Proč Dienstbier

Jiří Dienstbier není nejpřirozenějším a už vůbec ne typickým kandidátem na prezidenta. Přesto by se jím měl, k velkému užitku sociální demokracie i českých zemí, stát.

Jakub_cb

Jakub Patočka

17.02.2012 08:00

Související

Skutečnost, že český parlament schválil přímou volbu prezidenta, mnohé zaskočila. A teprve poté, co je akt již dokonán, zmocňují se leckoho rozpaky, zda jsme vůbec učinili správně.

Ve svém charakteristicky brilantním projevu, v němž je však skryt na první pohled těžko postřehnutelný zkrat, proti přímé volbě promluvil na půdě Senátu Petr Pithart. Jeho skeptické stanovisko pak podpořily další úctyhodné osobnosti jako Pavel Rychetský nebo s určitou zdrženlivostí zde v Deníku Referendum Pavel Šaradín.

Ačkoli se pro přímou volbu vyslovili naopak Erazim Kohák či Jiří Pehe, určitá pochybnost, zda parlament vlastně učinil dobře, když se oproti základnímu instinktu každé instituce zřekl jedné své podstatné pravomoci, v mnoha lidech hlodá. Nejspíše zbytečně.

Základní potíž Pithartovy argumentace tkví v hojně citovaném argumentu: „Musím také trvat na tom, že ve skutečnosti voliče zklameme, protože víme, že je zklameme, ve skutečnosti je oklameme, neboť lidé si přímou volbu do značné míry přejí proto, aby to tady někdo dal konečně do pořádku. To se jim nemůže splnit.“

Jak to Petr Pithart ví? Kteří lidé si přímou volbu prezidenta přejí proto, že by chtěli, aby to tady „dal konečně někdo do pořádku“? Jistě jsou i tací, pošetilejší mezi námi, ale proč by základní motivace velké většiny příznivců přímé volby nemohla být mnohem prostší? Proč by se nemohli jednoduše domnívat, a dlužno říci, že poslední dvoje prezidentské volby jim k tomu dávají veškeré oprávnění, že voliči svým hlasováním vyberou prezidenta kompetentněji nežli Senát a Sněmovna?

Připomínejme si znova a znova, že současná mezinárodní ostuda sídlící na Pražském hradě, nezískala ani v jedné z obou voleb více než 51 % hlasů zákonodárců a ani v jednom z případů na programovém politickém základě: v obou volbách působily zcela zřetelně korupční i jiné hanebné vlivy. To nebylo jen dílo chybějících pravidel v jednání mezi komorami parlamentu, o kterých Petr Pithart mluvil, nýbrž projev zoufale nízké kultury zdejších politických stran.

Obavy ze zneužívání ústavních pravomocí, které současný prezident páchá upřímně řečeno v extrémní míře, aniž bychom mohli sledovat sebemenší vážně míněné pokusy parlamentu o nápravu tohoto stavu, jsou argumentem proti přímé volbě potud, že přímo volený prezident by se takového ústavního aktivismu mohl dopouštět s ještě větší legitimitou. Ale je to skutečně argument proti přímé volbě?

Takřka jistě není, ba spíše právě naopak. Za prvé, když už má prezident takhle výbojně zkoušet meze svého ústavního postavení, ať k tomu má alespoň přímý mandát. Za druhé, ani pak nebude potřeba k přesnějšímu vymezení či přímému omezení prezidentských pravomocí jeho kontrasignace: parlament tak bude moci rozhodnout úplně stejně jako to může udělat dnes, kdy by toho zvláště bylo zapotřebí, ba dokonce svobodněji, neboť osoba prezidenta nebude jeho vlastním dítětem. A konečně za třetí a především: občanská veřejnost, která se voleb zúčastní, si je této potenciální problematičnosti funkce prezidenta, zvláště po posledních zkušenostech, dobře vědoma a do svého rozhodování je jistě zahrne.

Voliči se ve svém celku dlouhodobě projevují jako nejkompetentnější součást českého politického provozu, lze tudíž celkem předpokládat, že v přímé volbě by se Václav Klaus prezidentem nikdy nestal: paradoxně, kdyby se volilo přímo, mohl by dnes být prezidentem s relativně vysokou pravděpodobností právě Petr Pithart – a jakkoli přijímáme jeho varování před přeceněním úlohy i možností prezidenta, blahodárné účinky, které by tato eventualita zvláště v kontrastu k uskutečněnému neštěstí měla, je věru přecenit těžké.

