Těžko říct, jak to vlastně bylo

Srovnávat režimy je ošemetné, protože řada našich zkušeností je dána spíše naší povahou než povahou režimu. V každém případě ale platí, že s řadou věcí, s nimiž jsme byli nespokojeni za minulého režimu, jsme nespokojeni i dnes.

Hodně se dnes mluví o tom, jestli to vlastně za toho socialismu bylo tak zlé, anebo jestli to třeba nebylo i lepší. Také na to často myslím. A jakkoli mi nakonec vždycky vyjde, že dnes, přes všechen odpor k nejrůznějším projevům současného světa, je mi lépe než mi bylo třeba v roce 1983, vidím s odstupem i to, že přes všechen odpor k nejrůznějším projevům tehdejšího světa nedokážu s jistotou říct, do jaké míry byly moje životní peripetie na vnějším světě a jeho poměrech závislé. A už se to nikdy nedovím, protože události, které se staly, se uzavřely v čase a v tehdejší situaci, do níž už nelze znovu vstoupit.

Na mně osobně se normalizace podepsala nejvíc zákazem studia. Můj studijní zájem byl dost vyhraněný – měla jsem podobně kádrově postižené spolužáky, kteří místo angličtiny na filozofické fakultě byli schopni studovat třeba matematiku, kam se bralo bez přijímaček i bez doporučení už tenkrát. Nebo na strojní fakultu v Plzni, kterou taky jedna moje kamarádka vystudovala, ačkoliv ve skutečnosti chtěla jít jako výkonná sportovkyně na fakultu tělesné výchovy (tam se, podobně jako na umělecké školy, bez ohledu na výsledky bez doporučení nebralo). Z naprosto iracionálního a malicherného důvodu (moje matka nebyla žádná disidentka a já si dnes myslím, že ji ti okresní a krajští bolševici tak nenáviděli hlavně proto, že byla mladá, hezká a měla vysokou školu) mi bylo zapovězeno studovat to, co jsem chtěla. Byla jsem z toho tak nešťastná, až hrozilo, že si úplně tou depresí zkazím život, v Praze mezi lidmi, kteří mě i zvali ke svým kulturním aktivitám, jsem nebyla schopná vůbec ničeho.

Pak jsem se z toho vymkla tím, že jsem šla dělat manuálně, vdala se a měla tři děti. Pomohlo mi to nabrat dech, ale řešení to nebylo. Když se dnes na tu dobu podívám – a hlavně když se podívám na tu svou vytouženou školu, jak tenkrát vypadala – je mi jasné, že tak, jak jsem nedokázala předstírat budování reálného socialismu, abych si vysloužila doporučení ke studiu, nedokázala bych to ani ve škole, odkud vyhazovali jednoho dobrého kantora za druhým a u přijímaček dostávaly přednost protekce komunistických prominentů. Jsem si skoro jistá, že bych odešla taky, asi i s průšvihem. A nebyla by to žádná škoda, protože bych se stejně na té škole nic pořádného nenaučila. Tím rodinným kádrovým postižením jsem byla příliš zpolitizovaná, neuměla bych ocenit slušné – a ovšem kompromisní – pedagogy, viděla bych na nich právě jen zbabělost a kompromisnictví a nesnesla bych to. Dnes vím, že někteří žili, jak se dalo, ale učili dobře.

Jenomže zbabělost a kompromisnictví nejsou zase tolik závislé na režimu, asi bych je ve svém mládí nesnesla ani na zcela svobodné škole, možná jsem prostě potřebovala divokou životní fázi, úplný obrat jinam, abych se napřed vyrovnala sama se sebou. To studium jsem nakonec dohnala.

