Operetní atentát po národní pouti

Ani údajně národní pouť nevyrobí z české společnosti katolický národ; umožní ale předvést budoucí možné sepětí trůnu a oltáře. A atentát na panovníka potom svádí k různým interpretacím.

Římskokatolická církev uspořádala 28. září tradiční galaparádu ve Staré Boleslavi. Nazvala ji „národní pouť“. Tato náboženská organizace si čas od času zjišťuje, kolik jí ještě zbývá příznivců. Určuje si to sama sčítáním účastníků nedělních bohoslužeb. Návštěva mše v neděli je tam povinností a kdo ji nedodrží, dopouští se smrtelného hříchu. Účast na mších tedy můžeme pokládat za kritérium loajality k této náboženské struktuře. Některé diecéze došly k tomu, že je v jejich zájmu výsledky průzkumu tajit. Ty, které hrají poctivější hru, vykazují chabé desítky tisíc. Poslední ještě zveřejněné údaje z let 1999 a 2004 ukazují během tohoto pětiletí znatelný pokles. Další sesuv příslušníků už pravděpodobně pro významnou část této organizace nebylo únosné zveřejňovat.

Je tedy diskutabilní, drží-li se na zhruba třech procentech populace, jak ukázaly dřívější, ještě publikované průzkumy. Utajování novějších výsledků (2009) naznačuje, že dodnes už mohlo třeba i další procento ubýt. Už tu prostě není vysněný katolický národ. Dnes už tato církev není duchovní reprezentací českého obyvatelstva.

Národní charakter měla letošní svatováclavské poutní slavnosti dodat účast nejvyšších státních představitelů. Navzdory jednoznačně sekulárnímu rázu českého státu, tak jak je popsán v ústavních dokumentech a dalších právních normách, patří dnes k dobrému tónu naznačovat budoucí možné spojenectví trůnu a oltáře. Církev se hodí stávající politické moci. Vychovává malou, ale z voličského hlediska ne zcela zanedbatelnou část populace k pokoře a poslušnosti, k přesvědčení, že katastrofální ekonomicko-sociální a politická situace státu je dopuštěním Nejvyššího, který nás tím trestá za naše provinění. Svrhnout stávající politickou moc ve volbách by bylo vážným proviněním.

Že tato reálná politická funkce dotčeného náboženského vyznání je ve frapantním rozporu s křesťanskou sociální etikou, která byla ve šťastnějších dobách kodifikována do podoby oficiální nauky, to nikoho nezajímá. Pokoncilní církev nezajímají tradiční doktríny a je prakticky orientována. Plní především svou uklidňující politickou funkci v době, kdy se sympatie k ní prudce propadají, a v době, kdy občané začínají demaskovat systém jako zločinný.

Účast na domněle národní pouti se stala důležitým prvkem prezidentské předvolební kampaně. Zarážející byla zejména přítomnost Jana Fischera na této demonstraci klerikální politické ideje. V době, kdy byl předsedou takřečené překlenovací vlády (2009 – 2010), vzbudil sympatie rozumných občanů tím, že se přihlásil k příslušnosti k liberálnímu judaismu. K tomuto obrazu patřila i jeho péče o etnické menšiny, zejména o Romy, a důsledná práce jím řízeného státního aparátu v boji proti fašizujícím elementům.

Proč teď pokládá za potřebné se ukazovat v blízkosti kardinála Duky, který se netají se svým obdivem ke španělské reconquistě dokonané panovnickou dvojicí, Ferdinandem Aragonským a Isabelou Kastilskou, kteří krvavě pronásledovali Židy a vyháněli je z nově ustanoveného španělského státu? To lze sotva pokládat za chvályhodnou ekumenickou otevřenost. Nelze to číst jinak než jako propočítaný akt politického marketingu, ovšem propočítaný špatně, protože nějaká ta dvě či tři procenta voličů mají své preference rozloženy jinak.

Nejvyšší ze státních reprezentantů posilujících fikci národní pouti na závěr mše promluvil. Václav Klaus se přimlouval za tradiční evropské hodnoty, které se prý před našima očima rozpadají. Je to trapné na pozadí historické lži o Václavovi, mučedníkovi křesťanské víry, a klamu o mučedníkovi národním. Pravděpodobná je Václavova smrt v mocenském konfliktu v rodu Přemyslovců. Z čistě dějinného hlediska jsou pochybnosti i o tom, nejsou-li Václav, legendami připomínaný jako oběť, a Boleslav, údajný zosnovatel atentátu, dvě verze jména téže osoby. Z hlediska jazykovědy to je prý možné.

