Rozeštvávači

Jiří Pehe

Václav Klaus vyložil střelbu po sobě jako důsledek činnosti „rozeštvávačů“. Měl by se ovšem zamyslet nad tím, zda největším rozeštvávačem není on sám.

Prezident Václav Klaus soudí zcela správně, že „atentát“, který byl na něj spáchán sedmi plastovými kuličkami, vystřelenými z tzv. airsoftové pistole, odráží mimořádně špatnou situaci ve společnosti. Místo toho, aby se ale prezident pokusil vzápětí pravdivě odpovědět na otázku, co jsou hlavní důvody tohoto stavu společnosti, jenž úzce souvisí s počínáním politické elity, k níž patří i on, bere to jako obvykle zkratkou. A jako obvykle špatnou.

Společnost se prý neradikalizuje, ale je radikalizována. Kým? Početnou skupinou rozeštvávačů, soudí Klaus. Všichni prý je známe, ale nebude je jmenovat, aby jim nedělal reklamu.

Lidé blízcí prezidentovi se jistě v příštích dnech postarají o to, aby jména hlavních rozeštvávačů pro jistotu zazněla. Michal Semín ostatně hned po „atentátu“ napsal komentář „Vieweghovy chrastavské výstřely“, v němž kromě jména romanopiscova zmínil i jména Martina Putny, Jana Urbana nebo Tomáše Halíka.

Na teorii o jakýchsi „rozeštvávačích“, kteří radikalizují společnost, je zajímavé hned několik věcí. Tak především Klaus evidentně vidí společnost i třiadvacet let po pádu komunismu optikou dobře známou z bývalého režimu.

I nespokojenost lidí ve společnosti reálného socialismu byla podle komunistických pohlavárů působena především „rozeštvávači“. Slavný projev Milouše Jakeše na Červeném hrádku se už stal v tomto směru legendou.

Klausova slova pěkně dokumentují, jak málo se změnilo na pocitu mocných, že oni to dělají v podstatě dobře, a kdyby nebylo „rozeštvávačů“, kteří ruší „klid k práci“, bylo by nám hej. Kritická analýza sociálních a politických jevů, které jsou skutečnou příčinou „mimořádně špatného stavu společnosti“, v jeho chápání situace úplně chybí.

A pak je zde sám Klaus. Když už pojem „rozeštvávač“ ve stresu z „atentátu“ odkudsi vytáhnul, je nutné zcela jasně říci, že hlavním rozeštvávačem v české společnosti je celá léta právě on. Nejen kvůli intenzitě svého „rozeštvávání“, ale i kvůli tomu, že z výšin ústavních funkcí, v nichž už pomalu čtvrt století sedí, je možné „rozeštvávat“ společnost mnohem účinněji, než když je někdo třeba publicistou, jakkoliv hojně čteným.

Politik, který opakovaně uráží celé sociální skupiny, když mluví pohrdlivě tu o „NGO-ismu“, tu o„humarightismu“, tu o „environmentalismu“, a tu, ústy svých věrných, třeba o „homosexualismu“, společnost docela slušně a opakovaně rozeštvává.

Podobný efekt měl a má Klausův bohorovný postoj ke korupci nebo špinavým penězům. Tam, kde většina společnosti vidí problém s mafiánskými praktikami, Klaus mluví o „kriminalizaci podnikatelů“.

I v každodenní politické praxi je pan prezident docela slušný rozeštvávač. Opakovaně útočí na třetí pilíř demokratické moci , tedy justici, jako na jakousi údajnou „soudcokracii“. Odmítá se dokonce řídit některými soudními rozsudky.

Vládám, které jmenoval, přitápí způsobem, který Petru Nečasovi, a před ním Mirku Topolánkovi a Jiřímu Paroubkovi, asi nezáviděli a nezávidí ani jejich největší kritici. Téměř šedesát prezidentských vet vládních zákonů mluví za vše.

Dokonce i strana, kterou založil, a v jejímž čele dlouho stál, je i kvůli jeho mravenčímu úsilí docela slušně rozeštvaná. A to ji už jednou, v roce 1997, rozeštval svým bohorovným přehlížením vnitrostranické korupce tak, že se rozdělila rovnou na dvě. Ti, kteří se Klausovi postavili, byli ocejchováni jako sarajevští „atentátníci“.

Klaus ve svých projevech před volbou prezidenta v roce 2003 a 2008 sliboval, že bude společnost sjednocovat, ba dokonce, že bude prezidentem nadstranickým. Vydrželo mu to pokaždé jen pár dní od zvolení.

Především je ale třeba říci, že za „mimořádně špatný stav společnosti“ nese ze všech českých politiků největší díl viny právě on. Byl politickým architektem systému „mafiánského kapitalismu“, jehož plody dnes sklízíme. Nadřadil „trh bez přívlastků“ právu a morálce, což je jeden z důvodů, proč se česká společnost topí v korupci.

Když už má být řeč o „rozeštvávačích“, kteří nesou odpovědnost ze „mimořádně špatný stav společnosti“, bylo by namístě, aby začal u sebe. Toho ovšem evidentně není schopen ani po utrpěném šoku ze švejkovského „ne-atentátu“.

Ostatně nemá ani čas. V pěti měsících, které mu ještě ve funkci zbývají, má před sebou velký úkol: rozeštvat Evropskou unii, jak nejvíc to ještě půjde.

    Diskuse
    October 2, 2012 v 11.45
    Hezky řečeno
    Díky té střelbě má Klaus bohužel k rozeštvávání ještě větší prostor.
    October 2, 2012 v 14.19
    Oni to nepustí - za žádnou cenu
    http://www.blisty.cz/art/65254.html