Můj odchod do zcela jiného prostředí nedopadl dobře a tento svůj rodinný nezdar jsem také měla sklon spojovat s nesnesitelností režimu. A teprve když něco podobného v témže věku udělaly ve svobodných poměrech moje děti, musela jsem uznat, že víc peripetií a krizí mého života bylo způsobeno povahou než poměry. Konfrontována s jejich zmatky teprve jsem zjistila, že jsem o sobě v mládí věděla dost málo, to podstatné ale jistě. I když jsem drhla schody nebo sázela stromky, věděla jsem, že se potřebuju učit, že mi nejde o diplom, ale o poznání, a každá snaha to v sobě zapřít byla marná. Skutečné poznání je ovšem kritické, proto nevím, jestli by moje cesta za tímto cílem byla jiná, kdyby byly svobodné poměry. Možná ani ne.

Dnes to vidím na svých dospělých dětech – to, co na nich bylo výrazné, když byly malé, to zůstalo jako jejich nejzásadnější vlastnost i v dospělosti, všechny vlastně dělají a mají, co chtěly, na co si už jako malé hrály, jen to třeba vypadá jinak, než jsem si já myslela, že to vypadat bude. Celá léta jejich dospívání se mi zdálo, že jim nerozumím, že ony nerozumějí samy sobě, a dnes, když se jejich divoké životní epizody přehnaly, vidím, že jsem se mýlila, protože jsem jejich snahy a činy neuměla dobře číst.

Bolševik neměl co komu zakazovat studium ani ho nutit ohánět se hadrem místo perem, trestat lidi manuální prací, čímž se přiznávalo, že je považována za galeje, v rozporu s heslem Práci čest. Dnes ale neuznávám kvantitativní posuzování rozdílů mezi „tehdy“ a „dnes“: domy, opravené za cenu vylidnění starých čtvrtí a vystěhování nájemníků, mi nepřipadají jako společenský úspěch, Penny market, kam chodím nakupovat cestou z práce, není lepší než byl krám u nás na vsi tenkrát, a máme sice hezčí oblečení, což se mi, přiznávám, líbí, zato ale prázdné textilní továrny v pohraničí.

Pamatuji si své rozhořčení z bourání starých čtvrtí (které pokračuje dál) a znechucení z programu televize a rádia (item), ale to, že naše televize není barevná, mi bylo úplně jedno. Sem tam se v okolí dělo něco zajímavého, promítal se dobrý film (třeba Věry Chytilové) anebo v blízkém závodním klubu keramických závodů měl recitál tehdy v Praze zakázaný Jiří Suchý: vždycky nás tam sedělo asi dvanáct (a dnes už ani to venkovské kino ani sál závodního klubu neexistují). Venkov měl jiné priority, tehdy jsem se na to zlobila, ale dnes vím, že je má vždycky jiné proti městu, vysoká kultura mezi ně nepatří, zato mají blíž k přírodě. Pro mě to poznání skrze naštvání znamenalo rozšíření obzoru.

A tak, i když se mi od roku 1989 daří mnohem lépe než do té doby a triádu „cenzura, zavřené hranice, zákazy studia“ tehdejšímu režimu neodpouštím, uvědomuji si čím dál naléhavěji, že jsme touhu po svobodě převedli na kvantitativní hodnoty (vždyť je to vidět i na tom vzdělání), jinak řečeno na spotřebu, a že je důležité pořádně pojmenovat hodnoty na spotřebě nezávislé a veřejně o nich mluvit. Respektovat, že v různých podmínkách (i v naší malé zemi jsou na různých místech podmínky odlišné) se životní hodnoty můžou jevit různě, ale máme-li k sobě navzájem uznání, v podstatných věcech nakonec shoda vyplyne. To krásné slovo svoboda samo o sobě nestačí, když nevíme, čím jiným než spotřebou a požitky (anebo naštváním) ji naplnit.

