Zachránce komunistů - antikomunismus

Nezreformované komunisty máme především zásluhou bojovného antikomunimsu. Jedině podíl komunistů na moci může přivést jejich podporu na úroveň odpovídající jejich výkonu.

Krajské volby jsou za rohem. Co asi přinesou? V některých médiích se píše o tom, že komunisté si po nich chtějí říct naplno o moc a vliv. Jejich strana posiluje. Celostátně podle zářijového průzkumu agentury CVVM mají komunisté dvacet jedna procent. V některých krajích, například v Ústeckém, mohou podle průzkumů pro pořad Otázky Václava Moravce dokonce vyhrát. Co to znamená? Začíná vítězné komunistické tažení, na jehož konci se dočkáme KSČM i ve vládě? Nastává doba, kdy se KSČM s konečnou platností vymaní z jakékoli izolace, překoná morální odpor, který vůči ní dlouho panoval, a začne se hřát na politickém výsluní?

Možná. Současně to ale také může být začátek jejího konce. Definitivní porážka antikomunismu může spustit i postupné odumírání KSČM. Pro někoho to může znít paradoxně. Ale co když to, co drží KSČM při životě, je právě antikomunismus? Je možné, že všichni ti, kteří volají po zákazu komunistické strany, naopak svou energií vlévají životodárnou mízu do uskupení, které by jinak bylo už dávno beznadějně mrtvé? Co když Jaromír Štětina a mnozí další svým neúnavným úsilím pracují proti svým vlastním záměrům? Není to životní omyl a tragédie?

Profesor Jiří Kunc už před lety v textu O komunismu a postkomunismu v souvislosti s komunistickou stranou napsal: „Předpoklad naprostého rozpadu nebo zrušení i v případě, že stranu nepostihne zákaz, byl všeobecný. To, co rozhodlo o přežití, dokonce v podobě masové strany, byl paradoxně frontální a nediferencující antikomunismus v nekomunistickém okolí, jenž otvory k úniku všemi směry neprodyšně uzavřel nebo ponechal jen minimální prostupnost. Předpokládaná nejpřirozenější úniková cesta - k sociální demokracii - byla přehražena syndromem fierlingerismu, tedy obavami, že nově příchozí by rychle tuto stranu ovládli zevnitř.

V souhrnu vnější tlak kompenzoval odstředivé tendence a zahnal komunisty do ghetta a v jeho nitru podpořil trendy k potvrzení někdejší identity, nikoli k proměně. Takže ve vnitrostranickém referendu 1991 o změně názvu (asi prvním relativně svobodném, nemanipulovaném volebním aktu, protože centrum do základních organizací a klubů rozesílalo argumentaci pro i proti), se drtivá většina vyslovila pro zachování názvu a následující rozkoly (Krausův, Mečlův...) odvedly z KSČM jen stovky členů (v některých okresech více, když s sebou odcházející okresní předseda odlákal svou klientelu).“

Pokud vyjdeme z Jiřího Kunce, můžeme si symbiózu KSČM a antikomunismu představit asi takto. V nepřátelském prostředí, které stálo na určitém konsensu ohledně KSČM, této straně nezbylo nic jiného, než se zabarikádovat, vytvořit od světa odtržený ostrůvek a z izolace, ke které byla odsouzena, udělat přednost. Což se opravdu stalo a zmíněných dvacet jedna procent je právě výsledkem toho, že se od ní všichni odtáhli a udržovali si alespoň zdánlivý odstup. To vedlo k tomu, že se KSČM může velmi snadno vyhnout odpovědnosti za vývoj v této zemi za posledních dvacet tři let. Kdykoli mohou říct: ale my jsme tu přece nevládli. My za to nemůžeme.

KSČM tedy nezbylo než čekat. Svůj osud si sama nevybrala. Můžeme říct, že k němu byla odsouzena. Odsouzena k úspěchu a návratu k moci. Kdo ji k němu odsoudil? Nebyl to jen Jaromír Štětina, Martin Mejstřík a další, kteří usilovali o její zákaz, ale i ti, co KSČM tolerovali, ale zároveň se s ní nechtěli bavit. Ti, kteří ji chtěli držet stranou od politické moci.

