Třeba na invalidním křesle

Ondřej Vaculík

Politika pomáhající sociálně slabým je u Miloše zemana ve skutečnosti jen součástí pragmatiky moci. Obhájcem těch, kteří jsou všudypřítomnou korupcí a technokratizací života „uraženi a poníženi“, byl v této volbě spíše Schwarzenberg.

Nejotřesnějšího povolebního výroku se dopustil Václav Klaus citací, že „pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí“. Konečně se mu podařilo zasadit Havlovi ránu do vazu a urazit všechny, kdo si Havlova odkazu považují a rozumí mu.

Proto jsem v pondělí ráno vstal o něco dříve, letěl do kanceláře našeho úřadu a hned zavčasu svěsil jeho portrét se zdi. Chtěl jsem ho ještě i prokopnout, ale to by byl projev nenávisti. Uvědomil jsem si, jak taková citace „v pravý čas a na pravém místě“ dosluhujícího presidenta přesně vystihuje, aniž by sám musel vymyslet jediné slovo.

Říci pouze, že to odpovídá Klausově bytostné potměšilosti, není dosti výstižné. Vybral z Havla přesně to, co se jedné skupině lidí nejvíce citově dotýká a pro druhou je to asi tak jediné, čemu z Havla rozumějí, takže výrok neberou jako výsměch, ale vážně. Taková je Klausova podstata, kterou při výkonu nejvyšší státnické funkce musel svou železnou vůlí krotit.

Je to také vysvětlení jeho věčného negativního vymezování, kdy ze stejně nevraživých pohnutek postupně zatratil snad všechny občanské a intelektuální aktivity, jež se vymykaly jeho pragmatickým představám o společnosti a státu. Klaus je hlavním nositelem rozkolu ve společnosti a její ztráty důvěry v základní mravnost zastupitelské demokracie, což představovala například opoziční smlouva rozdělením moci mezi vyvolené, ale to je známá věc.

Podobný (pragmatický) vztah k moci a ke společnosti má ovšem i Miloš Zeman, jenž ho předvolebně obestřel či kamufloval poměrně pregnantně formulovaným sociálním programem první pomoci. Ten značná část společnosti vítá jednak jako pokus o nápravu poměrů v hodině dvanácté a také jako odvetu takříkajíc všem lotrům pravicových vlád. Zemanovi nejde o to problémy vyřešit (ví, že snadno se slibuje, a těžko se plní), ale získat si důvěru uražených a ponížených v sociální oblasti.

Musí si být vědom toho, že progresivní daň v situaci, kdy nezaměstnanost přesáhne deset procent, by patrně způsobila další útlum podnikatelských aktivit, a státu mnoho nevynesla. Také s návrhem zákona o prokazování původu majetku přichází jaksi po sezóně, proč to neudělali s Klausem v době opoziční smlouvy, když je k tomu vyzývali občané například v rámci hnutí Děkujeme, odejděte?

A nebojte se, žádná amnestie, slíbil Zeman a většina to přijala s úlevou. Což je podle mého chyba. Justice pracuje zhruba tak dobře jako ostatní instituce naší společnosti. Vyhodnoťme kriticky práci našich nadřízených, podřízených a práci svoji — podobný obraz skýtá naše justice. Také ona podléhá společenské poptávce, nyní je soustředění na majetkovou kriminalitu. Daří se postihovat ty, kdo za trestné činy nesou právní odpovědnost, ale to často nejsou jejich původci. Nejde jenom o „bílé koně“, ale pokud by byla odsouzena bývalá ministryně obrany Vlasta Parkanová, byla by vhodným příkladem, neboť původcem (případné) trestné činnosti není ona, ale ten, kdo jí pochybný dokument předložil k podepsání. Amnestie je pro mnoho lidí aktem dodatečné spravedlnosti, ale nechci vás naštvávat.

Na sjezd sociálních demokratů Miloš Zeman hodlá přijet s radou či apelem, že krize se nejlépe překoná investováním do společnosti. To Bohuslav Sobotka jistě ví také. Ale na rozdíl od Zemana má povědomí o tom, v jakém stavu státní rozpočet je. Je-li rdoušen přehršlí mandatorních výdajů, jež se nedaří omezit, pak na investování do společnosti mnoho nezbývá. Nehledě na ty investice, které stejně jako za Klause, Zemana nebo Nečase jdou místo do živé společnosti do zbytečných tunelů, betonu a bagrů.

Jako paradox může vypadat fakt, že nově zvolení sociálně demokratičtí představitelé Středočeského kraje seškrtali krajský rozpočet oproti minulému roku právě v těch kapitolách, v nichž by jistě nikdy nechtěli škrtat: výdaje na střední školy o sedm procent, zdravotnictví o pět procent a kulturu o patnáct procent. To není jejich vůle, ale realita, tedy nemožnost řešit rozpočet jinak. Připravme se na to, že v mnohých ohledech levicové vlády budou jednat podobně jako pravicové, nikoli že by zradily svůj program, ale protože v daných podmínkách ho nebude možno uskutečnit.