    Nevím jak komu se to jeví, ale mě to připadá, že to nějak nebezpečně směřuje k tomuto:
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Po%C5%BE%C3%A1r_%C5%98%C3%AD%C5%A1sk%C3%A9ho_sn%C4%9Bmu
    October 2, 2012 v 16.52
    Pane Ševčíku, raději nemalujte čerta na zeď. Ačkoli velice podezřelé je například to, že Roman Joch z ničeho nic přešel k pravdoláskařům:
    http://www.novinky.cz/domaci/280354-klaus-je-ufnukana-baba-napsal-necasuv-poradce-a-obratem-dostal-padaka.html
    October 2, 2012 v 19.48
    bouřka v českém rybníku
    mžná neuškodí tyhle hry vnímat bez emočního balastu - udělat pif na sttníh i ze vzduchovky není hrdinství, ale ani hrozba demokracii. Je to jen pitomost.
    Chápu že pan Pehe vrací lidem jako Kubera či Vidím úder, ale to se netýký podstaty věci, spíš toho následného kočkování.
    Prezident není nedoknutelný monarcha, ale politický dialog není ani o házení předměty ani o střílení umělými kuličkami. Humornou performanci či co si představuji jinak.
    Debata na tohle téma nabývá typicky českých deformací. Ještě se dovíme že říci o výtržníkovi že je výtržník je jen hyperkorektnost Buď je to aktivistický hrdina a nebo druhý Breivik ze kterého mrazí.
    Chápu, že je 10 dnů před volbami, ale proč ta hysterie politiků přechází na české lidičky, kteří se spíš dříve uměli nad těmito hrami ironicky šklíbit než věci dramatizovat ?
    Že si hlava ČR pindá o rozeštvávačích je vizitka jeho myšlenkových pochodů a není to důvod k jeho sesazování. Tím spíš že za nějakých 90 dnů končí.
    October 3, 2012 v 5.10
    Panu M. Ševčíkovi
    Když si přečtete poslední článek M. Hausera tady na Referendu (25.11.2011), tak se tam dočtete, že v dnešní době fašismus reálnou hrozbou není, včetně zdůvodnění.
    1) Paní Hájkové, díky za odkaz, před tím rokem jsem to už četl, teď teda znovu. Souhlasím. Panicky nepobíhám po místnosti, asi by žádný fašistycký puč neměl šanci, ale psal jsem, že mi to prostě připomíná pokus "o něj". Nebo spíš prostě jako zinscenovaná ROZEŠTVÁVACÍ akce. Začátek třídění na My a Oni. Ne nadarmo asi Klausovi nohsledi jmenovali pana Putnu. Kdo jste to nečetli, tak toto vyšlo den po sv. Václavovi:
    http://www.mcputna.cz/nove/Svaty-Vaclave-vyzen-fasisty.84.html?show=zapisnik&show_all=1

    2) Petr Bergman ve včerejším článku chválí naše "atentátníky" a porovnává Smetanu a Vondrouše. Podle mě je to ale neporovnatelné a nesedí mi ten pistolkový "atentát". Pan Bergman se k oběma staví jako k performacím a např. tady pan Dolejš taky a útoky Kuberů a spol až jako následek té performace, pak by to bylo OK. Jenže mi to tak nepřipadá. Nechci se šidítkovat konspiracemi, ale....
    Pan Bergman ty dva porovnává, mě ale přijdou neporovnatelní. Nechci ani jednomu z nich brát statečnost, pokud to doopravdy byly performace, neznám je, nemůžu vědět jak to bylo, takže snad se nikoho nedotknu. Ale pan Smetana, podle mě vůbec nešel do nějakého rizika, jak o tom píše pan Bergman, čmárání po plakátech je u nás úplně normální, nevím, jsetli to napadlo jeho, ale mě by v duchu nenapadlo, že za to můžu skončit v base. Z tohohle hlediska, pan Smetana podle mě nějak moc neriskoval, nebo si toho spíš nebyl vědom, statečnost přišla tedy až potom v tom zarputilém odporu k těm rozsudkům. Jestli se mílím, omlouvám se tímto panu Smetanovi.
    Ale co ten pan Vondrouš? Pokud to byla performace, tak má ten člověk docela slušný gule. Kvůli pistolkové performaci riskovat, že mi ochranka ustřelí hlavu, to je docela síla, ne? Jako když budu tak frustrovaný, že se odhodlám k tak riskantnímu činu, jako se postavit ozbrojeným gorilám s povolením zabíjet, tak už budu taky asi dost frustrovaný na to, vzít si sebou místo airsoftu doopravdickou bouchačku s ostrýma. Pak by to ale nebyla performace, ale skutečný ATENTÁT. Já nevím, mě se to zdá celé jako inscenace. Ale jestli ne, tak se hluboce panu Vondroušovi omlouvám.
    Omluvte hrubky, já se jdu asi picnout. Např.: mílit se, no fuj velebnosti jdu blejt ;-)
    October 3, 2012 v 13.29
    úlet není aktivismus
    já osobně to nechápu jako perfomanci,ale někteří ji v tom hledají. Mě to ze všeho nejvíc připomíná úlet (pokud vyloučím zinscenovanou provokaci).
    A také je rozdíl mezi klaunskými tykadly a zbraní - ona totiž airsoftová pistole podle zákona o zbraních je považována za "zbraň kategorie D“. A je-li upravena, může i ublížit.

