„Křišťálová noc“ by nás měla varovat. Nenávist však roste

Nedávné výročí počátku vyvražďování Židů, o němž nacisté posléze hovořili jako o „Křišťálové noci,“ má i dnes smutnou konotaci. Projevů rasismu v poslední době stále přibývá.

V noci z 9. na 10. listopadu 1938 byli Židé v Německu, v obsazeném Rakousku a v okupovaném pohraničí českých zemí nacisty vražděni či odváženi do koncentračních táborů. Vypáleno či jinak zdemolováno bylo 267 synagog, vypleněno 7 500 židovských obchodů a bytů, 91 Židů přímo při pogromu bylo zabito a 30 000 jich skončilo ve vyhlazovacích táborech.

Násilnou akci tehdy provedli Hitlerovi stoupenci na popud ministra propagandy Josepha Goebbelse. Pogrom byl předstupněm takzvaného „konečného řešení“, které spočívalo v hromadném vyvražďování milionů Židů - v genocidě, kterou Židé označují slovem ŠOA.

Několik desetiletí po válce se zdálo, že „křišťálová noc“ a další hrůzy, kterých se dopouštěl nacistický režim, budou následujícím generacím dostatečným varováním před opakováním.

Jak se ovšem jeví - i na základě dnešních zkušeností - vždy se najde dostatek lidí, kteří jsou nepoučitelní. Nacistická ideologie se na počátku 21. století pod hlavičkou neonacismu, nacionalismu či novodobých forem antisemitismu stále častěji dostává do hledáčku lidí, které nezaujala historie 20. století, ale metody a řešení, které nabízejí neonacisté a nacionalisté. Fatální zjednodušenost a ráznost bude mít zřejmě pro některé lidi vždy jistý půvab.

I proto můžeme být často svědky oslav (takto to skutečně pojímají) jednotlivých nacistických vůdců či známých osob, například Hitlera, Goebbelse, Hesse, různých představitelů jednotek SS i vzývání jejich metod.

Pochody židovským městem nevyšly
„Křišťálovou noc“ samu „slavili“ čeští neonacisté hned dvakrát - v letech 2003 a 2007. V roce 2003 chtěli jít „pražským židovským městem,“ konkrétně Maiselovou ulicí se zapálenými pochodněmi, jak měli ve zvyku jejich nacističtí předchůdci v Německu. Vybrali si k tomu sobotu 11. ledna. Pochodu nezabránilo město ani policie, ale lidé. Na místo přišli blokovat neonacistický pochod nejen členové Židovské obce v Praze a dalších židovských organizací, ale i mnoho jejich přátel, lidí z akademické sféry, z neziskových lidsko-právních organizací, z Antifašistické akce, levicových aktivistů či anarchistů.

Policie byla postavena před dvě řešení: buď rozehnat Židy a další odpůrce neonacismu, či odklonit neonacistický pochod. Vybrala si druhou variantu - neonacisté tak byli nuceni šlapat směrem od pražského města židovského.

Neonacistické akci, ohlášené na 10.11. 2007, se tentokrát magistrát snažil zabránit. Židovská obec v Praze svolala před své sídlo v Maiselově ulici na dobu nacistického pochodu náboženské shromáždění. Židovská liberální unie (ŽLU) pak organizovala shromáždění o kousek dál, u Staronové synagogy. To se poté slilo v jednu akci, které se zúčastnilo mnoho lidí, opět z různých společenských koutů, včetně některých politiků. Shromáždění se zúčastnil i Čeněk Růžička z Výboru pro odškodnění romského holocaustu. Hovořil zde i katolický kardinál Miloslav Vlk. Rabín Karel Sidon vedl modlitbu za oběti pogromu. V Maiselově ulici ji sledovalo několik set lidí, kteří se pak přesunuli na Staroměstské náměstí.

Zde začalo pietní shromáždění, pořádané taktéž ŽLU, kterého se zúčastnilo přes 2 000 lidí. Před pódiem vlály izraelské vlajky a nad hlavami účastníků se nesly transparenty s nápisy „Stop neonacismu“ nebo „Nácci vraťte se do hrobu“. Po zahájení zazněla z pódia modlitba za 50 milionů obětí nacistického útlaku, která byla zakončena jmenováním koncentračních táborů, vypálených obcí a míst bojů druhé světové války.

Pařížskou ulicí pochovali zastánci lidských práv, antifašisté a anarchisté.

Antirasistické doby jsou pryč
Doby, kdy se politici postavili proti neonacistům, jsou pryč. Rasisté si vybrali snazší cíl, Romy, a části společnosti se to z toho důvodu líbí. Na neonacistické a nacionalistické návrhy jednoduchých „řešení“ složitých situací slyší rostoucí počet lidí. Projevuje se to dvojím způsobem.

Někteří lidé se již nestydí pochodovat s krajně pravicovými fanatiky v jednom šiku a křičet s nimi nacionalistická či rasistická hesla. A stoupá i počet voličů politického křídla neonacistů, Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS). V Ústeckém kraji, kde loni proběhly protiromské nepokoje (Šluknovský výběžek), získala tato strana v letošních krajských volbách 4,37 procenta hlasů zúčastněných voličů.

Studentské volby
Podle „studentských krajských voleb,“ které letos v září zkusmo pořádala společnost Člověk v tísni, by deset procent studentů volilo DSSS. Těchto voleb nanečisto se účastnilo téměř 22 000 středoškoláků ze 170 škol. Na střední školy přitom v tomto školním roce chodí dohromady 428 000 žáků. Celkem se zapojilo 77 gymnázií, 98 středních odborných škol a 18 učilišť, přičemž některé školy poskytují více typů vzdělání zároveň. Volby byly pro školy i studenty dobrovolné.

