Svobodo, slyšíš na jméno Sprostota

„Týden svobody“ uspořádaný s podporou primátora Svobody a ministrů Schwarzenberga a Vondry začal připomínkou růžového tanku Davida Černého a skončil pojmenováním ulice po Ronaldu Reaganovi. O jaké svobodě tu je řeč?

Nedávno proběhlý „týden svobody“ nám dal příležitost zamyslet se, co dnes vlastně znamená „svoboda“. Odpověď není moc povzbudivá. Znamená především pohrdavou sprostotu pět minut po dvanácté. Znamená konformní vyprávění příběhu vítězů a také sebestředné zdůraznění příběhu vlastní lokality a vlastní generace – spojené se slepotou a hluchotou k příběhům jiných.

Je příznačné, že celý týden začal spuštěním tanku Davida Černého na Vltavu. Nic neztělesňuje toto pojetí svobody lépe. Je dobojováno? Tak si ještě plivneme. Přemalování památníku osvobození Prahy narůžovo je na symbolické úrovni aktem podobné morální síly jako zabíjení civilistů nepřátelské strany po vyhrané válce. Agrese, která se projevuje v tomto činu, není agresí vůči odcházejícím okupantům. Je to agrese vůči historii mnohem starší než byla okupace roku 1968. Je to agrese vůči vlastnímu pocitu, že tato historie mohla být mnohem podstatnější než ta, již prožíváme my (hrálo se v ní nikoli o vládu méně schopné kliky represivního režimu a dočasné potlačení svobod, ale o dokonání genocidy Židů a Romů a z dlouhodobého hlediska patrně mimo jiné i o fyzickou likvidaci českého národa). Je to agrese vůči vlastnímu pocitu, že ti, které nyní „vyháníme“ (přesněji řečeno, pokorně je prosíme, aby se stáhli – ale rádi bychom je vyháněli), měli v této důležitější kauze pravdu a roli zachránců.

David Černý ztělesňuje cosi hlubšího – mohli bychom to označit jako establišmentovou vulgaritu či pro-systémovou drzost. Jeho další dílko Fuck the KSČM je z tohoto hlediska příznačné – vulgární a sexualizovaná výhrůžka míří nikoli na establišment, jemuž punkeři už několik dekád adresovali své Fuck off. Míří na poražené a politickou menšinu. To ale také mění naprosto fundamentálně funkci vulgarismu. Užití vulgarismu či agresivní útoky na symboly dominantní kultury (např. jejich přestříkání barvou) může být funkčně sebeobrannou či emancipační praktikou menšiny. Začne-li ale podobných praktik užívat většina, získá si vulgarita spíše roli rozšiřování pole možného pro moc a otevření prostoru pro ještě neomalenější přístup k menšinám či opozici. To, co bylo legitimní sebeobrannou potlačovaných, se stává útočnou zbraní agrese středního proudu – a zároveň příspěvkem k jeho proměně směrem k větší netoleranci, agresivitě, vylučování menšin.

Ke genealogii undergroundu
Když jsem četl knihu Jeana Claira O surrealismu, nechápal jsem, jak někdo může tak ideologicky psát o některém kulturním proudu. Propojit deklarace z dvacátých let s útokem na Světové obchodní centrum či útoky na západní tradici se současnou politickou korektností působilo jako násilné zkratky a projektivní ideologie, snad pochopitelná ve francouzském kontextu, kde již toho bylo o surrealismu napsáno tolik, že jeden provokativně přehánějící text může působit jako osvěžení. Hlubší přemýšlení vede ovšem k závěru, že Clairovou chybou není ani tak byť třeba trochu násilné hledání kořenů přítomnosti v debatách a tvorbě vycházející z jiných kontextů, jako spíš neochota uznat proměnu kontextů, přihlédnout k významu „doby, kdy měli surrealisté ještě pravdu“.

Podobnou knížku, jakou napsal Jean Clair o francouzském surrealismu, by možná někdo měl napsat o českém undergroundu – avšak diferencovanější. Měl by popsat dějiny protirežimní vulgarity, která byla oprávněným a často neobyčejně nápaditým sebeobranným vyjádřením v době socialistické diktatury, ale která se stala projevem arogance moci a intelektuální slabosti tehdy, když se v novém režimu stala výrazovým prostředkem mainstreamu. Mohl by srovnat autentické a zjednodušující vyjadřování odporu a jeho proměnu v agresi a nenávistnost vyjadřování některých předních novinářů či herců (namátkou všichni ti Šafrové, Rejžkové a Matonohové). Nemusel by být tak jednorozměrný a projektivní jak Jean Clair, mohl by vidět, že když Egon Bondy říkal „hovno Marx a hovno papež hovno revoluce hovno vaše víra hovno vaše pracovité ruce“, bylo to subverzní a zároveň esteticky silné; zatímco když dnes Tomáš Matonoha křičí do televize a do tváře freneticky se smějícímu publiku „Vážení a milí soudruzi, píča píča kurva čurák mrdka čurák píča…“ a nazve to „Otevřený dopis KSČM“, je to jen trapný výraz arogance. A mohl by si s pobavením přečíst čerstvý esej druhdy jednoho z nejzajímavějších autorů undergroundu Mirka Vodrážky Manifest existenciálních dějin (Hermann a synové, 2011) a nejen glosovat, jak se z druhdy subverzního undergroundově feministického myslitele stal kvaziideolog ústavu „paměti národa“, ale také si všimnout obhajoby (byť poněkud stydlivé) prozatím nejvýraznějšího projevu mainstreamové vulgarity, klipu Přemluv bábu.

Mohl by se také podívat, kam vede pro underground tak drahý kult autenticity, plného projevování vlastního nitra – k nepotlačovanému projevování především nekultivovaných předsudků. Včera předsudků vůči komunistům, dnes vůči starým lidem, zítra třeba vůči Romům, s nimiž má většina Čechů „autentický“ problém, který společnost pouze „represivně potlačuje“. Mohl by si položit otázku, zda v dnešní době není více subverzní a rovněž více přínosné obhajovat určité formy starosvětské zdvořilosti a slušnosti, a to i s vědomím, že „slušné chování“ je buržoazní ideologie kontroly chování.