    P.S. určitě není akutní riziko nástupu fašismu, ale ztráta citlivosti na smysl demokracie tu je myslím viditelná
    PM
    October 3, 2012 v 13.42
    Ta diagnóza neřestí pana prezidenta
    již nabývá epického rozsahu i obsahu Jiráskova díla Proti všem.
    ON
    October 3, 2012 v 15.41
    Paní Hájková,
    "...velice podezřelé je například to, že Roman Joch z ničeho nic přešel k pravdoláskařům...."
    To myslíte, prosím, jak? Jako že Joch se zařadil do tábora Klausových kritiků?
    JK
    October 3, 2012 v 15.59
    "Pravdoláskař"
    Velice podezřelé je hlavně používání termínu "pravdoláskař". Tímhle žvástem plivají profesionální cynici kolem Václava Klause na všechny, kterým ještě v politice zůstali nějaké zásady a ideály. Neměli bychom jejich dehonestující nálepky bezduše opakovat (totéž platí pro termíny "sarajevský atentát" nebo "humanitní bombardování").
    Mimochodem, Roman Joch dával obdiv k Václavu Havlovi najevo opakovaně i v minulosti, takže v tomhle je konsistentní. Vůbec, je to člověk, se kterým je možno často nesouhlasit (a který své názory obvykle hyperbolizuje, aby provokoval), ale který je mnohem intelektuálně zajímavější než většina lidí kolem Václava Klause nebo Petra Nečase.
    October 3, 2012 v 17.02
    Odpověď panu Novotnému a panu Konvalinkovi
    Termín "pravdoláskař" jsem měla dát správně do uvozovek, to uznávám, pane Novotný a pane Konvalinko. Představuji si pod ním pochopitelně ctitele Václava Havla. Zdá se mi to lepší, než termín "havloid", který se zde na stránkách DR vyskytl také. Ještě podotýkám, že osobně proti "pravdoláskařům" nic nemám, dokonce s některými sympatizuji, ač se mezi ně nepočítám.
    Vysvětlím vám i své další úvahy: Domnívala jsem se, že R.Joch patří ke skalním hradním neokonům, kteří ctí Václava Klause. Nevěděla jsem, že byl zároveň i ctitelem Václava Havla, neboť to jednu dobu vypadalo, či místy ještě vypadá, že "havlovci" a klausovci" jsou zásadně proti sobě. Taky je ovšem divné, že ctitel V.H. má takové machistické a místy až fašizoidní názory. Když jsem tedy v článku četla, že po "atentátu" začal hanět Klause a chválit Havla, udělala jsem z toho politickou zkratku, že přešel k "pravdoláskařům". Bylo to ode mě určitě málo solidní (a trochu ironické), ale cynik rozhodně nejsem, pane Konvalinko. Doufám, že ani vy ne.
    Nemohu se ovšem pořád zbavit podezření, že konzervativní tábor se snaží jen vzbudit falešný dojem, jako by mezi nimi byly nějaké vážné rozpory, což má pravděpodobně odvést obyvatelstvo od hledání jiných, důležitějších rozporů. Četla jsem sice knížku Čtyři dohody a vím tedy, že člověk si nemá vytvářet vůbec žádné domněnky, ale tahle zásada se mi ne a nedaří. Asi mám přílišnou fantazii. Na druhé straně si ty domněnky zas tak moc nepřipouštím a vím, že to jsou jen pouhé domněnky.
    Pokud však jsou rozpory v konzervativním táboře opravdové, což by znamenalo, že konzervativci prostě neuspěli, nemohu z toho mít nic jiného, nežli radost. Potvrzuje se má domněnka, že Češi v zásadě nebyli, nejsou a nebudou konzervativní. Jsou jenom spícím národem, který je třeba vzbudit.
    PM
    October 3, 2012 v 18.03
    Rozpory v konzervativním táboře jsou setsakra opravdové paní Hájková
    neb jde o rozpory tábora spříseženců preference konkurečního střetu. O to více je třeba být ve střehu tvářivtvář jejich strategickým koncepcím. Jak ve vlastním táboře tak za hradbami.
    JK
    October 3, 2012 v 19.01
    "Konzervativní tábor?"
    On především žádný "konzervativní tábor" v Čechách a na Moravě neexistuje. Já si myslím, že tahle vojensko-mobilizační rétorika je kontraproduktivní, nebezpečná a mimo jiné taky úplně nesprávná. Skutečně konzervativně myslících lidí je u nás jenom hrstka (paní Hájková má pravdu, náš národ je historicky plebejský, rovnostářský a přirozeně inklinuje spíš k levici), spousta lidí se deklarativně hlásí k "pravici", ale ve skutečnosti vyznává hodnoty, které by je v USA posouvaly někam k levému kraji. A konečně, i ti lidé, kteří se k "pravici" hlásí a jejich názory a hodnoty lze za pravicové označit, zastávají často tak vzájemně neslučitelné politické postoje, že je za "frontu" nebo "tábor" opravdu označit nejde.
    Mimochodem, nic jako "levicový tábor" u nás taky neexistuje. Podle mne je to dobře.
    FO
    October 3, 2012 v 22.02
    Paní Hájková,
    myslím, že "konzervativní tábor" se nesnaží vzbudit nějaký falešný dojem, aby ostatní občany od něčeho odvedl. Oni se prostě hádají, protože jsou mezi nimi vážné rozpory.
    Např. v diskusích na euportal.cz, kde publikují i lidé blízcí prezidentovi a iniciativě DOST, se začíná adorovat Rusko a tamní vláda tvrdé ruky (ve spojení se silnou rolí církve) jako ideál; Roman Joch je naproti tomu ryzí rusofob a obdivovatel USA, v tom se právem hlásí a vždy hlásil k V. Havlovi. Ale shodne se v tom např. i s Tomášem Halíkem. Nebo - někteří z nich jsou antisemité (jako Klausův nekdejší oblíbenec Bartoš), jiní jsou silně proizraelští a antisemitismus se jim hnusí - jako Jochovi.
    Ono je to skutečně složité, a skutečně zřejmě neexistuje nic jako "pravicový" ani "levicový" tábor - rozhodně ne jako jednolité bloky. A je to dobře, jak výše napsal pan Konvalinka a já podepisuji.
    JH
    October 3, 2012 v 22.14
    rozeštvávači a rozeštvávači
    Václav Klaus údajně „rozeštvává“ politickými názory a věcnými argumenty, jiní rozeštvávají bohapustými urážkami, nadávkami, lžemi, revolučními výzvami. Peheův článek je o voze a o koze.
    October 4, 2012 v 10.23
    od rozeštvávání k polemice
    opravdu je třeba jít v polemice s prezidentem dál než k pošramocenému egu (která má zjevně on ale i ti, po kterých fandové Klause hodili jedovatou slinou). O to ego přeci nejde a pokud nejde ani o to si užít mediální hry, tak nejde ani o ty provokace a štvaní.
    Souhlasím s F. Kostlánem že ani Klaus ani Vondrouš neusilují o polemiku vedoucí k nápravě věcí ale o hledání a shazování vnitřního nepřítele. A to je cesta do pekel. Samozřejmě že střelba na člověka - i ta symbolická - je nepřijatelná i proto že snižuje barieru citlivosti u příštích útočníků k mnohem nebezpečnějším kouskům.
    Abychom nepsali o voze a o koze. Opusťme zákopy a hradby a nabízejme užitečné a použitelné názory na to co dělat jinak. Jinak je to jak štěkání ratlíků za plotem.
    JH
    October 5, 2012 v 14.50
    kriminalita
    Fyzické útoky jsou BOHUŽEL, zejména v problémových lokalitách, dnes a denně běžnou součástí života. Někdo se stane obětí kriminality zřídka, jiný pociťuje násilí na vlastní kůži téměř pravidelně, či z něj má důvodný strach. Předpokládám, že v moderní společnosti by mělo být fyzické násilí nepřípustné a mělo by být důrazně odsouzeno a trestáno.

