O odkazu Václava Klause se nespravedlivě mlčí

O odkazu Václava Havla se toho již napsalo hodně. O odkazu Václava Klause se dosud vytrvale mlčelo, což je za příznak neblahý a nespravedlivý, avšak napravitelný.

Bylo nám dáno slyšet v posledních dnech mnoho o odkazu Václava Havla. Asi nejsme schopni vyčíslit, kolik pohřebantů skutečně jeho odkaz ctí a kolik o něm hovořilo, jelikož se to sluší, kolik z nich se chtělo zeslyšitelnit a zviditelnit a kolik jiných šlo anonymně zapálit svíčku, postát, sklonit hlavu a zavzpomínat.

Odkaz, o němž se nespravedlivě mlčí
U jednoho z nich máme ovšem neochvějnou jistotu: nejenže odkaz Václava Havla ctí, ale dokonce se na slavnostní obřad převlékl do jeho saka, přestože to jej muselo notně škrtit v průramcích. O svých hodnotách pomlčel, namísto toho učinil cimrmanovský „úkrok stranou“, během něhož vyzdvihl Havlovy hodnoty, aby se posléze (po pohřbu) vrátil na svou stranu barikády a s konečnou platností prokázal, že Havlovy hodnoty stojí za starou belu.

Ano, řeč je o Václavu Klausovi. O jeho odkazu se dosud vytrvale mlčelo, což pokládám za příznak neblahý a nespravedlivý, avšak napravitelný.

E se skutečně = mc2
Klaus zejména a na prvém místě svojsky potvrdil platnost Einsteinovy rovnice e=mc2 , a to za předpokladu, že e označuje pravdu, m krásu a c ego2. Klaus má na základě svého zbytnělého ega svou pravdu, což je krásné. Kdyby totiž nemohl mít svoji pravdu, musel by alespoň občas přiznat, že pravdu nemá, což by pochopitelně bylo krásné mnohem méně. A tak se v zakřiveném prostoru tyčí volně se měnící počet nezcizitelných pravd, co symbol Klausova odkazu.

Tento jev je třeba vykládat jako nehynoucí zásluhu Václava Klause na poli prověřování vědeckých teorií, Albert Einstein by z něho měl nepochybně radost.

Občanská společnost fašistická
O jednu takovou krásnou pravdu se podělil náš kormidelník státního centralismu ve Večerníku Praha (30. 7. 1999), v článku nazvaném „Impuls ´99 nepochopením současnosti“:

„Elitářská skupina kolem pánů Pehe a Halíka, která se... cítí nedostatečně uznána a oceněna, se pokouší oslovit své spoluobčany jinak než svou každodenní profesní činností.“ Klaus následně dal do souvislosti Sarajevo (politický atentát na arcivévodu Václava Klause), Havlův Rudolfínský projev, Dřevíčskou výzvu ekonomů a Impuls ´99. A tento koktejl uzavřel další pravdou: „Tato Pehovsko-Halíkovská ,autentická demokracie´ je cesta... vedoucí jen a jedině k mediálnímu zviditelnění zúčastněných.“

Ano, přátelé, již tehdy, v minulém tisíciletí, započala se psáti hrdinská epopej o tažení Václava I. proti nebezpečnému společenskému zlu, které v Klausově slovníku naučném zní takto: NGOismus - aktivistická ideologie narušující lidskou svobodu (viz též: humanrightismus, environmetalismus, homosexualismus, evropeismus).

Husa je vepř
Ladislav Jakl, oficiální vykladač Klausovy teorie vědeckého kapitalismu a autor příručky „Jak se rychle stát vševědoucím“, to dokonale vystihl tímto svým famózním odhalením: „Myšlenkový koncept občanské společnosti se v podstatě kryje s ideologií fašismu.“ (Revue Fragmenty, leden 2012 http://www.fragmenty.cz/iy099985.html.) Koncept občanské společnosti se podle vykladače kryje s korporativismem, který je zase základem fašismu. Fašismus je podle něho levicové socialistické hnutí, které nenávidí kapitalismus a tržní ekonomiku podobně jako občanská společnost.

Přesně tak: Husa je vlastně vepř - koncept husy se kryje se základy prasete, jelikož v obou případech jde o zvíře domácí a obě zvířata „mají stehno“ (a další shodné znaky). A domesticismus je proto evidentně protilidské hnutí, které popsal už ten starý fašista Georg Orwell ve Farmě zvířat. (Panu Orwellovi se tímto omlouvám.)

Hradní trouba (hlásná) nám zároveň s pompou, okázalostí a nevkusem státního pohřbu vzkazuje, že Václav Havel, vášnivý zastánce občanské společnosti, byl „v podstatě“ zastáncem fašismu. Jsem přesvědčen, že ani tato část Klausova odkazu není zanedbatelná a rozhodně bychom na ni neměli zapomínat.
 
