Oběti kapitalismu - hold dílu Dariny Alster

Umělkyně Darina Alster v rámci Festivalu performance představila své dílo Pomník obětem kapitalismu. Zatímco oběti hnědé i rudé totality se pyšní mnoha pomníky a uměleckými díly, kapitalismus z logiky věci zatím takový pomník neměl.

V pátek 25. května tohoto roku představila umělkyně Darina Alster v rámci Festivalu performance své dílo Pomník obětem kapitalismu. A byl to pomník pravý, poctivý, kamenný, do něhož byl vyryt zmíněný, pozlacený název. Místo performance, tj. instalace pomníku bylo vybráno zcela záměrně, Darina svůj pomník umístila na Václavském náměstí. Den na to už byl fuč, s čímž jeho autorka počítala, leč i tak toto dílo splnilo svůj účel. Následující text nechce být opožděnou recenzí tohoto uměleckého aktu, nýbrž rozvažováním, které tento akt vyvolal. Současně bych ho rád pojal jako hold či blahopřání této pozoruhodné ženě a výrazné české umělkyni, která dnes slaví narozeniny (kolikáté coby gentleman pochopitelně neprozradím) a která tímto pozoruhodným dílem přispěla umělecky k systémové kritice.

Pomník obětem kapitalismu tak rozšířil řadu pomníků obětem válek a totalitních režimů. Zatímco oběti hnědé i rudé totality se pyšní mnoha pomníky a uměleckými díly, kapitalismus z logiky věci zatím takový pomník neměl, což je logické vzhledem k tomu, že v něm žijeme. Jeho zastánci by zřejmě podotkli, že na rozdíl od zmíněných politických systémů, oběti nemá a proto ho netřeba. Nejlepší ze všech možných systému má ale ruce od krve pořádně zabarvené, jen jsou jeho oběti mediálně jaksi méně viditelné, jen je poněkud rád přehlíží, a navíc jsou rozloženy do více staletí. Respektive svůj podíl na jejich viktimizaci všelijak zlehčuje či popírá. Není to tak dávno, co se tehdejší (dnes bývalý) londýnský primátor, přezdívaný Rudý Ken, omluvil za zločiny kolonialismu. Konzervativci tehdy spustili povyk a ani neoliberalismem vypreparovaní labouristé, z jejichž řad pocházel, radostí neřvali. Zkrátka, Ken šlápl naší civilizaci či systému na kuří oko. Fakt, že bohatství západního světa do velké míry vyrostlo na drancování celých kontinentů a de facto otrokářském systému, nebylo radno připomínat, zvláště z tak vysokého postu.

Ovšem tyto dějinné oběti nebyly jediné, připomeňme ještě alespoň zbídačené masy proletariátu na úsvitu kapitalismu, o jejichž postavení snad nejlépe vypovídá právě vznik a rozšíření myšlenky komunismu. I relativně civilizovaný a sociální poválečný kapitalismus se podílel na spoušti tzv. třetího světa, kterou důsledně dokonal neoliberální kapitalismus. To, že některé země třetího světa se nyní vzmáhají i v kontextu tohoto systému, nic na této základní trajektorii destrukce nemění. Otřesné pracovní a sociální podmínky dělníků ve třetím světě nejsou drobnou kosmetickou vadou na jinak dokonale hladké tváři kapitalismu, nýbrž jeho systémovým projevem. S rozšířením ekonomické a sociální krize pak počet obětí roste i v zemích západních. Jen namátkou vyberu pár příkladů, které se k mým uším donesly v poslední době. Že ve všech případech oběti neumírají, o míře jejich utrpení nic nevypovídá.

Můj dobrý přítel se vrátil z ročního studia v USA a barvitě mi líčil kolonie chudých v Texasu, šlo většinou o rodiny s dětmi, na něž dopadla ekonomická krize. V naší zemi jen v mém nejbližším okolí se v poslední době řada lidí doslova sesouvá pod tíhou nesplatitelných dluhů. Případů, kdy jsou exekucí pronásledovaní staří bezbranní lidé, raketově přibývá. Jeden významný profesor teologie a básník si mi postěžoval, že učí celý semestr seminář pro 50 studentů úplně zadarmo. Fakulta mu v rámci úspor není schopná zaplatit, ve hře je rovněž jeho vysoký věk. Nejen vzhledem k jeho nikterak vysokému důchodu je tato situace tristní. V tisku jsme se mohli nedávno dočíst o propuštěném učiteli, který spáchal přímo sebevraždu ve škole. Pochybuji, že to bude ojedinělý případ, obdobné případy se odehrávají i ve většině dalších evropských zemí. Oběti systému geometrickou řadou narůstají. A oběťmi se stávají celá etnika. To čemu je u nás vystaveno romské obyvatelstvo, které musí vedle neutěšených sociálních podmínek ještě snášet nenávistné projevy svého okolí narůstající vlivem sociálního napětí a snižující se úrovně střední třídy, je lidsky nepřijatelné.