Odvaha ke slušnosti
Jestliže začátkem „týdne svobody“ bylo spuštění růžového tanku na Vltavu (tedy naplivání na poražené), jeho příznačným ukončením bylo přejmenování části ulice Zikmunda Wintra na ulici Ronalda Reagana (tedy snaha vlísat se vítězům). To, že se symbolem svobody stal právě tento americký prezident, může znamenat mnohé. Podle svých českých tleskačů prý „uzbrojil říši zla“ a ukončil studenou válku. Zkusme si přitom představit, co by jeho eskalační strategie mohla znamenat, kdyby měl na sovětské straně jiné protihráče. Zajímavý je ale i mnohým jiným: jako rozbíječ stávek, sponzor diktatur a špinavých válek. Když jsme se byli s několika dalšími lidmi z pražské autonomní scény podívat na pražskou „slušnou společnost“, která přišla zatleskat řečníkům u přejmenování ulice, měli jsme příležitost zeptat se senátora Štětiny, co si myslí o lidských právech Guatemalců, proti nimž vedla tamní diktatura s Reaganovou podporou špinavou válku, již historická komise při OSN označila za „akt genocidy“ a která stála životy asi 70 000 lidí. „Já se s vámi nebudu vybavovat. Nemluvím s komunisty ani v parlamentu, tak nevím, proč bych měl tady,“ zněla odpověď bojovníka za lidská práva a jednoho z těch, kdo se tak rád stylizuje do role představitele „slušných lidí“.

„Obyčejná slušnost“ a „slušní lidé“ jsou pojmy frekventované, při jejich používání je ovšem třeba překládat. Spíše než „slušní“ znamenají „naši“ lidé – lidé, kteří si mezi sebou rozumějí, mají stejnou představu o tom, jaké postoje názory jsou „slušné“ a vhodné a jaké naopak neslušné a nenormální. Odkaz ke „slušnosti“ má v tomto kontextu význam skupinové konformity.

Opravdovým výrazem slušnosti by v daném kontextu by bylo něco zcela opačného – kladení určitých otázek: Můžeme slavit (v mnoha ohledech problematickou, ale to nyní nechme stranou) svobodu ve střední Evropě, byla-li vykoupena nesvobodou a útlakem na několika kontinentech? Máme pojmenovávat ulice po někom, kdo sponzoroval masakry, jen proto, že se domníváme, že nám prospěly?

Svobodu k tomuto druhu slušnosti česká společnost ve své většině nemá – ani k jejímu adekvátnímu, klidně i drsnému a vulgárnímu vyjádření. Zbyla jí svoboda k vulgaritě vůči slabším, odpůrcům a těm, kdo „nejsou naši“. Zbyla jí svoboda pojmenovávat ulice podle amerických zločinců stejně, jako před lety pojmenovávala ulice podle sovětských zločinců. Zbyla jí svoboda růžově plivat na armádu, která osvobodila většinu československého území od nacistů. Zbylo jí dědictví undergroundu, které se v nových podmínkách snadno může stát zdrojem pro aroganci moci.

A co si myslíte vy? Diskuse (40 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Daniel Veselý - Překladatel

Jen maličkost Sobota, 2.Července 2011, 13:57:4

za Reagana, kdy pomoc guatemalské juntě vedoucí válku proti civilní populaci s US podporou už od začátku 60.let eskalovala a kdy byly vyhlazeny stovky mayských vesnic, bylo zavražděno 100 000 lidí (ad Chomsky). Ptát se na toto Štětiny je marnost, marnost a zase marnost, ale poučující...

Daniel Veselý - Překladatel

Zkusme si představit Sobota, 2.Července 2011, 14:02:44

kdyby v 80. letech vedl Brežněv nebo další z kremelských starců obdobnou vyhlazovací kampaň kdekoliv v nějakém svém východoevropském satelitu jako Reagan ve 4 zemích v Centrální Americe (US latinskoamerické satelity kromě Nikaragui)? Naprosto nemožné, myslím, že by to mohlo vést až k jaderné konfrontaci..

Andrea Cerqueirová - Brno

k růžovému tanku Sobota, 2.Července 2011, 14:14:17

Zajímavý text, je v něm mnoho trefného, také s tím růžovým tankem a podo a podobnými projevy nesouhlasím:
http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/z-domova/ruzovy-tank-na-vltave-jako-symbol-rusofobie/highlightSearch=/

Vlasta Hábová - Borkovice

Vynikající esej - Sobota, 2.Července 2011, 15:05:24

díky za něj! Oceňuji nadhled, moudrost i hloubku postřehu při rozkrývání metamorfózy určité oprávněnosti sebeobranné protirežimní vulgarity na projev arogance moci a intelektuální slabosti mainstreamu. Nicméně: životní zkušenost mi říká, že vulgarita zůstává vulgaritou i když je oprávněná; vulgarita i v minulosti odpuzovala "starosvětsky zdvořilé a slušné lidi" od spojenectví s protirežimními " vulgaristy", což oslabovalo sebeobranu občanů proti zhůvěřilostem vládního režimu. Proto doufám, že důsledkem zavádění konvenčnosti vulgarity našimi vládními umělci a novináři bude jako živelná protireakce normálních lidí všeobecné zvýšení zdvořilosti a slušnosti, zejména mezi mladými. Ostatně, po klipu Přemluv bábu už se mi v Praze nestalo, aby mi někdo z mladfých v přeplněné tramvaji nenabídl místo k sezení. Nezoufejme tedy! A ještě jednou díky za hodně zdařilý rozbor hyenismu našich mainstreamových "intelektuálů".

2lskywalker

Jan Kubíček - sémiotický terorista

Sobota, 2.Července 2011, 16:10:50

No jo no. Každá společnost potřebuje svoje otloukánky. Je to taková kolektivní legitimizovaná šikana, které se účastní většina třídy a zbytek mlčí.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Matonohova magie Sobota, 2.Července 2011, 18:05:10

Matonohův výlev, zdánlivě postrádající hlavu, patu, i jakýkoliv smysl mezi tím, bude nejspíš pokusem o zaklínání, rituál inspirovaný T. R. Fieldem, který kreslil Kosočtverce na ohradách jako symboly Matky Země. T. R. Filed tím ostatně navazoval na starobylou tradici Keltů, neboť jak musí být na první pohled jasné každému žáku Sigmunda Freuda, co jiného jsou dolmen a menhir než píča a čurák? Tato tradice se stala součástí naší kultury, protože dobře souzní s tradicí našich slovanských předků, kteří, jak popisuje Giuseppe Maiello http://www.mystika.cz/narody/slovane/slovane-sex.htm , se milovali na polích, aby oplodnili mrdkou první jarní brázdu.

Myslím, že klíčovým prvkem v Matonohově zaklínání je kurva, ta která odvěké mocné mystérium početí směňuje za peníze. Všechny ty magické píčy a čuráky Matonohovi slouží, aby hodil po komunistech kurvou. Pozor, komunisté, pozor Jiří Dolejši a další, pozor na buržoazní ekonomii! Naši třídní nepřátelé se nás snaží očarovat, abychom přijali nadvládu kapitálu.

Nedejme se!

Odpovězme jim původní, čistou silou magie života: kosočtvercem a zdviženým prostředníkem!

