Nemysleli jsme si, že budeme někdy plédovat za hlas pro Miloše Zemana. Jsme socialisté a požadujeme více, než jen tzv. „zlidšťování“ kapitalistického řádu. Avšak zároveň chceme, aby se lidé práce měli co možná nejlépe. Z této perspektivy jsou nutně každé volby volbami mezi různě silnými zly. Reální političtí aktéři dnes totiž emancipační síly příliš nereprezentují — my chceme víc.

Prezidentskou volbu bylo možné do určité míry ignorovat, neboť tato problematická postfeudální funkce by měla být spíše zrušena, než politicky posílena přímou volbou. Ale stalo se. Výsledek prvního kola prezidentské volby však nakonec kolu druhému dodává nádech až historického souboje. Volba Zeman vs. Schwarzenberg je symbolickým střetem o charakter moderní společnosti. Nástup „knížete‘‘ na hrad by na symbolické rovině naznačoval touhu vracet evropské dějiny někam před francouzskou revoluci.

Bývalý předseda ČSSD Miloš Zeman nebyl naším kandidátem v prvním kole. Sdílíme stejné hodnoty jen z malé části, máme vůči jeho projevům a názorům vážné až principiální výhrady. Přesto se domníváme, že volba tohoto kandidáta je jedinou možnou volbou pro všechny, kdo nechtějí návrat feudalismu v nové podobě.

Miloš Zeman je v druhém kole volbou pro všechny ty, kdo si nepřejí zástupce nadnárodního kapitálu a jeho zájmů v pozici v prezidenta, který je přinejmenším formálně nejvyšším ústavním činitelem v republice. A slovo republika je zde potřeba zdůraznit. Miloš Zeman má své mouchy, své hříchy z minulosti, své podivné postoje. Není to ale představitel neofeudálních sil, které symbolicky navrací vývoj Evropy o staletí zpět.

Miloš Zeman je sice politikem hájícím levicové hodnoty často pouze formálně a navíc jeho politika sloužila do značné míry především zájmům velkých firem, přesto všechno je v druhém kole prezidentské volby symbolem demokracie a moderní — nikoliv ovšem postmoderní — společnosti. Ano, takto zásadní bude výsledek druhého kola prezidentské volby: občané České republiky si vyberou buď touhu po návratu k poddanství, nebo kapitalismus s lidskou tváří.

Miloš Zeman, muž minulosti

Miloš Zeman akceptoval slova svého protivníka, že je mužem minulosti. Karla Schwarzenberga nazval ovšem mužem současnosti. Jaká to ale byla minulost?

Na jedné straně je tu jeho vládní angažmá, v němž Zeman nastartoval hospodářství po jeho vytunelování vládami Václava Klause. Jeho vláda zachránila 60 procent ekonomicky aktivních podniků, skrytě ovládaných investičními fondy IPB, před likvidací a vyvedením jejich aktiv do zahraničí. Ano, i za cenu obsazení centrály IPB policií. Ano, i za cenu vysokých transakčních nákladů. Ale zlodějskou tečku za vládou Václava Klause nedovolil. Tu si udělil Václav Klaus sám v prezidentské amnestii.

Mnohem důležitější pro celou levici bylo ale to, že Zeman jako první začal výrazně a celospolečensky narušovat ideologickou hegemonii pravice, začal mluvit o zájmech „dolních deseti milionů“ a o tom, že ekonomické recepty dominantní ODS jsou cestou do pekel. To otevřela mnoha lidem oči a levice se mohla začít rozvíjet a oslovovat i ty, kteří svým postavením i zájmy měli být jejími stoupenci, ale ve velké míře volili pravici a snili o zbohatnutí kouzlem kuponové knížky. K rozpadu hegemonní pozice pravice by došlo v každém případě, ale Zeman si zaslouží uznání za práci, kterou v tomto směru odvedl.