Ale přece jen mám připomínku:

Nejlepším představitelem Bonda byl Sir Roger Moore. Nikdo před ním ani po něm nevybavil postavu takovou dávkou humoru a (sebe)ironie. Dnešní Bond je redukován na akčního hrdinu podle poslední módy, a zcela postrádá to základní: understatement. Kdyby roli Švejka měl ztělesnit Marek Benda, dopadlo by to podobně.

Joch fňuká, že Václav Klaus není James Bond, který by likvidoval agenty KGB a Kremlu jako na běžícím pásu nebo alespoň kovboj jako Ronald Reagan, který ze Sovětského svazu učinil "říši zla". Celé to fňukání však jen prozrazuje nakolik je Joch mimo realitu a není potřeba ho brát vážně.

Je to na okraj, ale nemohu si pomoci ... pane Kopecký, na současného Bonda mám úplně jiný názor. Z akčního hrdiny poslední módy je v něm tak třetina. Více mi přijde jako muž-bulldog již téměř zbavený citů, či lépe, s city vytěsněnými; s city, které jen sem tam a v dosti okleštěných návalech vytryskují na povrch. Dnešní Bond je hora svalů a profesionál, který jedná pouze dle úkolů a už jen zbytku zásad, jichž se však drží o to toporněji (kult služby, Británie, atd.). Jinak je to lidská troska, samozřejmě svým způsobem ... Bond v Craigově podání jistě není tak sympatická postava jako Bond v časech Moora, ale pro mě osobně je mnohem uvěřitelnější. Člověk, jehož náplní práce je opakované a opakované zabíjení, nemůže zůstat věčně elegantním sebeironikem, i když by principům, jež ono zabíjení ospravedlňují, věřil sebevíc.

Děkuji - popsal jste to pěkně. Je taky možné, že fanouškům tradičního Bonda nesedí právě ten určitý žánrový posun od pohádky k uvěřitelnosti. Nemohou sice vrátit 60. léta, ale nechtějí se vzdát svého pohádkového hrdiny. - Té akčnosti je tam ale dost - scénáře nepíše někdo jako Raymond Chandler. To by pak už byl realismus.

btw: Před časem se objevila v Revolver Revue (69/2007 polemika se statí Petra Bílka v knize "James Bond a major Zeman".

"Ubere-li pravice ze svého fňukání nad soukromým vlastnictvím a inspiruje se myšlenkou solidarity a empatie u levice, může se přiblížit konzervativismu, který v minulosti nebyl vždy tak asociální jako dnes."..... Taky si myslím, že konzervativismus nemusí být nutně asociální a nemusí klást vlastnictví nad člověka. Člověk tady přece není proto, aby vlastnil. Chtělo by to zkrátka vytvořit nějaký nový typ konzervativismu. Takový, který by byl zároveň tak trochu levicový a maličko i liberální. Vybrat prostě jenom to, co je na konzervativismu dobré a nenechat si vnutit představu, jak má "správný" konzervativismus vypadat. Mě osobně vychovávala matka taky docela konzervativně (až na to, že my jsme nechodili do kostela). Otázkou totiž je, zda lidé vůbec touží po neomezené svobodě. Včera jsem četla na internetu článek o nějaké Němce, která začínala jako punkerka a teď je z ní konzervativní muslimka a nosí burku. Prostě ode zdi ke zdi...