Ostatně asi jste také zaznamenali, že v celé volební kampani přesná a výstižná vyjádření předsedy sociálních demokratů Sobotky patřila k tomu nejlepšímu, co jsme mohli slyšet. Obávám se, aby na sjezdu sociálních demokratů pak nezačali kolem Zemana obchendovat a obsmrádat různí podlézavci: A příteli prezidente, nezdá se vám, že ten Sobotka je trochu málo razantní? Neměli bychom v rámci strany založit nějakou opravdu progresivní platformu?

Nezastírám, že patřím k těm, kteří s pohnutím sledovali Karla Schwarzenberga a velice se strachovali, aby načatou větu smysluplně dokončil a aby mu bylo aspoň trochu rozumět. Schwarzenberg totiž představoval tu druhou část „uražených a ponížených“, jimž zejména vadí cynismus moci a ztráta společenských vazeb v důsledku zrůdné technokratizace přirozených lidských aktivit. Schází jim ohledy a cit, což není slabost. Filosof Jan Kuneš ve své úvaze „Rozum a láska jako fundamenty utváření moderního státu“ říká: Láska jako cit má podle mladého Hegela „něco analogického s rozumem, nakolik jako láska sebe samu v jiném člověku, nebo spíše, zapomínajíc sebe samu, klade se z jeho existence, zároveň žije v jiném, pociťuje a je činná — jako také rozum jako princip obecně platných zákonů nachází sebe sama v každé rozumné bytosti.“

Právě díky tomu se Schwarzenberg tak přesvědčivě prodral do druhého kola, protože mnoho jiných důvodů nebylo.

Je docela možné, že při příští prezidentské volbě bude proti nějakému pragmatikovi moci stát někdo úplně bezmocný, třeba bude i na invalidním křesle, a úplně postačí, když na společnost nebude hledět mocichtivě a zpupně, ale přirozeně přívětivě. Kdyby Miloš Zeman takové nadání měl, byl by místo populistických výroků například naznačil, že mu jde o lepší, rovnoprávnější vztah majoritní společnosti k etnickým menšinám, například k Romům.

Snad mně Jan Kuneš promine, když z jeho stati, která vyjde v Listech, budu ještě jednou citovat: „… heslo, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí, mohlo sice (podle slov svého autora) vzniknout rychle a skoro náhodou, ale přitom přesně vystihlo, na čem stojí moderní státy jako instituční rámce individuální svobody.“

    Diskuse
    Víte pane Vaculíku, při přímé volbě prezidenta republiky nikdy nenastane situace, že budeme volit mezi Pravdou a láskou na jedné straně a Lží a nenávistí na druhé.
    Vždy budeme volit mezi konkrétními lidmi.

    Že se od X. Doležala dočtu, že Zemana volili pouze burani a manipulovaní otroci - to mě nechává chladným.
    Ovšem nenechává mě chladným, když se "pravdoláskář" a jeden z hlavních "držáků" současné vlády s imbecilně přimalovaným čírem osopí na tazatele dotazu, jestli ta jeho morálka není náhodou kapku v rozporu s jeho činy. Velice poučné oprýsknutí nátěru.
    O šílenství jeho kampaně nemluvě.

    Musím říct, že jsem měl sto chutí jít to hodit Zemanovi.
    Ale vlastně by se o té kampani mluvit mělo - a mluví.
    Četl jsem, že je to největší umělecké dílo Davda Černého.
    Svým způsobem ano.
    Pokud jde o formu, je to ohňostroj. Výtrysk barev a emocí.
    Obsahově hromada cingrlátek.
    JV
    January 29, 2013 v 14.32
    Činy méně než slova?
    Vážený pane Vaculíku,
    překvapilo mne, že Klausova amnestie, která je činem zcela odporujícím principu pravdy a do jisté míry i lásky, Vás k odstranění obrazu pana prezidenta nepřiměla, avšak Klausův veletoč s Havlovým vizionářským heslem ano.

    Nezlobte se na mne, ale připomíná mi to onu nechvalně známou pražskou kavárnu, v jejímž debatním kroužku jsou důležitější originální myšlenkové konstrukty a filosofické figury než mrazem umírající bezdomovci na lavičkávh v nejbližším parku.

    Také to byl jeden z hlavních důvodů, proč Miloš Zeman zvítězil nad Karlem Schwarzenbergem všude jinde, jen ne v Praze.