Před pár dny mě po jednom básnickém čtení jedna velmi sympatická psychoterapeutka ozřejmila ještě jeden rozměr tohoto tématu. Vyprávěla mi, že má mezi svými klienty také několik výše postavených manažerů, a jejich obtíže vykazují shodné rysy. V rámci interní kultury firemních kolosů trpí silným pocitem ztráty vlastní individuality a svobody rozhodování. Mají dojem, že jejich lidská hodnota je redukována pouze na výkon a jejich soukromí a vlastní niterný život jsou zcela pod vládou firem, v nichž otročí, totiž pracují. To je panečku paradox! Hlavní božstva našeho systému, ústřední hodnoty, jimiž legitimizuje svoji existenci - svoboda a individualita se vytrácejí. A ztrácejí je ti, o něž se má nejvíce opírat. Je zbytečné dodávat, že reakcí na tento stav je u zmíněných jedinců prohlubování deprese a úzkosti. Uvědomil jsem si také, že i mnohdy vysmívaná inklinace některých manažerů k mělkým formám spirituality (konzumně pojatá meditace, zážitkové semináře apod.) jsou pochopitelnou obranou před ztrátou vlastní lidské integrity. A musím přiznat, že jsem k nim následně pocítil soucit. Namnoze jsou totiž pouze kolečkem v rozjetém soukolí systému.

To, že i lidé, kteří se na utváření našeho systému aktivně podílejí, jsou jeho oběťmi, ukazuje, že s čistě morální kritikou na způsob „zlých korupčníků“ a „mafiánských poměrů“ si nevystačíme. Problém není v lidech, jak by si moralisté přáli, problém je v nastavení celého systému, který ty chudší okrádá o základní podmínky k důstojnému životu a bohatší o prožitek svobody, jedinečnosti a lidské integrity. Ti méně privilegovaní, na které systém existenčně dopadá tvrději, mají pak možná paradoxně existenciální výhodu v tom, že nejsou systému už za nic zavázáni a mohou se mu proto vzepřít razantněji. Cesta ze začarovaného civilizačního kruhu vede pouze územím systémové proměny, vše ostatní je jen prodlužováním agónie.

Je dobře, že Darina Alster nazvala své dílo Památník obětem kapitalismu a nikoli kapitalistů. Nejsme oběťmi jednotlivých lidí, byť představitelů skrytých elit, jsme oběťmi systému, který takové elity a jejich drancování dopouští. Oběťmi jsme ale všichni - bez rozdílu.

A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

Daniel Veselý - Překladatel

Úterý, 5.Června 2012, 15:01:0

Kapitalimus a kolonialismus co do "body counts" hravě přebijí komunismus a nacismus dohromady. Co taková Indie a 4 miliony excess deaths ročně kvůli neexistujícím socialním a zdravotním programům ve srovnání s Čínou (Amartya Sen), oběti "privatizace" v Rusku, genocida v Kongu, Indočíně atd...?