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Sobota, 2.Července 2011, 19:18:49

Dneska jsem si říkal, že se zavřu do knih, uteču do lesa, budu žít pouze norským diskursem, tedy klidem a svobodou, demokracií. Po přečtení tohoto článku mám zase chuť pořádně šlápnou do pedálů, jelikož tam někde daleko ve vlasti, jsou stále svobodní lidé, přátelé, humanisté, bojovnící proti neonormalizaci. Děkuji za text.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Sobota, 2.Července 2011, 19:33:54

V kontextu výroků rumunského prezidenta, který v TV jasně řekl, že by neváhal a podpořil by opět "Hitlera" a nacisty při útoku na Rusko, vyznívá české modrosvazáctví přemalovávající tanky na růžovo neuvěřitelně uboze. Přemalovávejte si tanky z 68, ale nehmatejte na ty z druhé světové, nebo se ta doba opět vrátí a nikdo vám nepomůže. Ani z východu, ani ze západu, tím méně ze severu.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Mejla Hlavsa Sobota, 2.Července 2011, 20:25:38

Doufám, že mě neklame paměť, myslím, že to byl Mejla Hlavsa, kdo v jednom rozhovoru zdůraznil, že Plastici nebyli žádní bojovníci proti komunismu, ale stáli proti establishmentu, který - dodávám - byl historickou "shodou okolností" zrovna komunistický. To je, řekl bych, základní filozofie undergroundu: být subverzí proti establishmentu, ať má jeho ideologie jakoukoli barvu: rudou, modrou nebo třeba fialovou se zelenými proužky a žlutými čtverečky.

A byl to taky Hlavsa, který nikdy nemluvil o utrpení za minulého režimu a podivoval se např. Petru Jandovi, jak si po r. 1989 stěžoval, že nemohl nosit dlouhé vlasy a náušnici v uchu. Nebylo mu trapné? A není trapné všem těm bývalým komunistům a svazákům, počínaje Vladimírem Štětinou a konče Petrem Nečasem, žvanit cosi o svobodě a demokracii a zastávat přitom zuřivé antikomunistické stanovisko?

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Případ Štětina Sobota, 2.Července 2011, 20:27:26

V tom, jak vystupuje bývalý komunista Štětina, je cosi freudovského. Ten člověk zjevně nepřekonal pocit viny ze svého "pomýlení", nyní "prozřel" a bojuje proti všem "pomýleným" - především však bojuje proti kusu své vlastní minulosti.

P.S. Proměna Mirka Vodrážky, o níž Slačálek mluví v eseji, mi unikla. Ten Manifest jsem nečetl. No, tak to je další projev trapnosti.

Aaaprofil

Saša Uhlová - novinářka, Praha 3

Pomýlení? Sobota, 2.Července 2011, 22:47:15

Řekla bych, že mnozí z těch, kteří jsou dnes zuřivými antikomunisty, nenávidí spíš svou zbabělost. Že lidé, kteří byli "pomýlení", tedy jejich pohnutky byly idealistické, mohou snáze tuto nenávist překonat.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Idealismus Sobota, 2.Července 2011, 23:05:51

Možná že to tak je, že zbabělost zakrývají jakýmsi hrdinstvím naruby - a tedy zase příklonem k novému establishmentu. Ale nevylučuji, že u některých i ten antikomunismus může mít idealistický nádech, že ho prostě myslí upřímně, jako hluboce morální postoj. Do motivů konkrétních osob nevidíme, ale co můžeme vidět, je ta devastace, kterou antikomunismus způsobuje - že je jakákoli kritika systému delegitimizována jako komunistická. Trvá to už 20 let: když si to člověk porovná, co uběhlo mezi lety 1918-1938 nebo 1948-1968, tak je to trochu smutné, ty stojaté vody...

Aaaprofil

Saša Uhlová - novinářka, Praha 3

Idealismus Sobota, 2.Července 2011, 23:10:34

Jistě, o tom, že mnozí antikomunisté jsou idealisté, nepochybuji. Však také řada z nich komunismus ani nezažila a nemusejí vůbec bojovat s vlastním svědomím, když se vůči němu vymezují.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Antilevicovost Sobota, 2.Července 2011, 23:29:55

To, že je někdo antikomunista, aniž by sám tzv. reálný socialismus vůbec zažil, je vůbec zajímavá věc. Problém je ovšem v tom, že takový mladý člověk (18-20 let) nebývá ani tak antikomunista, jako je spíše celkově protilevicově zaměřený - ten Zelenkův klip právě nebyl antikomunistický, ale obecně antilevicový, a tedy v principu antidemokratický. A to vidím jako problém, určité hodnotové zmatení.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 3.Července 2011, 08:46:8


ono je někdy antikomunista a antikomunista - profesor Horák, první zvolený předseda obnovené ČSSD v České republice, byl antikomunista, ale typu anglického gentlemana ...

vážil jsem si ho, i když jsem s ním dost často nesouhlasil (například jsem hlasoval na tehdejším Ústředním výkonném výboru ČSSD proti vyloučení antikomunisty Ruda Battěka z ČSSD - stejně jako proti tomu vystupoval mimo ČSSD velký odpůrce osmašedesátnických bývalých komunistů obrodářů - a za dva roky poté spojenec přímo komunistů - proamerický levičák Ivan Sviták ...)


z antikomunistíckých ubožáků, o kterých tu je řeč, se mi obrací žaludek ...


Anna Jančaříková - Brno

Ti mladíííí :-) Neděle, 3.Července 2011, 13:07:31

Romane, u těch mladých nemá podle mě vůbec cenu snažit se vypátrat nějaký postoj, trend. Oni nejsou ani protilevicově zaměření ve skutečnosti.

Oni v tom maji chaos. Z médií a sociálních sítí (top09 měla na FB před volbami obrovskou a účinnou kapmaň mezi můadými a fakt se juí podařilo dosánout toho, že volit topku bylo IN) se to na ně valí a oni z toho akorát pochopí, že KSČM je zlo, ČSSD je zlo, Paroubek je "blbec s bradavicí, kterýmu se každej správnej borec směje" atd. atd.

Jenže když by ses jich neptal obecně - tzn. zda jsou napravo, nalevo a koho budou volit, ale ptal se jich na preferované řešení v jednotlivých oblastech, zjistíš, že mají názory často naproso nekonzistentní s tím, co hlásají jako obecný postoj.

Mám i osobní zkušenost - s cca 20ti letou kamarádkou, která má roztroušenou sklerózu. Vloni se rozhodla, že - ač se o politiku vůbec nezajímá - půjde k volbám. Ptala se mě, koho budu volit a že ona Topku - že "každej dneska volí topku". Na FB to tak bylo, v její referenční skupině.

