Budoucnost levice

Středeční konference o budoucnosti levice ve střední Evropě přinesla zajímavé příspěvky, opravdový recept na přechod levice z ideologické defenzívy do ofenzívy ovšem nepředstavila.

21. listopadu think-thank CESTA a nadace Friedrich-Ebert-Stiftung pořádaly konferenci s názvem „Budoucnost levice ve střední Evropě“. Na úvod ředitel pořádající nadace Mirko Hempel řekl, že levice si musí položit otázku, jak se dostat z defenzivy a stát se znovu hybnou silou. Nejvíce mu vadí, že mladí lidé vidí levici jako něco pro loosery, pro ty, co nejsou úspěšní. Proto je podle Mirka Hempela třeba levici znovu vynalézt – jinak hrozí, že přijde o internetovou generaci. Závěr jeho vystoupení byl jasný: musíme znovu vymyslet levici.

Když si vystoupení ředitele pořádající nadace spojíme s názvem konference, můžeme z toho odvodit jednoduché tvrzení: Pokud má mít levice ve střední Evropě nějakou budoucnost, nezbývá jí než přestat replikovat staré známé představy o sobě samé a přijít s nějakým novým pojetím levice. Že má levice jistý problém a to i ta její část, která je tradičně považovaná za vzor, naznačil ve svém krátkém úvodu i ředitel CESTY Vít Klepárník, když zmínil prohru švédské sociálně-demokratické strany ve volbách v roce 2010 jako symbolický doklad selhání švédského sociálního modelu. S jakými novými pojetími levice na pozadí toho, že osvědčené recepty už nefungují, přišli hlavní řečníci konference?

Politolog Jiří Pehe ve svém vystoupení přednesl řadu tezí, kterými popsal současnou situaci levice. Krize demokratické levice dneška je podle něho způsobena úspěchem demokratické levice ve druhé polovině 20. století. Přesněji řečeno účinnými regulačními rámci, sociálně-tržní ekonomikou, vytvořením středních tříd, zkrátka skloubením svobody, rovnosti a bratrství. Paradoxem, na který dnes levice doplácí, je tak to, že střední třídy inklinují k individualizmu. Její příslušníci jsou náchylní věřit tomu, že za svůj blahobyt vděčí svým schopnostem a ne sociálnímu státu. Staly se snadným terčem neoliberalismu.

Dalším problémem levice, který Jiří Pehe vyzdvihl, je její neschopnost najít jiný jazyk, který by byl stejně účinný jako jazyk individualismu a sobectví. To, co levici definitivně zahnalo do defenzivy, byla globalizace. Do té doby bylo možné tržní hospodářství regulovat, ale pouze v rámci národního státu. Relativní rovnost po pádu bipolárního světa začala být ohrožována dělením na sever a jih. Sociálním demokratům se vrátilo to, že nebyli schopni tlačit na export sociálních standardů. Výsledkem byl sice ekonomický růst řady států, ale vlivem primitivního kapitalismu takový, který současně vytváří tlak na západní státy, aby zvyšovaly svoji konkurenceschopnost. 


Podle Jiřího Pehe musí levice svůj program globalizovat. Je nutná spolupráce na globální regulaci trhu a kapitálu. Demokratická levice si nesmí nechat vnutit neoliberální diskurs, podle nějž je sociální stát neufinancovatelný. Aby ale levice mohla tuto svoji největší vymoženost uplatnit, musí ji prosazovat globálně. Koordinovat svůj postup v rámci EU je tak logický krok.

Otevřenost navenek i dovnitř
Bohuslav Sobotka ve svém příspěvku zdůraznil myšlenku sociální demokracie jako strany otevřené dovnitř české společnosti i navenek. Politické strany nemají budoucnost, pokud nebudou schopny vést dialog se svým okolím. Bohuslav Sobotka v této souvislosti připomněl, že sociální demokracie je jedinou českou stranou, která se snaží udržovat kontakty se svými sousedy. 

Co se týče úkolů, které před ČSSD stojí, její předseda vyzdvihl tyto: nabídnout alternativu pro vyvedení ČR z politické a ekonomické krize, hájit sociální stát a rozvíjet sociální stát jako strategii v EU. Sledování vyrovnaného rozpočtu a snižování schodku nemůže být podle Bohuslava Sobotky jediný cíl. Důležité je také zvyšování zaměstnanosti a posílení růstu. Jestliže chceme občany přesvědčit o tom, že má smysl platit daně, tak jim podle Sobotky stát musí dát nějakou protislužbu a to jsou právě veřejné služby. Žádná strana také nemůže dlouhodobě obhájit svoji pozici bez protikorupčních mechanismů.

Vedle toho nám chybí zákon o celostátním referendu; důležitý je také dialog s občanskou společností, sociální dialog a systém místních referend. Sociální demokracie by ráda změnila daňový a zdravotní systém a zrušila nově zavedený druhý pilíř důchodové reformy. Sociální stát je podle Bohuslava Sobotky třeba udržet i v situaci, kdy Evropa stárne, ztrácí svůj náskok, je vystavena konkurenci levné pracovní síly. To souvisí s problematikou konkurenceschopnosti. Ta by sice neměla být žádnou modlou, když si ji ale nebudeme schopni udržet, budeme mít problém s růstem i s udržením sociálního státu.

Poslanec maďarské socialistické strany Tibor Szanyi ve svém vystoupení přirovnal to, co lidem nabízí pravice k loterii a to, co levice, ke stadionu. Pravice lidem říká, že mohou být vítězi. Zapomíná ale připomenout, že vítězem se stává málokdo, většina prohrává. Podle Tibora Szanyiho je třeba říct mladým lidem, že to, čemu čelí, je prohra. Zaplatí mnozí, ale vyhraje jeden, dva, ostatní prohrají. Žijeme v loterijní společnosti. Levice oproti tomu přichází se stadionem - všichni zaplatí a pocítí stejnou radost, případně stejné zklamání. Voliči si mohou vybrat mezi loterií a stadionem. Nejdůležitější hodnota, kterou levice musí vysvětlit, je podle něho solidarita.