    Jaktože nebyl útočník na prezidenta všemi normálními lidmi, bez ohledu na jejich politické preference, jedmomyslně a důrazně odsouzen? Jaktože je chrastavský incident (i Klausem i jeho odpůrci i jinými pohledy) zneužíván k obviňování politických protivníků a k debatám o sociálním napětí ve společnosti? Což není rozsáhlá společenská debata, kterou útočník způsobil a ve které ani zdaleka nepřevažuje odsouzení incidentu (někdo ho dokonce schvaluje!), dostatečnou motivací pro další potenciální útočníky? Chrastavský útočník se namísto odsouzení, ba potrestání dočkal opaku, dosáhl svého účelu a může se radovat.

    Je možné, i když zdaleka ne jisté, že chrastavský incident zapříčinilo sociální napětí ve společnosti, které mohlo dopadnout i na onoho útočníka. Ale což by se vyšinutý jedinec, chtějící se zviditelnit například útokem na prezidenta, nemohl vyskytnout i v relativně bezproblémové a blahobytné společnosti? Blázni jsou zastoupeni přece vždy a všude, kriminálníci také.

    Autoři všech článků o chrastavském incidentu, styďte se!
    MT
    October 6, 2012 v 12.04

    Mudrování o špatném stavu společnosti, o blbé náladě atd. - je v ČR balada stará, velmi stará ...

    Nechte už všichni toho lamentování - nejsme ani nějak zvlášť horší než jinde, a já doufám, že Breivik je bohužel až příliš pádnou ukázkou toho, že odvozovat to, že se najde postava, která provede útočný akt (i kdyby jako u nás v ČR v důsledcích neškodný) nemá celkem co dělat s tím, jestli je společnost vedená tak či onak, lépe či hůře ...

    Jestli se k takovému pitomému lamentování přidal i Klaus - tím hůř ...

    A levice by si měla uvědomit, že až do konce Paroubkovy vlády jsme byli - spolu s dvěma skandinávskými státy a Slovinskem -pravděpodobně nejrovnostářštější země světa s nejnižším Giniho indexem, s nejmenší mírou chudoby, a státní důchod je 95% důchodcova příjmu ...


    October 6, 2012 v 12.45
    Jistě. A bez rovnosti (nebo aspoň souměřitelnosti), která se projevuje nejen majetkově, ale i jiným způsobem, nemůže být vůbec řeči o občanství nebo občanské společnosti. To se dá provozovat tak akorát jenom ten aktivismus.
    October 9, 2012 v 17.28
    meze a smysl aktivismu
    Když ono to vyústění společenské nespokojenosti do aktivismu typu nepřiměřené občanské neposlušnosti moc nikam nevede.Lidé bezradní a podráždění mohou nakonec slyšet na různé ty autoritářské recepty - a anarchie davu může vést k vládě silné ruky.
    Projevy nenávisti ke konkrétním společenským skupinám a jednotlivcům je přitom kontradikcí vůči demoékracii a lidským právům. A na těchto utřžených emocích se pasou média, která tak k rozeštvávání přidávají svůj díl.Dělají z aktérů falešné celebrity,
    Symslem aktivismu je posílit demokracii o občanskou dimenzi. Není jím exhibování směřující k násilí. Neadekvátní pozornost, věnovanou výtržnické akci Pavla Vondrouše, lze hodnotit jako podporu společenské tolerance k
    používání byť i symbolického brachiálního násilí jako formy protestu proti poměrům ve státě.
    October 9, 2012 v 18.17
    Aktivismus ve starém Římě
    Řím byl v 5. století př. n.l. dávno republikou a plebejové tvořili většinu obyvatelstva. Patricijové však měli v rukou všechnu politickou moc a k plebejům se chovali přezíravě. Postupně je připravovali o půdu, zejména během jejich služby ve vojsku. Plebejové byli nuceni se čím dál tím víc zadlužovat, takže jim podle krutých římských zákonů hrozilo otroctví. Mnozí ho také na vlastní kůži zakusili. Začali vést boj o rovnoprávnost, o větší podíl na státní moci. Sdružili se v plebejskou pospolitost, jejíž centrum tvořil Cereřin chrám na Aventinu. V něm byla uložena plebejská pokladna a archiv, které spravovali plebejští správci. Plebejové utvořili vlastní sněm. Jeho usneseními byly plebiscity. Plebejské společenství bylo téměř STÁTEM VE STÁTĚ. Situace však byla kvůli nepochopení patricijů tak zlá, že plebejové nakonec chtěli odejít z Města a vybudovat si nové sídlo na Svaté hoře nedaleko Říma. Odchod plebejů z Města nazýváme secessí. Patricije to strašně vyděsilo. Kdo bude obdělávat půdu a sloužit ve vojsku? Museli jim udělat nějaké ústupky a uzavřít s nimi posvátnou úmluvu. Výsledkem byl úřad několika tribunů lidu, odpuštění dluhů, osvobození občanů upadlých pro dluhy do otroctví. Další práva, která je měla s patriciji občansky zcela zrovnoprávnit, si plebejové vybojovávali postupně. Secesse, čili odchod na Svatou horu, byla pro svůj úspěch použita opakovaně. Nepřipomíná to tak trochu dnešní aktivismus?
    JK
    October 10, 2012 v 11.13
    Násilí?
    "Předpokládám, že v moderní společnosti by mělo být fyzické násilí nepřípustné a mělo by být důrazně odsouzeno a trestáno."

    Zajímavá teze. Ono se pojem "násilí" tak nějak různě pokrucuje. Když chlapík střelí plastovými kuličkami po prezidentovi, tak je to "agresivní násilník" a když Mittal v Ostravě násilně likviduje zdraví bezbranných lidí, tak jde o "poctivého podnikatele, který vytváří pracovní místa".

    Jak je to s tím násilím? Není náhodou strukturální násilí ("dři na nucených pracích"; "dýchej jedy"; "prodávej sám sebe za pakatatel"; "podlehni otroctví dluhu, jestli chceš bydlet") daleko brutálnější?

    October 10, 2012 v 11.33
    o násilí
    Není pistole jako pistole a není Jiří jako Jiří.