A co si myslíte vy? Diskuse (21 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Taky jsem před listopadem nemohla studovat obor, který jsem chtěla, Pondělí, 11.Března 2013, 23:11:1

totiž filosofii, a tak jsem vystudovala matematiku-fyziku, což se později ukázalo být pro filosofii tím nejlepším základem (připomeňme si na platonské Akademii psané: Kdo nejsi geometr, nevstupuj). Myslím, že nejhorší na předlistopadovém režimu (v padesátých letech jsem byla ještě dítě) bylo to uzavření v ghetu zvláště po roce 69. Co se mi dnes na tom režimu jeví jako přednost byly sociální jistoty, zvláště ve stáří, které usnadnily stáří mým rodičům. Moji rodiče byli až do smrti finančně nezávislí a tudíž našimi partnery až do doby, kdy jim docházeli fyzické síly a potřebovali naši péči a lásku, ale nijak zvlášť peníze. Tohle je teď ohroženo.
Před listopadem jsme na poměry nadávali a hleděli jsme směrem do budoucnosti s nadějí. Poměry se postupně uvolňovaly a spěly ke změně. Dnes se sice většinou nemáme při průměrném důchodu zle, ale neustále je nám připomínáno, že bude hůř. - Jenže člověk žije nadějí. V současné společnosti hojnosti se paradoxně člověk cítí pod psa.

A hůř bude taky pro zhoršující se vztah mladých ke starým.
Vemte jen tento nepoměr: minimální mzda je 8000.-, kdežto průměrný důchod 10500.-. Člověk, který pracuje za minimální mzdu, dostává daleko méně peněz, než má průměrný důchodce. Copak tohle může dělat dobrotu? Nebo to, že 20% mladých lidí u nás nemá práci a žijí divným způsobem z přivýdělků, brigád, menších úvazků a nemohou proto platit sociální pojištění do průběžného fondu! Je jim odepřeno, aby se této formy mezigenerační solidarity mohli účastnit! Proč se pak divíme, že nevěří, že budou mít ve stáří nějaký důchod? Jistěže se pak cítí podvedeni a to námi, kteří si mezigenerační solidaritu užíváme, zatímco jim je odepřena!! Jak jsme tohle mohli nechat dojít tak daleko?

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Průměrný důchod Úterý, 12.Března 2013, 15:29:21

srovnaný s minimální mzdou snad vždycky bude vypadat dobře. Ale minimum je taky jen nějakých 5500, nemám pravdu?

Generační konflikt ohledně důchodů má podle mě kořen jinde než jen ve výši důchodů. Když se zeptáte lidí mezi 20 a 30 lety (kam ještě stále patřím i já), drtivá většina vám řekne, že s důchodem na stáří moc nepočítá, že nevěří, že stát se o ně postará.

Dnešní důchodci a skorodůchodci celkem oprávněně poukazují na to, že oni platili celý život příspěvky, a chtěli by své "důstojné" důchody.

Ti začínající plátci naopak, opět oprávněně, poukazují na to, že peníze v systému nejsou, naopak je tam 30 miliardový dluh, a nechtějí tento dluh platit, když jim nikdo nezaručí, že oni nebudou ve stejné nebo horší situaci, až dojde řada na ně.

Nikdo zkrátka toho černého petra nechce.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 12.Března 2013, 17:40:23

Vždyť jsi před třemi dny tvrdil, že vůbec nikdo (včetně těch nejbohatších) není do budoucna finančně zajištěn, že jediná naše jistota je smrt. Jak potom lidé mohou chtít nějaké záruky a jak taky mohou věřit nějakým fondům a pilířům, že jim za desítky let něco přinesou? Není rovnou lepší vůbec nespořit a spoléhat na to, že to zkrátka nějak dopadne?

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Paní Hájková, Úterý, 12.Března 2013, 18:50:34

není dobré nespořit vůbec.
A jen částečně tu bojuji za svůj důchod. Bojuji tu především za to, aby moje děti a další generace měly zajištěný důstojný život ve stáří, aby se lidé nemuseli obávali svého stáří kvůli existenční nejistotě. Ono stačí, že ve stáří člověku přirozeně ubývá fyzických sil a postupně odcházejí příbuzní a přátelé.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Hájku Úterý, 12.Března 2013, 18:58:10

je mi trapné, že jsem Vám pořád ještě nedokázala srozumitelně vysvětlit všechny přednosti průběžného důchodového účtu (u nás 1. pilíř)
Snad už jsem předešle dostatečně vysvětlila, že u průběžného pilíře nehrozí znehodnocení výše důchodu kvůli inflaci, protože se vypočítává jako určité dohodnuté procento průměrného platu k datu přiznání nároku na důchod.