Poslanec SMERu Miroslav Číž ve svém příspěvku vyšel ze situace na Slovensku, která je podle něho příznivá. Sociální demokracie musí hledat spojence a učit se praktické politice. Ta je tím, co přináší úspěch. Miroslav Číž kladl velký důraz na akčnost, kterou zmínil hned několikrát. Levice dále musí říct, jak lidem zajistí jejich jistoty.

Konrad Golota, zahraniční tajemník polské sociální demokracie, na úvod svého vystoupení vyzdvihl význam sociální solidarity. Ve svém příspěvku mluvil o generaci dvacetiletých, kteří jsou jiní, odlišně komunikují a musí být mnohem flexibilnější, čímž narážel na problematiku jejich vysoké nezaměstnanosti. Ta představuje velkou výzvu pro sociální stát. Když mladí končí vysokou školu, mají nejvíce energie, možností, ale nemají šanci je realizovat. Kladou si otázku, zda jsou špatní oni či svět, ve kterém žijí. To je pro sociální demokracii velká výzva. Dalším tématem, kterému se Konrad Golota věnoval, byla spolupráce sociálních demokracií v rámci EU a její význam. Naťukl plány na vedení společných kampaní. Jde o to ukázat, že je tady jedna obrovská sociální demokracie, že levice v Evropě funguje společně. 

Sociální demokracie v pasti
Když to shrneme, jaká je tedy budoucnost sociální demokracie? Lze ji hledat v novém pojetí levice? V tom, že se znovu vymyslí, jak to na úvod řekl Mirko Hempel? Zatím se zdá, že levice spíše tápe a většinu své budoucnosti hledá v minulosti. Její hlavní cíl je obrana sociálního státu. Protože ví, že národní stát je vystaven řadě vnějších tlaků, zdůrazňuje mezinárodní spolupráci sociálně demokratických stran v Evropě a ráda by sociální stát hájila na evropské úrovni. 

Směrem dovnitř společnosti musí sociálně demokracie reagovat na oslabování své legitimity uvnitř samotného státu, např. na snižování počtu svých členů a celkový nezájem veřejnosti o politické strany. To ji nutí vyzdvihovat spolupráci s občanskou společností a různými jejími subjekty od odborů po občanské iniciativy. To vše je třeba ocenit. Jedná se o velký posun a lze v tom vidět jistou naději. Přestože míra, ve které se to děje, by měla být mnohem větší. Hlavní problém ale spočívá v tom, že se tyto změny odehrávají v rámci několika důležitých omezení, které manévrovací prostor levice významně zužují.

Zkusme se vrátit k vystoupení Bohuslava Sobotky. Obsahuje v sobě řadu důležitých paradigmat, na kterých je past, v níž se levice ocitla, dobře vidět. Předseda ČSSD řekl, že sledování vyrovnaného rozpočtu a snižování schodku nemůže být jediný cíl. Už v tom je obsaženo, že obě věci jsou důležitými cíli sociálně demokratické politiky. Stejně tak z toho, když Bohuslav Sobotka říká, že konkurenceschopnost by neměla být modla, ale pokud si ji nebudeme schopni udržet, tak budeme mít problém s růstem i s udržením sociálního státu. Z toho jasně plyne, že nic naplat, ale bez konkurenceschopnosti se neobejdeme. 

S určitou nadsázkou můžeme říct, že politika sociální demokracie v sobě obsahuje většinu konstant současné vlády: vyrovnání rozpočtu a snižování schodku i důraz na konkurenceschopnost. Hlavním rozdílem je to, že mají být doplněny snahou udržet sociální stát. Na první pohled je jasné, že tyto mantry jdou proti sobě. O tom, jak je chce sociální demokracie skloubit, jsme se z vystoupení Bohuslava Sobotky příliš nedozvěděli. Možná tím, že bude bojovat s korupcí a provede změny v daňovém systému.

Vymyslí se znova?
V tom všem se ale strašně špatně hledá snaha znovu vymyslet levici. Pro začátek by možná stačilo, kdyby levice začala používat svůj vlastní jazyk. Jak řekl Jiří Pehe, levice by měla nalézt jazyk, který by byl stejně účinný jako jazyk individualismu. Sociální demokracie tento jazyk zatím přejímá. Proč například Bohuslav Sobotka říká, že pokud chceme občany přesvědčit o tom, že má smysl platit daně, tak jim stát musí dát nějakou protislužbu a to jsou právě veřejné služby? Předseda ČSSD se snaží hájit sociální stát a o jeho bezradnosti svědčí to, že ho hájí tržní logikou: občané platí daně a stát jim za to dává služby. Neoliberál by mu na to snadno odpověděl: V tom případě stačí zrušit daně a spolu s nimi i služby a kdo je bude chtít, obstará si je jinde. Logika to je stejná, rozdíl obrovský. Krásně se na tom ukazuje na konferenci několikrát zmíněná defenziva, do které je levice zatlačená.

O to více se zdá být naléhavá výzva Mirka Hempela: levice se musí znovu vymyslet. Může se to ale podařit bez toho, že si znovu nadefinuje i svůj hlavní cíl? Sociální stát byl úspěšný, ale jak uvedl Jiří Pehe, tento projekt nakonec vedl ke krizi současné levice. Možná je na čase, aby si sociální demokracie svůj cíl naformulovala jinak. Přestala být defenzivní a místo v minulosti začala obsah své politiky hledat v budoucnosti.

Text vychází v rámci spolupráce se zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.