Lze namítnout, že celý problém by odpadl, kdyby byla KSČM zakázána. I kdyby se ale doba k tomu vhodná nepromeškala, nic by to nevyřešilo. Tento proud by si stejně cestu ke svým voličům našel. Což nutně nemusí být žádná katastrofa. Určitá část společnosti tíhne směrem, který v sobě mísí levicovou a konzervativně-národní orientaci. Vždy by záleželo na tom, zda by reakcí na takové uskupení byl antikomunismus a izolace. Hlavním problém totiž je, když se toto procento uměle nafukuje. A to je právě zásluha antikomunismu a snahy držet si komunisty co nejdále od těla. Když se to navíc spojí s nepříznivou ekonomickou situací a se znechucením ze současného dění, je výsledkem dvacet jedna procent pro KSČM.

Jak dlouho bude tento růst pokračovat? Kdy začne podpora KSČM významně klesat? Jedinou šancí, jak by se její voliči rozptýlili mezi jiné levicové strany, je její přímý podíl na vládě. Proto když se v novinách píše, že se komunisté hlásí o moc, měli bychom zvolat: no, konečně. O co jiného by se také jako politická strana měli hlásit? Jedině když k ní budou připuštěni, může nepřirozená bublina splasknout. Komunisté přestanou dostávat více hlasů, než jim náleží. A svého se možná časem dočkají i antikomunisté. Ale pokud si uvědomí roli, kterou v celém příběhu sehráli, hořkosti z toho, že sami drželi při životě „bestii“, kterou se snažili pohřbít, se už nezbaví.

A co si myslíte vy? Diskuse (12 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jiří Hyldebrant - Praha

budoucnost KSČM Sobota, 6.Října 2012, 15:24:48

Jaké jsou šance komunistů do budoucna? Pamatuji si na jejich rekordní úspěch v r. 2002, který mnohé vyděsil a podnítil obavy, že se volební výsledky komunistů budou dál zlepšovat. Další dvoje sněmovní volby však ukázaly sestupnou tendenci komunistů. Proto si myslím, že ani eventuální dobrý výsledek v podřadnějších krajských a senátních volbách nelze přeceňovat a extrapolovat do budoucna.

Po roce 1989 jsme slýchali prognózy o sestupné tendenci komunistů až k postupnému vymření a vymizení z parlamentu. Tu a tam se objevila opačná vzestupná prognóza, směřující až k vítězství komunistů ve volbách. Ani jedna z těchto prognóz se nenaplnila, proto bych osobně jako prognózu volil zlatou střední cestu, tedy že, stejně jako v posledních 23 letech, komunisté budou mít víceméně konstantní podporu a udrží se 3. až 4. parlamentní stranou.

Všechny senátní, krajské, evropské volby ukázaly, že voliči v nich nehodnotí práci konkrétních senátorů, krajských hejtmanů a zastupitelů, ani neuplatňují názor na varianty evropské integrace, ale především hodnotí vládu a vyvažují výsledek sněmovních voleb. To mě vede k názoru na zbytečnost a absurditu těchto voleb. Jistá část voličů uplatňuje absurdní logiku volit vždy nějakou opoziční stranu. Komunistická strana, která je v opozici trvale, z toho může částečně profitovat.

Nemyslím si, že by antikomunismus pravice vůči KSČM byl důraznější v porovnání například s antisocialismem pravice vůči ČSSD. Jedná se o běžné politické soutěžení, vymezování se vůči politickým konkurentům. Každá strana, když se vymezuje proti jiné, to určitě dělá proto, aby sebe polísila a protistranu oslabila. Na druhou stranu, jestliže je strana neschopná, tak takové vymezování může mít i opačný efekt. Existuje ale ještě třetí možnost, že vzájemné vymezování se posiluje obě strany (na úkor eventuálních třetích politických subjektů). Troufám si odhadovat, že tzv. antikomunistmus má za následek poslední možnost. Jsou antikomunističtí voliči, kteří potřebují slyšet antikomunistickou rétoriku, na druhé straně jsou voliči, pro které je atraktivní volit opovrhovanou a izolovanou stranu. Absence antikomunistické rétoriky by tedy oslabila obě strany (ve prospěch třetích subjektů).

