Klaus, Zeman a schopnost pojmenovat věci pravým jménem

Nazývejme věci pravým jménem: Klausovo politické jednání bylo vlastizrádné, korupce nevznikla až za opoziční smlouvy, opoziční smlouva ji vylepšila o gangsterské metody a většina našich médií pracuje opravdu špatně.

Kostl_n

František Kostlán

13.03.2013 09:28

Jako bychom se odnaučili pojmenovávat věci pravým jménem. Chodíme kolem problémů, kolem jmen, a snažíme se je uchopit co nejpřijatelněji pro co největší počet čtenářů, diváků, posluchačů. Vzniká z toho jakási mainstreamová rozbředlost, která nechtěně, svou neupřímností, nepřímostí a nekritičností zastírá pravý stav věcí. Už nejde „o věc“, ale o to, jak ji vidí konzumenti informací.

V politice se tomu říká populismus, v novinařině a publicistice vůbec jde o stejný „princip“, spočívající v nadbíhání údajné společenské poptávce. V obou případech jde ovšem o vlastní prospěch - mocenský, ekonomický… Politika se smrskává na technologii moci. A společenská role médií přichází vniveč, v módě je výdělek za jakoukoli cenu, bez ohledu na cokoli. Nepřesné, nepromyšlené a někdy i neznalé uvažování v politické i mediální oblasti dnes převažuje nad rozumem.

Havel, Klaus a kamarádi
Tak kupříkladu to fňukání kolem žaloby na Václava Klause za velezradu k Ústavnímu soudu. Prý je to špatný počin, protože prezident je prezident, ať už je jím kdokoli, a měl by se vždy ctít. Prý je to zbytečné gesto, kterým se nic nedokáže, prý je to útok na Klausovu osobu, nikoli na jeho konání během prezidentování.

I ti, kteří nejsou proti zkoumání prezidentova počínání s oblibou říkají, že je to přehnané. Nevezmou v úvahu ani základní fakt, že jiný zákonný způsob, jak se poctivě vypořádat s Klausovým útokem na demokracii a s jeho nezměrnou arogancí neexistuje.

Autor následujícího vtipu tento problém dokázal pojmenovat přímo: Havel své kamarády vyznamenával, Klaus svým kamarádům pomáhá z kriminálu.

Chybí kontext
Dnešní politika i novinařina se k věcem často staví, jakoby nic před tím nebylo, neproběhlo. Jakoby neexistoval více než podezřelý způsob ekonomické transformace v 90. letech, který umožnil beztrestné tunelování a rozkrádání. Jakoby právě Klaus nebyl hlavním protagonistou tohoto veřejného přerozdělování statků z kapes jedněch gaunerů do kapes gaunerů druhých. Některým z těchto zločinců pomáhal Klaus z kriminálu již svými milostmi, na sklonku svého prezidentování pak amnestií.

Mlčet k tomu rovná se schvalovat Klausův útok na základní demokratické hodnoty.

Kdy vznikla korupce
Nebo další příklad: dnes již zdomácnělé, leč mlžící rčení, že korupce a klientelismus u nás vznikly během opoziční smlouvy. Nevnikly. (Odhlédněme pro tuto chvíli od toho, že obojí tu ve větší či menší míře bylo vždy.)

Po listopadu 89 u nás probíhala nejmasivnější korupce právě během tunelování, jež začalo v první polovině 90. let. Způsob transformace to nejen umožňoval, ale korupčnímu jednání přímo nahrával: který zákon umožní beztrestné tunelování, který privatizační projekt vyhraje a v jaké podobě, v kterých bankách budou smět beztrestně ulévat pro sebe, své známé, politiky i politické strany, a které vyšetřování půjde do ztracena – o tom a dalším rozhodovali konkrétní politici, státní úředníci, prokurátoři, policisté. Úvahou, že při zmizení stovek miliard neznámo kam (které budou splácet ještě naši vnuci) zde byla nízká korupce, se snad může zabývat jen člověk nesvéprávný.