A co si myslíte vy? Diskuse (33 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

Naštvaně obranářská propaganda nestatčí Pátek, 23.Listopadu 2012, 14:12:45

Protože jsem se konference nemohl zůčastnit, se zájmem se nyní seznamuji s informacemi z ní. Asi jak komentář autora, tak i průběh obnažují defenzivu levice. Takže kudy z téhle útěšné, ale neinspirujcí propagandy ven ?
Nestačí zanadávat si na individualistickou "loterii" neoliberalismu a modlit se na "stadionu" koletivísmu k solidaritě. Klíčová otázka je JAK být úspěšný podle levice ?
Sociální stát nestačí hájit, je ho třeba inovovat a to o motivační složku. A ani sociální stát s poštářem redistribuce z hlediska delší budocnosti nestačí - jádrem postkapitalismu je projekt scializující v reakci na společenskost práce..
Sociální i socializující řešení musí stát na ekonomickém výkonu a tudíž nelze zavírat oči před potřebou mít vlastní vizi rozvinutého trhu zboží a služeb. Ohrnovat nos nad konkurenceschoností je naivita, Konkurenceschopnost nestojí proti soiidaritě, ale proti falešnému a zpohodlňujícímu rovnostářství.
Nejde o to zda být konkureceschopní (to není omezení, ale ale naopak dynamizující faktor), ale JAK,být konkurecneschopný, jak spojit sílu kooperace společenské práce a individuální tvořivosti, Na základě jakých mezinárodně akceptovaných pravidel. Včetně skutečné hospodářské unie v Evropě (ne ten zbastlovaný hybrid, který tu je)

Martin Pleva - pedagog, Brno

Pane poslanče, Pátek, 23.Listopadu 2012, 16:31:4

ve světě globálního neoliberálního kapitalismu NELZE být dlouhodobě konkurenceschopný. Nemůžete konkurovat těm, kteří jsou naprosto nezohlední (Čína atd.).

Proto je nutný návrat - do jisté míry samozřejmě - k deglobalizované ekonomice, v určitých větších celcích (jako je třeba EU), v nichž by alespoň v nejdůležitějších věcech mohla platit hospodářská regulace.
Navrhoval jsem něco podobného již před více než rokem, nesouhlasil jste s tím, ale jasné protiargumenty jste nedal...:)

Rudolf Převrátil - překladatel a publicista

Z čeho plyne defenzivnost evropské levice Pátek, 23.Listopadu 2012, 20:48:59

Konference nemohla k této otázce přistoupit důsledně kvůli nedostatečné šíři pohledu. Mnohokrát na ní sice zaznělo, že problémy levice ve střední Evropě je nutno vidět v celoevropském kontextu, ale pokud jsem správně počital, jen dvakrát, mimochodem a jaksi stydlivě někdo řekl, že je zapotřebí globální pohled. A dál to už nerozvíjel.
Má to své důvody. Z globálního hlediska je Evropa (včetně toho, co z ní historicky vzešlo, Severní Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu) privilegovanou částí světa, jádrem; jeho zbytek, většina je znevýhodněnou periferií. Mezi jádrem a periferií panují historicky vzniklé nerovné vztahy, nerovná směna atd. Etablovaná evropská levice nemůže důsledně mluvit jazykem rovnosti a solidarity, ani jazykem svobody; nemůže být důsledně levicová. Pokud se nechce dostat na okraj soudobé politiky, musí hájit evropská privilegia, tj. používat podstatné části jazyka pravice a podporovat podstatné části pravicové politiky. Poprvé na tento problém narazila už ve Francouzské revoluci (známý příběh o zrušení otroctví na Haiti). Postupem času a globalizací se ale tento problém natolik vyostřil, že dnes je základním rysem situace. Evropská levice má dilema, jehož řešení není vidět.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

je jen na nás jaká pravdila konkurenci dáme Sobota, 24.Listopadu 2012, 09:28:24

pane Plevo, jestli si myslíte že se před čínskou či jinou velkou a dynamickou ekonomikou schováte na nějakém ostrově Utopie, tak to těžko. naše sounáležitost se světem je objektivní, s tím těžko něco i přes možné deglobalizační (spíše glokalizační) jevy naděláte.
Sociální spravedlnost nelze budovat nějaký zaníceným mysticismem a la krejčík Weitling (předmarxovský svaz spravedlivých), tito lidé často končí v nějaké okrajové sektě bez vlivu na svět. A konkurence není jen ekonomická záležitost, může být charakterizována jako jev biosociání.
Civilizační vývoj jasně ukazuje že sociálno a ekonomika jsou spojené a tudíž je třeba obstát i na tomto poli. Soutěživost je hnacím motorem společenského vývoje - idealistická egalitářská harmonie je extrém. A žít v komuně neznamná že svět přestane být globální, jako azyl před světem je nějaká rustikální idyla velmi omezená.
Marx už v Kapitálu ukazuje že už sám společenský kontakt vyvolává soutěživost. Jde jen o to posunout se od divoké konkurence ke konkurenci s určitými pravidly které by vázaly důsledky divoké soutěže v reálně oligopolní situaci. A dnes na mezinárodní úrovni, což se těžko prosazuje, ale nic jiného nám nezbývá.
To bude platit i pro jakékoliv vyspělé postkapitalstické uspořádání, pro útvary které budou více soutěžit na poli vzdělanostní a informační společnosti a tedy i pro variantu socializující perspektivy. Objektivní globalizační procesy nás nutí k alterglobalizmu, nikoliv k útěku do nějaké autonomní dimenze života.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pane Dolejši. Sobota, 24.Listopadu 2012, 16:35:47

Vy tedy nevěříte na komuny, uvnitř nichž by bylo soutěžení úplně zrušeno? Ano nebo ne?

Luděk Ševčík - OSVČ

Neděle, 25.Listopadu 2012, 13:10:39

Schovávat se před Čínou nikdo nemusí, pane Dolejši. Krátkodobost jejich produkčních výhod je zjevná, v konečném důsledku na ni doplatí, stejně jako na ni v současné době doplácejí USA. Kouzelný je váš výrok, že sociálno a ekonomika jsou spojené, neboť i sociálno i ekonomiku si lze vykládat na mnoho způsobů, takže zde jako komunista též můžete propagovat neoliberalismus. Nícméně růst ekonomiky nemusí nutně znamenat růst sociálna, v současné době je to spíše naopak. Vy jste pak ale v dalším textu potvrdil, že komunisté se až tak moc neliší od dnešních pánů. Steně jako oni vidíte Zemi jako kolbiště, kde lidé budou o něco soutěžit. Já bych soutěživosti vyhradil sport. Člověk se dál dostane tím, že bude spolupracovat, než bojovat.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

... OBJEKTIVNÍ GLOBALIZAČNÍ PROCESY ... Neděle, 25.Listopadu 2012, 13:24:10

Konečně Jiří Dolejš uhodil hřebík na hlavičku. Už bylo na čase!