Říkala jsem jí, že pokud chce mít i nadále ty nákladný léky, který její nemoc velmi spolehlivě kompenzují, zdarma, ať topku nevolí. Nebo ať si alespoň přečte jejich program - oni se tím tvrdým postojem (na rozdíl od ODS) před volbama aspoň netajili... No, nakonec topku nevolila - na to zdraví fakt slyšela.

Dělal se i výzkum posojů mezi středoškoláky s volebním právem. Mluvil o něm mmj i Keller v jedné nedávné přednášce. Tam se tenhle jev potvrdil i na reprezetnativnější úrovní. Prostě naprostá nekonzistence mezi proklamovaným obecným postojem a konkrétními preferencemi v jednotlivých oblastí. Dá se zjednodušeně říct, že mladí jsou velcí pravičáci, aby byli IN, ale platit školné fakt nechtějí :-)))

Takže mladí podle mě nejsou antilevicoví, oni jsou zmatení a řídí se mediální propagandou. Podle mě kdby u nás fungovala nezávislá média (a ne ta agitka, čím dál tužší), tak to obecné názorové rozložení společnosti vypadá úplně jinak.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Hodnotové zmatení Neděle, 3.Července 2011, 14:14:20

Anko, to je vlastně konkretizace toho hodnotového zmatení, které jsem tu jen v rychlosti naťukl. Tohle je zkušenost z posledních voleb, že lidé volí naprosto nezodpovědně, aniž by si prostudovali program volených stran. Ta nezralost občanského postoje mě, přiznám se, docela překvapila.

Je tu ještě jedna rovina toho hodnotového zmatení, kterou bych tedy měl dotáhnout: antidemokratický postoj spočívá v delegitimizace demokratické alternativy vůči stanovisku, kterého jsem zastánce. Volím-li pravici, a současně neuznávám legitimitu levice, pak nejsem demokrat.

Pravicoví demagogové mají v oblibě dělat přímou paralelu mezi komunismem a nacismem, ačkoli jsou oba pojmy nesouměřitelné. Ale budiž, přistoupím na to, aspoň pro tuto chvíli. Nedemokratický postoj se rodí v okamžiku, kdy svůj antinacisitický postoj zobecním na celou pravici, čímž delegitimizuji pravici jako CELEK. A to je princip Zelenkova klipu.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

ad Průzkum Neděle, 3.Července 2011, 14:20:2

A ten průzkum, o kterém píšeš, Anko - existuje nějaký link, pdfko či tabulka?

Anna Jančaříková - Brno

Neděle, 3.Července 2011, 14:35:31

Já o tom průzkumu vím jen z téhle Kellerovy přednášky (semináře), kde ho zmiňuje:
1. díl: http://www.youtube.com/watch?v=_W76Q8_GY9I
2. díl: http://www.youtube.com/watch?v=ESXOeuIJfzc&feature=related

Celkově je to hodně zajímavý, doporučuju celý!

Ale podle mě když Kellerovi napíšeš, že by tě zajímaly podrobnější výsledky toho výzkumu, tak ti odpoví. On komunikuje docela ochotně.

Bohdana Marvalova - Liberec

" Volby nanečisto" Neděle, 3.Července 2011, 15:14:22

uspořádal Člověk v tísni a zřejmě pro zachování zdání sčítala hlasy agentura Millward Brown. Člověk v tísni na to totiž má. Výsledky uveřejněné na jeho webu:
Celkové výsledky studentských voleb (v %)


TOP 09 26,59

ODS 17,56

Věci veřejné 12,11

Česká pirátská strana 7,74

Dělnická strana sociální spravedlnosti 7,14

Strana zelených 5,30

ČSSD 5,27

SPOZ - zemanovci 3,06

KSČM 2,95

Moravané 1,94

Strana svobodných občanů 1,87

KDU-ČSL 1,70

Zdroj: http://www.jedensvetnaskolach.cz/index2.php?id=438

Anna Jančaříková - Brno

Člověk v tísni a jeho výzkum Neděle, 3.Července 2011, 15:16:24

byl dle mého názoru součástí předvolební propagandy.

Keller mluvil o jiném průzkumu, který zkoumal konzistenci postojů studentů, to, do jaké míry opravdu rozumí tomu, co chtějí volit a volí atd.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Svoboda, antikomunismus a demokracie Neděle, 3.Července 2011, 16:57:22

Myslím, že autor vcelku výstižně pojmenovává zmatení ohledně tří výše uvedených pojmů tím, že je ztotožňuje. Toto zmatení není však jen jakýsi omyl, ale pracně budovaná ideologie naší pravicí pod vedením Václava Klause za pomoci řady intelektuálů. Ještě bychom tam mohli přihodit trh, který byl a je vydáván za dalšího nedílného člena této rodiny. Underground ani Charta 77 nebyly antikomunistické, i když je pravda, že v půli osmdesátých let začal operovat s touto rétorikou Václav Benda a několik dalších lidí v jeho okolí. Hlavního pro-demokratického proudu se to však netýkalo. Masivní antikomunismus se objevil až po revoluci a hlásali ho tvůrci nového establišmentu, který naopak vedl k vytváření většinového názoru a ten, kdo z ně vystoupil, musel riskovat, že bude označen za komunistu či levičáka. Na tomto proudu se svezl Václav Klaus, který v podstatě ztotožnil demokracii s trhem a antikomunismem. Tento názor je v podstatě základem i současné pravice. Úkolem podobných článků a deníku Referenda je rozbít tuto jednoduchou upadlou polistopadovou ideologii. Vážnějším problémem je pojetí svobody v liberalismu, který je základem liberální demokracie - to má dílčí oprávnění.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Nepovedený pokus o dekonstrukci Neděle, 3.Července 2011, 18:46:43

Na diskusním fóru Okoun si človíček, který užívá roztomilý nick "nártoun", pohrál s mou formulací takto: "To, že je někdo antinacista, aniž by sám tzv. nacismus vůbec zažil, je vůbec zajímavá věc. Problém je ovšem v tom, že takový mladý člověk (18-20 let) nebývá ani tak antinacista, jako je spíše celkově protipravicově zaměřený - ten Churchillův klip právě nebyl antinacistický, ale obecně antipravicový, a tedy v principu antidemokratický. A to vidím jako problém, určité hodnotové zmatení."

Patrně mu šlo o pokus dekonstruovat mou argumentaci a snad v ní najít rozpor, který ji oslabí. Ale povedl se mu pravý opak - takto bych to totiž mohl napsat také. Jde tu právě o tu nelegitimní generalizaci antinacistický = antipravicový (či antikomunistický = antilevicový). Takže, díky pane nártoune!:)

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Polistopadová ideologie Neděle, 3.Července 2011, 18:50:48

Souhlasím s panem Šimsou: "Toto zmatení není však jen jakýsi omyl, ale pracně budovaná ideologie naší pravicí pod vedením Václava Klause za pomoci řady intelektuálů."