    Dnes např. souhlasím s Jiřím Karenem a nesouhlasím s Jiřím Dolejšem. Poslanec Dolejš se podle mého nad věcí dostatečně nezamyslel a zůstal u frází.
    October 10, 2012 v 14.03
    ani náznak fyzického násilí bych nebanalizoval
    i donucovací roli státu a charakter různých pravidel mohu chápat jako určitý druh politického násilí. Tady se ale bavíme o fyzickém napadání člověka. Já přeci nedělám z Romana V. teroristu - jen souhlasím, že ten jeho pitomý úlet lze jako výtržnost chápat.
    Už jsme tu psal, že airsoftová pistole je podle zákona o zbraních je považována za "zbraň kategorie D“. A je-li upravena, může i ublížit.To pokud jde o to že není pistole jako pistole.
    Smyslem demokracie je usilovat v polemice o nápravu věcí a se ukájet obrazy nepřítele. Roman V. není ani Breivik ale ani Gándhí. A tvrám na názoru, že i symbolická střelba na člověka je nepřijatelná, snižuje barieru citlivosti u příštích útočníků k mnohem nebezpečnějším kouskům.
    M.j. i proto nemá rád takévé ty video střílečky které dnes hraje kdejaké malé dítě. Performace by byla kdyby přišel třeba s trumpetkou a v klaunském, ne v maskáčích a s pistolí.
    October 10, 2012 v 14.41
    tady ale nejde o banalizaci (Jiřímu Dolejšovi)
    (Vondrouš se jmenuje Pavel, ne Roman.)

    Proti Vaší argumentaci, s jejímž zásadním zaměřením (proti násilí) souhlasím, musím namítnout, že je příliš zjednodušující popírat, že existuje rozdíl mezi fyzickým násilím a jeho symbolickým předváděním. To je zkratkovitá argumentace.

    Tvrzení, že by Pavel Vondrouš svým konkrétním činem „snížil bariéru citlivosti“ příštích skutečných útočníků, lze těžko dokázat, i v tom hypotetickém případě, že by se k němu nějaký atentátník výslovně hlásil.

    Jde tu přece jen o něco jiného než je nedostatečná schopnost dítěte rozlišit computerovou hru na násilí od násilí. (To, že podobné hry mají tak obrovský úspěch na trhu, je ovšem fenomén, který vyžaduje důkladnou analýzu. … )

    Měli bychom se spíše velice vážně ptát, jaká je mentalita lidí, kteří někde z amerických bunkrů řídí vražedná bezpilotní letadla nad Pakistánem. Kdo a jak snížil jejich bariéru citlivosti? (Mají vůbec nějakou?) Jisté je, že to nebyl nějaký Pavel Vondrouš.
    October 10, 2012 v 18.32
    Mě by jen zajímalo, jakou formu protestu mají tedy občané použít, aby byla skutečně účinná? Logicky vzato - i když volby vyhraje levice s obrovským náskokem, stejně nebude schopna udělat nic jiného, než nějaké kosmetické změny, takže de facto nic podstatného. Nebo snad mají komunisté, nebo sociální demokraté schované nějaké tajné plány, jak po vítězných volbách zametou s MMF, SB a přepracují systém EU? Silné finanční skupiny, které vytvářejí pravidla hry, mají pod palcem vlády největších zemí a nějaká ČR je pod jejich rozlišovací schopnosti. Levicová opozice tohle ví, takže má dvě možnosti - hrát opozici, to jest vytvářet v občanech iluzi možné změny a při tom slušně profitovat z korupčnosti systému /počínaje už výší platu a náhrad ústavních činitelů, neboť ty jsou vzhledem ke skutečnému průměrnému příjmu nemravné/, nebo se pustit do boje, proti němuž je Quijotův boj vyhraná selanka. Základem boje by muselo být jednak sjednocení politických programů levice minimálně v EU a účinně nastavená pravidla proti korupčnosti vlastních politiků. Termín něčeho takového je delší, než běžný lidský život a zatím je na běžného občana z jedné strany vytvářen neustále se stupňující tlak a na druhé straně tuší, že tedy dlouho zastání nenajde. Tak zkouší vlastní formy odporu. Tykadla trochu poškádlila ty nahoře, ale nic se nezměnilo. Vondrouš zkusil vyšší formu provokace, s těmi nahoře to zřejmě otřáslo více, jenže se systémem to nehne. Takže lidé budou zkoušet na ty tvrdé hlavy tvrdší klacky. A protože líp už bylo, tak se připravme na to, že to nebude dlouho trvat a forma odporu bude násilná. V zemích Západu už to znají. Pro mě osobně je s podivem, že se tak už nestalo dříve. Neboť systém, který připustí, aby se z pracujícího člověka, s vlastním domem, stal, díky svinsky nastaveným zákonům, za tři měsíce bezdomovec s doživotním dluhem na krku, nemůže čekat, že takto zlikvidovaný člověk bude svůj protest ventilovat jen u voleb hlasem pro jeho oponenty. A takových případů s různými scénáři je tolik, že si to nedovedete ani představit.
    October 10, 2012 v 19.21
    I na tohle se dá aplikovat heslo "Optimismus vůle, pesimismus rozumu", pane Ševčíku. Musíme se prostě snažit ze všech sil, aby k násilí nedošlo vůbec, ale stejně nemůžeme najisto počítat s tím, že se vůbec nic násilného nestane. Samozřejmě mám na mysli přímé fyzické násilí. Jiné násilí totiž zažívají lidé dnes a denně, i když se tomu tak neříká. V tom má Jiří Karen pravdu.
    A na politiky moc nespoléhám, protože jak už jsem tady jednou napsala: nic takového jako politická odpovědnost neexistuje. To je jen prázdný pojem.
    October 10, 2012 v 20.00
    politická odpovědnost
    Politická odpovědnost není prázdný pojem. Ale:

    Politickou odpovědnost nelze zužovat na odpovědnost politiků, kteří aktuálně vykonávají nějaký mandát. Politickou odpovědnost má každý z nás jako občan i poté, kdy se při volbách o ni podělil s těmi, koho zvolil. - Příkladem občanské neodpovědnosti je např. nejít k volbám. Je občansky nesvéprávné a neodpovědné přemlouvat k tomu ostatní.

    Nelze ji tedy oddělit, jako jakýsi svébytný druh odpovědnosti svázaný výhradně s výkonem politické funkce, od lidské mravní odpovědnosti vůbec.