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

Nechť jsou, ale proč ostatní úplně rušit ? Neděle, 25.Listopadu 2012, 13:25:47

Snad nejde o víru - tu nechám věřícím. Ale vezměme to věcně : nemám nic proti komunám, ale proti snaze přisuzovat jim universální funkci. Existence takových komun s jistou autonomií života je samozřejmě odedávna fakt, stejně tak jako mám za zřetelné, že takové komuny nejsou universálním strategickým řešením, které mohou nahradit historické zesvětovění civilizace.
Je to jen jedna etáž (dimenze) našeho života - důležitá, ale vůbec ne izolovaná. A i v malých komunách i když tam je upozaděna tržní konkurence, samozřejmě nakonec dochází k určité soutěživosti. Socilogické reálie potvrzují že i v malých tlupách (rodech, obščinách...) se díky těmto vztahům formují určité hierarchické struktury..
Pokud vadí v tomto antropologickém pohledu odkaz na Marxe, lze se jistě opřít i o jiné autority, vědecky pracující s fakty. Dokonce lze myslím v delším horizontu dokonce jít i nad rámec globálu - už K.Ciolkovskij říkal že země je naší kolébkou, ale že v kolébce nelze žít věčně. Takže etáž vesmírná pro naši praktickou existenci se nabízí rovněž.
Říkejme tomu klidně vztah kompetetivní, pokud vadí slovo konkurenčníOna soutěživost je součást našeho sociálně biologického evolučního vybavení. A trh je jen jedno výzmané místo, kde se odehrává a bude odehrávat. - tak tomu dejme aspoň ty pravidla. Teď nemyslím nějaké byrokratické normy (viz tradice reálsocialistického soutěžení jako BSP, stachanovské hnutí, které měly suplovat přirozenější motivaci).

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

nejde o ideologické, ale filosofické zobecnění Neděle, 25.Listopadu 2012, 13:35:29

Pro pana Ševčíka - konsensus a konflikt (kooperace a konkurence) jsou jenom dvě stránky téže mince. NIKDY jednu z jich nemůžete trvale odstranit, byť byste měl sebe lepší úmysl.Tuhle pravdu nedávejte za vinu komunistům - jde o objektivní vlastnost světa )stjně jako je objektivní směr munidalizace našeho bytí) a jde jen o to jak s ní zacházet.
Právě proto především zdůrazňuji konkurence s pravidly, protože jmenivotě TO je produkt civiizačního vývoje - nemusíte zmrtvit život do nějaké nomativní harmonie, která se dříve či později stane vězením a nemusíte žít ani v divoké džungli navzájem se požírajícícíh predátorů a obětí, džungle zcela bez pravidel.

Luděk Ševčík - OSVČ

Neděle, 25.Listopadu 2012, 14:58:12

Pane Dolejši, protože vy neznáte, nebo si nedovedete představit jinou alternativu, neznamená to, že to musíte vydávat za objektivní vlastnost světa. To, že to bylo jako neměnná skutečnost společností přijímáno, vůbec neznamená, že to je bezpodmínečně nutné pro rozvoj lidské společnosti a že to nejde jinak. Pokud se budeme pohybovat v převzatých šablonách, daleko se nedostaneme. Vaše vývody do nich spadají a vícemeně dokazují, že představa jiného, než stávající systému, je vám vzdálena. Nejste na levici sám. Levičáci by si ale především měli uvědomit, že i když pokus o komunismus ztroskotal, tak politika nenabízela jen dvě varianty. Když se levicoví politici snaží vylepšit tento systém, dokazují malou ideovou invenci, strach ze změny a prakticky tak přiznávají systému ojedinělost. Proč? Stejně tak je místě se ptát, proč my debatujeme o vylepšení kapitalismu, proč ztrácíme čas něčím, co je v mrtvolném rozkladu? Debaty by měly být o tom, co bude následovat. Špičky druhé strany vědí o konečnosti kapitalismu v současné podobě a už se na něj připravují. Postupné kroky jako nucené práce nezaměstnaných, likvidace sociálního státu, neskrývaná podpora nacismu atd. o tom svědčí. My se připravujeme na minulé války. A nebo, jako neoliberálové spoléhají na Volný trh, tak my zase spoléháme na Evoluci? Prostě že se to nějak vyvine? Jenže štěstí přeje připraveným. My to s takovou nebudeme.

Tomáš Tožička - Duchcov

Pane Dolejši, Neděle, 25.Listopadu 2012, 16:02:0

chápu, že být zastánce globálního neoliberalismu a přitom dělat kariéru v KSČM není jednoduché. Pak není divu, že člověk argumentuje tu Marxem, tu jurodivým Ciolkovskym, který věřil, že je Bohem vyvolen k tomu, aby našel místo pro vzkříšené, kteří se nemohou všichni vejít na Zem - ve vesmíru. No myšlením je Vám asi blízký...

Nicméně by mě zajímalo, kde jste vzal nějak vědecky podložený fakt, že lidstvo je soutěživé a že to je ku prospěchu? Nějaké sportovní vyžití sice bylo všude, ale nikde se s tím nevyblbli tak, jako v Evropě. Díky soutěživosti mezi jednotlivými evropskými národy se nám za poslední dva tisíce let podařilo vyvraždit miliony obyvatel, živočišných i rostlinných druhů a dovést planetu na pokraj katastrofy.