Každý, kdo aspoň letmo zavadil o lingvistiku, ví, že existuje něco jako CDA (critical discourse analysis). Zajímalo by mě, co dělají naši jazykovědci, že se takovou analýzou nezabývají? Vždyť materiálu tu máme na rozdávání.

Paris_cr

Jan Sládek - Sociolog a asistent na FFUK, Praha

Levice v ČR a mládež Pondělí, 4.Července 2011, 05:37:51

Tento článek mi přijde velmi dobře napsaný a opravdová trefa do černého. Černého vyjádření o Rusech, kterým to doprovodil je nevkusné ("jsou tu zpět, ale skrytě").

Pokud jde o levici a mládež v ČR, souhlasím, že úspěch Topky mezi prvovoliči je vítězstvím marketingu. Na druhou stranu, nic se neděje jen z jedné příčiny. Problém vidím v tom, že jediný přijatelný levicový element v ČR je pro mne ProAlt.

KSČM pro mne reprezentují jednak minulý režim, ale hlavně zkorumpovanou (Dolejš) neschopnost a soudě dle jejich programu i cestu někam, kam opravdu nechci.

ČSSD, bohužel, má za sebou /namátkou/ opoziční smlouvu /nová verze v Praze/, CzechTek /třeba Paroubkova prohlášení po zásahu/, stínovou vládu s Hulinským a Zimolou. Bohužel, MSD zatím nejsou vidět a ti, co vidět jsou (Poche) moc nadějně nevypadají. V současnosti roli levicové opozice v ČR přebírají ProAlt a odbory. S návrhem zákona o financování politických stran přišla Strana zelených. Kritiku státních maturit lépe zastal EDUin...atp.

Mluví se tu o tom, že mládež je pod vlivem ideologie. To si nemyslím, protože povrchní marketing za ideologii nepovažuji. Naopak, myslím, že ideologie se nedostává ČSSD...anebo, jaký řád idejí reprezentuje například návrh na téměř poloviční skokové zvýšení nájemného v obecních bytech na Praze 6? Ten je z dílny zdejší ČSSD.

Největším problémem současné levice je ČSSD a nevidím naději na změnu, vy ano?

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Největší problém nejen levice Pondělí, 4.Července 2011, 08:29:36

Problém levice není v tom, že by byla horší než pravice, ale v tom, že není dostatečně lepší, ba možná přímo už v tom, že není svatá. Když pravičák hrabe pro sebe, je úspěšný podnikatel, když levičák hrabe pro sebe, je zrádce ideálů. Jak napsali Voskovec a Werich na melodii Burtona Lanea:

Když bohatec nechce pracovat,
tak je bonviván,
ale když chudák nechce pracovat,
tak je vágus, tak je flákač, tak je nežádoucí živel, tak je svrab.

http://www.youtube.com/watch?v=bC0xJ4pXs8w

Když přesvědčuji své přátele, kteří volí ODS, aby už víckrát nedělali takovou volovinu, že ODS je samý mafián, že je to přímo jeden velký gang, který nedopustí trestní stíhání svých kmotrů, vykroužkovaného Langra jmenuje poradcem premiéra a veřejně usvědčeného korupčníka Drobila pověří plánováním svého programu, odpovídají mi, že ČSSD není lepší, že i ČSSD má své kmotry. Samozřejmě že ČSSD JE lepší, protože NEMÁ JENOM kmotry.

Největším hříchem ČSSD je spolupráce s ODS. Je to snad důvod volit ODS nebo nějakou stranu, která má spolupráci s ní přímo v programu?

Největším problémem politiky vůbec je, že voliči jsou velmi účinně odstaveni od vlivu na počínání stranických špiček.

Stýská se mi po vládě jedné strany. Zvláště když Strana sama si zakládala na počtu svých členů a tlačila na občany, aby do ní vstupovali, měla tak krásně nakročeno na cestu k — jak to vůbec pojmenovat? Až by se státostrana vstřebala jako chirurgické stehy z biologicky odbouratelných nití a zůstal jen stát řízený občany v hierarchii zdola od uličních a závodních výborů, nebyla by to nutně demokracie úplně přímá, pořád by tu byla ta hierarchie, ve které bychom si volili zástupce. Málem jsem napsal „demokracie občanská‟, když mi došlo, že tohle označení už je vytunelované.

Abychom získali vliv na programy a činnost stran, museli bychom se stát jejich členy. Jenomže veškerá činnost ve straně přijde vniveč, když ji ve volbách porazí strana jiná, v níž člověk členem není, to abychom se všichni stali členy všech stran zároveň; mám obavy, že to ani nejde, protože strany nejsou ochotny přijímat členy jiných stran.

Možná by pomohlo něco jako to, čím jsem si myslel, že chtěl původně být ProAlt — ne levicová opozice, ne další ze spolků s jedním konkrétním programem, ne iniciativa na podporu jedné Alternativy s velkým A, ale skutečná iniciativa na podporu alternativ, diskusní klub a myšlenkový trust, který hledá a rozpracovává různé možnosti a předkládá celé spektrum alternativ, sociální síť, ve které občané získají jednak informace potřebné pro volbu a promyšlení takové alternativy, k jaké je jejich srdce táhne, a za druhé podporu ke spojení s lidmi s podobnými názory a prosazování své alternativy v takové straně, jejíž program mohou nejsnáze přizpůsobit svým představám.

Současná role ProAltu jako koordinačního střediska levicových iniciativ a ohniska odporu proti zločinné pravicové vládě je důležitá, protože máme vládu pravicovou a zločinnou, potřebujeme ji co nejrychleji svrhnout a vítězství levice v co možná nejčasnějších volbách by naši okamžitou situaci zlepšilo. Jen z toho nekouká konečné a nezvratné vítězství dobra, po kterém nastane království boží na zemi a všichni budeme žít šťastně, dokud se Slunce nepřemění v novu.

Levicové strany, které tu máme, nejsou dokonalé. Dokonce si na tomto místě mohu ještě jednou zacitovat Wericha: „Všimněte si, jak jsem tolerantní.‟ Že by nová, dokonalá levicová strana vzešla z ProAltu, vyhrála drtivě volby a vyřešila všechny naše problémy, je naprosto nereálné. Ale hlavně, pokud má smysl rozlišování mezi levicí a pravicí, pokud existuje jakákoliv legitimní podoba pravice, pokud člověk může chtít uspořádat společnost podle jiných než levicových zásad i z jiných důvodů než zloby, sobectví či hlouposti, nemůže být konečným řešením levicová vláda, musíme dospět k systému, ve kterém budou levice a pravice — přesněji řečeno všechny legitimní myšlenkové proudy — existovat vedle sebe, vést dialog a podílet se na řízení státu, ať už by se v něm měly střídat, nebo se na něm spíše domlouvat.