    Takovouto redukci (či "delegování odpovědnosti") usilovně hlásají Václav Klaus a jeho skalní příznivci (např. ve sborníku vydaném letos Ladislav Jaklem pod výmluvným titulem "Koncept občanské společnosti - Nepřítel svobodného občana?"). --
    Krátkou ukázku z Jaklova způsobu myšlení uvádí např. politický bulvár, který si říká "Parlamentní listy" (http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Klausuv-Jakl-Obcanska-spolecnost-je-fasismus-a-demokracie-je-nasili-216190).
    October 10, 2012 v 20.43
    Já to chápu, že jistou politickou odpovědnost máme všichni. Jenže politici říkají něco jiného - jako by ti, co jsou právě u moci nebo aspoň v parlamentu, měli nějakou speciální politickou odpovědnost větší než všichni ostatní. To se mi totiž vůbec nezdá. Kdo je k té odpovědnosti požene, když něco zvorají? Skutečná odpovědnost může být jen hmotná nebo trestní. Ta se uplatňuje vyloženě jen u trestných činů. Politická odpovědnost vládnoucích politiků je však opravdu prázdný pojem. Je to něco, čím se politici ohánějí, aby nemuseli k rozhodování připustit nikoho jiného. Ve skutečnosti by se politici měli bát občanů. Ti jediní by je k té politické odpovědnosti mohli pohnat. Jenže těch se právě oni nebojí vůbec.
    October 10, 2012 v 21.23
    Je to podobný pojem jako morální odpovědnost. Tam taky platí, že kde není svědomí, není žádná odpovědnost.
    JH
    October 10, 2012 v 23.31
    Panu Karenovi
    Pan Karen zcela nesmyslně směšuje
    NEDOBROVOLNÉ, NEČEKANÉ FYZICKÉ NÁSILÍ
    na straně jedné a
    DOBROVOLNÉ, PŘEDEM OČEKÁVANÉ NÁSILÍ (či spíše jen námahu)
    na straně druhé.

    V minulém příspěvku jsem měl pochopitelně na mysli násilí nedobrovolné, zvlášť zrůdné je nečekané násilí formou fyzického útoku. Jinak se jedná o dobrovolné násilí, které páchá člověk sám na sobě, a nelze ho považovat za oběť násilí.

    Nedobrovolné násilí je násilím jen tehdy, jestliže existuje násilník. Nelze myslet vážně, že by byl násilníkem zaměstnavatel nabízející (těžkou fyzickou) práci zaměstnanci, který ji dobrovolně přijme. Není násilníkem boxer, jehož soupeř přijme nabídku zápasu. Obětí násilí není ani kaskadér a kdokoliv jiný, kdo dobrovolně přijme bolestivý či namáhavý úkol. Není násilníkem zubař, ke kterému přijde pacient na bolestivé vrtání nebo trhání zubů. Atp.
    October 11, 2012 v 5.34
    Dobrá, tak připusťme, že násilí je jen fyzické násilí (když nás někdo mlátí nebo likviduje). A když máme na vybranou, tak to násilí není. Pak nechápu, co mělo tolik lidí proti minulému systému, když systémové násilí neexistuje. Potom nesvoboda také není násilím.
    Takhle uvažuje obvykle ten, kdo kapitalismus považuje za "přirozený" systém, kdežto bývalý režim za systém umělý, tudíž nepřirozený. Jenže žádný přirozený či "přírodní" lidský systém neexistuje. Všechny jsou pouze lidským výtvorem a ničím jiným. Všechny jsou tudíž tak trochu násilím, když se jim lidé podrobují nedobrovolně.
    October 11, 2012 v 10.03
    Pane Hyldebrante, nad některými vašimi vývody člověk užasne. "Nelze myslet vážně, že by byl násilníkem zaměstnavatel nabízející (těžkou fyzickou) práci zaměstnanci, který ji dobrovolně přijme." Myslíte, že takovouto práci lidé vyhledávají, aby si zvýšili fyzičku? Pokud ano, tak mizivé procento. O nějaké dobrovolnosti nemůže být řeč, pokud máte na výběr mezi těžkou fyzickou prácí a životem bez příjmu. V tomto systému, který produkuje obrovské množství naprosto zbytečných věcí, pracuje většina lidí bez motivace a vykonává bezduchou práci jen proto, aby se uživila. A protože mnoho z nich nemá jinou volbu, tak dělá i práci, která vážně ohrožuje jejich zdraví. Zdůrazňuji - protože NEMÁ jinou volbu! A ušetřete mne nějakých historek o tom jak byl někdo nezaměstnaný a pak vymyslel a zbohatl adt., protože vyjímky potvrzují pravidla.
    October 11, 2012 v 11.24
    nebanalizovat ani nepřehánět
    pro pana Kopeckého - nemohu se ubránit dojmu, že o banalizaci jde- přece nemohu kritiku výtržnictví uzavřít tím, že "ti druzí zase mlátí černochy" - aspo%n tak chápu vaši argumetci sofistikovanými metodami vedení distační vláky. krádež ej když si vemu 10 tisíc jako deset miliard a násilí je směšný atak na ulici stejně jako nasazení armád.
    Rozdíl v kvantitě neznamená, že pro jedno nechám být druhé. přiměřenost přirom nepopírám - exces pana Voudnrouše (sorry orpavdu je Pavel)) bych yvřešitl v správním řízení o veřejném pořádku a basta. Ale že dostal vynadáno je naprosto v pořádku, nelíbí se mi, že je na svůlj skutek v některých svých prohlášeních pyšný a doufám že ho nikdo nebude napodobovat.
    P.S. pokud bude existovat politika(nemyslím že ji může dnes nahradit občaská sféra), tak musí vedle odpovědnosti občanské existovat i péče o odpovědnost politiků či straníků - to že je obé (občanská i politická odpovědnost) problém, na věci nic nemění.
    JH
    October 11, 2012 v 17.28
    druhy násilí
    OBECNÉ NÁSILÍ x FYZICKÉ NÁSILÍ

    Rozlišujme obecné násilí a fyzické násilí, což jsou úplně odlišné kategorie. Nejprve jsem psal o nepřípustnosti fyzického násilí, pan Karen to posunul do jiné kategorie jakéhokoliv násilí. V obou případech je násilí násilím jen tehdy, je-li nedobrovolné.

    PŘÍRODNÍ NÁSILÍ x LIDSKÉ NÁSILÍ

    Dále rozlišujme násilí, které páchá příroda, a které páchají lidé. Přírodní násilí je běžnou součástí života. Záleží na nás, jak ho (individuálně, kolektivně) umíme minimalizovat. Někdo se tady pokouší přírodní násilí personifikovat a svádět na kolektiv, zaměstnavatele.