Předpokládám, že to, co je věčné, nemůže existovat. Tedy to, co existuje, není věčné, ale stále se to mění. Staří Číňané říkali, že to, co je dole, půjde nahoru a to, co je nahoře, půjde zase dolů. Představovali si cykličnost času. Čas však neprobíhá ani cyklicky ani lineárně, nýbrž ve spirále, která je vlastně kombinací obojího. Stále se jakoby někam vracíme, ale zároveň tím návratem postupujeme vpřed. Cesta zpět možná není. Není ani možné docela se zastavit a zůstat na místě. Každá civilizace nebo kultura se reprodukovala vždy tím, že lidé museli dodržovat jistá pravidla. Žádná z nich však nevydržela na věky. Pravidla, na nichž byly založeny, časem podlehla erozi. Představa, že by tradiční společnosti vydržely navždycky, kdyby se nevyvinul kapitalismus, který je vyvrátil, je velice sporná. Odporuje předpokladu, že nic věčného neexistuje. To, že je dlouhodobě možný život bez pravidel a nekonečná liberalizace, tomu předpokladu odporuje ovšem také. A protože skutečný návrat v čase je nemožný (přestože historii jak zdroj inspirace netřeba zavrhovat), nezbývá nic jiného, než znovu vytvořit pravidla, což volně řečeno znamená stvořit nějaký moderní a životaschopný konzervativismus, který by ta pravidla zafixoval. Nejde tedy o to, zda konzervativismus ano či ne, ale co by bylo náplní toho nového konzervativismu, tedy jaká by to byla pravidla. Skoro bych řekla, že právě o to teď bude spor.

Tady ho máte, ptáčka: http://movies.uk.msn.com/features/james-bond-sexist-misogynist-dinosaur :-)

Jinak mě se hodně líbí Casino Roayale. Knížka i film. A to asi taky i proto, že se to točilo u nás, tak si člověk líp uvědomí co je fakt a co fikce. :-)

... a nestačí se na těch pravidlech prostě dohodnout? :-)

Možná stačí. Záleží na tom, s kým se budeme domlouvat.

Doufám, že jako "kinař" oceňujete také novou verzi "Tinker Tailor Soldier Spy". Podle mne (skoro) mistrovské dílo.

Díky za tip. Já to bohužel prošvihl, ale shlédnu. (Ale aby bylo jasno, já filmům moc nerozumím, spíš jen prodávám vstupenky a ty věci kolem...)

Kdo má daleko do kina nebo to neviděl z jiného důvodu, může to dohnat:

http://www.youtube.com/watch?v=AG7cMzVGRtQ

Přiznám se, že je pro mne dost obtížné snažit se na svět nahlížet vaší optikou. Rozhodně bych ale chtěl upozornit na to, že pokud cesta vede odněkuď někam jinam (a nejde se po ní vracet, ani přeskakovat napříč) je celkem jedno, zda ji vidíte smotanou do spirály nebo roztáhnutou na polopřímku... ale na její ujití spotřebujete vždy stejný počet kroků (což mimochodem znamená, že cestou vypijete stejné množství vody.)

Kouknu na to, ale asi si to raději půjčím na divku. Ale dneska jdu z profesních důvodů na Zvonilku... snad si u toho trochu odpočnu.

Neumím to asi dobře vyložit, ale jedno to není. Ta spirála v lidech může evokovat pocit, že pohyb se děje v kruhu - po určitém čase se částečně jakoby vrací něco, co tady už kdysi bylo. Z určitého úhlu pohledu (nebo při promítnutí do dvou rozměrů) totiž člověk spirálu vnímá jako kruh a proto nemusí vidět její délku. Dlužno říct, že staří Číňané vlastně opravdu žili téměř v kruhu. V asijském společenském systému existoval jen minimální pohyb vpřed. To mohlo vyvolávat jistý pocit bezvýchodnosti nebo fatalismu.

Moc se omlouvám, ale sedím v práci a navíc bez tužky a papíru asi nebudu schopen argumentace. Navíc už je to hodně of topic. Tak bych chtěl jen poznamenat, že z mého úhlu pohledu je bude mít cesta vždy stejný počet kroků a dokonce bude má levá a pravá noha stále ta stejná, i když Vám bude chvílemi (přesně 50 na 50) připadat, že se to mění....
Ale hlavně... počítám že i staří číňané nečekali, až jim čaj sám zavře... ale že věděli, že je pro to potřeba nějakou (dost přesně danou) dobu ten čaj ohřívat.

Samozřejmě věděli, že voda se sama neohřeje. Ale ohřívali ji pořád tím samým způsobem, čili bez technického pokroku, což ovšem dnes může někomu právě imponovat. Jako vysvětlení je to samozřejmě hodně zjednodušené, tudíž zkreslené.