Abychom my, občané, zvítězili nad mafiány z politických stran, nezbývá nám, než společně, masově, jít do těch stran a mafiány z nich vyhnat. Nemusíme na ně jít rovnou s vidlemi a vyházet je z oken, když nás bude dost, stačí přijít s přihláškami, a pak ve zcela mírumilovném hlasování vyházet mafiány z funkcí. Jenom nás musí být dost a měli bychom se domluvit předem, abychom do těch stran šli společně, abychom se nedali po jednom semlít stranickými mašineriemi a nestali se jen dalšími kolečky v dosavadních stranických soukolích.

Problém je, že jít udělat pořádek do politických stran nás nějak moc neláká. ProAlt je tím, čím je, především proto, že čím bude, může vybírat jen z toho, čím být může. Vcelu úspěšně propojuje již existující občanské, převážně levicové, iniciativy, svádí již aktivní občany dohromady, aby se domluvili na společné obraně společných zájmů. Co se nedaří, nač zřejmě nikdo nemáme recept, je aktivizovat další občany, obzvlášť mimo Prahu.

Obávám se, že zatím zdaleka nejvíc pro aktivizaci občanů udělala současná vláda. Však už jí za to Ilona Švihlíková poděkovala http://www.youtube.com/watch?v=2KToj2TJbNU I korupční koalici Kalouska a Klause jde však ta aktivizace občanů pomalu. Vypadá to, že než se naše občanská společnost zvadne, padneme přičiněním vlády všichni úplně na hubu, že česká občanská společnost se bude muset po klausovsku odrazit ode dna.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Politično Pondělí, 4.Července 2011, 11:05:1

Myslím, že pan Sládek to příliš zjednodušil: nelze to formulovat tak, že největším problémem levice je ČSSD - to je trivializace. Problém levice je stejný jako problém pravice: je to problém politična. Co je dnes politické, a co není? Je politickým rozhodnutím privatizace nemocnice, nebo soukromá investice ve výši XY miliard, která ovlivní život stovek či tisíců lidí? Je politikou sestavování státního rozpočtu, nebo protesty v Řecku?

Tady vůbec nejde o ČSSD nebo KSČM, to je jen viditelná struktura. To důležité představuje ta dynamika pod tím. Jde o to, že samo politično je v pohybu. Úvahy o ideální straně jsou s odpuštěním směšné, to je naše česká specialita.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Pravice a levice Pondělí, 4.Července 2011, 11:07:46

Rozdíl mezi pravicí a levicí v kontextu současné krize politična vidím v tom, že pravice dokáže tuto krizi ideologicky legitimizovat, dokáže ji vměstnat do své rétoriky atd. Levice tohle neumí: buď pravici napodobuje (třetí cesta) nebo zaujímá defenzivní postoj typu obrany sociálního státu. - To tedy pokud hovoříme o levici a pravici politicko stranické. Jinak by se daly pojmy levice a pravice definovat obecněji - ale to by asi bylo na další úvahu či diskusi.

Ja

Vratislav Dostál - novinář, Brno

Politická kultura a Zelenkův klip Pondělí, 4.Července 2011, 12:04:2

Dovolím si poznámku k postřehu Romana Kandy o klipu Přemluv bábu: byl antilevicový, tudíž antidemokratický, píše pan Kanda.

Ano, přesně tak to je a mu to hlubší příčiny a dlouhou genezi, jež se vztahuje k politické kultuře u nás.

Jako ústřední problém se mi jeví fakt, že změny režimů (1918,1938,1948,1968,1989) zde neprobíhaly jako prostá výměna předcházející politické elity, nýbrž jako co nejdalekosáhlejší a nejdokonalejší negace veškerého minulého, jako popření dosavadního vývoje a všech jeho charakteristických znaků, a to na úrovni programové, ideové a ovšem personální. Pro momentální společensko-politickou situaci je podstatné to, že ani v demokratickém režimu po roce 1989 se této praxe společnost a politici nebyli schopni zbavit. Proč?

Dle mého soudu to na společenské rovině souvisí se způsobem přechodu od komunismu k demokracii. Zamysleme se: po roce 1968, na rozdíl od poválečné situace, nemohl takřkanikdo (!) vstupovat do KSČ z ideového přesvědčení: režim musel přistoupit k vydíráni a podplácení (tedy korumpování) občanů, aby si zajistil jejich loajalitu. V praxi to znamenalo, že pokud chtěl člověk stoupat ve společensko-statusové hierarchii, musel dělat straně ústupky – musel se nechat korumpovat (ba častokrát musel ohnout hřbet).

Nuže, a lidé, kteří byli v 80. letech středními kádry ve straně, a kteří zároveň byli ve vedeních různých státních podniků a kterým bylo pravděpodobně mezi 35-50 lety byli přesně ti, kteří měli sociální (záměrně nepíši ekonomický) kapitál (konexe, zkušenosti, znalosti, vzdělání) a kteří nebyli nikde nikým po roce 1989 jakkoli perzekuováni za členství ve straně.

Tito lide pak pochopitelně po roce 1989 vytěžili ze svého kapitálu maximum – stali se z nich politické, podnikatelské a jiné elity! Zároveň, a to je klíčové, se tito lidé stali stěžejní voličskou ndyklientelou ODS – a tak, jako před dvaceti lety nevstupovali do KSČ s vírou v komunismus, tak nyní nevolili a nepodporovali ODS pro její liberálně-konzervativní myšlenky: prostě, jako bylo ji výhodné, rozumné a pragmatické byt komunista, stejně tak nyní bylo výhodné být kovaný liberál a těžit z možností volného trhu. A vše napovídá tomu (jsem o tom přesvědčený), že přesně tohoto fenoménu - tedy komunistického dědictví v řadách svých voličů a sympatizantů, si byl a je Václav Klaus vědom, proto nikdy nemluvil o činnosti Charty 77 v pozitivním smyslu slova, proto vždy relativizoval možný účinek právního rámce na povahu přechodu od totality k demokracii a proto vždy a důsledně tvrdil, že o konci komunismu rozhodl průměrný, apatický, zkorumpovaný a dokonale znormalizovaný občan (Václav Černý z životní zkušenosti právě s těmito znormalizovanými lidmi vymyslel a definoval pojem „čecháček“).

Z tohoto Klausova „odkazu“ se naše politika a politická kultura nevzpamatovala dodnes. Jako důkaz lze uvést leckteré politické události posledních let. V praxi platí, že vzájemné pomlouvání, vydírání a korumpování není ani zdaleka uzavřená kapitola, ba naopak, této praxi se zde velmi daří a tedy ji musíme považovat za součást tradice české politiky!

