Není neomylných

Autor se na základě rozhovoru předsedy Ústavního soudu Pavla Rychteského v sobotním Právu vrací k otázce narovnání vztahu státu a církví a doporučuje církvím daleko intenzivnější naslouchání hlasům společnosti.

Tvrzení, že současná podoba církevních restitucí (či obecně vypořádání státu s církvemi) je jediným možným řešením, neobstojí. Pavel Rychetský se v sobotním rozhovoru pro Právo (dne 15. 9. 2012) vyslovil zcela jasně: „Žádnému ústavnímu soudci, ani mně, nepřísluší hodnotit normu, která ještě není ani schválená z hlediska jejího případného konfliktu s ústavou. Ale v tomto případě je dobré říci, že odvolávání se na to, že tento zákon v této podobě musel být s ohledem na naši judikaturu přijat, není férové. Náš judikát ohledně blokačního paragrafu říkal, že není možné, aby dvacet let byl součástí právního řádu paragraf, podle kterého s určitou částí majetku nelze disponovat a je tudíž třeba nějaký zákon přijmout. V jakém rozsahu má být přijat, jestli má jít jen o naturální, nebo i finanční restituce, jak se mají vypočítávat, tak to v žádném případě Ústavní soud neřekl a ani nemohl.“

Tím padá argument zastánců vládního pojetí vyrovnání s církvemi, že jejich zákon stojí na rozhodnutí Ústavního soudu ČR.

Není také pravdou, že by se zde neobjevovaly jiné návrhy. Bývalý ministr kultury Pavel Dostál dával jasně najevo, že se vláda Miloše Zemana vyrovnání nebrání. „Může ale proběhnout, až bude přijat zákon o státním majetku. Ten má do parlamentu přijít na podzim," vzkázal Dostál přes média. Církve měly tehdy za úkol znovu shrnout veškerý majetek včetně polností a lesů, který vlastnily do února 1948. „Pak bude následovat posouzení, zda jsou tyto nároky oprávněné. Zároveň budou ze seznamu vyčleněny objekty, které jsou v majetku obcí. Až toto bude provedeno, předložíme onen zákon a záleží na sněmovně, v jaké podobě ho přijme," dodal Dostál. Záměr vlády svěřit restituce parlamentu však opoziční pravicové poslance neuspokojil. „Je to klasický postup vlády - přenést zodpovědnost jinam, umýt si ruce a říci: Parlament rozhodl," vyjádřil se například Petr Nečas z ODS.

Ministři v čele s Milošem Zemanem měli k jakémukoli navracení majetku od začátku výhrady. Premiér argumentoval tím, že církev měla majetek často jen v pronájmu. Tomuto postoji nahrála i expertiza Univerzity Karlovy, podle níž církve majetkem plně nedisponovaly ani opřed rokem 1948 . Ministr kultury nicméně přišel s návrhem vydat církvím ten majetek, na který mají nezpochybnitelné právo, a pozastavit jejich financování státem. Tato varianta narážela na odpor menších církví, které by měly problém s financováním. Ve hře byly i jiné možnosti, například sponzorské dary s daňovými úlevami.

Navozování dojmu, že nebude-li vládní zákon přijat, bude na církvích pácháno bezpráví, neodpovídá realitě. V Evropě máme různé modely vypořádání se s církvemi, francouzským či německým počínaje a například italským konče. Je pouze na demokraticky zvolených představitelích státu, jakou cestu si vyberou. Měla by však být minimálně v souladu s postoji jejich voličů. V současnosti však vláda bojuje o sto první hlas a opírá se o subjekt LIDEM, který navzdory programu Věcí veřejných schválení navrženého zákona o církevních restitucích podporuje.

Argumentů, proč by současný vládní návrh o církevních restitucích projít neměl, je několik:

1) V období první republiky, kdy probíhaly pozemkové reformy, nebyl majetek plně ve vlastnictví církví; šlo o spoluvlastnictví, církve nemohly s tímto majetkem nakládat podle libosti. Toto by jim nový vládní zákon ovšem umožnil.