Pane Borzič, bravo Středa, 6.Června 2012, 09:53:54

Článek je perfektní, což musím potvrdit jako komunista a marxista - podotýkám nestalinský a ve straně tak nějak disentní -který má jako životní téma kritiku minulého systému (ne socialismu, ale pouhého protosocialismu) a jeho vládnoucí třídy řídícího aparátu, alle taky kritiku kapitalismu a formování koncepce alternativy jak ke kapitalismu, tak protosocialismu. Což uvádím proto, abych nebyl podezříván z nekritické obrany minulého systému - naopak jeho systémové vady a z nich vyplývající zločinx plně uznávám, ale chci, aby byly viděny v celém dějinném kontextu Chci se podělit o jeden poznatek. Jako letitý pracovník oddělení odborného zázemí KSČM jsem vedl nespočetně diskusí (osobních při akcích, papírových a hlavně internetových) s antikomunisty projevujícími se až zuřivě a sprostě. Reagoval jsem na všechny. Často to byli prostě popletení, hledající si v tzv. komunismu jen obětního beránka za své životní bolístky, někdy dost malicherné, někdy opravdu poznamenané "zločiny komunismu". S řadou z nich jsem si věci vysvěštlil, oni pochopili - sice matně, ale přece - že ten minulý systém nebyl "komunismus" a že ta moje koncepce samosprávného socialismu má něco do sebe - většinou ovšem konstatovali, že je idealistická. Hodně z nich bylo naštváno na tento systém - cítil jsem z nich trable malého podnikatele. Ale jedno měli společné - ti militanti i ti "hodní" - prostě neslyšeli na téma "zločiny kapitalismu" Ať jsem psal sebekritičtěji k naší minulosti,ať jsem sebefundovaněji a nebesrozumitelněji popisoval ty zločiny kapitalismu, odpověď byla buď naprosté mlčení, bez odpovědi, nebo konstatování ty zločiny z minulosti kapitalismu se se zločiny komunismu prostě nedají srovnávat (prostě jiná doba, neevropské prostředí - to na ty zločiny z třetího světa, aj.) Mockrát jsem vysvětloval to, o čem píše pan Borzič, a podotýkal, že když chtějí srovnávat oba systémy, tak nemohou srovnávat jeden historicky poměrně krátký úsek z počátků "komunismu", navíc realizovaný v podmínkách mimořádně nepříznivých, v zaostalých zemích, s určitým obdobím ve vývoji už hodně zralého kapitalismu a to ještě v těch nejpříznivějších podmínkách a nejvyspělejších zemích - to se vždy odmlčeli a začali o něčem jiném. Nejde mi vůbec o obhajobu protosocialismu, jen připomínám, jakou sílu má ideologie vládnoucí a vlastnící třídy, jak velkou pravdu měl Lenin v práci Co dělat?, kde říká, že za normálních podmínek, když dělníci (je to možné rozšířit na všechny neprivilegované třídy a skupiny v dějinách) nejsou nijak zformováni určitým typem praktické politické zkušenosti, tak do jejich vědomí automaticky vstupuje ideologie vládnoucí, vykořisťovatelské třídy a nikoliv ta jejich ideologie, ta se tam musí poměrně náročným mechanismem teprve vnášet. A já dodávám, že ta ideologie třídy zosobňující systém a udávající tón dokáže tak zmobilizovat a zformovat osobnost i toho neporivilegovaného s odlišnými zájmy, že nevidí skutečnou realitu, její podstatu, že se v něm všechno brání přijetí jeho vlastní ideologie a je schopen lynčovat ty, kdo mu pomáhají, za to že říkají pravdu. To je vidět i v naší dnešní společnosti, kde i levicoví intelektuálové, kteří jsou upřímně naštvaní na poměry a panstvo, nedokážou ve své kritice přijmout ani ten prostý fakt, že vymýšlení různých politickoorgnanizačních reforem, právních norem, moralizování apod. nemůže danou realitu předělat, nebudou -li se měnit vlastnické poměry a vyrůstat třída spojená s nekapitalistickou formou vlastnictví (My nabízíme samosprávné zaměstnanecké vlastnictví a jeho formování jako základ demokratické a humánní přeměny kapitalismu). Oni se nakonec uchýlí k takové pitomosti, jako je tvrzení, že problém je v existenci politických stran a jsou schopni skočit na lep fašistickému demagogovi, který zkonstruuje nějak na pohled nestranické, nepolitické hnutí - zatím k tomu nedošlo, ale taková Dělnická strana?
A pro pana Veselého - jen malé upřesnění - nacismus i všechny ostatní formy politiky jsou taky kapitalismus, samotnou existenci nacismu i Pinocheta můžete klidně přičíst k zločinům kapitalismu - ekonomicko-vlastnicky je to totéž - Komunistická internacionála kdysi ve třicátých lketech definovala fašismus jako diktaturu monopolnbího kapitálu ( i když v ní významně účinkuje to, co bychom dnes nazvali "středními vrstvami" a třeba i část proletariátu). A ještě - zločiny v Číně počínaje Tengem - to jsou zločiny bývalé třídy řídícího aparátu z protosocialismu, která se kapitalizuje, Čína není o komunismu či socialismu, ale o obnově kapitalismu, i když ekonomicky úspěšnější než neudržitelný protosocialismus- tohle pomalu dochází i militantním stalinistům v KSČM, ale někeří tu Čínu zuřivě brání. Bohužel.

Stanislav Hošek - Český těšín

VELICE ODVÁŽNÝ TEXT. Středa, 6.Června 2012, 16:47:19

Nemám to ve zvyku, ale vysoce si vážím uvedeného textu. Jen bych připomenul, že celý kolonialismus je projevem nejhnusnější éry civilizace realizující ideologii rasismu bílého muže. Ten si v té době vytvořil právní řád, podle něhož nejen ženy celého světa mu musely otročit, ale dokonce obyvatelé jiných zemí a kontinentů mnohdy nebyli, podle jeho zákonů, ani považovány za lidské bytosti.
A s trochou nadsázky doplňuji pana Hellera. Nejen fašismus, nacismus a hitlerismus jsou kapitalismem. On i ten protosocialismus, minimálně v provedení Stalina, lze nazvat kapitalismem. Vždyť mnoho přemýšlivců ho dneska nazývá státním kapitalismem.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pokus o upřesnění pana Hoška Středa, 6.Června 2012, 18:12:25