Bohužel zde neexistuje dlouhodobá kontinuita v myšlení, jednání, v hodnotových orientacích; lidé nejsou ideově sebe-vědomí a zakořenění; za posledních sto let se zde mnohokrát musely převlékat kabáty což ústi v dezorientaci, agresivitu, vzájemnou nedůvěru, útočnost, netoleranci a strach.

Politická scéna posledních osmnácti let je této společenské situace zrcadlem: mezi politiky je zde rozšířená představa a praxe, že konstruování nové politiky musí předcházet zboření existující stavby a opuštění všech jejich znaků, což nevede k ničemu jinému, než k vyhraněné ideologizaci politiky, která přináší soupeření dnes už v podstatě dvou totálně si protiřečících vizí společenského vývoje. Politická scéna je již delší dobu radikálně polarizovaná a černobílá prezentace myšlenek zde vede k vyhroceným konfliktům, kdy dobro pro jednu stranu je opačnou stranou interpretováno bezmála jako národní tragedie! (Zeman: Česko po období Klausových vlád je spálenou zemí; Klaus: vyhlašujeme mobilizace (sic) proti levici před volbami v roce 1998 (myslel demokratickou ČSSD, nikoli KSČM, samozřejmě) Topolánek: po nástupu k moci dojde k čemusi na způsob noci dlouhých nožů; Paroubek: situace po volbách v roce 2006 je srovnatelná se situací po únoru 1948.) Politická kultura tu ve vlastním smyslu slova není!

Tedy čím dal častěji se ve zdejší politické kultuře vyskytuje fenomén jakési útočnosti v ideových formulacích, v některých případech s ostrakizující ambicí, jejichž zdrojem je staré známé přesvědčení o jediném možném řešení a o exkluzivním právu na jeho formulaci. Jako kdyby se občas zdálo, že konstatování plurality na prezentaci názorů je razantně zpochybňováno.

Má otázka zní: přivykla česká společnost pluralitě názorů a preferencí a tím pádem pluralitě strategií a koncepcí? Mám za to, že nikoli! Myslím si, že pro přítomnost a budoucnost české politiky se nadále jeví být nebezpečná snaha některých politických aktérů povznést se do pozice nositele absolutního nároku na pravdu - v tomto smyslu slova je zdejší politická kultura dodnes poznamenána totalitou a v tomto slova smyslu jsme pořád v postkomunistické realitě!!

A právě Zelenkův klip tento fenomén demonstroval v plné nahotě. Právě v tom dle mého soudu leží jádro problému tradic a současnosti politické kultury u nás!

Hrůza to je!

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

II. republika a "ontologizace diskursu" Pondělí, 4.Července 2011, 12:43:24

Děkuji Vratislavu Dostálovi za analýzu, která by vydala na zvláštní článek, ba knihu. Jen drobná oprava, či upřesnění: Václav Černý mluvil o ˇčecháčkovství" už ve II. díle "Pamětí", který je věnován druhé republice a protektorátu.

Proč se vlastně tak málo mluví o II. republice? Jediná slušná politologická analýza tohoto období, kterou jsem ještě jako student historie četl, je od Jana Rataje. Období je to krátké, ale důležité pro pochopení toho, kým jsme byli a kdo vlastně jsme nyní. II. republika klade před nás nepříjemné otázky. Jedna z nich by mohla znít např. tak: jak je možné, že pluralita I. ČSR skončila v marasmu II. republiky? Lze vinu svést jen na mezinárodněpolitickou situaci? Kdo nutil Jakuba Demla psát štvavé antisemitské články, kdo nutil Jaroslava Durycha ke sprostým osobním útokům na Karla Čapka (který přece nebyl žádný levičák)? Mezinárodní situace těžko. II. republika je naše selhání, ne menší než selhání v r. 1948.

Ta dějinná diskontinuita, o níž píše pan Dostál, to je přesné, to je něco, co charakterizuje středoevropskou politickou (ne)kulturu. Myslím, že mj. spočívá v jakési "ontologizaci rétoriky" či "ontologizace diskursu", nebo jak to líp nazvat - tzn. spočívá to v tom, že určitá rétorická vymezení (pravice se vymezuje proti levici, a naopak) se neberou právě na rétorické nebo diskursivní úrovni, ale jako skutečně jsoucí. Že se např. předvolební boj nebere jako střet koncepcí, rétorik, ideologických projektů - ale jako skutečný zápas.

Tak je to vlastně i v tom Zelenkově klipu. On nebyl vtipný, nebyla to nadsázka - on byl myšlen smrtelně vážně a sugeroval, že "tak to je".

Jakub Grombíř - brno

Pondělí, 4.Července 2011, 13:21:51

K té topce a jejím příznivcům ještě taková glosa: Bulhaři, kterými je u nás zvykem okázale pohrdat, si už před deseti lety zkusili zvolit aristokrata, který udělá pořádek, protože má genetické předpoklady k vládnutí, žil dlouho v cizině, nepotřebuje si nakrást, je povznesený nad stranické hašteření atd.... Skončilo to samozřejmě tristně. Ještě tristnější je ovšem fakt, že průměrný tuzemský yuppie je co do rozhledu a chápavosti o deset let pozadu za průměrným Bulharem.

Patrik Eichler - novinář, Praha

Pondělí, 4.Července 2011, 20:25:47

Na okraj Davida Černého jedna glosa ze Slovenska =>
http://www.jetotak.sk/editorial/hlupostou-proti-komunizmu => také o opožděném antikomusmu a dnešní umělecké kavárně...

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Zásah do černého - mentalita a diskurs 2.republiky Úterý, 5.Července 2011, 10:48:38

Souhlasím s panem Kandou ohledně vazeb na ducha a prostředí 2. republiky, na ni navazoval protektorát, také normalizace, znovu se tito zlí duchové objevují v době dělení republiky a následném období privatizace a ekonomické transformace, dále tento duch žije a sílí v současné politice "českých národních zájmů" V.Klause i v asociální politice vlády Nečase a Kalouska. Klip "Přemluv bábu" - je esenciální trestí této politiky.

09_ll

Vojtěch Varyš - divadelní kritik

Středa, 6.Července 2011, 17:04:13

jistě, razantní antikomunismus je legrační; jako všechny fanatismy ostatně. komu chybí nadhled a humor, ať se schová v krytu.

s tou masovou "mladou" podporu topky je to myslím mnohem jednodušší: nikdo zkrátka nechce platit vysoké daně.

a aniž bych se pasoval na genračního mluvčího, já a mnoho lidí mého věku, co znám, chce od ostatních lidí jenom jedno: nechte mě na pokoji, neobtěžujte mě, dělejte si co chete, ale nezatahujte mne do toho.