    Představte si, že podobně jako zaměstnavatel nabídnete sousedovi, aby Vám pomohl se stěhováním, ať už zdarma nebo za finanční odměnu. Soused Vám dobrovolně pomůže a pak Vás označí za násilníka, odůvodní to například tím, že nutně potřeboval tu finanční odměnu. Může se jednat o (nepřímé) přírodní násilí a z hlediska přírodního násilí je jen relativně dobrovolné, ale z hlediska lidského násilí je naprosto dobrovolné a o lidské násilí se nejedná.

    Násilí v zaměstnání může být zčásti lidským násilím ze strany státu (nikoliv zaměstnavatele) tehdy, pokud smluvní dohodu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem negativně ovlivňuje, omezuje, reguluje stát.

    Zaměstnavatel může být násilníkem snad jen tehdy, kdyby porušoval pracovní dohodu. Ba dokonce kdyby roli zaměstnanavatele změnil na roli otrokáře.

    SYSTÉMOVÉ, KOLEKTIVNÍ NÁSILÍ

    Jistě existuje systémové, kolektivní násilí, kdy násilníkem je stát nebo kolektiv. Dokonce je takové násilí nevyhnutelné a záleží na politické diskuzi a politickém rozhodnutí, aby toto násilí bylo co nejmenší.

    Lidské násilí znamená omezení svobody, takže nesvobodné státní zřízení se vyznačuje velkou měrou násilí.

    Dokonce i demokracie je násilí, ale jedná se o nejmírnější a nejpřijatelnější formu násilí. Všechny ostatní formy násilí jsou horší. Zrušení demokratického státního zřízení by znamenalo buď horší státní zřízení s vyšší mírou násilí, nebo anarchii s beztrestnou možností páchání násilí.

    K tomuto tématu vřele doporučuji výborný článek Ladislava Jakla, zejména první 4 odstavce:

    http://www.ladislavjakl.cz/?p=73

    „Demokracie je (nejvlídnější) forma kolektivistického násilí...“
    October 11, 2012 v 17.46
    ... a násilí proti logice lze páchat beztrestně?
    Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá ... ... a tak i náš reinkarnovaný kadet Biegler konečně nachází svou krevní skupinu: duchovní giganty jako Ladislav Jakl, Petr Hájek, Roman Joch, Ivana Haslingerová ...

    Jak už jsem napsal: maminka na něj určitě bude hrdá .....
    October 11, 2012 v 17.57
    Především žádná postdemokracie není, protože dosud nebyla ani žádná opravdová demokracie. Byly jen určité formy demokracie s přívlastky (otrokářská, buržoazní nebo liberální, někde i částečně participativní). Skutečnou demokracií by možná byl demokratický socialismus. Ale ten zatím nebyl nikde, takže nevíme jistě, jaký by byl. Podle mého názoru by mohl být nenásilný jen takový systém, který by nebyl nikomu proti mysli. Řád, kterému se člověk podrobuje dobrovolně, protože ví, že je dobrý. Takový by byl daleko spíš možný při relativním rovnostářství, než při obrovských rozdílech mezi lidmi.
    Jakl a jemu podobní mají smůlu. Utopisté nikdy nevymřou. Když, tak teprve tehdy, až se utopie uskuteční.
    October 11, 2012 v 19.38
    Bylo by zajímavé vidět pane Hyldebrante, jak teze pane Jakla nadšeně přednášite lidem, kteří mají zničené zdraví, kvůli tomu, že museli vykonávat nějakou práci, aby v tomto systému přežili. Hlavně by byla zajímavá jejich reakce na to, jak je přesvědčujete, že na nich není pácháno násilí a vše je vlastně v pořádku a kecy o tom, že vše jsou vlastně smluvní vztahy. Víte, ono camrat někde v závětří se dá ledaco, ale jít s tím do reálu, to by si pan Jakl určitě netroufl. Na to si troufl jednou jen Kalousek a to za zády musel mít ochranku a v sobě svoje 2 promile. Ono je to teď už vcelku jedno, tahle parta nahoře /nejen u nás/ se domnívá, že oni jsou tak chytří a všichni kolem nich tak hloupí , že jim všechno projde. Nepoučila je historie, domnívají se, že dnes je jiná doba. Na to, že existuje určitá hranice, po kterou si lidé dají ledaco líbit, a pak toho mají dost a s těmi nahoře si to rázně vyřídí, je doba stále stejná. A kulminace hněvu v lidech je tak vysoká, že mám obavu, že hranice je prolomená. S chamtivci, puštěnými z řetězu, to nikdy dobře neskončilo. Jsou hloupí a jejich hloupost zaplatíme draze všichni.
    JK
    October 12, 2012 v 12.47
    K násilí
    Ještě bych připomněl, že to systémové násilí může být docela konkrétní a fyzické. Své by o tom mohli vyprávět pacifističtí demonstranti na náměsti Syntagma v Aténách. Slzný plyn byl házen i do provizorních ošetřoven raněných.

    Otázka zní - jaký je vztah mezi fyzickým násilím a sebeobranou?
    October 12, 2012 v 13.17
    chovat se civilizovaně znamená volit formu
    přiměřená sebeobrana je věc poměrně důkladně rozebráná
    právně i jinak.Opatření k odvrácení útoku a ochraně před ním musí odpovídat svojí mírou i civilizančím zvyklostem. Např. oko za oko zub za zub není o obraně ale o atavistické pomstě.
    Takže právo na obranu a na odpor je dobré nemíchat s jakoukoliv násilnou provokací. Civilizovaný člověk volí formu - když s něčím nesouhlasím, tak se nejdu hned prát a metat dlažební kostky. To se dá myslím pochopite bez větších problémů.
    On totiž případný násilný chaos v uicích vyhovuje toiž úplně jiným řešením než po kerýchse tu volá. přeci nechceme aby poz záminou veřejného pořádku napochodovali v holinkách nějací fanouškové silné ruky.
    ON
    October 12, 2012 v 13.35
    "Násilí v zaměstnání může být zčásti lidským násilím ze strany státu (nikoliv zaměstnavatele) tehdy, pokud smluvní dohodu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem negativně ovlivňuje, omezuje, reguluje stát.

    Zaměstnavatel může být násilníkem snad jen tehdy, kdyby porušoval pracovní dohodu. Ba dokonce kdyby roli zaměstnavatele změnil na roli otrokáře."