Zvláštní je také historická domněnka, že prohlášení knížete Václava za mučedníka víry měl dokonat vrahův syn a nástupce na knížecím stolci, Boleslav II. Dodatečné zástupné pokání nebo kalkulace s výhodnou světeckou postavou v dynastii? O knížeti, jehož identita i léta panování jsou nejisté, o němž chybí soudobá věrohodná, nepředpojatá svědectví, nezbývá než vytvářet legendy. To můžeme pokládat za omluvitelné. Záleží pak ovšem na kulturní, náboženské a politické funkci mytologizované postavy a ta je v případě knížete Václava velmi sporná. Prezident T. G. Masaryk se pokusil o smíření symbolu knížete české země s českým sekulárním, demokratickým a pluralitním státem svou účastí na svatováclavském miléniu slaveném r. 1929 podle tehdy předpokládaného data Václavova úmrtí.

Ke smíření však nedošlo, a když byl r. 1938 nastolen nacionálně autoritativní režim a všechny postavy a tradice I. republiky byly zavrženy, stal se Václav oficiálním symbolem. To plynule pokračovalo za Protektorátu Čechy a Morava. Německý státní ministr pro Čechy a Moravu Karl Hermann Frank založil r. 1944 u příležitosti druhého výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha vyznamenání pod názvem Čestný štít protektorátu Čechy a Morava s orlicí sv. Václava, zkráceně označovaný jako Svatováclavská orlice. Autorem výtvarného zpodobení štítu byl Max Švabinský a k vyznamenaným patřili mimo jiné komik Vlasta Burian, dirigent Václav Talich a režisér Otakar Vávra.

Odpoledne po parádě ve Staré Boleslavi odejel Václav Klaus do Chrastavy poblíž Liberce, kde otevíral po rekonstrukci secesní železný most přes říčku Jeřici, který se zřítil 7. srpna 2010 při povodni, jež napáchala v tomto městečku škody v hodnotě odhadované na jednu miliardu korun. Již jsme mnohokrát četli a slyšeli, že k němu přistoupil mladý muž a vystřelil na něj několikrát z neškodné airsoftové pistole. Mimořádné podezření vzbuzuje to, že nejužší okruh prezidentovy ochrany nereagoval, a to ani poté, co dva občané odvážně zasáhli, a protože se v rychlosti nevědělo, oč jde, zasáhli s rizikem. Ani to ochránce nepřimělo k akci. Bývalý specialista na osobní ochranu politiků provedl v televizi výčet jejich evidentních chyb. Takto by jednali v případě, že by šlo o operetní atentát, jak to ve svém krátkém komentáři na Britských listech nazval Karel Dolejší. A že by to tedy bylo neškodné, náznakové mučednictví Václava Klause načasované na den údajného mučedníka Václava, které především ukáže na „pravé viníky“. Pachatel, jenž zřejmě vyvázne s lehkým trestem za výtržnictví (§ 358 trestního zákona), si pospíšil v rozhovoru pro televizi Nova mezi „atentátem“ a policejním zadržením se označit za komunistu.

Byl-li tento člověk podle sdělení jeho známých v zoufalé sociální situaci zneužit, to se teprve ukáže. Možná měl incident poukázat na možné politické partnery sociální demokracie po příštích volbách do sněmovny, ať již se budou konat kdykoli do června roku 2014 a varovat před takovou volbou. Reálných, fyzických, často krvavých útoků na levicové politiky proběhlo od změny režimu na přelomu let 1989 a 1990 již dost. Jeden kašírovaný atentát na ikonu české pravice se mohl jevit jako vhodný. Nečetných zásahů do volebního procesu s cílem oslabit voličský příklon k levici už také bylo dost na to, abychom se v této čerstvé kauze spokojili s výkladem o spontánním zoufalém útoku duševně chorého jedince.

A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

"Hin sa hukáže", zda šlo opravdu jen (operetní) spektákl … Pondělí, 1.Října 2012, 14:28:48

To je brilantně napsané. Rád bych (spolu)čtenářům doporučil, aby si přečetli i loňský článek, na který je zde odkaz.

