Už pár let na nás shlíží Schwarzenberg ze všech možných i nemožných míst. Voliči ho volí na základě pocitu, že to s nimi myslí dobře a pokud snad má nějaké neřesti, jsou roztomilé. U jiných kandidátů jsou důvody přízně či zatracení konkrétní, zodpovídají se z každého okamžiku svého politického života. Proč zrovna Schwarzenberg má dovoleno vznášet se mimo zákony racionality?

Dovede si někdo představit, že by jiný politik o svých kauzách zamrmlal něco nesrozumitelně ve smyslu „eh, nojo, to jsem asi spal, když se to stalo, to samo, ale já se nestarám o to, co dělají lidé kolem mě, to je jejich soukromí, já se nikomu v účtech nešťourám…“ a celý národ v čele s akademickou obcí to považoval za důkaz profesionality, slušnosti, záruk pro budoucnost a nadšeně skládal písně, psal petice a prohlášení, mával vlaječkami a geloval vlasy na růžovo?

Volby jsou druhem nákupního chování, stejně jako nákupní chování je druh volby strany, kandidáta nebo značky auta. Člověk se domnívá, že si něco vybral, identifikoval se s možností určitého kandidáta volit a položil by život za to, že je to jen a pouze jeho racionální rozhodnutí. Každý chce mít důvod si o sobě myslet to nejlepší a volbou to dokázat. Ve skutečnosti jsou volby nákupního chování uskutečněné na základě takových impulzů, že by se člověk nestačil divit.

Tomu, jak poté volbu vědomě odůvodníme, abychom si za ni mohli zatleskat, se říká dodatečná racionalizace. Dalo by se říct, že čím větší rozdíl mezi tím, co si člověk myslí, že volí, a mezi tím, co v něm nevědomě tuto volbu podpořilo, může být největším úspěchem kampaně. A zrovna volební úspěch TOP 09 a Karla Schwarzenberga byl na takovém rozporu v ohromné míře založen. Jak se tedy povedlo, že lidé tak nadšeně agitují pouze pro radost samu a nikoli pro reálné politické názory?

Život v demokracii neznamená jenom svobodu v cestování, je tu i nečekaný vedlejší účinek — podíl na moci a alespoň teoretická zodpovědnost za situaci kolem. To je fakt, který drtí, spolu s malou možností věci reálně ovlivnit. Frustrace je velká, násobená krizí a všemi jejími produkty, které na nás prakticky doléhají. To přináší prostor pro potřebu úniku z reality, zoufalou touhu po nových nadějích.

Působení reklamy na podvědomé úrovni aktivuje stejné dráhy mozku, jako bažení po droze, je to prostě silnější než rozum. Nejúčinnější reklama působící na podvědomí je reklama s archetypálními motivy. A jeden takový archetyp, který máme jako základ psychiky všichni v „základní výbavě“, by se dal nazvat moudrým otcem vladařem.

Moudrý vladař pečuje o blaho království, povznesen nad jakékoli sváry, dalek tomu, aby se obohacoval. Umožní nám cítit se v jeho blízkosti bezpečně, jsme si najednou jisti, že vše zvládne za nás, my vlastně už nic nemusíme. Dává slastný pocit, že naší úlohou je pouze se vzdálit, nehodnotit a nechat vše volně běžet a tím se také staneme králi. Je štěstí, když nás má v péči a my máme šanci dokázat zralost tím, že mu vládnutí umožníme.

Kampaň TOP 09 v parlamentních volbách nebo Schwarzenbergova prezidentská kampaň nám umožňují proniknout do světa „za zrcadlem“ a s tímto vladařem se zde setkat. Co se pak stane? Toužíme pobývat v jeho přítomnosti co nejdéle, uděláme cokoli, abychom vřelost setkání s ním ničím nenarušili, přináší silné emocionální pohnutí. Racionální svět je ve světle tohoto vnitřního zážitku bolest a vyhýbáme se jí, jak to jen jde. Agresivně napadáme a znehodnocujeme cokoli, co náš vnitřní zážitek ohrožuje, jsme náchylni ke kolektivní mobilizaci proti společnému nepříteli.

Co tedy fakt, že mohou volit svého „Karla“, lidem přináší? V kampani TOP 09 se povedlo srovnat do řady mládež a všechny, kdo se chtějí identifikovat s pojmem slušný člověk; tito dobří lidé napínají svoje snažení do agitace, přesvědčování a deklarování správných aktivních postojů. Je to ovšem investice do toho, že již déle nebudou čelit trýzni z toho, že nemohou dění kolem sebe dostatečně ovlivnit sami.

Nabídka moudrého starce, vladaře, který má klíč k tomu dát všemu náležitý směr a vše v jeho blízkosti se odvíjí správně, je nesmírně lákavá. Mladí lidé, kteří se stali oporou v parlamentních i prezidentských volbách, se mohou identifikovat s tím, jak jsou sami zralí, když volí tak dokonalého muže a ještě to mohou aktivně ve svém facebookovém statusu dát vědět.

Ve skutečnosti jde o podvědomě pasivní postoj dítěte, které od otcovské postavy očekává, že za něj vše vyřeší nebo to tak nějak zaonačí, že nebude třeba dospět k vlastnímu názoru, zodpovědnosti a placení svých účtů, prostě prodloužené dětství. Stejně tak i ti, kdo se dlouhodobě angažují, mohou mít pocit, že někdo zaručeně kompetentní převezme velení a vše již půjde hladce. Může jít také o snahu vyzrálého člověka posunout se, získat další vzor a oporu pro další vývoj.

Archetypy jsou základem stavebním naší psychiky a nejde na ně nereagovat, někde hluboko ta jiskra přeskočí a nemusíme ji ani zaznamenat. Spojení s marketingem je velmi lákavé, protože pokud se povede vliv archetypů šikovně zužitkovat, mohou ovlivňovat chování člověka velmi efektivně. Zároveň aktivací toho společného, co lidé sdílejí, přinášejí možnost oslovit široké masy, nikoli jen skupinu spojenou stejnými názory.

Naopak takové trapné detaily jako konkrétní názory a doklady dosavadního působení ve vládě je možné zcela vypustit a nechat lid pouze sdílet obrázky a skandovat „chceme slušného prezidenta“. Ano chceme, kdo by nechtěl? I rozum by měl ale posoudit, jak naše vnitřní touhy a probuzené naděje souvisí s reálnou osobou konkrétního kandidáta.

Několik videí na podporu Karla Schwarzenberga:

Berenika: Volím Karla

Rodiče věří Karlovi

Pramínek volebních hlasů

Wlastenci - Kníže