Hlavní odkaz Václava I.
Hlavní část Klausova odkazu ovšem spadá do let devadesátých a přelomu tisíciletí. Otec tunelingu se již bezprostředně po svém prvním zvolení tatíčkem Klausem vehementně snažil zfalšovat blízkou minulost, na níž měl rozhodující podíl, a obrátit pozornost veřejnosti směrem k budoucnosti:

„Nedopusťme, abychom trávili čas nikdy nekončícími spory o interpretaci minulosti a zejména posledního desetiletí,“ řekl Klaus ve svém prvním prezidentském projevu k občanům. A po výčtu rozdílných názorů na zlatokopecká devadesátá léta dodal: „Dívejme se do budoucnosti s důvěrou a optimismem. A s úsměvem.“

Dlouho poté jsem seděl a pln obdivu a vděčnosti polykal slzy dojetí. Konečně se nemusíme trápit tím, co se odehrálo během let devadesátých. Stačí, když budeme ty rozkradené stovky miliard s důvěrou a optimismem splácet, aby si je zloději mohli bezstarostně užívat. Bože, jak je ten svět krásný.
 
Dělník, který přišel o práci, protože jakási karikatura podnikatele vytunelovala po privatizaci fabriku, v níž pracoval, se po Klausově projevu jistojistě díval do budoucna s úsměvem. Drobný akcionář, který přišel o svůj vklad, protože zde chyběl jinde obvyklý zákon na jeho ochranu, se v tu ránu stal bezbřehým optimistou. A podnikatel, který zkrachoval kvůli druhotné platební neschopnosti, protože privatizace probíhala finančně podvyživenou českou cestou, se v mžiku proměnil v důvěřivce. A všichni rázem zapomněli na fakt, že tyto potíže jim způsobila politika Klausových vlád.

Nemusíme rozebírat letošní novoroční projev, to již bravurně učinil Jiří Pehe v článku Nátlakové skupiny podle Klause . Již při tom loňském natřásání peří řekl Klaus vzhledem k našemu tématu to nejpodstatnější:

„Nepodléhejme hlasům těch, kteří si libují v pesimismu, v neustálé kritice všeho a všech, v nepřejícnosti a závisti, hlasům těch, kteří si rozhodnou a rozhořčenou kritikou a tepáním nešvarů budují své ničím jiným neopodstatněné postavení nadřazenosti a výjimečnosti, hlasům těch, kteří mají zvláštní radost z neúspěchu a nezdaru.“ (Viz i rok starý článek Po novoročním projevu Klaus už nemá kam klesnout.)

Václav Klaus určitě není prvním, kdo své vlastnosti připisuje druhým. Podstata sdělení však leží jinde. Jak svědčí i jeho další, nejen novoroční projevy, hlavním bodem Klausova odkazu je překvapivě shora dirigovaný, plánovaný optimismus.

Takže, přátelé, postupte si, prosím, spořádaně ve frontě na polévku, nepředbíhejte a hlavně: usmívejte se s důvěrou v lepší příští…

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

neomezený ekonomický růst a český národní zájem Středa, 4.Ledna 2012, 10:45:53

Václav Klaus byl hlasatelem neomezeného ekonomického růstu a vše, co mu bránilo, označoval za škodlivé, tedy ekologii, občanskou společnost, neziskové organizace, sociologii, právo, atd. Po tom,co se stal prezidentem, začal bránit "české národní zájmy" a bojovat proti Evropě. Český národní zájem se pokusil identifikovat se svou osobou. Kupodivu mu to prochází a jen tu a tam se někdo ozve. Myslím, že jedním z důležitých úkolů je provádět kritiku a dekonstrukci těchto Klausových legitimizačních mýtů. V posledním roce objevil v Dominiku Dukovi svého spojence a začíná najíždět na konzervativně katolický výklad českých dějin a začíná objevovat tradiční morální hodnoty a normy. Naším úkolem je demaskovat tuto jeho poslední falešnou a prázdnou figuru.

Petr Litschmann - M.Žižkov

"pane presidente, ... vy se poradíte, vy mě pochopíte.." Čtvrtek, 5.Ledna 2012, 20:40:58

Pokud dle hradního pána má na sebe úděl dirigování bráti sám pán hradu, a ten současný zodpovědný jistě je, když nabádá dívat se do budoucnosti s nadějí...
.. jestli už neuzrál čas pro nás (dosud) nezodpovědné, ukazovat hradu že se lepšíme - na budoucnost myslíme a rádi bychom věděli, koho nám za dirigenta příštího doporučí ten současný, abychom náhodou ve slabých chvilkách horších byť nejlepších časů neumdlévali v nadějích. Jistě, že by nám to v ten pravý čas sdělil i sám, jenže byli bychom ho pak vůbec hodni?!
Může být braní za slovo ve výsledku demaskování?

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.