*****

Pan president, sice podle vlastních slov „neměl čas se bát“ , ale pár hodin po prvotních spontánních slovech o tom, že „ten muž je MAGOR, který by zasloužil pár facek“ se mu to přece jen rozleželo, a vzkázal do podhradí, že šlo o POLITICKÝ ČIN, který je „odrazem stavu společnosti“. -- Není to docela pozoruhodný myšlenkový posun na tak stařičkého profesora ekonomie?

Stejnými slovy by to asi zhodnotila i chytrá horákyně, s tím drobným rozdílem, že ta by to asi pohotově vypálila hned do televizních kamer v Chrastavě.

O něco srozumitelnějí svou starost o to, aby si z toho národ vzal ponaučení, a neměl z toho – jak je jeho dobrými zvykem – zase jenom srandu, projevil věrný Boris Šťastný, když pravil:
„Ano, prezident byl zraněn jen lehce, ale naše země utrpěla zranění vážná.“ To zní jako česká parafráze na Neila Armstronga. Jsem ale přesvědčen, že pomatenců v národě přece jen není tolik, jak by si leckdo z politiků v koutku duše přál, a bez námahy rozliší Pavla Vondrouše od Anderse Breivika.

A ještě něco k té operetě (nejenom Karel Dolejší v BL, ale také např. Zdeněk Jemelík ze „Šalamouna“ mluví o „chrastavském divadélku“ – http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2012093001):

Je už hodně těch, kdo si pospíšili, aby splnili svou morální povinnost v této pro národ tak těžké hodině nemlčet. Třeba zubař ze Zábřeha s výkřiky o „lůze“. Což od člověka, který se tolik zasloužil o českou kulturu a zejména obchod s knihami, nemůžeme brát jinak než smrtelně vážně.

Byl-li ten člověk zneužit, to se teprve ukáže, jak Ivan Štampach správně poznamenává.

Co se ovšem také teprve časem ukáže, bude, jestli občané za pokleslým divadelním žánrem vycítí také nějaký lidský aspekt. Jestli tedy to celkem prosté smutné konstatování ( - které je samozřejmě nezbytně nutné interpretovat jako nenávist !! - ), že "politikové nářky lidí neslyší", vnímají jako slova adresovaná výhradně "politikům", nebo zda se i oni budou považovat za jejich adresáty.

Pak se také ukáže, zda měl pravdu můj kamarád, když mi ráno napsal, že

..... "atentát s lidskou tváří mohl vymyslet jenom Čech"......

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Jan Keller Pondělí, 1.Října 2012, 14:29:24

v Právu napsal trefnou glosu "Luhmannova škola" o reakcích ODS: http://www.pravo.cz/p229a06c.php

(Mě osobně navíc potěšil zmínkou o Niklasi Luhmannovi, kterého považuji za nafoukaného grafomana podobného "dědkovi na Hradě".)

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

co je podstatné Pondělí, 1.Října 2012, 15:18:35

nemá cenu bagatelizovat ani frustrující stav společnosti ani nepřiměřenost tohto agresivního činu toho mládence. Hlavně měřit všem stejně a přiměřeně. Když to měla být groteska, mělsi aspoň vzít červený nos či tykadla a místo pistole třeba trumpetku.
Takhle je to opravdu čin, nad kterým musí krčit rameny každý - ale dělat z toho mediální guláš a snažit se to přišít opozici že rozeštvává národ a ubližuje hodnému mocnáři je absurdní.
V téhle bláznivině byl nejvíce ohrožený právě onen mládenec kterého mohla ochranka sejmout jak v nějakém akčním filmu . Labilní lidi se mohou vyskytovat kolem jakéhokoliv politického uskupení, hlavně to nesmí být masové a distance odpovědných jasná.
A to doufám není - přes všechno sýčkování poltologů a psychologů. Dejme nyní lidem reálnou naději tím, že se soustředíme na alternativy vládnutí. KSČM je možná v TV neproporčně, ale jsme tam, Pokud lidé nejsou spokojeni s vládou, nejlépe je jít zcela v klidu k volebním urnám a demokraticky rozhodnout.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 1.Října 2012, 19:11:30

