21. listopadu think-thank CESTA a nadace Friedrich-Ebert-Stiftung pořádaly konferenci s názvem „Budoucnost levice ve střední Evropě“. Na úvod ředitel pořádající nadace Mirko Hempel řekl, že levice si musí položit otázku, jak se dostat z defenzivy a stát se znovu hybnou silou. Nejvíce mu vadí, že mladí lidé vidí levici jako něco pro loosery, pro ty, co nejsou úspěšní. Proto je podle Mirka Hempela třeba levici znovu vynalézt — jinak hrozí, že přijde o internetovou generaci. Závěr jeho vystoupení byl jasný: musíme znovu vymyslet levici.

Když si vystoupení ředitele pořádající nadace spojíme s názvem konference, můžeme z toho odvodit jednoduché tvrzení: Pokud má mít levice ve střední Evropě nějakou budoucnost, nezbývá jí než přestat replikovat staré známé představy o sobě samé a přijít s nějakým novým pojetím levice. Že má levice jistý problém a to i ta její část, která je tradičně považovaná za vzor, naznačil ve svém krátkém úvodu i ředitel CESTY Vít Klepárník, když zmínil prohru švédské sociálně-demokratické strany ve volbách v roce 2010 jako symbolický doklad selhání švédského sociálního modelu. S jakými novými pojetími levice na pozadí toho, že osvědčené recepty už nefungují, přišli hlavní řečníci konference?

Politolog Jiří Pehe ve svém vystoupení přednesl řadu tezí, kterými popsal současnou situaci levice. Krize demokratické levice dneška je podle něho způsobena úspěchem demokratické levice ve druhé polovině 20. století. Přesněji řečeno účinnými regulačními rámci, sociálně-tržní ekonomikou, vytvořením středních tříd, zkrátka skloubením svobody, rovnosti a bratrství. Paradoxem, na který dnes levice doplácí, je tak to, že střední třídy inklinují k individualizmu. Její příslušníci jsou náchylní věřit tomu, že za svůj blahobyt vděčí svým schopnostem a ne sociálnímu státu. Staly se snadným terčem neoliberalismu.

Dalším problémem levice, který Jiří Pehe vyzdvihl, je její neschopnost najít jiný jazyk, který by byl stejně účinný jako jazyk individualismu a sobectví. To, co levici definitivně zahnalo do defenzivy, byla globalizace. Do té doby bylo možné tržní hospodářství regulovat, ale pouze v rámci národního státu. Relativní rovnost po pádu bipolárního světa začala být ohrožována dělením na sever a jih. Sociálním demokratům se vrátilo to, že nebyli schopni tlačit na export sociálních standardů. Výsledkem byl sice ekonomický růst řady států, ale vlivem primitivního kapitalismu takový, který současně vytváří tlak na západní státy, aby zvyšovaly svoji konkurenceschopnost. 

Podle Jiřího Pehe musí levice svůj program globalizovat. Je nutná spolupráce na globální regulaci trhu a kapitálu. Demokratická levice si nesmí nechat vnutit neoliberální diskurs, podle nějž je sociální stát neufinancovatelný. Aby ale levice mohla tuto svoji největší vymoženost uplatnit, musí ji prosazovat globálně. Koordinovat svůj postup v rámci EU je tak logický krok.

Otevřenost navenek i dovnitř

Bohuslav Sobotka ve svém příspěvku zdůraznil myšlenku sociální demokracie jako strany otevřené dovnitř české společnosti i navenek. Politické strany nemají budoucnost, pokud nebudou schopny vést dialog se svým okolím. Bohuslav Sobotka v této souvislosti připomněl, že sociální demokracie je jedinou českou stranou, která se snaží udržovat kontakty se svými sousedy. 