Naproti tomu empirické studie jasně prokazují, že nikoli soutěživost, ale spolupráce vždy vedly lidstvo, společenství i firmy k prosperitě, nikoli soutěživost. I EU byla v pohodě, dokud hlavním motorem byla spolupráce, to konkurence (především daňová, ale i sociální a další) ji přivedla do té bídy, ve které je nyní.

Soutěživost je úchylka, deprivace jednotlivců, kteří se musí prosazovat na úkor jiných a nemohou si pomoci. Mezi politiky je podobných lidí mnoho. Proto již po staletí tvrdí, že je to normál a nutí nás, abychom o tom přesvědčovali i své děti.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 25.Listopadu 2012, 16:47:9

Souhlasím s argumenty proti soutěžení. Taky ho nesnáším už od dětství a nikdo mě soutěžit nedonutí. A jsem zvědavá, co s tím "objektivní globalizační procesy" budou dělat.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Vážený pane Tožičko Neděle, 25.Listopadu 2012, 16:51:4

Vaše razance a tah na branku bez zbytečných kliček jsou, jako většinou, osvěžující.

Píšete-li ale o soutěživosti jako o "úchylce, deprivaci jednotlivců", trochu opomíjíte sociologickou stránku fenoménu.

Nejsem propagátorem sociálního darwinismu ani skalním příznivcem psychoanalýzy (i když nešťastný Wilhelm Reich má v lecčem můj obdiv).

Nemohu ale určité skutečnosti nevidět nebo je ignorovat, např.:

*** Milióny nezaměstnaných MLADÝCH MUŽŮ v Německu, kteří druhdy radostně vyrazili do boje za Lebensraum a "novou Evropu".

*** Milióny nezaměstnaných MLADÝCH MUŽŮ, kteří už desítky let

* zapalují ubikace uprchlíků

* devastují fotbalové stadióny

* opásáni výbušninou se vrhají mezi nevěřící psy, aby v ráji obdrželi svých čtyřicet panen (a jejichž mladší bratříčkové se ve školních škamnách přeskakujícími hlásky hádají, kdo z nich má v rodině víc mučedníků - heč! )

* chráněni uniformou vojenskou, policejní nebo nějakého Blackwateru mučí, znásilňují a vraždí

-- a tak dále -- Co všecko tedy za podobnými formami soutěživosti vězí?

(Jinak tady pan poslanec za Komunistickou stranu Čech a Moravy připomněl, že každý starý blb byl dříve mladým blbem. Toto zjištění nás sice nikam dál neposouvá, nicméně je uklidňující dozvědět se, že zrovna on to ví.)

Jiří Silný - Brno

Destruktivita a agresitiva Neděle, 25.Listopadu 2012, 18:21:28

jsou to dvě věci, které pečlivě definuje a rozlišuje Erich Fromm ve svém významném díle Anatomie lidské destruktivity (je to i česky). Stručně řečeno dokládá, že agresitivita jako protiklad pasivity k lidství nepochybně patří souvisí i se soutěživostí, ale míra agresivity a zejména její brutální formy, kterou popisuje příspěvek pana Kopeckého, a kterou Fromm nazývá destruktivita, je kulturně podmíněná a vykazuje v dějinách lidstva příliš rozdílné hodnoty na to, aby se dala vydávat za atropoligickou konstantu. Stojí za přečtení, zejména když si člověk zoufá nad stavem světa. Jiný svět je možný.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Jiří Silný - agresivita a destruktivita Neděle, 25.Listopadu 2012, 19:06:12

Naprosto souhlasím. Fromm je v mnoha ohledech výborný (a v něčem zase povrchní, to je ale v této souvislosti nedůležité; jen na okraj: musím si to nalistovat, ale pokud by Fromm skutečně vycházel z dichotomie "agresivity" a "pasivity", bylo by to velice diskutabilní).

Za otázkou, co za fenoménem skupinové a masové agresivity v jejích rozmanitých formách vězí, tedy nechávám otazník. Odpovědí zaručeně nebude něco jako antropologická konstanta, ani nic podobně "tajuplného", ale něco empiricky vykazatelného, racionálně uchopitelného, co lze popsat, analyzovat a objasnit.

Kupříkladu

- Čím je, sociologicko-historicky viděno, způsobován rozpad tradičních sociálních rolí (včetně rodiny: otec, matka) a jaký to má dopad na společenskou stabilitu? (Namátkou: Alexander Mitscherlich nebo už dříve zmíněný Wilhelm Reich)

- Jaké jsou perspektivy lidské společnosti, pakliže jsou veškeré hodnoty opravdu svázány s prací (tady formuluji nepřesně), jak o tom píše Hannah Arendt?

- Co nám o tom dokážou říci politické a intelektuální směry jako feminismus, gender studies a pod.?

- Jakou roli (abychom neopomíjeli ani tyto aspekty) hrají změny v určujících pohledech na sexualitu? (Katolická či puritánská výchova, tzv. sexuální revoluce v 60. letech, apod.)

- Co znamená a zejména jaké dlouhodobé důsledky narůstající počet dětí, které vyrůstají v neúplných rodinách (v důsledku volby!, nikoli vnějších zásahu jako válka a pod.)

Máte pravdu, že "jiný svět je možný". Jednak nás ale přece jen trošičku zajímá, zda z něj něco zahlédneme za našeho krátkého života, a jednak pro ty z nás, kdou nebyli obdaření vírou v "Jenseits", se to může a musí odehrát pouze tady na zemi.