Liberální demokracie je kapitalismus, který prosperuje, a proto není třeba žádných opatření jakkoli omezujících lidskou svobodu. Režim se legitimizuje sám svým nadbytkem.
Fašismus je kapitalismus, který se dostal do krize, takže neprosperoval, přičemž se vládnoucí třída tak obávala socializace, že zavedla diktaturu na obranu vlastnictví, s podporou příhodné ideologie.
"Reálný socialismus" čili protosocialismus nebyl kapitalismem, nýbrž pokusem uniknout kapitalistické logice zestátněním výrobních prostředků a zavedením zvláštního režimu řízeného byrokracií na vymezeném území. Logika světového systému, která nesnese výjimky, ho smetla a strhla zpátky do hlavního proudu.
Kapitalismus je však limitován svými neřešitelnými rozpory, takže vývoj nekončí.

Souhlas s Evičkou a jen mírná polemika s panem Hoškem Středa, 6.Června 2012, 19:58:52

Evičko, plný souhlas, snad jen - možná Ti špatně rozumím - ten protosocialismus by asi zkrachoval, i kdyby na světě kapitalismus nebyl, jeho forma vlastnictví - ta privilegovnaá, ale celkově nesjednocená vlastnická subjektivita aparátu nezaručovala prohlubování společenskosti výroby a práce a rozvoj člověka, bylo tu odcizení práce i vlastnictví a taky společenké správy.
Pane Hošku - díky za pochvalu, od Vás si ji moc vážím - je si dovoluji připomenout, že nesouhlasím s tím, aby byl protosocialismus jakožto celý systém a především jako forma vlastnictví ztotožňován s něčím jiným (jsou názory, že to byl asijský výrobní způsob, feudalismus, státní kapitalismus). Jistě mne pane Hošku nebudete podezřívat, že můj nesouhlas je motivován snahou bránit protosocialismus před kritikou - to v žádném případě. Jen mne můj celoživotní výzkum ukázal, že byl prostě jiný a měl své vlastní průšvihy a taky zločiny, které jen jevově vypadají jako stejné s průšvihy a zločiny těch ostatních systémů. Aby se už nilkdy nemohl vrátit a své průšvihy zopakovat, je nutné přesně vědět, v čem spočívaly ty jeho, jinak je nelze odstranit.Jeho vládnoucí třída, která byla nositelem průšvihů, ale i kladů systému, byla prostě jen jiná (neříkám lepší) než ty ostatní, v jiných systémech.
Ta jinakost protosocialismu se strašně těžko v abstrakci vysvětluje, tady na to není místo, jenom zdůrazním, že šlo o neúplnou dominantní roli aparátu ve vlastnictví, že ji nemohl realizovat jako jednotlivec, ale jen v určité velmi nedokonalé souhře všech lokálních funkcí, přičemž účinné mechanismy k tomu slaďování lokálních funkcí chyběly - každý článek sledoval jen svou dílčí logiku a chyběl trh,který by to všechno převedl na společného jmenovatele. No s to zase vyžadovalo politickou monolitnost a vylučovalo demokracii atd. atd. Elita jen dokázala do jisté míry spravedlivě - t.j. rovnostářsky a subjektivisticky, rozdělovat společné bohatství, takže nikdo nebyl úplně dole s nikdo nebyl zase tak moc nahoře. Ale nemohlo to vydržet věčně, newbylo to efektivní ve vztahu ke zdrojům. To je jen první přiblížení k podstatě problému.Jinak viz naše knížka Heller, Neužil s kol., Kdopak by se Marxe bál?, Futura a.s., Praha 2011, k dostání v prodejně Futury v Praze v budově ÚV KSČM, druhé patro, cena 300 Kč.
Tu reklamu dělám jen z ideových důvodů, já z prodeje té knížky nemám ani haléř a z jejího napsání jen 2000 Kč.
Je možné si do Futury napsat, pošlou na dobírku.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Středa, 6.Června 2012, 21:57:33

Je mi líto, že mi jiné povinnosti zabránily být u položení památníku obětem kapitalismu na Václavském náměstí. Když jsem pak šel o den či dva později kolem, byl už pochopitelně pryč. Musel jsem se ten den věnovat jiné oběti kapitalismu, naštěstí živé. To jsou oběti, kterým možná pomůže nějaká budoucí revoluce (míním revoluci polkud možno volební, parlamentní), ale kterým je teď třeba pomoct fakticky. Jsem rád, že Darina Alster se odvážila této performance a že Adam Borzič toto pomíjivé umění prodloužil v čase tím, že autorce veřejně poděkoval.

Img_4546

martin škabraha - autor erót-ické literatury

Čtvrtek, 7.Června 2012, 11:03:52

Kdo ten pomník neviděl, může si udělat svůj. Ve jménu uměleckého komunismu vyzývám k bezuzdému plagiování tohoto díla!

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.