. Může taky začít tím, že probírá své současné problémy.

Nechtějí-li se levicoví intelektuálové, lidskoprávní aktivisté a havlovská inteligence společně ocitnout v jednom velice menšinovém táboře, musejí ten správný konec, za který to vzít, nějak najít.

    Diskuse
    April 10, 2013 v 9.35
    Někdy dohoda není možná
    Sašo, dohoda, to znamená, že v něčem ustoupím druhému v očekávání, že on udělá totéž. Jenže jsou věci, z nichž ustoupit v žádném případě nelze.

    Neumím si představit, že bych se s neoliberálem shodl (byť jen částečně) na hodnocení M. Thatcherové. Neumím si představit, že bych ustoupil P. Žáčkovi v jeho představě "historického bádání".

    Protože právě Thatcherová nebo ÚSTR, který považuji za novodobý Ústav dějin KSČ, společnost rozdělují. A v obou případech jsem na neshodu i pyšný: člověk prostě nesmí slevit. Zvlášť někdy.
    April 10, 2013 v 9.52
    S Thatcherovkou mají problém i Britové
    Podle Gaurdianu hodnotí její působení 50% kladně, 34% záporně, 11% ani dobře ani špatně, 5% neví. Ale třeba její daňová politika už je vnímána spíš negativně.

    Je ale zajímavé, že hned na druhém místě průzkumu (alespoň v článku) je otázka o postavení ženy ve společnosti – která je v ČR vesele ignorována, i když mají Thatcherové všichni plná ústa. Postavení žen ve společnosti je v našem brutálně postkomunistickém a mužsky šovinistickém kontextu vnímáno jako téma "nebezpečně levicové" (a tudíž "bolševické", "nedemokratické", "nepřirozené" atd.), takže se není čemu divit.

    Více na: http://www.guardian.co.uk/politics/2013/apr/09/thatcher-flagship-policies-guardian-icm-poll
    April 10, 2013 v 12.18
    Nechci se ve všem shodnout
    Romane,

    v žádném případě nechci dojít ke shodě s neoliberály ohledně Tchatcherové, nebo se Žáčkem ohledně minulosti, ale současnost přináší řadu výzev a mně připadá, že nekonečné a neplodné diskuze brání v tom, abychom o nich vůbec diskutovali.
    April 10, 2013 v 17.25
    Včera jsem otevřela Britské listy a hned je zase zavřela, když jsem viděla, že vlastně všechny články jsou o ní. Nezjišťovala jsem ani, jestli jsou kladné nebo záporné, je mi to jedno. Ona mě prostě nezajímá, a etapu, s níž je její jméno spojené, považuji za minulost, která nás pořád ještě straší. Podobně mě nezajímá ani ÚSTR. Za důležité považuji zachování všech archiválií, aby je jednou mohli studovat naši potomci. Těm bude jedno, co jsme si mysleli my! Ti si udělají vlastní názor, který bude možná nestrannější než ten náš, ale i tak bude závislý na tom, v jaké situaci se oni sami budou nacházet a co je bude trápit.
    April 10, 2013 v 17.36
    Ještě mě k tomu budoucímu hodnocení dějin napadlo dodat "po přejití vichřic hněvu". To jsou slova, která kdysi použil Komenský, ale v trochu jiné souvislosti.
    MP
    April 10, 2013 v 23.10
    Romane,
    jsem rád, že se po čase za se v něčem plně shodneme...:)

    MP
    April 10, 2013 v 23.12
    Paní Evo,
    proč vás Thatcherová nezajímá? Vždyť mi stále ještě (bohužel) žijeme v jakémsi trochu převařeném thatcherismu...
    April 11, 2013 v 0.25
    Vím, že její stopy jsou pořád všude patrné, ale nezajímá mě, prostě nerada o ní čtu. Nevím, co bych se o ní mohla ještě dovědět podstatného. Můj názor je jasně negativní.
    April 11, 2013 v 5.52
    Já jsem ostatně nikdy neměla ráda nedávnou historii. Raději mám tu dávnou....
    April 11, 2013 v 17.12
    Ale ta nikoho nezajímá, protože všichni si myslí, že se nás to už netýká. Co nadělám...