Odbočka: Takzvaná valorizace důchodů se týká důchodů dříve přiznaných, jejichž reálná kupní síla se inflací a nárůstem průměrného platu v mezidobí od přiznání nároku snížila. Místo každoročního přepočítávání výše všech důchodů vzhledem k momentálnímu průměrnému platu se důchody čas od času tzv. valorizují (metody mohou být různé a faktická kupní síla starodůchodů se obvykle o něco málo snižuje, ale nemusí to tak být, záleží vždy na momentálním rozhodnutí zákonodárných orgánů státu).

Dnes se pokusím vysvětlit, proč člověk nemusí mít obavy, že na průběžném důchodovém účtu nebude dost peněz, aby byl zajištěn ve stáří, když půjde do důchodu třeba až za 30 let.

Vtip je v tom, že ve chvíli, kdy je průběžný důchodový pilíř zřízen (v rámci mezigenerační solidarity je ve společnosti konsenzuálně schválena průběžná forma zabezpečení ve stáří) může téměř okamžitě začít také vyplácení důchodů. Třeba bezprostředně po válce či po jiném druhu hospodářského rozvratu, při kterém dokonce přestal důchodový účet existovat. Jakmile je důchodový účet zřízen či obnoven, a pracující dospělí do něj začnou ze své mzdy či zisku odvádět dohodnuté procento jako své sociální pojištění, hromadí se průběžně na účtu peníze a mohou být okamžitě a plynule (nejčastěji měsíčně) vypláceny těm, kterým je nárok na důchod přiznán
Z toho plyne, že pokud tu za 30 let vůbec bude nějaká výroba, demokracie, kultura a civilizace, tak průběžný systém může spolehlivě fungovat. Vezměte si třeba situaci (nechci to přivolávat) po válce. Lidé začnou odklízením trosek a zemědělstvím, obnoví se zásobování, rozběhne se výroba. V okamžiku, kdy tu bude měna, za kterou si můžete něco koupit, a peníze bude možné uložit v bance, můžete založit průběžný účet, zákonem nastavit pravidla a penzijní systém může odstartovat.
Už slyším Vaši námitku: ty penze budou malé! Samozřejmě ano, budou totiž zas jen určitým procentem průměrného příjmu, který bude malý. Ale jakmile se poměry zlepší a zlepší se situace pracujících a jejich rodin, zlepší se i situace důchodců.
Další námitka: Ale nebude tu dost pracujících lidí v produktivním věku, aby platili na staré, nebude se rodit dost dětí (známé strašení demografií).
Odpověď: že mezigenerační solidarita může fungovat takřka neomezeně, lze pochopit touto jednoduchou úvahou, na kterou stačí selský rozum.

Rozdělme si populaci orientačně do 3 skupin:
1) do 30 let (děti, i když mnohé před dosažením 30 let již většinou pracují)
2) mezi 30 a 60 (pracující dospělí)
3) mezi 60 a 90 (staří, více než 90 let se dožije jen málo lidí).
Dále uvažujme, že na každého dospělého připadá jeden rodič a jedno dítě (čili manželé či partneři mají dvě děti, lidí nepřibývá, jedná se o pouhou reprodukci obyvatelstva).
Jak nyní dosáhnout, aby skupina dospělých uživila děti i rodiče?
Uděláme to opět orientačně takto: výdělek zaměstnance či zisk podnikatele rozdělíme zhruba na tři stejné části a vzpomeneme si, jak se to povídá v té lidové bajce - jeden krejcar utratím za sebe, druhý krejcar spořím ve smyslu že živím dítě, které mne bude živit až budu starý, a třetí krejcar splácím neboli živím svého starého rodiče.