Děkuji Vám za odpověď. Jsem rád, že sem píšete.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 25.Listopadu 2012, 19:21:40

Já mám jen malou poznámku: neochota soutěžit vůbec nemusí znamenat pasivitu. Naopak, může znamenat ochotu ke spolupráci, což přece není pasivita. Samozřejmě, nechci tvrdit, že by takoví měli být všichni.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

učit,se učit se - snad ubude zbytečných polemik Neděle, 25.Listopadu 2012, 22:25:14

L.Ševčík - nejde mi vůbe o neměnost, já se rpávě držím historicko logického přístupu, který ukazuje samozřejmě že vztah konkurence a kooperace není neměnný, vždyť od té džungle bez pravidel je hodný kus cesty. kdo si mylsí že nás čeká nějaký Eden, kde ten vztah nebude, tak tomu jaksi
chybí důkazy. Tak ppozor na dobré úmysly dláždící
Já říkám že jsou to ve svém vývoji objektivně dvě strany téže mince. Vzájmeně se podmiňují - nelze je vypreparovat a jednu z ich zahodit. To není snad šablona - to je empirická i zobedněná historická a sociologická zkušenost, součást i marxistického pohledu na svět (žádného neoliberalismu).
Je smutné že dnes je znalost i nezákladnjších věcí taková, že se to lidem plete, ale určité vědecké poznatky o člověku je třeba hájit. Chápu že každý nemusí číst všechno, ale tohle jsou věci docela důležité, když cchi vynášet soudy o tom co je a není levicové..Vubec nejde o vylepšování kapitalstického systému - ale i socialismu musí obsahovat soutěžvost - viz poznámka pana Kopeckého.
Pokud máte soutěživost za úchylku, tak to už se dostáváte do krajnosti, právě která je zcela nedialektickým znásilňováním a šablonou.
Myslet si že komunismus je likvidací soutěže je stavění věcí
na hlavu. Minulý byrokratický režim taé nevykořenil soutěž, jen ji odsunul o jiných sfér a tu oficiální učinil poněkud směšnou. Nějaká forma soutěživosti funguje i uvnitř různých těch lokálních a apticipativních modelů.
Zkuste si o tom přečíst něco seriozního - najdete to třeba už v I. dílu Kapitálu. Soutěžit individuáln nikdo nemusí, ale těžko to zakáže ostatním. To že se soutěžvosti dává jen ten destrutivní význam je opravdu zásadní omyl a je jak vidno z diskuse, třeba ho i na levici vysvětlovat aby nereprodsukovatla už překonané polemiky.
P.S. pro pana Tožičku - není to vaše vymítání jakéhokoliv chápavého názoru na soutěživost paradoxně tak trochu také názorovu soutěží ?

Vojtěch Klusáček - Brno

Neděle, 25.Listopadu 2012, 23:20:11

Obávám se, že je pro budoucnost levice klíčové, zda se povede provést analýzu příčin ekonomické krize. Zatím levice setrvává buďto ve vnitřně rozporných interpretacích (příčina v odbourávání sociálního státu) anebo přímo přebírá pravicová stanoviska (konkurenceschopnost, vyrovnané rozpočty, všechny ty Blairovsko-Schröderovnské třetí cesty).

Pane Tejkle, kdepak jste?

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pondělí, 26.Listopadu 2012, 05:34:34

No, možná soutěživost není úchylka, aby se někdo neurazil. Je to jen v určité době a v určité oblasti převažující charakterová vlastnost. Ale žádný trvalý rys člověka. Já si však myslím, na rozdíl od pana Dolejše, že komunismus (ten podle Marxe) měl být likvidací soutěže. Oč by se také soutěžilo, kdyby všichni mělo všeho dost, všichni měli ke všemu přístup atd? Teď ponechám stranou, zda je to možné nebo nemožné.
Mimochodem, v rodině se také nesoutěží. Aspoň to nebývá zvykem. Tím nechci tvrdit, že se cizí lidé začnou chovat k sobě jako rodina jen tak pro nic za nic. Ale vyloučeno to není. Musí to jít postupně a zdola, protože shora se to nedá zařídit. K příspěvku pana Dolejše ještě podotýkám, že si určitě nikdo nemyslí (ani já), že nás čeká nějaký eden.
Pokud jde o vědecký pohled na člověka (kterou vědu vlastně máte na mysli), pak namítnu, že člověk se v průběhu historického vývoje měnil. Jak fyzicky, tak psychicky. Změny jeho fyzického vzhledu už jsme celkem prozkoumali. Pokud jde o vývoj psychický, s jeho rekonstrukcí je to horší. Z poměrně nedávné doby máme k dějinám lidské psychiky poměrně dost pramenů, ale čím dál do minulosti, tím je horší něco zjistit. Nedá se však tvrdit, že je stále stejný, tedy i stejně soutěživý. Člověk a společnost jsou kategorie historické a jako takové se v průběhu dějin mění.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

soutěž, soutěživost a budoucnost levice Pondělí, 26.Listopadu 2012, 07:22:50

Neuškodí maličko sestoupit z výšin „metafyzických“ abstrakcí k empirii. Existují totiž různé cíle soutěže a jim odpovídající formy soutěživosti.

Soutěž 1 probíhá „dnes a denně“:

(1a) „Vajíčko oplodní vždy jen jedna spermie. Musí však soutěžit s milionem jiných. Konkurence je nezbytná. … Za posledních sedmdesát let poklesla u mužů tvorba těchto zárodečných buněk na čtvrtinu. V roce 1930 měli průměrně sto milionů spermií v jednom mililitru ejakulátu. Nyní už jen kolem 25 milionů.“ (http://ona.idnes.cz/muzum-nebezpecne-ubyva-spermii-d36-/zdravi.aspx?c=A041126_005914_sexualita_pol)

– Zde bude obtížné uplatnit dialektiku konkurence a kooperace. Umění sice obrací pozornost i k této soutěži – Woody Allen nebo Monty Python, kteří se dokonce pokoušejí ukázat určité souvislosti se soutěživostí nábožensko-politickou:

„You don't have to be a six-footer. You don't have to have a great brain. You don't have to have any clothes on. You're A Catholic the moment Dad came“ (cf. http://www.lyricsdepot.com/monty-python/every-sperm-is-sacred.html)

(1b1) V soutěži o získání samičky se mezi samečky lidského druhu vyvinuly nejrozmanitější strategie od primitivních až po ty nejrafinovanější. Patří k povaze erotiky, že – byť přílišná rafinovanost k úspěchu nevede, v zásadě sezde primitivnost a rafinovanost nevylučují.

