„Nejnebezpečnější filosof Západu“ Slavoj Žižek je znám mimo jiné i černými anekdotami na adresu svých posluchačů či filosofů s jinými názory, jako například: „Až se my komunisté dostaneme k moci, připravte se na život v Gulagu“.

Zatímco Žižek je díky svým bránice trhajícím výrokům ve světě mnohými považován za šaška, údajný výrok Jaromíra Petelíka (KSČM) o věšení pravičáků a vyvlastňování kapitalistů vzbudil v českých médiích a mezi politiky děs. Ať už je autorem tohoto facebookového statusu Petelík nebo nějaký hacker, jisté je, že hraje roli při povolební diskreditaci KSČM. Roli stébla, jehož se chytá pravice, tonoucí v močálu krize své hegemonie.

Oběšenci na lucernách, šiky pochodujících milicionářů a ozbrojení dělníci, vyvlastňující továrny podnikatelů, jimž nezbude nic jiného než jít se živit prací jako jejich zaměstnanci. Toto je zřejmě noční můra, která se probouzí ve fantazii české pravice, jakmile stoupají preference či volební výsledky KSČM ve větší míře, než aby bylo možné držet ji v izolaci a mobilizovat proti ní z pozice silnějšího. „Petelíkův“ výrok pak pomáhá ujišťovat, že nejde o paranoidní schizofrenii, ale oprávněný strach, že čeští komunisté jsou skutečně totalitní vlci v demokratickém rouše beránčím, jen je z něj vysvléknout. Přesně takové chce česká pravice své komunisty mít.

Představitelé KSČM, zejména Jiří Dolejš, se od výroku, jenž je v rozporu se stranickým programem i právním řádem ČR, distancovali a odsoudili ho. Místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová dokonce podala trestní oznámení, jak řekla MfDnes: „Jestli se nebudeme bránit, tak to bude stejné jako za Gottwalda, kdy řekl, že nám zakroutí krkem, až se poučí v Moskvě. A taky to udělal. Tak jestli budeme stejně laxní, tak se jednou budeme divit, až na lucerny začnou házet šňůry.“

O šňůrách na lucernách hovoří politička pravicové strany, v které spolupůsobí s poslancem Markem Bendou, synem Václava Bendy, jenž legitimizoval chilského diktátora Augusto Pinocheta symbolickým pozváním na večeři. Diktátora, jenž jako generál násilím svrhl z demokratických, svobodných a legálních voleb ustavenou levicovou vládu, aby prý, jak tvrdí Marek Benda, zachránil svou zemi před hrůzami komunismu. O sametové revoluci 1989 pak Benda „vždycky říkal, že kdybychom měli nějaké ty ověšené lampy, bylo by to lepší“.

Otázka zní, kdo touží koho vidět viset na lampách? Marek Benda a podobně smýšlející nepochybně touží vidět viset komunisty. A jistě není na české pravici ve svém obdivu ke generálovi a touze věšet komunisty sám. Ukazuje se, že dobré volební výsledky komunistů pro českou pravici signalizují nebezpečí hrůz komunismu, proti kterým je podle některých pravicových politiků třeba se bránit hrůzami stejnými.

Kapitalismus je totiž posvátnější než demokracie a jedinou záchranou se pak stává autoritářská diktatura. A samozřejmě muž, který ji nastolí. Výroky typu toho Petelíkova, které si nezadají s výroky Bendovými, pak mohou být vítanou záminkou k mobilizaci, jež legitimizuje touhu zahodit nepotřebnou, konkurenceschopnost a export ohrožující demokratickou škrabošku a přijmout autoritářské metody vládnutí. Hrůza české pravice z komunismu a strach z toho, že pravičáci budou viset, je pak nejspíše projekcí jejich vlastních tužeb vidět viset levičáky.

Proto si dovoluji uzavřít článek parafrází: „My se nechodíme učit do Moskvy, ale do Atén, Madridu a New Yorku. Víte co?“