2) Hrozí prolomení Benešových dekretů. Pavel Rychetský tuto hrozbu komentuje následovně: „Fakt je, že polemika mezi panem prezidentem a panem premiérem potažmo vládní koalicí o tom, zda může dojít k prolomení zatím jasně ustálené a zakotvené hranice 25. únor 1948, má význam víc z praktického než legislativního důvodu.
Zákon totiž umožní státním úředníkům vydávat majetek, aniž by došlo k soudnímu přezkumu. Oprávněný subjekt, tedy řád nebo konkrétní farnost, pokud jí bude majetek vydán, nebude přece mít důvod vyvolávat soudní spor. Žádný státní úředník se z tohoto hlediska přitom nemůže obrátit na Ústavní soud, protože stát je jediný subjekt, který nemá lidská práva a svobody. Takže k prolomení hranice může dojít nikoli proto, že to dikce zákona umožní, ale proto, že neexistuje žádný systém kontroly, a dojde-li k vydávání exekutivní cestou, pak se může vydat cokoli.“


3) Peníze mají dostat i církve, které v době 1948 žádný majetek prokazatelně nevlastnily ani nespoluvlastnily. Odpůrci stávající podoby církevních restitucí poukazují na fakt, že nejde o altruismus katolické církve, ale snahu odvést pozornost od závažné informace: Katolická církev výrazně posílí svou moc a svůj vliv ve společnosti, a to jak vliv v soustavě vzdělávací, tak v oblasti sociální.

4) Katolická církev tenduje k nedemokratickému způsobu zřízení a pro demokracii (bude-li dostatečně bohatá a mocná) může představovat hrozbu. Odpůrci zde poukazují na nejednoznačné vystupování církve v době nacismu nebo projevy antisemitismu v minulosti.

5) Katolická církev se v dějinách stavěla vždy na stranu vládnoucích. Tím ovšem může poškozovat opozici a redukovat prostor pro občanskou společnost.

Není třeba zdůrazňovat, že odpůrce církevních restitucí v současné podobě nelze házet do jednoho pytle, jedná se nejen o levicové intelektuály a levici jako takovou, ale např. i o sympatizanty populistické Jany Bobošíkové. Mezi odpůrci církevních restitucí jsou ovšem i lidé dbající odkazu T. G. Masaryka, který byl celý život zastáncem demokracie, humanismu a zároveň člověkem věřícím. Proti posilování mocenského vlivu katolické církve však celý život bojoval a varoval před ním. Jeho dnešní stoupenci jsou z aktuálního vývoje ve společnosti zoufalí.

Nelze ani zastírat skutečnost, že nejenže církve nejsou v otázce současných vládních restitucí jednotné (za všechny lze zmínit husitskou biskupku Šilerovou), jednotná není v této otázce ani církev katolická.

Na jedné misce vah je totiž šance získat peníze a moc, na druhé misce jsou ideály a přízeň lidí, ať již věřícími jsou nebo ne. Církve nyní s náklonností věřících hazardují. To není prospěšné pro církve, ale ani pro společnost, která určitou roli církví může potřebovat. Trvat si na své neomylnosti může znamenat výraznou ztrátu osob hlásících se k církvím a může církve odsunout až někam na třetí kolej, což se totalitnímu režimu vlastně nepodařilo ani za 40 let. Pokud budou špičky katolické církve argumenty svých odpůrců bagatelizovat a nálepkovat je jako nacistické, pouze tím zvýší napětí ve společnosti.

Přitom je zde poměrně značná poptávka po racionálních debatách, na jejichž základě by občané mohli rozhodnout v případném referendu. Nebo se snad katolická církev podobných debat bojí? Čím blíže jsou církve miliardovým majetkům, tím více se vzdalují lidem dohnaným asociálními zákony vlády (ať jde o osoby handicapované, nezaměstnané, o osoby pobírající důchod aj.) do těžko řešitelných situací. Špičky katolické církve už v minulosti lidem vzkázali, že se za ně budou maximálně modlit, což na mnohé lidí muselo působit jako rudý šátek na býka.

Pokud i představitelům katolické církve dojde, že je neschválení současného vládního návrhu prospěšné pro ně samé, je ještě určitá šance, že zde církve budou i za čtyřicet let mít své místo. Lze ale například jenom těžko předpokládat, že by se jejich představitelé dostavili 22. září ve 14:00 na Karlovo náměstí v Praze a diskutovali s odpůrci Nečasova kabinetu nejenom o restitucích, ale také například o „důchodově reformě“, sKartách a „reformě zdravotnictví“.