* strategie sebedestruktivní k úspěchu nevedou – např. již zmínění sebevražední atentátníci (poeticko-politická varianta v podobě kolektivní sebevraždy je hezky vidět v jiném filmu Monty Python: „Brianův život“);

* strategie asketická není zcela beznadějná – např. katolický klerus se, jak známo, rozmnožuje oklikou. Martin Heidegger k tomu moudře poznamenal, že omyl je beztak jen oklikou na cestě k pravdě. O tom, že i on pochopil, že všechny cesty vedou do Říma, svědčí i jeho povzdech, že „jen nějaký Bůh nás může zachránit“, který ovšem pro jistotu dovolil zveřejnit až posmrtně;

* strategie popsané Lvem Tolstým, Jaroslavem Haškem, Bohumilem Hrabalem, Milanem Kunderou, … (seznam by byl nekonečný);
… … …

(1b2) Soutěž samiček o získání samečka tu přeskočím. Ta je sice možná leckdy ještě mnohem zajímavější nežli ta předchozí; jejím rozborem bych se ale otázce po „významu soutěživosti pro budoucnost české a moravské levice“ už příliš vzdálil.

Soutěž 2 probíhá periodicky v zákonem určených lhůtách:

Nejčerstvější příklad:
Včera proběhly obecní volby (Gemeinderatswahl) ve Štýrském Hradci. Ve srovnání s rokem 2008 Lidovci (ÖVP) -6.835, komunisté +9.247, sociální demokraté -5.593, „Haiderovi pohrobci 1“ (FPÖ) +2.921, Zelení -3.365, „Haiderovi pohrobci 2“ (BZÖ) -3.386 (čímž zůstali bez mandátu) a Piráti získali svých prvních 2.912 hlasů (2.68% a jeden mandát).

(Protože politika je přece jen mnohem nudnější než erotika, ponechávám čísla bez komentáře.)

Facit: úplně bez soutěže a soutěživosti to nejde. Podobně jako "Nie ma wolnosci bez solidarnosci." platí také že není kooperace bez konkurence. Což už zde správně připomněl Jiří Dolejš.

Logicky nemohu skončit jinak, než vzpomínkou na Jiřího Dienstbiera, od jehož smrti za pár týdnů uplynou už dva roky (!).

Le Roi est mort, vive le Roi! - Jiří Dienstbier for President!

Kdo jiný dnes lépe ztělesňuje budoucnost levice?

Luděk Ševčík - OSVČ

Pondělí, 26.Listopadu 2012, 08:14:20

Pro pana Kopeckého, jen krátce. Není možno jisté druhy "soutěží" zevšeobecňovat a tím pádem vztahovat na lidstvo. Ona ta soutěž pak evokuje darwinismus a to je zavádějící. Protože člověk se neprosadil proti jiným druhům tím, že se vyvinul jako největší a nejsilnější. Jeho předností bylo to, že dokázal v rámci společenství spolupracovat, a to jej katapultovalo tam, kde je. Ti, kteří v přírodě mezi sebou soutěžili a vyvinuli se ve velké a silné jedince, jsou dnes k vidění v ZOO. My v Evropě přejímáme pohled Američanů - bojovat, ničit konkurenci a tím se prosazovat na trhu. Číňané mají lepší filosofii. Klidně pomohou konkurentovi v nouzi. Zbytečně se tak nevyčerpávají a pokud jsou lepší než konkurent, stejně se pak prosadí.
K panu Dolejšovi - komunisté v opozici měli možnost dokázat, že se zásadně liší od neoliberálů. Nemuseli dělat ústupky koaličním partnerům, mohli si za ty roky vypracovat program, který bo to dokazoval. Času na to měli habaděj. Výsledek je ovšem nulový. Jedou dále na populistické vlně konzumentství. Nabízejí lidem jen více hmotných statků, i když, stejně jako neoliberálové, vědí že Růst skončil. Nejsou v tom na levici sami. Nikdo tohle lidem nechce říci, v tom vidím zbabělost levice. Pokud to ovšem není její neschopnost tohle vůbec pochopit. To by bylo ještě horší.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Čína = náš vzor v epoše rozvinutého kapitalismu? Pondělí, 26.Listopadu 2012, 08:43:7

Nad předchozí poznámkou Luďka Ševčíka si musím klást některé otázky:

Nakolik lze rozdíl mezi "soutěživostí" a spoluprací ilustrovat na příkladu "filosofie Číňanů"?

Uplatňují Číňané tuto svou "filosofie" také např. při spolupráci čínských mafií s Camorrou v Neapoli?

Lze tuto "nedarwinistickou" strategii chápat jako poučení pro Evropu obecně nebo konkrétně evropskou levici? A pokud ano, vyžadovalo by převzetí takového vzoru také zavedení čínštiny do škol v rámci EU?

Luděk Ševčík - OSVČ

Pondělí, 26.Listopadu 2012, 09:49:17

To, že si občas něco vypíchneme z kontextu a podpoříme tím svá tvrzení, děláme všichni pane Kopecký, já nejsem vyjímka. Nedávám Evropě za vzor Čínu. Jen stavím proti sobě dva způsoby podnikání. Jeden je postaven na agresivitě - soutěživosti, druhý mi připadá méně primitivní a logicky efektivnější. Jestli je v čínské kultuře také spousta negativ, nikdo nás nenutí k jejich převzetí. Neměla by ale být důvodem k tomu, abychom nepřevzali něco lépe funkčního.
A ono to je jedno, stejně už je pozdě na nějakou korekci. Sešup systému je už takový, že banky nestačí tisknout peníze. Logicky, neboť předpoklad, že individuální sobectví vytvoří nejlepší životní podmínky lidstvu, je volovina nejvyššího stupně. Bohužel, i naprostá většina levičáků je schopna věřit, že současný systém by po nějakých úpravách bude životaschopný a přínosný lidstvu. Nebude. I kdyby všichni podnikatelé platili daně tak, jak mají, i kdyby všichni zaměstnanci dostávali přiměřenější mzdy, i kdyby zmizela korupce, tak tento systém nebude přínosný a nedá se udržet. Produkce pro zisk je lidstvu zničující, neboť rychle spotřebovává neobnovitelné zdroje, vědeckotechnický potenciál likviduje tím, že jej sráží k práci na výrobě neužitečných cetek, vede lidstvo do válek a genocid atd. To všichni víme, tak se proboha nestarejme o oživování našeho tyrana, ale připravujme si nové podmínky pro život. Pracujme na vizích.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

ad LŠ Pondělí, 26.Listopadu 2012, 10:36:3

Děkuji! Řekl bych, že se v tom beze zbytku shodneme.