Všimněte si, že PŘI POUHÉ REPRODUKCI OBYVATEL A KDYBY KAŽDÝ PRACOVAL 30 LET A ŽIL AŽ DO 90 LET, TAK BY STAČILO, ABY PO TĚCH 30 LET PLATIL DůCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ VE VÝŠI TŘETINY SVÝCH PŘÍJMů TJ. 33.3%.

A nyní jaká je dnes skutečnost. My máme nárok na důchod až po 35 letech práce, většinou začneme pracovat už dřív, před 30 rokem, a umíráme průměrně o 10 i více let dřív než v 90 letech. Průměrný důchod je menší než průměrný plat (čili to není ten jeden krejcar ale spíš jen půl). Populace mírně roste. Tohle všechno svědčí pro to, že bychom mohli platit na pojištění méně než těch 33,3%. A taky ano, skutečně platíme u nás necelých 30% a nevím, jestli v tom není započteno i pojištění v nezaměstnanosti a jiné. Pro větší přehlednost by bylo třeba důchodový účet vést samostatně, jak tomu taky dřív bylo.
Z těchto hrubých úvah je přesto zřejmé, že při rozumném nastavení parametrů důchodový účet být v deficitu nemusí a to i kdyby lidí mírně ubývalo. Ovšem zatím jsem neuvažovala současných víc než 10% nezaměstnaných, za které je pojištění symbolicky placeno, čímž na důchodovém účtu nic nepřibývá. A jsou tu podnikatelské subjekty, kterým je pojištění ve velkém odpouštěno, a nadnárodní společnosti, jejichž zisky končí v zahraničí, aniž by tu zaměstnaly místní lidi, kteří by odvedli příslušná procenta na důchodový účet. ... Přesnou analýzu Vám tu samozřejmě nepředložím, ale od čeho máme ministerstvo sociálních věcí a financí? Proč nás vláda straší místo aby příslušné analýzy zveřejnila?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 12.Března 2013, 19:00:18

To já vím, že nemít vůbec žádnou rezervu je hloupost, paní Švandová, raději však asi spořit běžným způsobem.
A co se týče 1. pilíře, tak s tím mají asi problém lidé, kteří nežijí celý život v jednom státě. Ti se nějak zabezpečit musí.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Paní Švandová, Úterý, 12.Března 2013, 20:05:10

vy mluvíte o koze a já o voze. Já už vám dávno, při naší minulé rozpravě na podobné téma, odsouhlasil udržitelnost průběžného systému s flexibilními parametry. Já o ní nikdy nepochyboval.

Máte pravdu, důchodový účet v deficitu být NEMUSÍ. Ale NEBUDE? Už tam je dnes. Zlepšení se zatím nekoná. A i kdyby v příštích volbách zvítězila ČSSD a ten deficit snížila, ve 30leté perspektivě to ještě mnoho neznamená. Chápete? Je to problém DŮVĚRY v ten systém. Mnoho občanů si přeje soukromé penze, alespoň z části. Oni nikam nezmizí. Můžu naivně věřit tomu, že je všechny obvoláte a vysvětlíte jim výhody průběžného penzijního systému, jenže tomu nevěřím. Takže je tu pořád možnost, že se průběžný systém zruší. A když se bude rušit, nejhůř na tom budou ti, kteří půjdou zrovna do důchodu v té době.

A ještě jeden lehce pesimistický námět k zamyšlení. Jak správně poukazujete, průběžný systém se dá rozjet třeba PO válce nebo katastrofě, kdy se peníze znehodnotí. Souměrný argument ovšem platí PŘED válkou: až půjde všechno do kytek, raději to nebuďte vy, kdo zestárnul odkázaný na stát, který se právě zhroutil.

Jan Konvalinka - biochemik

Čísla Úterý, 12.Března 2013, 20:36:16

"Přesnou analýzu Vám tu samozřejmě nepředložím, ale od čeho máme ministerstvo sociálních věcí a financí? Proč nás vláda straší místo aby příslušné analýzy zveřejnila?"

