Deník Referendum Názory

Václav Klaus tento týden končí ve funkci prezidenta republiky. Při této příležitosti se objevuje řada textů, které se snaží s tímto politikem vyrovnat. Práce to není snadná. Jakým způsobem jeho politiku interpretovat? Je Václav Klaus spíše národovcem, pravicovým politikem, liberálem či snad konzervativcem? Nebo je od každého trochu podle toho, jak se mu to zrovna hodí?

V úvahách o Václavu Klausovi zaznívá leccos, ale málokoho napadne přemýšlet o něm jako o specifickém druhu populisty. Tím nechci Václava Klause nikterak očerňovat či hodnotit. Pojem populismus vnímám jako neutrální – nepovažuji ho za pozitivní, ani negativní. Nerad bych tento termín používal k dehonestaci, jak se to u nás často dělá. Pouze se domnívám, že populismus může být pro pochopení Václava Klause jako politika užitečný a že může vnést do jeho vnímání novou optiku.

Spojnice mezi -ismy
Václav Klaus je známý tím, že se velmi často vymezuje - proti homosexualismu, multikulturalismu, feminismu, enviromentalismu, NGOismu, apolitické politice či europeismu. Co mají všechny tyto pojmy společné? Nejčastěji se spojnice mezi nimi vidí v Klausově pravicové politice, v jeho příklonu k liberalismu. Jako obránce svobody, do kterého se rád stylizuje, nechce, aby to byl stát, kdo o všem rozhoduje a kdeco reguluje a už vůbec by to neměli být nikým nevolení – a podle něho levicoví – intelektuálové či byrokrati v Evropské unii.

Tato obrana svobody pak podle této interpretace, kterou se sám Václav Klaus snaží ostatním vnutit, nabývá různé podoby. Jednou se projevuje bojem proti eurofilům a eurokratům a jejich vyhláškám, podruhé proti ekologům a opatřením proti globálnímu oteplování, jindy zas proti LGBT aktivistům a jejich snaze o změnu legislativy atd. To vše ve snaze bránit regulacím, které omezují občanské svobody, narůstání moci nevolených úředníků či pozitivní diskriminaci, které se podle Václava Klause domáhají některé konkrétní skupiny.

Klíč k politické hádance Václava Klause
Co když ale spojující linie mezi různými -ismy, které Václav Klaus tak rád používá, vede jinudy? Nemůže řešení politické hádanky Václava Klause spočívat právě v populismu? Nemá smysl v této souvislosti rozebírat jednotlivé teorie populismu, vyjděme z toho, že populisté rozlišují na jedné straně zvláštní zájmy, které často přičítají různě pojatým elitám, a na druhé straně veřejný zájem, jehož nositeli jsou obyčejní občané.

Mluvit v souvislosti s Václavem Klausem o populismu může působit velmi nezvykle až provokativně, ale přesto: Nebyla to vždy veřejnost a občané, na koho se Václav Klaus obracel a apeloval, ke komu promlouval a jehož zdravého rozumu se dovolával? Pravda, nikdy nestál o nějakou občanskou angažovanost, rozhodně neprosazoval prvky přímé demokracie, ale i bez nich se populismus může obejít. Ostatně bojovat za své pojetí veřejného zájmu proti zájmům zvláštních skupin se dá různě. Ano, demokracie v pojetí Václava Klause se scvrkává na volby jednou za čtyři roky, ale i tak to byl on, kdo se vždy tvářil, že má k lidu blíž než různí intelektuálové, kteří občanům ve skutečnosti nerozumí a jsou od nich hodnotově vzdáleni.

Konzervativní většina
Pokud bychom chtěli popsat Klausův populismus, museli bychom to udělat právě skrze hodnoty, vůči kterým se vymezuje. Jedná se o hodnoty pokrokových či v kulturním smyslu liberálních elit. Tyto elity nemají problém s průvody LGBT lidí, s evropskou integrací či rozvojem neziskovek, které zasahují do politiky a prosazují konkrétní agendu.

Samozřejmě, Klausovy postoje je možné částečně vysvětlit i pomocí jeho pravicového pohledu na svět, ale pouze s ním si zdaleka nevystačíme. Jako předseda vlády se k řadě pravicových reforem neodhodlal. Stejně tak tímto způsobem nelze objasnit mnohé jeho konzervativní postoje.

Margaret Canovan ve své knize Populismus píše, že konzervativci v mnoha politických systémech mají rádi přímé apely k lidu, protože věří, že masa lidu je hluboce konzervativní a že liberální pokrokáři, ačkoli jsou hlasitá menšina, jsou izolováni od většiny populace.

Lid a jeho hodnoty
Možná právě zde se skrývá klíč k pochopení politiky Václava Klause. Václav Klaus si věří v tom, že své Čechy dobře zná. Ví, že mají problém s aktivisty přivazujícími se ke stromům, že Evropské unii spíše nedůvěřují a nemají rádi, když jim příliš zasahuje do toho, na co jsou zvyklí. Stejně tak jim není zrovna příjemné, když se nad nimi někdo vyvyšuje a moralizuje. Václav Klaus si uvědomuje i to, že Češi proti LGBT lidem sice v zásadě nic nemají, ale že by zas byli dvakrát nadšeni z toho, že se musí dívat na nějaký jejich průvod hrdosti, to rozhodně ne. To vše Václav Klaus ví a pracuje s tím.

V některých případech to může působit jako postoj národovce, který se zastává všeho malého a českého před cizím a neznámým, či pravicového politika, který chce štíhlejší stát a méně regulací, ve skutečnosti jde ale o lid a jeho hodnoty.

Ano, i Václav Klaus má své zájmy a občas neodhadne, co vše je lid schopen unést. Jindy zas lidové mínění trochu předbíhá, což může působit provokativně a na někoho i odvážně, ale vždy se snaží být v intencích lidu a jeho hodnot. A tam, kde se těmto intencím vzdaluje například v obhajobě neoliberální politiky, tak činí pomocí vymezování se vůči velmi nepopulární Nečasově vládě či odborům, které také nejsou příliš v oblibě – ale i lid a jeho hodnoty se mění, což si Václav Klaus možná nepřipouští, podcenit to však nelze.