A navrhuji, aby si ty vize podržely všechno to, co je na osvícenském vzepětí evropského racionalismu cenného a nenahraditelného, co se dnešní Zeitgeist pokouší vymýtit.

K tomu bezpochyby patří také přemýšlet o tom, co vymysleli nebo právě vymýšlejí v Číně. - Připomínám, že i Češi už v historii taky pár věcí vymysleli. Nemluvili za nás přece vždycky lidé jako Klaus, Nečas nebo Marek Benda.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Ad LŠ a JK Pondělí, 26.Listopadu 2012, 16:22:53


Je či není logické (historickou zkušeností podložené) formulování vize, že individuální nesobectví vytvoří nejlepší životní podmínky lidstvu?

Petrasek Milan - penzista

Ano pane Kopecký, na vztahu k vizi moderní demokracie Pondělí, 26.Listopadu 2012, 16:27:13

se dá stanovit konstruktivní či destruktivní konkurenční postoj.
Konkurenční postoj se dnes stává patologickým přízrakem, protože příliž dominuje postoji schopného kooperace a solidarity.
Ta čínská cesta mně nepřipadá solidaritou dlážděná.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Ad LŠ a JK Pondělí, 26.Listopadu 2012, 16:28:41


Je či není logické (historickou zkušeností podložené) formulování vize, že individuální nesobectví je systémovým prvkem k vytvoření nejlepších životních podmínek lidstva?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

je egoismus jen rozměr individua ? Úterý, 27.Listopadu 2012, 13:29:4

člověk je bytost sociální - tedy je definována komplexem společenských vztahů spolupráce i soutěže. Tudíž její individuální altruismus či egoismus je odvozen od téhle skutečnosti a to tak že současně (obě formují historii).
A k tématru konstruktivní konkurence - když nevěřím v jedinou cestu, přicházím s alternativami a ty mezi sebou soutěží (!). Ecce, smysl Proaltu ale i Protialtu - a řečnická otázka k tomu : který z nich je konstruktivní a který destruktivní ?.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Jiřímu Dolejšovi Úterý, 27.Listopadu 2012, 14:11:37

Máte naprostou pravdu:
nejen na pomluvu nebo na vraždu ale dokonce i na obyčejnou facku (navzdory úsloví, že někoho "hanba fackovala") musí být nejméně dva. Egoismus provozovaný poustevníkem opravdu není nosné téma.

Unikla mi možná trochu souvislost, takže se ptám:
v čem vidíte - pro tuto aktuální debatu - spojitost mezi individualismem a egoismem - v dnešní společnosti? (Tzn. nemyslím filosofické úvahy nějakého Maxe Stirnera, které jsou jinak samy osobě jistě zajímavé.)

Taky mi připadá, že s tou dialektikou "konstrukce a destrukce" v souběhu (konkurenci) alternativních idejí či projektů zůstáváte v příliš abstraktní rovině. -

Shodneme se nejspíš na tom, že psychologizování "soutěživosti" jako "úchylky" není šťastné, už proto, že se pak některé důležitější věci ztrácejí ze zřetele. Co ale z FAKTU konstruktivní konkurence vlastně plyne?

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Další otazníky k vizi levice Úterý, 27.Listopadu 2012, 14:23:46

Je nutno, aby levice přejímala kapitalistické diskurzy ve všech oblastech? Což tak místo diskurzu o spolupráci a soutěživosti pokusit se do levicové vize zapracovat cílovou kategorii že člověk vykonává svou práci – jakoukoli činnost – jak nejlépe umí a může? V rámci individuálního nesobectví je v této kategorii obsaženo jak to, co jsme zvyklí nazývat spoluprací, tak to, co označujeme jako soutěživost.
Je-li člověk tvor sociální, pak platí totéž, co pro individualitu, i pro sociální skupinu. Jde pouze o "maličkost" - o hledání jiných pohledů na individuum a na sociální skupiny, než byly a jsou ty pohledy, kterým nás hlavní směr historie, ústící do kapitalismu, naučil.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Panu Dolejšovi: Úterý, 27.Listopadu 2012, 20:21:0

Který z nich je konstruktivní a který destruktivní? Záleží na tom, CO se míní konstruovat a KOMU to má sloužit.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

soutěž podle pravidel Středa, 28.Listopadu 2012, 14:31:15

to asi vždy, zájmy se liší a střetávají - co jedini vidí jakod estrukci druzí jako dekonstrukci. Anaopak. V každém případě probíhá mezi nimi objektivně nějaká soutěž. A o uvědomění tohoto šlo. Myslet si že soutěživost je atribut liberálního diskursu (asi eufemismus pro rozvratné či reakční myšlení) je prostě omyl. Motivační význam soutěže platí i pro socialistická a jiná podobná levicová řešení. Konstruktivnost takové civilizované soutěže je asi v tom že vážně naši pudovou, animální výbavu (takový ten kiplingovský zákon krve) příslušnými pravidly.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Středa, 28.Listopadu 2012, 16:16:17

Kiplingovský zákon krve? Něco takového je ve sbírce zákonů civilizovaného státu? Nebo přímo v Ústavě? Vy si ze mě buď děláte legraci, pane Dolejši, nebo mluvíte nějakým neznámým jazykem.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.