Vláda ji samozřejmě předložila (mnohaleté výsledky tzv. Bezděkovy komise). Problém je, že výsledky, ke kterým došla, by se Vám vůbec nelíbily. Problém je, že důchod založený na pouze na průběžném pilíři bude buď zoufale malý, nebo tak zatíží produktiuvní generaci a cenu práce, že se ekonomika zhroutí. (to procento skutečně ekonomicky aktivních je totiž ve skutečnosti ještě menší, než se kterým počítáte - nezaměstnaní, ženy na mateřské, studenti, bezdomovci, vojáci, lidé ve výkonu trestu.....)

Další možností je samozřejmě postupné prodlužování doby odchodu do důchodu, ale ani to by se Vám asi nelíbilo.
Čísla jsou bohužel neúprosná: průběžný systém důchodového zabezpečení je při současné natalitě a době dožití poukázkou na chudobu. Ovšem velmi stabilní.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 12.Března 2013, 20:41:2

No, já si myslím, že až se státy začnou hroutit, tak si tady stejně nikdo nebude žít v klidu, i kdyby si nakrásně naspořil. To pak Země (nebo aspoň Evropa) nebude dobré místo k životu.

Petrasek Milan - penzista

Osvobození od společenských defektů se nekoná Úterý, 12.Března 2013, 20:52:35

Příkladně Keynes se domníval, že kapitalismus se uklidní sám od sebe, až lidstvo bude osvobozené od materielního strádání.
To odůvodňoval domněnkou, že se prosadí civilizovaný postoj - opovržení hrabivostí a kořistnictvím.
Kapitalismus se nejen neuklidnil, ale prosadil hrabivost a kořistnictví jako legitimní civilizační zvyklost.
Příkladně Lenin se domníval.................................

Jan Konvalinka - biochemik

Čísla pro paní Švandovou Úterý, 12.Března 2013, 20:56:16

jsou tady: http://www.ceskereformy.cz/bezdekova-komise-2004-2005/

Demografická situace se od té doby poněkud zhoršila, takže současné prognózy jsou ještě pesimističtější.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Pane Konvalinko, Úterý, 12.Března 2013, 21:16:40

jak tak koukám na vámi odkazované materiály, potvrzuji to, co jsem už dříve slyšel, a sice že Bezděkova komise značně podhodnotila plodnost v budoucích letech:
http://www.ceskereformy.cz/soubory/dokumenty/bezdekova-komise-1-srovnani-demografie.pdf
V letech 2005 a 2010 pracovali s odhadem plodnosti 1.23 a 1.34 ve variantě "střední" (tedy nejpravděpodobnější) a 1.24, 1.37 ve variantě "vysoká".
Podle ČSÚ byly skutečné hodnoty 1.28 a 1.49 (http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/5D0035A06C/$File/400811a2.pdf)
Z čeho tedy vyplývá, že se demografická situace mezitím zhoršila?

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Jen ne válku Úterý, 12.Března 2013, 21:25:11

Pane Hájku,
v případě války se zhroutí všechno a smysl ztratí jakýkoli předchozí systém, nejen důchodový. A vlci pak začnou výt.
Myšlenka, že by to tu mohlo skončit válkou, mne po krizi 2008 přiměla vstoupit do veřejného prostoru. Víte, mohou-li nastat dvě možnosti, jenže se založenýma rukama může nastat jedině ta horší.
Nemyslím, že poté, co jste si přečetl moje neumělá vysvětlování, okamžitě změníte názor a stanete se zastáncem průběžných penzí. Ale čte to tu víc lidí a gutta cavat lapidem... člověk musí doufat.

