V pondělí se uskutečnilo jednání Krajského výkonného výboru (KVV) ČSSD, které mělo mimo jiné schválit kandidaturu Anny Šabatové do Senátu ve volebním obvodě 26 na Praze 2. Šabatová se měla o přízeň voličů ucházet jako nezávislá na kandidátce ČSSD.

Anna Šabatová úspěšně prošla nominačním procesem na obecní úrovni a poté byla vybrána i nominační konferencí. Současně bylo na centrální úrovni dohodnuto spojenectví se Stranou zelených. Ta neplánovala v obvodě postavit svého kandidáta, nýbrž podpořit kandidaturu Anny Šabatové. K překvapení mnohých sociálních demokratů nicméně její kandidaturu pražská ČSSD nakonec nepodpořila, a to výraznou většinou. Šabatová obdržela pouhých osm hlasů ze čtyřiadvaceti.

Hlasování navíc nepředcházela diskuse, během níž by mohli sociální demokraté, kteří s kandidaturou Šabatové nesouhlasili, vysvětlit svoje důvody.

Podle zjištění Deníku Referendum jedinou příčinou k odmítnutí kandidatury Anny Šabatové mohla být okolnost, že ji navrhoval Jiří Dienstbier, jehož pozice je ve vedení pražské ČSSD menšinová. Lidé okolo Karla Březiny a Petra Hulinského disponují dostatkem vlivu k tomu, aby prosadili své zájmy i proti názorům nejen centrálního vedení ČSSD, nýbrž i místních organizací.

Pražská ČSSD svým rozhodnutím znovu potvrdila, že je uzavřenou organizací, jejíž lídři rozhodují především s ohledem na svůj zájem, aniž by brali v potaz dopady svých kroků na veřejnost. „Výsledek hlasování je produktem dohody lidí okolo Hulinského,“ uvedl pro Deník Referendum místopředseda ČSSD Jiří Dienstbier, který je dlouhodobým kritikem poměrů v pražské sociální demokracii.

„Byl to jednoznačný zářez. Protože se ani neobtěžovali argumentovat v neprospěch kandidatury Šabatové, domnívám se, že jediným důvodem, proč odmítli její kandidaturu bylo, že jsem ji navrhoval já,“ dodal Dienstbier.

Místopředseda ČSSD považuje toto rozhodnutí za politicky nešťastné. „Obzvláště v situaci, kdy její kandidaturu podpořili zelení, což v případě Prahy není pouhá symbolická záležitost. Naopak, spojenectví a dohoda ČSSD a Strany zelených tu mohla mít reálný dopad na volební výsledek,“ vysvětlil Dienstbier pro Deník Referendum.

Kandidatura Anny Šabatové mohla potvrdit, že se sociální demokraté snaží v praktických krocích realizovat Sobotkou před posledním sjezdem ČSSD deklarované otevření strany vůči občanské veřejnosti. Předsedovi nejsilnější opoziční strany se například podařilo zapojit do cyklu programových debat rozličné intelektuály včetně Jana Kellera či Václava Bělohradského.

Podobnou strategii po prohraných volbách doporučoval expředseda ČSSD Vladimír Špidla, když hájil tezi o nezbytnosti spolupráce „pokrokových sil“. K nim vedle sociálních demokratů řadil právě zelené, levicové liberály či umírněné křesťanské sociály.

Předpokladem tohoto spojenectví je nejen programová shoda oněch Špidlou zmiňovaných proudů, nýbrž i shoda na osobnostech, které ztělesňují program, jenž chce být alternativou jak pro liberálně uvažující voliče, tak pro nekomunistickou důslednou levici.

„Liberálové a sociální demokraté jsou po mém soudu dva břehy téže řeky a zároveň jsou opozicí vůči konzervativcům. Ti mohou být nejenom pravicoví, ale i levicoví. V našich podmínkách tedy řadím ke konzervativcům ODS i komunisty,“ řekl v jednom z dřívějších rozhovorů Vladimír Špidla.

Rozhodnutí pražských sociálních demokratů nicméně naznačuje, že ve straně mají — minimálně v Praze — stále navrch konzervativci uvnitř ČSSD: technokraté, pro které je typický důraz na ekonomická témata a úzké propojení s managementem státních a polostátních firem.

„Je to vítězství konzervativní strany, která nemůže přitahovat mladé moderně myslící lidi, kteří se dnes začínají obracet doleva,“ uvedl pro Deník Referendum zdroj obeznámený se situací uvnitř ČSSD, „a mám obavy, aby nad námi nové levicové generace definitivně nezlomily hůl. Nyní nás možná podporují z čirého zoufalství, ale pokud toho nevyužijeme k zásadní reflexi našich slabin, jako hlavní reprezentant levice končíme,“ dodal.

Podle politologa Lukáše Jelínka je pak zjevné, že pražská sociální demokracie dala přednost vnitřnímu boji s Jiřím Dienstbierem před reálnou šancí získat konečně v Praze senátorské křeslo. „Ukázala se opět zahleděnost pražské ČSSD do sebe," myslí si Jelínek.

V centrálním pražském obvodě přitom podle něj žádný čistě stranický kandidát naději nemá. „Šabatová je naopak typem zajímavé osobnosti, která je s to napříč generacemi oslovit vedle sociálně citlivých voličů levice i enviromentálně uvažující zelené, ale i levicové liberály a křesťanské sociály," vysvětlil politolog v rozhovoru pro Deník Referendum.

„Pokud se do takovéto strategické záležitosti nyní nevloží centrální vedení ČSSD, bude moci veřejnost snadno podlehnout dojmu, že sociálním demokratům na srdci neleží stmelování společnosti, nýbrž zahrávání si z úzce partikulárními zájmy," uzavřel politolog.

„Je to válka uvnitř strany a to vlastně chtějí. Vědí, že jsou v řiti, tak chtějí aby koza chcípla i všem ostatním,“ dodal pak na adresu poměrů v pražské ČSSD jeden z vrcholných politiků strany. Podle něj navíc nelze jednoznačně říct, zda je reálné rozhodnutí pražské ČSSD zvrátit.

Podle informací DR to nicméně vyloučené není, avšak za předpokladu, že se Anna Šabatová rozhodne celý nominační cyklus podstoupit ještě jednou.