Co se týče úkolů, které před ČSSD stojí, její předseda vyzdvihl tyto: nabídnout alternativu pro vyvedení ČR z politické a ekonomické krize, hájit sociální stát a rozvíjet sociální stát jako strategii v EU. Sledování vyrovnaného rozpočtu a snižování schodku nemůže být podle Bohuslava Sobotky jediný cíl. Důležité je také zvyšování zaměstnanosti a posílení růstu. Jestliže chceme občany přesvědčit o tom, že má smysl platit daně, tak jim podle Sobotky stát musí dát nějakou protislužbu a to jsou právě veřejné služby. Žádná strana také nemůže dlouhodobě obhájit svoji pozici bez protikorupčních mechanismů.

Vedle toho nám chybí zákon o celostátním referendu; důležitý je také dialog s občanskou společností, sociální dialog a systém místních referend. Sociální demokracie by ráda změnila daňový a zdravotní systém a zrušila nově zavedený druhý pilíř důchodové reformy. Sociální stát je podle Bohuslava Sobotky třeba udržet i v situaci, kdy Evropa stárne, ztrácí svůj náskok, je vystavena konkurenci levné pracovní síly. To souvisí s problematikou konkurenceschopnosti. Ta by sice neměla být žádnou modlou, když si ji ale nebudeme schopni udržet, budeme mít problém s růstem i s udržením sociálního státu.

Poslanec maďarské socialistické strany Tibor Szanyi ve svém vystoupení přirovnal to, co lidem nabízí pravice k loterii a to, co levice, ke stadionu. Pravice lidem říká, že mohou být vítězi. Zapomíná ale připomenout, že vítězem se stává málokdo, většina prohrává. Podle Tibora Szanyiho je třeba říct mladým lidem, že to, čemu čelí, je prohra. Zaplatí mnozí, ale vyhraje jeden, dva, ostatní prohrají. Žijeme v loterijní společnosti. Levice oproti tomu přichází se stadionem - všichni zaplatí a pocítí stejnou radost, případně stejné zklamání. Voliči si mohou vybrat mezi loterií a stadionem. Nejdůležitější hodnota, kterou levice musí vysvětlit, je podle něho solidarita.

Poslanec SMERu Miroslav Číž ve svém příspěvku vyšel ze situace na Slovensku, která je podle něho příznivá. Sociální demokracie musí hledat spojence a učit se praktické politice. Ta je tím, co přináší úspěch. Miroslav Číž kladl velký důraz na akčnost, kterou zmínil hned několikrát. Levice dále musí říct, jak lidem zajistí jejich jistoty.

Konrad Golota, zahraniční tajemník polské sociální demokracie, na úvod svého vystoupení vyzdvihl význam sociální solidarity. Ve svém příspěvku mluvil o generaci dvacetiletých, kteří jsou jiní, odlišně komunikují a musí být mnohem flexibilnější, čímž narážel na problematiku jejich vysoké nezaměstnanosti. Ta představuje velkou výzvu pro sociální stát. Když mladí končí vysokou školu, mají nejvíce energie, možností, ale nemají šanci je realizovat. Kladou si otázku, zda jsou špatní oni či svět, ve kterém žijí. To je pro sociální demokracii velká výzva. Dalším tématem, kterému se Konrad Golota věnoval, byla spolupráce sociálních demokracií v rámci EU a její význam. Naťukl plány na vedení společných kampaní. Jde o to ukázat, že je tady jedna obrovská sociální demokracie, že levice v Evropě funguje společně. 

Sociální demokracie v pasti

Když to shrneme, jaká je tedy budoucnost sociální demokracie? Lze ji hledat v novém pojetí levice? V tom, že se znovu vymyslí, jak to na úvod řekl Mirko Hempel? Zatím se zdá, že levice spíše tápe a většinu své budoucnosti hledá v minulosti. Její hlavní cíl je obrana sociálního státu. Protože ví, že národní stát je vystaven řadě vnějších tlaků, zdůrazňuje mezinárodní spolupráci sociálně demokratických stran v Evropě a ráda by sociální stát hájila na evropské úrovni. 

Text vychází v rámci spolupráce se zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.