Pane Konvalinko,
o Bezděkově analýze je myslím již dostatečně známo, že není seriózní a byly to vyhozené peníze, protože Bezděk byl vlastně agentem penzijních fondů. Taky už jsem dlouho neslyšela, že by se s ním někdo oháněl.
"ženy na mateřské, studenti, bezdomovci, vojáci, lidé ve výkonu trestu."
Vojáci jsou státní zaměstnanci, takže ty vyjímat nemusím, a ani studenty, vždyť málokdo řádně studuje ve věku nad 30 let, takže ty jsem do své úvahy zahrnula. Bezdomovci nejsou zatím statisticky významná skupina ani lidé ve výkonu trestu, Těm by mělo být dovoleno pracovat a vlastně i bezdomovcům, kteří se jimi stali většinou, když ztratili práci. Takže zbývají ženy na mateřské, ale na ty jsem pamatovaly ve zmínce o dalších druzích pojištění. Vaše námitka stojí na vodě, milý pane.
Ale díky za reakci. Aspoň pan Hájek vidí, že opakování nikdy není dost.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Paní Švandová, Úterý, 12.Března 2013, 21:39:24

v případě války se jistě zhroutí ledacos, ale jak nás poučovaly mnohé válečné filmy, šperky z prádelníku se budou na uplácení vojenských dozorců okupační mocnosti stejně hodit :)

Tato hypotetická možnost ovšem byla spíše pro pobavení - máte-li slabost pro černý humor, jako já. A pořád mě špatně chápete, já *jsem* zastánce průběžných penzí, jen musí být nastaveny tak, aby se nedaly zadlužovat a rozkrádat. Což u těch českých není splněno, a skutečnost, že by se to *dalo* tak nastavit, mi nestačí.

Ale se mnou si nelamte hlavu, já jsem stejně emigroval a platím do jiné kasy :-)

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Paní Hájková, Úterý, 12.Března 2013, 21:59:56

jak je to s lidmi, kteří nežijí celý život v jednom státě?
V Evropě budou zřejmě přibývat. Není to typický problém, který by měl být řešen v rámci EU? Proč by vlastně lidé, kteří platí po určitou dobu sociální pojištění v jedné zemi měli všechno pozbýt po odchodu do jiné země? Tohle by se přece dalo řešit na úrovni mezinárodních smluv.
Pojistit se na stáří koupí pozemků, nemovitostí, uměleckých předmětů apod. to tu vždycky do určité míry bylo a bude. Problém je, že to není řešení pro všechny. Bylo by to jako říct: odteď veřejná doprava ne, každý bude jezdit svým autem. Veřejnou dopravu jsme ani úplně nezrušili a vidíte, kam to vede: ucpané silnice auty a ve městech smog.



120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Hájku, Úterý, 12.Března 2013, 22:15:36

Vaše slova mne uklidnila, tedy ne to, že jste emigroval, takových bystrých lidí bych si tu přála mít v republice víc, ale uklidnilo mne, že už mohu přejít od těch penzí k "nastavení" celé ekonomiky. Protože za hlavní příčiny vzniku deficitu na důchodovém účtu pokládám:
vysokou nezaměstnanost,
přelévání obrovských zisků velkých firem do zahraničí (korupce?),
poskytování výjimek (korupce?) v placení sociálního pojištění velkým firmám a
promíjení dluhů na důchodovém pojištění těm samým firmám (špatný výběr pojistného). (Asi taky korupce)
Co o tom soudíte?

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Problém Úterý, 12.Března 2013, 22:23:47

lidí migrujících v rámci EU řešen je (čili ta EU není tak blbá, aby si problém neuvědomovala):
http://europa.eu/youreurope/citizens/work/retire/state-pension-claims-and-calculation/index_cs.htm
Samozřejmě to má stejný problém, jako průběžné důchody v kterémkoliv státě, jen se průměruje přes více států. To vše ovšem za předpokladu, že EU se nebude vyvíjet směrem k volnější integraci.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Deficit Úterý, 12.Března 2013, 22:55:46

na důchodovém "účtu", který v ČR na rozdíl třeba od Švýcarska žádným účtem není, jen kapitolou v rozpočtu, je samozřejmě rozdíl mezi příjmy a výdaji. Viz třeba: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/media/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2011/2011-07-22-cssz-vydaje-na-davky-duchodoveho-a-nemocenskeho-pojisteni-prevysuji-prijmy-z-pojistneho-o.htm

Současná krize se samozřejmě na výpadcích příjmů významně podílí. Přeléváním zisků do zahraničí se firmy vyhýbají převážně korporátním daním, které by tedy na onen "účet" neměly mít zásadní vliv, pokud za jeho příjmy počítáme příjmy ze sociálního pojištění.