Jistě, na základě toho nelze říci, že studenti budou DSSS skutečně volit, až budou mít tu možnost (a já věřím, že většina z nich ji volit nebude). Ale přeci jen to cosi vypovídá o svůdnosti populismu spjatého s rasismem namířeným proti Romům. DSSS nejen pořádá protiromské demonstrace a pochody, ale též kandidovala pod názvem DSSS-STOP NEPŘIZPŮSOBIVÝM!.

Narůstá i obliba dalších populistů. Zůstaneme-li u Ústeckého kraje, Suverenita populistky Jany Bobošíkové zde sice získala jen 1,22 procenta, ale 12,02 procenta obdrželi rasističtí populisté z uskupení Severočeši.cz.

Jinými slovy, ve společnosti rostou nálady odklánějící se od humanismu. A zároveň s tím se zvyšuje anticiganismus (protiromský rasismus) i obliba jeho zastánců, kteří hlásají tu otevřenější, tu skrytější nenávist vůči Romům.

Rasisti existují
Množí se i názory, že rasisti vlastně neexistují, že jde jen o lidi, kterým vadí Romové, protože ti se nedokážou přizpůsobit okolnímu společenství. Tento pohled šíří přes internet především sami rasisté.

Dovedně tak ukrývají, že primární je jejich rasisticky podmíněný fanatismus a že kdyby Romové neexistovali, odnesli by to jiní. Důkazem je fakt, že neonacisté a další rasisti to zkoušeli i proti Židům a migrantům, ale pro odpor části společnosti či pro její menší ohlas na jejich akce se zaměřili především na Romy. Zatím!

A slovo „zatím“ je třeba brát smrtelně vážně. Ve vztahu k zahraničí už funguje i mezi našimi příznivci zjednodušeného pohledu na svět otevřený antisemitismus (protižidovský rasismus). Nejlépe to lze sledovat na současném konfliktu mezi Palestinci a Izraelci. Nejeden antisemita - a je jedno, zda zprava či zleva - doslova fandí bezdůvodnému ostřelování Izraele raketami teroristickým Hamásem. A běda, když se Izrael začne tomuto vraždění svých obyvatel, včetně dětí, bránit.

Antisemité neváhají a označují Židy za vrahy, protože ti svými raketami také zabíjejí civilisty (nejde ani jinak, protože Hamás je vystavuje před své zbraně úmyslně jako lidské štíty). Avšak o tom, že nebýt útočení Hamásu, Izrael by silou neoplácel a tudíž by ani nikoho nezabíjel, antisemité hrdinně mlčí. Nebude trvat dlouho a tento způsob uvažování, tato podivná novodobá „spravedlnost“, popsaná již Orwelem ve Farmě zvířat, se přenese i do domácí politiky.

(Ke konfliktu na Blízkém východě jsem napsal článek Ukončení izraelsko-palestinského konfliktu vyžaduje bolestný kompromis.)

Nesnášenlivost roste geometrickou řadou
Nefalšovaní neonacisté zasedají v řeckém parlamentu, ve dvou zemských parlamentech v Německu, rasističtí a nacionalističtí populisté v Maďarsku, v Rusku mají neonacisté a nacionalisté díky Putinovskému režimu de facto volné pole působnosti, populista Žirinovskij je již běžnou součástí dumy apod. Francouzské vlády, bez ohledu na to, zda vládne levice či pravice, se chovají populisticky ve vztahu k přistěhovavším se Romům… a tak bychom mohli pokračovat.

V Evropě se populisté množí s každými volbami. Jen málokdo z evropských politiků dokáže jasně a nezpochybnitelně říci totéž, co vzkázal německý prezident Joachim Gauck neonacistům: „Vaše nenávist je naše motivace. Naši zemi nenecháme na holičkách. Nedáme vám ji. Vy patříte do minulosti, naše demokracie bude žít.“

Krize a její řešení
Jednou z příčin nárůstu obliby extremismu, rasismu, anticiganismu, antisemitismu a populismu a jeho podpory mezi lidmi je i vleklá finančně-ekonomická krize, respektive způsob řešení jejích důsledků. Současná česká vláda vydává za reformy slepě vedené škrty ve státním rozpočtu a cíleně asociální politiku, která jde v prvé řadě proti těm nejchudším.

Na zvyšující se počet obyvatel dopadá zvyšování nepřímých daní (DPH). A to buď přímo - kvůli velkému a neustálému zdražování již nezvládají hradit potraviny, energii a nájmy. Nebo nepřímo, v podobě vleklé obavy ze zhoršující se sociální situace a ztrátě perspektivy.

V České republice je nedostatek financí ve státním rozpočtu mimo jiné velmi umocněn i předchozím masivním rozkrádáním, tunelováním a obrovskou zkorumpovaností v rámci privatizace v 90. letech, a pokračujícími ztrátami v podobě desítek korupčních miliard ročně i v současnosti.

Ve společnosti roste napětí, které provází totéž, co vždy v historii: hledání vnitřního nepřítele, někoho, kdo „za všechno může“. A Romové (v jiných zemích zase migranti či Židé) jsou cílem nejsnazším.

Celoevropský problém
Jde o celoevropský problém. Řešit by jej měli ti samí politici, kteří k němu svou politikou nemalou měrou sami přispívají. Pokud to nedokáže zastavit síla občanské společnosti, nepochybně se dříve či později vrátí doba, v níž bude pogrom na druhé pro jejich jinakost běžně přijímanou záležitostí.

Stejně jako „Křišťálová noc“ v osmatřicátém.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.