Možná nadešel čas položit si otázku, zda více než majetkové restituce není pro přežití církví stěžejní restituce ideová. Mocenských elit již mají lidé až nad hlavu, morální elity a hlavně zákony dopřávající občanům větší rozhodovací kompetence nám všem však bolestně scházejí.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Jiří Hyldebrant - Praha

3 důvody proti církevním restitucím Středa, 26.Září 2012, 20:20:13

1) Byl jsem proti restitucím fyzických osob, natož proti restitucím církevním. I restituce pro fyzické osoby byly nespravedlivé:
a) Není jasné, zda by zůstavitelé, po kterých bylo restituováno, tento majetek odkázali či darovali svým potomkům (budoucím restituentům) nebo jak by s ním naložili. Tím spíše není jasné, jak by s majetkem naložily církve.
b) Existuje mnoho poškozených, jejichž rodičům byly zabaveny rozsáhlé majetky, ale nerestituovali nic, všechno shrábli jejich sourozenci, protože se vycházelo z dědických řízení v totalitní době, která probíhala pouze formálně, a dědické dohody nikdo nebral vážně. Měla tedy znovu proběhnout všechna dědická řízení z let 48-89 kvůli dědickým dohodám.

2) Církevní majetek byl státem redukován už od Josefa II., během demokratických vlád, za Masaryka, naposledy v r. 1947, komunistický režim v tom pokračoval, stejně jako by v tom pokračoval i demokratický režim. Jsem přesvědčen, že komunistický režim, byť totalitní, prováděl běžnou státní agendu, která se z 90% shodovala s tím, jak by ji prováděl i demokratický režim.

3) Komunistický režim vyvlastnil a týral fyzické osoby, vyvlastnil a zlikvidoval právnické osoby, zatímco církve dál dotoval. Církve jsou poslední, které byly nějak poškozeny.

Jiné řešení: Nadbytečný státní majetek a neprávem získaný majetek rozdělit všem občanům s tím, že jednotliví občané mohli mít přednostní právo vybrat si majetek, který byl zabaven jejich blízkým. Takto nabytý majetek občané mohli věnovat jiným subjektům nebo církvím, které dle jejich názoru byly poškozeny. Stát není chytřejší než občané, představa o majetkovém narovnání mohla být ponechána jednotlivým občanům – v tak mimořádné době přeměny režimu.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

restituce ideová?? Čtvrtek, 27.Září 2012, 14:15:34

1) Jaképak jsou výsledky "Desetiletí duchovní obnovy" iniciované kdysi mj. Tomášem Halíkem?
2) Jaké ideje by měla restituovat nejstarší a nejzkušenější kriminální organizace? Snad ideje Ježíše Krista? - No, to bychom toho od nich ale chtěli přece jen trochu příliš, ne?

* * * * * *

Reálné východisko:
Otto Katz je též naživu. Jest to skutečná figurka polního kuráta. Hodil to všechno po převratě na hřebík, vystoupil z církve, dělá dnes prokuristu v jedné továrně na bronz a barviva v severních Čechách.
Psal mně dlouhý dopis, ve kterém vyhrožuje, že si to se mnou spořádá. Jistý německý list přinesl totiž překlad jedné kapitoly, kde je vylíčen, jak skutečně vypadal. Navštívil jsem ho tedy a dopadlo to s ním velice dobře. Ve dvě hodiny v noci nemohl stát na nohou, ale kázal a říkal: "Já jsem Otto Katz, polní kurát, vy gypsové hlavy."
(Jaroslav Hašek v doslovu k I.dílu....)

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pátek, 28.Září 2012, 11:14:6


Ani u firmičky, která byla provozovaná fyzickou osobou (nebo fyzickými osobami), a kterou ve skutečných dějinách komunisti znárodnili, nevíme, jestli by z ní v roce 1989 něco zbylo - v paralelním historickém procesu bez února 1948, kde by režim připomínal Finsko (které mělo taky svůj Únor, ve kterém byli ale komunisté na hlavu poraženi) ...
Konkurenční boj nebývá žádná selanka, dědic může být neschopný. líný atd. ...

Přesto jsem vcelku restituce fyzických osob podporoval (zákon z roku 1990 - číslo zákona začínalo na čtyřstovku).

Církve jsou však privilegovány v rámci právnických osob, kterým se obecně nevracelo - i tam by se ale dalo namítnout, že tělovýchovným spolkům a Červenému kříži se jako právnickým osobám také vracelo (ale výčtovými zákony i církvím!). Církve měly jako právnické osoby kontinuitu - což se o všech komunisty obraných právnických osobách nedá v roce 1990 říci.