Pohledávky pravděpodobně hrají rovněž významnou roli, ke konci roku je to podle ČSSZ 35 miliard na pojistném a 25 na penále (což by bohatě zapláclo schodek v posledních dvou letech). Pokud jde o poskytování výjimek a promíjení, nevím z čeho vyjít. Na výpadku příjmů se zřejmě podepsaly i stropy pojistného.

Jiri_guth_hlava_sm

Jiří Guth - ekolog, Borovany

EU je dobré místo k životu Středa, 13.Března 2013, 16:51:28

Drobná opožděná poznámka k paní Hájkové: napsala jste "A co se týče 1. pilíře, tak s tím mají asi problém lidé, kteří nežijí celý život v jednom státě. Ti se nějak zabezpečit musí." - Myslím, že v mnoha případech je to nějak upraveno mezistátními smlouvami, ale každopádně v rámci EU je zaručen nárok na zasloužený důchod zcela bez ohledu na momentální bydliště. Tuším, že zásluhu na praktickém uvedení této zásady do praxe má i Vladimír Špidla.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Deficit Čtvrtek, 14.Března 2013, 11:30:51

pane Hájku, díky za Vaši analýzu deficitu na důchodovém účtu.

Přidala bych v této chvíli ještě problém nízkého socálního pojistného, jaké platí OSVČ. To taky přispívá k deficitu, ale nelze to zřejmě řešit nějakým paušálním zvýšením pojistného. Jedná se tu o hlubší problém postavení OSVČ a podnikání v malém vůbec. Část OSVČ zaměřená na služby obyvatelstvu se totiž v kvůli škrtům a následné malé kupní síle jen "sotva drží nad vodou". Další skupinou jsou externisté firem s živnostenským listem, takže firmy za ně nemusí odvádět pojistné, ačkoli by vlastně měli být jejich zaměstnanci.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Omlouvám se paní Zemačíkové za odbočení od tématu článku, Čtvrtek, 14.Března 2013, 12:15:54

ale ještě aspoň poslední poznámka k problematice důchodů. Dnes vyšly na Britských listech dva resp. tři články týkající se neuskutečněného přechodu na privátní důchodové fondy začátkem 90. let.

Mohl by vzniknout dojem, že jako zastátce státního průběžného důchodového systému bych tento přechod zavrhovala. Ale tak tomu jistě není. Po zralé úvaze pokládám za lepší, je-li průběžný způsob přijímání pojistného a vyplácení důchodů navíc podložen kapitálem v podobě vlastnění podniků, který do fondu přispívá navíc ze svého zisku a má rezervu pro horší časy

To, co z archivu dnes vynesl na světlo Jan Čulík a co doprovází komentářen Boris Cvek, je naprosto zásadní a šokující obžaloba nezodpovědného ba přímo zločinného jednání Václava Klause a lidí kolem něho počátkem 90. let.

Až si to přečtete, tak Vás možná napadne i tohle: kdybychom tehdy místo kuponových knížek symbolicky nakupovali svoje budoucí důchody, což by se dotýkalo všech občanů bez rozdílu, všichni bychom byli nuceni přemýšlet o co tu kráčí, protože bychom museli pro svou budoucnost něco konkrétně udělat: převézt kapitál na svůj důchod do některého ze vzniklých privátních důchodových fondů. Došlo by k celospolečenské diskusi, zvýšila by se informovanost občanů o podstatě fungování kapitalistické ekonomiky. Tím, že nás tehdejší vládnoucí špička z diskuse vyřadila a privatizovala neprůhledně, napáchala mnohačetné škody nejen hmotné, ale i na naší ekonomické vzdělanosti. K prozření dochází teprve nyní, kdy jejich pokoutní setba přináší zhnilé ovoce.

http://www.blisty.cz/art/67863.html
http://www.blisty.cz/art/67864.html
http://www.blisty.cz/art/67851.html

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.