V relativně krátké době po sobě zažila Česká republika dva „atentáty“ na politiky a zejména ti postižení volají po přísných trestech pro pachatele a předhánějí se v silných výrocích a komentářích. Tím prvním atentátníkem, recesistou byl dnes již ikonický řidič autobusů Smetana z Olomouce, který přimaloval šklebům na předvolebních plakátech tykadla. Tím se dopustil natolik závažného činu, že byl odsouzen k náhradě škody v desetitisících, nuceným pracím a pro odmítnutí trestu k odnětí svobody, kterou se snažil svým protestem hájit.

Voda z horního toku Vltavy se snad ještě ani nestihla smísit s Labem a už tu máme další individuální protest, tentokrát dělníka Vondrouše z Liberce, a sice střelbu kuličkami do hlavy státu, respektive do ruky, která k té hlavě patří. Nyní už nemluvíme o aktu jedince, ale o situaci ve společnosti, jak se nechal slyšet i potrefený Václav Klaus.

A to je přesně to, co by nás mělo vést k hlubšímu zamyšlení nad zbrusu novým fenoménem v českém prostředí, kterým je nasazení radikální recese v provedení do té doby politicky neangažovaného, občansky neorganizovaného a v aktivismu neškoleného člověka, který nekoná v zájmu, koordinaci nebo režii konkrétní, identifikovatelné skupiny nebo hnutí, ale koná sám za sebe a odvolává se na zájem celku, lidu, národa.

Zde je nutné zdůraznit, že se nejedná o mesiášské pomatence nebo fanatické bojovníky za jedinou skutečnou pravdu, nýbrž o poctivě rozezlené chlapy, jejichž jedinou ambicí je vyjádřit nevšedním činem své rozhořčení nad zoufalým a frustrujícím stavem naší země, politickou a hospodářskou situací, beztrestností hlavních viníků a jejich bohorovností, ale i nečinností odpovědných orgánů a nakonec i občanů země, kteří již rezignovali a z jejich apatie je žádný další palcový titulek v novinách více nevytrhne.