...asi se jim to řešení zdálo dost dobré. Ale myslím, že momentálně už by na to nebylo dost dřeva. (A že si to pomalu uvědomují i oni)

Omlouvám se, ale bojím se, že já osobně nebudu tímto směrem dál schopen přispět k tématu ufňukanosti pravice a levice.
Tak tu raději hodím odkaz na video, které podle mne může trochu vysvětlovat, proč jde fňukny najít na obou stranách barikády... a taky (chi, chi), protože se v něm vyskytují výrazně jiné křivky než ta spirála :-)
https://www.youtube.com/watch?v=VOMWzjrRiBg

Jde hlavně o to, nelpět na těch popisech, jejichž výsledky jsou v rozporu s pozorováním.

Bez zjednodušování se člověk nemůže obejít a každý miluje to své zjednodušení. Každý docela rád na něčem lpí.

Když si o tom jen povídáme, je to asi jedno. Ale pokud bychom společně měli něco podniknout (třeba vydat se na nějakou cestu), asi je dobré nahlédnout vzájemně do map. (A dohodnout se, že pokud jeden bude tu mapu za pochodu chtít překreslovat, měl by to vědět i ten druhý)

I když jak tak o tom přemýšlím, mimo jiné se tu také vede spor o to, zda vůbec je možné individuálně cokoli (třeba mapu) vlastnit :-)

Když se lidé nedohodnou na stejné cestě nebo mapě, tak patrně nemohou jít spolu. A mám takový dojem, že ten, kdo první řekl: "Kdo nejde s námi, jde proti nám", byl svatý Pavel :-)

To je v pohode. Pokud vubec nejakou mapu mate, tak ji beru vsemi deseti. Ale nesmite do ni cmarat, bez toho abych o tom vedel. Pak by totiz byla jen Vase a ne nase. :-) Ale treba se na nejakych zmenach casem dohodneme. Zejmena pokud se treba shodneme na tom, kde je sever na mape a kde na obloze. Mimochodem to asi taky proveri, jak oba rozumime pojmum vpravo a vlevo. A Bibli klidne muzeme cist cestou. Ja si bohuzel pamatuju jen par vet a to jeste ne uplne presne. (Ale mapa je to dobra, prestoze tam nejni moc obrazku.... Ale zase jsou tam jine symboly).

Od politiky, ke kartografii. Nebo geografii. Nebo geometrii, kdyz jste nakousla ty plošné projekce... :-) https://www.youtube.com/watch?v=lO9Pq4y-i74&feature=youtube_gdata_player

Marka , 9, 38-41, treba. :-)

Teď jste zabodoval, pane Lobpreisi. Ještě je tady jeden problém; pokud mají lidé jít spolu, ať už se jde kamkoliv, musí se jít takovým tempem, kterému by všichni stačili, což z praktického hlediska znamená, že nelze stanovit taková pravidla, která by lidé prostě nebyli schopni dodržovat.
K tomu si projednou dovolím místo Bible citovat proroka Muhammada: "Jděte podle kroku nejslabšího z vás".
P.S.: Korán doma nemám, to jsem vyčetla z knížky Stěhování národů a východ Evropy.

A tím se můžeme vrátit zpátky k tématu "ufňukanosti".

Dokonce si myslím, že je možno během cesty s sebou někoho i chvíli nést. Zejména pokud zná cestu (nebo je vlastníkem mapy :-).
A rozhodně je asi také dobré se občas zastavit a zkontrolovat tu polárku, zda je furt tam, kde má být.
Protože studna na poušti se bez mapy a bez polárky hledá těžko. (I když je pravda, že ta Exuperyho liška by mi řekla, že nemáme fňukat a hledat studnu srdcem... ale promiňte... v tomhle já osobně dám přednost té kartografii :-)

Když se dívám na Romana Jocha, takto doktora medicíny, jak vyzdvihuje potřebu mučení, násilí a ještě většího násilí na druhých, mám tušení, že tento pán by se při první facce připosral.