Vypnout a zhasnout
Alena Zemančíková„Hodina země“, v níž vypínáme všechny elektrické spotřebiče, nám má připomenout, že zdroje pro naše městské pohodlí pocházejí z přírody a nejsou nevyčerpatelné. Ministr Chalupa ovšem považuje takovou připomínku za iracionální a zbytečnou.
Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa napsal dopis do Lidových novin. Tedy, myslím, že ve skutečnosti napsal asi článek, který mu redakce otiskla jenom jako dopis, protože dopis snad takhle hloupý být může, článek už sotva.
Nazval ho Vlamování se do otevřených dveří a polemizuje v něm s Hodinou země, vyhlášenou 23.3. od 20:30 do 21:30. V „Hodině země“ byli lidé vyzváni, aby na hodinu zhasli a tím pomohli upozornit na to, že svícením spotřebováváme zbytečně mnoho elektřiny a zatěžujeme tím životní prostředí. Pan ministr životního prostředí v Lidových novinách toho data, kdy je Hodina země vyhlášena, píše, jako by mu osobně někdo něco zlého dělal, omezoval ho v nějakém jeho právu nebo svobodě nebo radosti. Nevystupuje v tu dobu snad v televizi Václav Klaus? Ale i kdyby, vždyť to zhasnutí na hodinu není povinné.
„Od Eiffelovy věže v Paříži po Empire State Building v New Yorku, přes nejvyšší budovu světa Burdž Dubaj až po Šikmou věž v Pise a Karlův most se zhasne. Sedmý ročník globálního happeningu Hodina Země se uskutečnil ve 154 zemích světa. Po bok více než 7000 světových měst se letos v Česku postaví přes 150 obcí a 130 firem.“
Zaujalo mě, že happeningu se zúčastní i nejmenší nezávislý stát světa s novým papežem Františkem. Vatikán se rozhodl připojit k akci zhasnutím 136 metrů vysoké Baziliky svatého Petra.
V Praze zhaslo slavnostní osvětlení Petřínské rozhledny, Karlova mostu, Staroměstské a Mostecké věže, Vyšehradu, Obecního domu, Prašné brány, Staroměstské radnice a Nové radnice. Zhasly i Žižkovský vysílač nebo Tančící dům.
City a emoce mají obrovskou sílu. Emoce mohou ovládnout dav a mohou tak způsobit, že dav udělá něco, co původně nikdo z těch lidí udělat nechtěl. Když lidé nejsou ovládáni jen povrchními emocemi, ale vědomě společně něco (hluboce) prožívají, potom už nejsou dav, nýbrž něco jiného.
Chalupa asi potřebu kolektivního vědomí neuznává.