A nikdy zde nebyla větší míra klientelismu než v první půli 90. let – to, aby česká cesta transformace probíhala kontinuálně a beztrestně, si žádalo provázanou síť před i polistopadových nomenklaturníků, kteří znali terén, měli potřebné know-how, nahrávali si a kryli se navzájem.

Opoziční nesmysl
Opoziční smlouva ovšem vylepšila stávající korupčnický systém o gangsterské metody a jejich prorůstání do politiky a státní správy (plánování vraždy novinářky, neznámé peníze zabavené u plánovače vraždy, neznámé peníze v trezoru na ministerstvu zahraničí atd.), a metody estébácké (například připravovaná pomlouvačná kampaň proti Petře Buzkové s názvem Olovo; vymýšlení kompromateriálů na Josefa Zieleniece v rámci kauzy Štiřín atd.).

To ovšem, pro změnu, nedokáže správně pojmenovat Miloš Zeman, který, stejně jako Klaus, není schopen přiznat vlastní chyby, zatímco svými úspěchy se (oprávněně) chlubí stále. Vydávat opoziční smlouvu za standardní politický mechanismus může jen zaslepený narcis Zemanova či Klausova typu. Tato smlouva byla aktem pohrdání demokracií a jejími hodnotami.

Vše, co je řečeno nad to, je lež. Zabalená do pestrobarevných papírků, ale lež.

Zemanův úspěch
Miloše Zemana ovšem můžeme zařadit i na opačnou stranu problému. Zatímco Klaus vedl zemi k jejímu plundrování a následnému krachu, Zemanovi se podařilo ji postavit na nohy, což mu stále upírají různí ideologičtí interpreti společenského dění či závistivci.

Zatímco Klaus je schopen jen omezeného ideologického pohledu na ekonomiku, Zeman pragmatickými ekonomickými kroky jeho chyby napravoval. A začal krokem parádním: zrušením Klausova „bankovního socialismu“, jak se tehdy říkalo systému bankovnictví, v němž zahraniční banky měly dlouho zakázán vstup na náš trh a domácí banky byly beztrestně rozkrádány zevnitř. Ba nejen to, krach mnoha takto vytunelovaných bank, vyjádřený opět stovkami miliard korun, platíme my, daňoví poplatníci, dodnes.

Dvojznačnost a chyby
A konečně, Zeman byl dvojznačný i během svého jinak brilantního inauguračního projevu, když řekl, že bude bojovat proti třem ostrovům negativní deviace: kmotrovské mafii, neonacistickým bojůvkám a podstatné části médií. Pojmenoval věci pravým jménem, zapomněl ovšem opět na své předchozí chyby.

Boj proti kmotrovské mafii mu příliš nelze věřit, protože během jeho premiérování naopak významně nabyla na síle. A nic zatím nenasvědčuje tomu, že se Zeman v tomto směru poučil nejen ve své personální politice.

Boj proti náckům lze jenom vítat. Nesmí se ovšem odehrávat na úrovni, které se Zeman už jednou dopustil, když po rasistické vraždě súdánského studenta v listopadu 1997 na demonstraci oznámil, že bude iniciovat „zákaz skinheadů“. Zakazovat neformální hnutí, které nemá oficiální formu, lze ovšem jen velmi těžko.

Zemanův džihád proti médiím
Předmětem největší kritiky je Zemanův džihád proti médiím. „Za třetí ostrov negativní deviace pak pokládám podstatnou část českých médií. Tu část, která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním. Tu část, jejíž představitelé vynikají pozoruhodnou kombinací minimálních znalostí a maximálního sebevědomí. Upovídaní komentátoři, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu, mi připomínají Čapkovu definici literárního kritika jako člověka, který radí spisovateli, jak by on napsal knihu, kdyby to uměl,“ řekl Zeman.

Samozřejmě, že to novopečený prezident řekl proto, že mu novináři, především během opoziční smlouvy, důsledně šlapali na paty a on jim to dodnes nedopustil. V tomto směru sehrála média pozitivní roli a Zeman naopak selhal.