Doporučení autora článku vzít komunisty do vlády proto, aby se zdiskreditovali nebo aby jejich výsledek byl úměrný jejich výkonu, je naprosto absurdní, riskantní a nelogické. Totéž by se kdysi dalo říct o Sládkových republikánech, ale nakonec se Sládkovi republikáni i bez podílu na moci zdiskreditovali sami. I v případě komunistů bych raději spoléhal na zdravý rozum voličů a rozumný přístup politiků ke komunistům.

V parlamentech jiných zemí se často vyskytuje nějaká extremistická strana. Úlohu extremistické strany u nás do jisté míry plní KSČM. Proto bych si troufal tvrdit, že v českém parlamentu v budoucnu vždy může mít místo nějaká extremistická strana. Vyštípat za každou cenu komunistickou stranu z parlamentu, ať už jejím zrušením nebo zdiskreditováním ve vládě, může mít za následek pouhou výměnu KSČM za jinou škodlivou extremistickou stranu. To je lépe riziko KSČM v exekutivě ušetřit.

Můj názor je odlišný na zapojení KSČM do legislativního procesu oproti jejímu podílu na exekutivě. Zatímco parlamentní většina (která se může měnit u jednotlivých zákonů nebo návrhů) musí postupovat koordinovaně a vzájemně se kontrolovat, v ministerské nebo jiné funkci může její majitel (přinejmenším krátkodobě) postupovat samostatně, nekontrolovaně, uplatňovat protizákonnosti, zvůli, ba zvěrstva vůči občanům, což u KSČM, vzhledem k její minulosti, minulosti její předchůdkyně KSČ a jejich z velké části totožných členů, může představovat riziko. Jsem zásadně proti KSČM ve vládě, nevadí mi však třeba spolupráce a společné hlasování na zákonech, pokud je komunistická strana pod kontrolou přijatelné strany, tzn. pokud přijatelná strana nevychází vstříc pochybným požadavkům komunistické strany. Totéž platí při hlasování o důvěře vládě.

Stručně řečeno: Klidně se tzv. „opírat“ o hlasy komunistů, klidně s nimi prohlasovat zákony i důvěru vládě, ale nevycházet jim vstříc a nedávat jim funkce.

Petrasek Milan - penzista

Souhlasím s panem Hyldebrantem, Sobota, 6.Října 2012, 16:00:24

že KSČM zastává od roku 89 roli velmi dobře použitelného media jak k utužování neurotických reakcí občanů vůči levici, tak k manipulaci volebních procesů v parlamentu. Zachování jejich názvu, předstíraná levicová politická aktivita a servilita vůči pravici v klíčových momentech ji doposud zajistila fajnovou existenci.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Václav Klaus, antikomunisté a komunisté Sobota, 6.Října 2012, 16:18:37

Václav Klaus vyhrál volby v roce 1992 dvěma tématy: ekonomická transformace a antikomunismus. Když díky chybám, podvodům a tunelům při ekonomické transformaci prohrál volby, udržel se na politickém výsluní díky opoziční smlouvě s Milošem Zemanem. Poté mu dvakrát komunisté pomohli na Hrad, byla to odměna za to, že je udržel v politické hře. Komunisté pomáhají držet politický systém současnosti, kterému dominuje Václav Klaus a lze očekávat, že ho budou držet i nadále podporou Miloše Zemana jako nástupce Václava Klause. Ti, kdo se diví, měli by věnovat více pozornosti dialektice v politice.

Jiří Hyldebrant - Praha

Pane Šimso Sobota, 6.Října 2012, 21:23:12

Pane Šimso, v r. 2003 byla TAJNÁ prezidentská volba, ve které není jasné, kdo koho volil, ale budiž, některé indicie nasvědčují, že Václavu Klausovi přispěly i komunistické hlasy. Zcela nepravdivé je však Vaše tvrzení ohledně VEŘEJNÉ prezidentské volby v r. 2008, ve které Klause nepodpořil žádný komunistický hlas. Proto Vám doporučuji, abyste svůj nepravdivý předchozí příspěvek smazal.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Pane Hyldebrante, Sobota, 6.Října 2012, 21:47:15

v roce 2003 šel Klaus osobně požádat o hlasy komunistů a po svém zvolení pozval poprvé tehdejšího předsedu Grebeníčka do Lán. Pokud mi nevěříte, najděte si to v internetu nebo v archívech. V roce 2008 byla komedie s Bobošíkovou zastíracím manérvem, aby nebylo jasné, že komunisté dávají přednost Klausovi před Švejnarem, fakticky ho však podpořili. A že Klausův antikomunismus výrazně komunistům pomohl, stejně jako jeho sklonění se před nimi, je jasné každému jen trochu politicky uvažujícímu člověku. Tedy, není co mazat, naopak zamyslete se nad fakty a politickým jednáním Klause trochu kritičtěji než dělají současná pravicově orientovaná média.