    S pozdravem a přáním všeho dobrého
    Jiří Vyleťal
    RS
    January 29, 2013 v 16.18
    Pár poznámek
    1. Autor si plete amnestii a milost.
    2. Případné udělení milosti Vlastě Parkanové ze strany KS bylo jedním z vedlejších důvodů, proč jsem volil MZ.
    3. Kalouskova vláda (ano, je to de facto Kalouskova, nikoli Nečasova vláda) zvyšuje DPH, které postihuje všechny občany. To hospodářský růst nepodvazuje?
    4. Milerád budu do prezidentské funkce volit třebas postiženého, leč slušného člověka (pokud mu jeho postižení nebude objektivně ve výkonu funkce bránit). Nebudu ale volit člověka, který problémy chudých, nezaměstnaných a zdravotně postižených nejen ignoroval, ale svou činností ve vládě znásoboval. To, že je třebas osobně podporuje (i finančně), z něj tuto vinu v mých očích nesnímá.
    A tak se z filozofie (pardon, filosofie) stává nesrozumitelné, ale o to vznešenější žvanění o pravdě a lásce, jež má ulehčit od hladu a bezmocné třídní nenávisti...
    January 29, 2013 v 17.50
    Autor článku se neměl pouštět do ekonomických rozborů /jeho hodnocení progresivní daně atd./ pokud jim zjevně nehoví. Pak se mu může stát, že se mu začne i takový neoliberál jako je KS, jevit jako "zastánce uražených a ponížených". I když i při trošince snahy by mohl pochopit, že právě progresivní zdanění by mohlo omezit jím popisované škrty a že je to jedna z cest, aby se levice nemusela chovat jako pravice. Třeba by se podíval na systém zdanění u našich lépe prosperujích sousedů a zjistil by, že vyšší daně u nich neznamenají horší ekonomiku, právě naopak.
    Asi se toho ale u autora nedočkám. Člověk který vidí Schwarzenberga jako člověka, kterému "zejména vadí cynismus moci a ztráta společenských vazeb v důsledku zrůdné technokratizace přirozených lidských aktivit" je z jiné dimenze vnímání. V té se zaměňují vzláštní, až psychedelické sny za realitu. Kamarád na takovéto sny reaguje vždy návrhem "chce to míň hulit" /trávu samozřejmě/.
    MN
    January 29, 2013 v 23.41
    Co k tomu dodat?
    Článek celkem dobře ilustruje ideologii ODS.
    HP
    January 29, 2013 v 23.52
    Krajské rozpočty záměrně škrtí pravicová vláda
    a chystá se v tom nadále pokračovat. Je to cílené politikum. Banky disponují hromadou peněz a přemýšeljí opačně. Jak peníze dostat mezi lidi, aby se "točily" - možná prý vyhazovat z letadel!?
    Autor článku musí patřit k oněm 8% občanů, kteří podporují stávající vládu. Z jakého jiného rozumného důvodu mohou trápit sebe i kandidáta na prezidenta, když ho v TV sledují s pocitem lidí, >> kteří s pohnutím sledovali Karla Schwarzenberga a velice se strachovali, aby načatou větu smysluplně dokončil a aby mu bylo aspoň trochu rozumět. << Konec citace.
    Musí nevidět, že v případě Karla Schw. jde o maskota hluboce lidmi nenáviděného člověka - ministra financí M. Kalouska, Jánošíka naruby!
    Člověk, který se takto uboze nechá nastrčit, pak na pozici prezidenta nezmůže nic. Byla by to jen trapná figura.
    Dokonce to nutí člověka přemýšlet, jaký špagát Kalousek na K.Schw. má, že jej na stará kolena dál tlačí (výhledově) do funkce premiéra, která je nadmíru náročná i pro mladšího a komunikativního člověka!
    Nebo je názor autora projevem hlubokého odporu k druhému prezidentskému kandidátovi a jeho nedostatkům?
    Podle textu článku je to spíš setrvalá účast ve sporu Klaus - Havel, který zahlcoval zejména Prahu a Havlovi příznivci nedokázali (bohužel) najít protizbraň na Klausovu aroganci. Asi ano. Potvrzuje to autor tím, co ho podítilo ke svěšení Klausova portrétu. Plně souhlasím s komentářem pana Vyleťala a jeho připomenutí významu činů (amnestie) víc než (nepřístojných či urážlivých) slov.
    Zajištěných pražských snílků se asi nedotkne nic, co trápí běžného občana. Jen se nesmí ani slovem cáknout na jejich idol! Ale o tom přece prezidentská kampaň není!
    January 30, 2013 v 12.18
    Demokratičnost příznivců KS
    jehož volební kampaň autor vyzdvihuje, se projevuje i takto: režisér Hřebejk v sobotním večerním zpravodajství televize Prima z pražské Lucerny prohlásil "Rudá a hnědá prasata táhla lháře a demagoga na Hrad."
    Proč se jen ti nešťastní lidé domnívají, že jsou takovou elitou, která má větší právo rozhodovat než ostatní? Proč nedokážou zvládnout svou pýchu na to, že bývají oslavováni médii? Nechápou, že tím se sami zařazují daleko níže pod ty, které, nevidouce si do úst, nazývají prasaty? A jsou to pořád ti sami, ti neschopní pochopit, že bude navěky platit že "stromy nerostou do nebe, kamaráde. Pýcha předchází pád. Všechna sláva polní tráva. Ikarus si spálil křídla. Člověk by chtěl být gigantem, a je hovno." Jejich škoda, že veřejně odhalili svůj vztah k demokracii a svou etickou a intelektuální úroveň.