    Existovaly doby, kdy si zaměstnavatelé uzavírali se zaměstnanci dohodu, kterou skutečně neporušovali, protože dělala z druhé strany ty otroky. Takovou praxi zastavil až sociální stát, který vtiskl smluvnímu poměru mezi zaměstnancem a státem důstojnější a rovnoprávnější povahu. Bylo dobře, že se stát vmísil do tzv. svobodného uzavírání pracovní smlouvy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Dnes jsme, bohužel, svědky, že se zaměstnavatelé chtějí dohledu státu nad tímto "svobodným poměrem" zbavit. A znám mnoho případů, kdy dnes zaměstnavatelé nedodržují ani ty podmínky, které by měli ze zákona dodržovat. Opravdu, když tady čtu názory pana Hyldebrandta, voliče SPOZ, která chce převzít podle jejího předsedy roli autentické sociálnědemokratické levice v Česku, tak se nestačím divit.....
    JH
    October 12, 2012 v 21.37
    Pane Novotný
    Pane Novotný, když hodnotíte autentičnost levicové SPOZ podle jejího bývalého řadového voliče, věřím, že tím spíše budete hodnotit autentičnost levicové ČSSD podle jejího bývalého člena, poslance a hejtmana – Davida Ratha, který byl v 90. letech členem ODS a který jako president České lékařské komory prosazoval spoluúčast pacientů ve zdravotnictví (ve vyšší míře než později zavedla vláda ODS), ale ve funkcích ČSSD ji (v menší míře) pokrytecky odmítal jako největší zlo.

    Jestliže jsem volil SPOZ a tím jsem ji ve Vašich očích zdiskreditoval, tak příště klidně mohu zdiskreditovat Vaši ČSSD tím, že ji budu volit. Můžete mi v tom zabránit? A pokusil jste se zabránit přijetí Davida Ratha do ČSSD, nebo alespoň jeho kandidatuře za ČSSD?

    Jestliže SPOZ budou volit bývalí levicoví voliči, tak ji břídilové z ČSSD obviní z ubírání hlasů levici a sepjetí s pravicí. Jestliže SPOZ budou volit bývalí pravicoví voliči, tak ji břídilové z ČSSD rovněž obviní se sepjetí s pravicí. Sociální demokracii se nelze zalíbit.
    PM
    October 12, 2012 v 22.29
    Jen tak na okraj známé
    Snaha o potlačení lidské brutality je základní disciplína demokratického režimu, která doposud stále zaznamenává pouze krátkodobé úspěchy.
    V dnešním křesťanském světě je limitována absurdní touhou po kontroverzních hodnotách (volnosti, rovnosti a bratrství), které současná lidská psýcha ve společenské rovině neposkytuje.
    Zmíněná demokratická maxima jsou tak víceméně pouhou náplní populistické argumentace.
    V době, kdy zde eskaluje výsměch demokratickým maximům se občané EU stali nositeli Nobelovy ceny míru.
    Jeden můj známý miluje svobodu a trest smrti, druhý zbraně a romantickou hudbu......... o mých absurditách nemluvě.
    JH
    October 13, 2012 v 3.13
    Jestliže (potenciální) zaměstnanec bude požadovat lepší pracovní podmínky nebo vyšší plat a (potenciální) zaměstnavatel ho za to propustí (nepřijme), stejně se zaměstnavatel zachová, jestliže tyto požadavky vznese stát.

    Jestliže stát bude nutit zaměstnavatele uzavřít pro něj nevýhodnou pracovní dohodu, tak ji zaměstnavatel raději neuzavře vůbec, případně to zaměstnanci vykompenzuje horšími pracovními podmínkami nebo nižším platem.

    Jestliže stát z množiny možných pracovních dohod některé vyjme, tak některé (možná zrovna nejlepší) prvky pouze ubere, ale žádné lepší nepřidá.
    October 13, 2012 v 6.12
    Proto se zaměstnanci musí stát (spolu)vlastníky. Dokud se lidé budou dělit na zaměstnavatele a zaměstnance, nebude to lepší. Už v tom je nerovnost. Klidně mě můžete odsuzovat za absurdnost. Mně to nevadí.
    October 13, 2012 v 7.21
    rozeštvávač nebo vlajkonoš?
    (Zpět k Peheho článku:)

    Nevím, nakolik na rozeštvávače Václava Klause pasuje Koukolíkova charakteristika deprivanta.
    Nicméně pamětníci jeho košíkářské kariéry dodnes vzpomínají na zavilost, se kterou byl neúnavně až do úmoru schopen obhajovat své herní pojetí (např. přihrávku), které všichni ostatní na hřišti považovali za pitomost.

    V tomto ohledu se tedy mýlí ti posluchači, kteří včera v telefonátech Radiožurnálu mluvili o jeho „senilitě“. Václav Klaus je totiž, kam až paměť sahá, ztělesněním chorobného individualismu. Kromě toho je zářným příkladem pravidla, které říká, že „kdo neumí, učí“.

    Nedá se přehlédnout, že v obojím je mnoha lidem velikým vzorem.
    October 13, 2012 v 8.06
    Dnes v Právu označuje Janeček VK jako zlojeda. Je to svým způsobem také "atentát", čekám jaká bude odveta Hradu. Jinak Janeček do této kategorie jmenovitě přiřazuje další známé osobnosti. Vyznívá to sympaticky. Jen mi na tom hodně kazí dojem, že onen slavný Nadační fond boje proti korupci spoluzakládal Bernard. Člověk, který kupoval hlasy voličů a zakládá protikorupční fond?
    October 13, 2012 v 9.25
    Tak to dopadá, když si člověk myslí, že to, co vyžaduje od druhých, pro něho samotného neplatí. Myslím si, že to je poměrně časté.
    October 13, 2012 v 12.19
    Cokoliv se drží násilím, neudrží se dlouho. Největší vliv na lidi má vlastní příklad.
    Když tu byla řeč o zaměstnancích a zaměstnavatelích, chci uvést jeden příklad. Od zaměstnavatele, který se zabývá pokrýváním střech, jsem slyšela takovouhle řeč: "Když nutně potřebuji, aby zaměstnanci dělali rychle (zakázka spěchá) a maximálně využívali pracovní dobu (aby se "neulívali", případně si neodskakovali na pivo), musím prostě na tu střechu vylézt s nimi a dělat s nimi. Někdy jsem z toho už celý udřený, ale jiná cesta není."
    + Další komentáře