Jiří Hyldebrant - Praha

Pane Šimso, Sobota, 6.Října 2012, 22:56:9

v prezidentské volbě 2008 nevolil Klause nikdo z KSČM, a není tedy pravdivé Vaše tvrzení, že komunisté v r. 2008 pomohli Klausovi na Hrad.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Pane Hyldebrante, Neděle, 7.Října 2012, 01:20:26

Veřejně pro něj nehlasovali, ale svým jednáním mu na Hrad pomohli stejně jako v roce 2003. Nyní očekávám jejich podporu Klausova kandidáta Miloše Zemana.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 7.Října 2012, 12:05:58



Tak vidíte, pane Hyldebrante, kam jste to dopracoval - není Vám jasné ani to, co je podle pana Šimsy jasné - jak říká - "každému jen trochu politicky uvažujícímu člověku" ...

Budete muset na sobě trochu zapracovat, abyste napříště před lidmi jako je pan Šimsa úspěšně obstál ...

Bican

Jaroslav Bican - Redaktor rubriky Domov DR

Pane Hyldebrante Neděle, 7.Října 2012, 12:16:21

Nemyslím si, že KSČM jen tak sama od sebe zmizí, tak jako zmizeli například Sládkovi republikáni. Pokud by tomu tak bylo, tak by komunisté zmizeli už dávno. Stejně tak si nemyslím, že pomůže, když KSČM pouze podpoří menšinovou vládu ČSSD. To už tady v určité míře také bylo a podporu KSČM to nenarušilo.

Jiří Hyldebrant - Praha

Pane Tejkle, Neděle, 7.Října 2012, 14:18:12

opravdu mi není jasné, jak mohli komunisté pomoci Václavu Klausovi tím, že ho nevolili (v r. 2008). To by museli nějakým záhadným způsopem (jiným než vlastním příkladem) ovlivnit rozhodnutí 141 zákonodárců, kterými byl Klaus zvolen. I kdyby tomu tak snad náhodou bylo (což není), stěžejní odpovědnost za zvolení Václava Klause leží na oněch 141 zákonodárcích.

Jiří Hyldebrant - Praha

Pane Bicane, Neděle, 7.Října 2012, 14:40:8

zažil jsem druh voličů, kteří váhali, zda dají hlas Sládkovým republikánům nebo Grebeníčkovým-Filipovým komunistům. Motivací tohoto druhu voličů nebylo ideové zakotvení, ale například touha zavařit politikům, aby měli co nejtěžší sestavit vládu. Takový druh voličů asi existuje a bude existovat v budoucnu. Máme tedy zhruba 2 možnosti:

1) Střídat nesystémové strany a každou zdiskreditovat tím, že se znemožní v exekutivní funkci, kde napáchá škody.
2) Mít dlouhodobě jednu nesystémovou stranu bez podílu na exekutivě a bez napáchání škod.

Domnívám se, že je lépe zvolit druhou variantu a ušetřit škody napáchané pochybnými lidmi v exekutivě. Je to možná zjednodušení, ale v každém případě bych upřednostňoval zdravý rozum neriskovat osudy občanů, nedávat pochybným stranám funkce, ve kterých mohou mařit osudy občanů.

Petrasek Milan - penzista

Varianta 2. formou KSČM, pane Hyldebrante Neděle, 7.Října 2012, 17:11:25

páchá škody na pravé straně populace, která se - zásluhou průběžné skandalizace KSČM - již v druhé generaci není schopna oprostit od deformovaného vztahu vůči levicovému smýšlení.
K demokratizaci společnosti by v.2. nepřispěla.....pomyslel jsem si

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.