09_ll

Vojtěch Varyš - divadelní kritik

Středa, 6.Července 2011, 17:08:32

a ještě k té druhé republice, co píše pan Kanda. ta kniha od Rataje není příliš "slušná", je plná předsudků a probenešovské propagandy.

Deml a Durych jsou autoři, kteří - ať si o jejich občanských postojích myslíme cokoli - jsou z uměleckého hlediska daleko výš než Karel Čapek, který navždy zůstane jen obratným žurnalistou - jediné, co z jeho díla přežilo, jsou některé fejetony. A zatímco Deml a Durych jsou znovu čteni a objevování, Čapka si z nostalgie připomínají jen středoškolské učitelky vyššího věku.

ostatně, jeden z největších duchů 20.století, básník Ezra Pound, byl taky fašista. a co?

09_ll

Vojtěch Varyš - divadelní kritik

Středa, 6.Července 2011, 17:14:22

a ještě do třetice:

o tom, že spojení ultrakonzervativního Reagana, za jehož vlády se v USA notně přiostřilo, s pojmem svoboda je zcela bizarní, samozřejmě žádná. jak napsal svého času spisovatel Tom Robbins - "dvě tváře americké hlouposti: religiózní pravice a akademická levice".

pane Kando, jak to, že být "antilevicový" znamená automaticky bát "antidemokoratický" ? (ne, že bych se zrovna já pokládal za demokrata)

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Žrádlo pro trolla Středa, 6.Července 2011, 17:49:7

Zatímco Marlowe a Jonson jsou znovu čteni a objevováni, Shakespeara si z nostalgie připomínají jen středoškolské učitelky vyššího věku.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Deml, Durych a antilevicovost Středa, 6.Července 2011, 19:58:29

Pane Varyši,

pokud jde o Demla a Durycha, mluvil jsem právě o jejich občanských (polit.) postojích, o úrovni jejich díla nepochybuji. Hrad smrti, Služebníci neužiteční nebo Život a dílo skladatele Foltýna - to vše je pro mě fascinujcící čtení a nemám důvod stavět jedno proti druhému či třetímu nebo stavět tabulky, kdo je lepší. Ezra Pound byl fašista - a nic. Knut Hamsun taky - a taky nic. To dilema jste vznesl vy, já o něj nehovořím.

Trochu vytrhujete z kontextu: antilevicový myslím ve smyslu: chápat levicový postoj jako nelegitimní. To je nedemokratické. Já považuji pravicový postoj za legitimní, ale prostě se s ním neztotožňuji. Nic víc, nic míň.

Adam Votruba - Praha

Druhá republika Pondělí, 18.Července 2011, 15:16:40

Odkaz na atmosféru druhé republiky považuji za velmi přiléhavý. Dvě ukázky toho, jak se tehdy mluvilo a psalo na adresu prvorepublikových demokratů:

"Nikdy už naše země nesmí být hadí slují studených ďáblů, nikdy už z ní nesmí beztrestně syčeti smích rouhání, nikdy už nebude bezpečným pelechem kuplířů a travičů."
Jaroslav Durych, podzim 1938

"Každá schovívavost k těmto odporným lidem znamená naši sebevraždu, je třeba přinutit je k tomu, aby se báli. Buď učiní pokání, nebo musí být vyříznuti z tohoto národa. Jestliže nemají vědomí své viny, nutno je k němu donutit. Kdo je zločinec, patří do kriminálu, nebo do koncentračního tábora."
Karel Schulz, listopad 1938

Stanislav Hošek - Český těšín

Nesystematicky Pondělí, 25.Července 2011, 13:31:40

Skutečný důvod Štětinova antikomunismus je velice osobní. Jde o projev vzteku nad tím, že přestali vládnout a on tak ztratil možnost privilegovaného života. Teď už je jenom jedním z mnoha, tehdy ale patřil mezi věrchušku. Nepatří mezi tehdy připosrané, dneska záměrně zviditelňované antikomunisty, jakými byla většina našich herců a POP zpěváčků, jež si teď léčí mindrák ze své zbabělosti. Natolik charakterní zase Štětina není, aby se alespoň, jako oni, styděl za svou tehdejší zbabělost. On je natolik „geroj“, že nikdy neuzná, že byl slabochem. Ve své pýše si nedovede připustit, že byl zbabělcem.
Když jsem začínal rozum bráti, byl u nás začátek padesátých let, čili klíma s naprosto jedinou pravdou, navíc velice jasnou pro sotva se rozvíjející mozeček. Když jsem asi tak v pětadvaceti konečně definitivně poznal, že je všechno špatně, začal jsem být proti a v pozdějších Kristových letech se pak naprosto rozešel s realitou své země. Když jsem se brzy po listopadu bavil s mnohem politicky zkušenějším člověkem, dospěl jsem k názoru, že jsem měl obrovské štěstí. Kdybych se byl narodil jako on o deset let dříve a v Německu, byl by se ze mne s vysokou pravděpodobností stal v tom klimatu hitlerovec. A kdybych třeba v těch pětadvaceti prozřel, odchod od nich by mne stál život. I v tom byla nadvláda komunistů naprosto jiná, než nadvláda hitlerovců. Ti první mne, ač jsem skončil v naprosté opozici, nechali žít. Touto vzpomínkou pouze ilustruji hodnotovou orientaci mládí. Ovšem mládí v totalitních diktaturách. Současní mladí, kteří sledují jen ČTV a na netu pak propagandu citlivě manipulovanou pravicí, žijí fakticky taktéž v totalitně virtuálním světě.
Co nejnižší daně chtějí platit skutečně především mladí. Dokonce i ti přemýšlející. Pro ně je totiž penze tak daleko, že si ji nepřipouští, tak jako vlastní smrt. Nic jiného než úspěch v životě nevidí jako svou reálnou budoucnost. Možný nešťastný vývoj si nepřipouští. Na to je asi jen jediný lék. Od patnácti odchod od rodičů a žít jenom z kapesného, vystačujícího na byt a stravu, nebo se dokonce živit úplně sám. I to je životní styl převažující v severských zemích. Vím, o čem mluvím. Ještě mi nebylo patnáct, když jsem odešel z domova a od té doby jsem od rodičů nepřijal ani halíř.
Klaus nebyl antikomunista, byl a je to totální individualista, který z hloubi svého duchovna nenávidí vše kolektivistické, v němž by samozřejmě ztratil svou výjimečnost.
A svoboda? To je tak široký pojem, že si každý pod ním představí právě to,co vyhovuje jemu. Historicky je to nejosvědčenější opiát, prostých lidí. Cynicky konkretizováno, dneska je svobodu pro člověka právě vstupujícího do života, asi tak deset milionů korun.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.