Jenže to neznamená, že prezident nemá zároveň i kus pravdy: způsob, jakým média pracují, je velký společenský problém, který pojmenoval poměrně přesně. Nejzřetelněji to vidím v romské problematice, kterou se zabývám do hloubky. Stav médií je v tomto více než tristní, zatímco dříve selhávala svým mlčením a přezíráním, dnes se poměrně často sama zapojují do neutuchající štvavé protiromské kampaně.

Vymývání mozků, mediální masáž a manipulace prostřednictvím upovídaných novinářských neumětelů, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu, je na denním pořádku.

A že k počínání svých kolegů většinou mlčí ti novináři, kteří se naopak vyznají a věcem rozumějí, je dalším tragickým rysem života na vrcholu toho našeho pupku světa…

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Vzor novinařiny Středa, 13.Března 2013, 10:33:10

Skvělý článek, pane Kostláne. Jasné, stručné, zaměřené na podstatu, tak, jak by to v novinařině mělo být samozřejmostí. Nelze jinak, než chválit a chválit ...
Jiří Vyleťal

Vy_ohl_d_02

Zdeněk Vyšohlíd - Domažlice

Ke slůvku „velezrada“ Středa, 13.Března 2013, 10:34:25

Je škoda, že politici a z velké části i veřejná debata o „velezradě“ mají na mysli to, co se odehrávalo mezi hospodským Palivcem a Bretschneiderem: tam to bylo k smíchu, protože velezrada znamená příliš mnoho, než aby se to jako „velezráda“ vešlo do výčepu U kalicha.
Ale ve sporu o Klause jde o termín, přesně právníky vymezený; je to, laicky řečeno, přešlap prezidenta proti pořádkům. Nikdo za velezradu nikoho nechce posílat do vězení. Jde jen o pořádek, o zavedené pořádky a panující poměry. Jde jen o to, jestli by – vzhledem k právnímu prostředí republiky -, jestli by nebylo dobré ty panující poměry a zavedené zvyky nějak změnit.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Středa, 13.Března 2013, 18:58:48

Sloupek představuje výborný rozbor v současném společenském prostoru vládnoucí vlny nepojmenovávat věci pravým jménem. Příklad dvou prezidentů možno ovšem též vnímat jako upozornění na to, že neschopnost pojmenovávat věci pravým jménem je ve skutečnosti schopnost zastírat skutečnost. Tato schopnost Klausovi ani Zemanovi nechybí. Zastírání skutečnosti představiteli nejvyšší volitelné funkce ve státě je však přece jen významově něco jiného, než novinářské a publicistické nadbíhání co největšímu počtu čtenářů.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 15.Března 2013, 14:55:55


Úvahy o vlastizradě (snad velezradě v případě prezidenta) v tomto článku jsou neskutečným blábolem nikoli proto, že by šlo o nějaké zaprodání se cizí mocnosti a rozvracení země v "žoldu" jiných.

Řekněme si to - jak vyzývá pan Kostlán - na rovinu :

Jednání Klause prostě nenaplňuje tu strašidelně nazvanou skutkovou podstatu ústavního deliktu velezrady, za který toho ostatně ani moc nehrozí.
Prostě nelze prokázat jednání Klause ani proti svrchovanosti a celistvosti republiky ani proti jejímu demokratickému řádu. A to ještě nikde není psáno, že deliktní jednání tohoto druhu může být nedbalostní - aby mohl být za něj Klaus postižen.

Takže musí být úmyslné a je třeba prokázat subjektivní stránku ústavního deliktu v tomto smyslu.

Je zcela komická představa, jak Klausovi někdo prokazuje přímý nebo aspoň nepřímý úmysl jednat proti svrchovanosti nebo celistvosti republiky nebo proti demokratickému řádu této republiky aniž by se dotyčný mohl opřít o nějaké formulace, kdy by tímto jednáním mohly být i nějaké útoky proti "funkčnosti státního mechanismu" ....
... nebo něco na tento způsob ...


Skoro všichni to vnitřně tuší, že je to blbost (obávám se, že i pan Kostlán), ale všichni vycházejí z toho, že Klause přece je nutno nějakým způsobem aspoň samotnou senátní žalobou, i kdyby neúspěšnou, i kdyby jen symbolicky ...

... ztrestat ...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.