Nehoráznost jsou ale privilegia navíc - ta finanční, ta "hranici 25.2.1948 potenciálně prolamující" a otázka, zda se nevrací úplně svobodný majetek, který byl zabrán jako majetek dispozičně omezený - to se nějakých těch Orlů, Sokolů a Dělnických tělovýchovných jednot zrovna moc netýkalo (že by jejich dispozice s jejich majetkem byla v roce 1947 nějak omezena) ...

Jiří Hyldebrant - Praha

kontinuita církví Pátek, 28.Září 2012, 14:14:13

Předchozí příspěvek: „Církve měly jako právnické osoby kontinuitu - což se o všech komunisty obraných právnických osobách nedá v roce 1990 říci.“

Komunistický režim se zachoval k církvím relativně nejvstřícněji právě tím, že zachoval jejich kontinuitu, na rozdíl od jiných právnických osob, které zlikvidoval. Z této výhody by církve neměly těžit na úkor jiných právnických osob.

Účelem právnické osoby nebo církve je nějaký prospěch občanů. Zabavením majetku právnické osobě nebo církvi byli poškozeni občané, kteří z ní měli prospěch. Těmto občanům se měl vrátit majetek. Jenže skutečnost, že tito občané většinou nežijí, nedává restitucím smysl.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Čtvrtek, 8.Listopadu 2012, 03:56:45

1. Walter Bartoš
2. Václav Baštýř
3. Jan Bauer
4. Marek Benda
5. Petr Bendl
6. Miroslav Bernášek
7. Zdeněk Boháč
8. Pavel Bohatec
9. Jan Bureš
10. Jan Čechlovský
11. Jana Černochová
12. František Dědič
13. Pavel Drobil
14. Dana Filipi
15. Jana Fischerová
16. Jan Florián
17. Zdeňka Horníková
18. Tomáš Chalupa
19. Miroslav Jeník
20. Radim Jirout
21. Lenka Kohoutová
22. Jaroslav Krupka
23. Jan Kubata
24. Jaroslav Martinů
25. Václav Mencl
26. Petr Nečas
27. Miroslava Němcová
28. Vít Němeček
29. Jan Pajer
30. Jiří Papež
31. Roman Pekárek
32. Jaroslav Plachý
33. Jiří Pospíšil
34. Aleš Rádl
35. Ivana Řápková
36. František Sivera
37. Pavel Staněk
38. Zbyněk Stanjura
39. Pavel Suchánek
40. Pavel Svoboda
41. Igor Svoják
42. David Šeich
43. Boris Šťastný
44. Jiří Šulc
45. Tomáš Úlehla
46. Jan Vidím
47. Vladislav Vilímec
48. David Vodrážka
49. Ivana Weberová
50. Jaroslava Wenigerová
51. Zdeněk Bezecný
52. Ludmila Bubeníková
53. Václav Cempírek
54. Josef Cogan
55. Jaromír Drábek
56. Jaroslav Eček
57. Jan Farský
58. Petr Gazdík
59. Martin Gregora
60. Alena Hanáková
61. Leoš Heger
62. Petr Holeček
63. Václav Horáček
64. Jan Husák
65. Jitka Chalánková
66. Rudolf Chlad
67. Michal Janek
68. Ladislav Jirků
69. Miroslav Kalousek
70. Jana Kaslová
71. Daniel Korte
72. Rom Kostřica
73. Patricie Kotalíková
74. Václav Kubata
75. Helena Langšádlová
76. František Laudát
77. Jaroslav Lobkowicz
78. Pavol Lukša
79. Jiří Oliva
80. Vlasta Parkanová
81. Gabriela Pecková
82. Stanislav Polčák
83. Anna Putnová
84. Aleš Roztočil
85. Jaroslava Schejbalová
86. Karel Schwarzenberg
87. Jiří Skalický
88. Jan Smutný
89. Bořivoj Šarapatka
90. Renáta Witoszová
91. Lenka Andrýsová
92. Josef Dobeš
93. Michal Doktor
94. Dagmar Navrátilová
95. Viktor Paggio
96. Karolína Peake
97. Jiří Rusnok
98. Jana Suchá
99. Jaroslav Škárka
100. Milan Šťovíček
101. Martin Vacek
102. Radim Vysloužil

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.