Význam obou jmen - Boleslav a Václav je opravdu totožný. Obojí znamená "více slavný".
Historik Dušan Třeštík o svatém Václavovi vyjádřil takovouto "suchou" pravdu:
"O Václavově povaze vědí legendy mnoho. Skutečnost je však zřejmě taková, že nebyl ani zvlášť dobrým, ani zvlášť pobožným člověkem a nebyl ani státníkem. Nezaložil tento český stát. To udělal jeho bratr a vrah Boleslav. Nebyl zabit z náboženských, nýbrž z politických důvodů. Postavil jeden kostel, Boleslav dvacet. Pokud někdo pokřesťanštil Čechy, byl to Boleslav, nikoli Václav."
Avšak člověk je "živočich mýtotvorný", jak říká Třeštík, a tak byl Václavův život zcela proměněn. Legenda o něm se zrodila už ve 12. století. Dále Třeštík praví:
"Čechové - jak známo - ke svým pestře se proměňujícím vládám a režimům odedávna žádnou zvláštní úctu nechovají......Čechové tíhnou ke svému státu, ne však ke svým státníkům, vládám a režimům. Tíhnou k jeho nevyřčeným, nedefinovaným, ale konkrétním znamením, ke Hradu, ke koruně Království českého, k Václavovi na náměstí a k jeho koni. Svá znamení však - tak jako mnozí jiní nezbožňují. Nevadí jim, když drzý mladík světci obrátí koně - spíše naopak. Blasfémie má v Čechách tradici."
Násilné odstraňování panovníků nebývalo u nás příliš časté. Jak věděl už císařův pekař, je třeba počkat, až se sami historicky znemožní. I když to čekání někdy bývá nekonečné.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

směšný mučedník Pondělí, 1.Října 2012, 21:28:34

Václav Klaus byl dotčen, že ho ne všichni milují, ale někdo ho nemá rád a dovolil si ho zesměšnit napadením dětskou pistolkou. Protože by dotyčnému přál, co nejpřísnější trest a zároveň by si zahrál na mučedníka, kteří jsou u nás mimořádně ceněni (Pěstování kultu mučedníků kritizoval u nás Masaryk a to i v případě kultu mučednické smrti Husa - důležité bylo, že mu šlo o reformu církve, ne o to, že byl upálen), začal mluvit o atentátu. Když jsem to slyšel včera, nevěřil jsem vlastním uším, dnes na to už naskočila ČT 1, která ukazovala dva hrdinné "zachránce". Tím ovšem daný čin neschvaluji. Tudy cesta nevede. Václav Klaus ovšem není k politování, ale k smíchu. Chybí mu velkorysost, umí jen politikařit.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Pondělí, 1.Října 2012, 23:01:32

což potvrzuje Klausova dikce: "Jak si někteří pisálkové zahrávají s mou osobou, nejen s Václavem Klausem, ale s prezidentem republiky, je v civilizovaném státě nevídané." Klíč je ve slově "zahrávají".
Jenže nejde jenom a vůbec ne v první řadě o "jeho osobu".
Jan Keller to přesně vystihl ve svém dnešním sloupku (odkaz výše), když napsal:

" ... Přeloženo do řeči občanských demokratů: dělejme, že u nás žádná korupce není, a ona nás přestane sužovat. Tvařme se, že se lidé mají čím dál lépe, a oni přestanou nadávat. Za tím vším je dojemné přání: tvařme se, že ODS je věrohodná strana, a ona se takovou jak zázrakem stane."

Třeba se ale časem dočkáme i jiných tónů - třeba jako když se Vladimír Pucholt v Kachlíkově "Svatbě jako řemen" zeptal: "Náčelníku, proč nás lidi nemaj´ rádi?"

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

aby z toho nebyl kompot Úterý, 2.Října 2012, 09:48:54

oddělme osobnía sociální kořeny frustrace onoho mnladíka a to že si za symbol dnešního marasmu vybral prezidenta Klause od jeho samotného činu.
Nejde jen o symbolické zesměšnění - airsoftová pistole je výraz násilí. Všichni na politické scéně se rozumně shodli na tom, že takové výtržnictví je nepřijatelné a logicky probíhá vyšetřování dotyčného výtržníka,
To že hradní skupina v ODS z něj hystericky dělá druhého Braivika svedeného na scestí "levičáky" jako je Pehe či Šiklová je už jejich ostuda a popudlivost.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.