Až se za rok budeme chystat poprvé si sami volit prezidenta, nemusíme si skutečně dělat těžkou hlavu s tím, zda takovým krokem nepácháme násilí na českém ústavním systému, daleko podstatnější bude, abychom tím nespáchali násilí sami na sobě. Je málo pravděpodobné, že bychom si zvolili populistu, jména jako Okamura nebo Bobošíková opravdu prakticky nehrozí, ani kdyby se MF Dnes, Blesk a TV Nova rozkrájely a svinuly, neboť jakkoli trpí česká veřejnost mnoha neduhy, tak zcela zpitomělá ještě rozhodně není.

Zato bohužel stále reálně hrozí, že bychom si mohli zvolit některou z médii předpřipravených postav, jejichž základní předností se zdá být okolnost, že si takřka o ničem zásadně nic nemyslí, ale zato se nyní samy s menší či větší nonšalancí nabízejí. Mělo by platit, že jména tak zvaně středových kandidátů jako Jan Fischer nebo Jan Švejnar ostatní strany přenechají Věcem veřejným a bylo by výborné, kdyby se oba spolu utkali o nominaci právě této strany.

Obě dominantní pravicové strany tak bláhové, aby lovily mimo své vody, nejsou. TOP 09 má přirozeného kandidáta v ministrovi zahraničních věcí, zatímco ODS úplně snadné rozhodování nečeká, ale jistě si nakonec také vybere mezi svými. Ať už bude jejím kandidátem kdokoli, tradiční úspěchy ODS v prvním kole senátních voleb, působené mimo jiné relativně početnou a vlivnou členskou základnou, mu zaručí, že bude mít relativně vysokou naději do druhého kola prezidentských voleb postoupit. Složení druhého kola tak vůbec nemusí být do poslední chvíle jisté a klidně o ně může vážně soupeřit i čtveřice či pětice kandidátů.

Celkovým favoritem prezidentské volby se nicméně s vysokou pravděpodobností může stát kandidát demokratické levice. K takovému předpokladu nás opravňují výsledky posledních dvou senátních voleb, čím dál tím větší neoblíbenost Nečasovy vlády, a tudíž i celé pravice, která se během následujícího roku nejspíše ještě prohloubí, i vývoj mezinárodní politiky, který levici nahrává.

Kandidát demokratické levice příští rok v prezidentských volbách s vysokou pravděpodobností zvítězí, pokud bude s to ve druhém kole získat podporu nejen voličů ČSSD, ale také většiny voličů komunistických, lidoveckých i zelených a proti Nečasově vládě vystupujících občanských iniciativ.

Před Českou stranou sociálně-demokratickou, která snad až příliš uspěchaně se již o tomto víkendu schází, aby rozhodla o svém prezidentském kandidátovi, tak stojí mimořádná odpovědnost: vybrat osobnost, za niž se bude moci tato neformální občanská a politická aliance sjednotit.

Povězme si rovnou, že takovou osobností v žádném případě nemůže být ani Jan Švejnar, ani Jan Fischer, a už vůbec ne Miloš Zeman. Ani ne tak proto, že oba dříve jmenovaní páni stojí vpravo od sociální demokracie, ale především proto, že jsou to konformní osobnosti niterně spjaté s českým politickým provozem, k němuž se jim přitom pozoruhodně daří skrývat své postoje: zřejmě jsou vhodnými kandidáty pro vedení úřednické vlády, národní banky či statistického úřadu, ale opravdu až radikálně nevhodnými jako potenciální reprezentanti představy české demokratické levice o tom, jak má hlava státu vypadat.

Kdyby nás o tom nepřesvědčovala zpráva samotné čtk, museli bychom si myslet, že nápad, aby se kandidátem ČSSD na prezidenta stal Miloš Zeman, je něčí mimořádně hloupý, a to nejen proto, že již potřetí opakovaný, vtip. Miloš Zeman je přece člověk, který své nesporné zásluhy o vzestup demokratické levice u nás, zcela zneutralizoval uzavřením skandální opoziční smlouvy se svým principiálním programovým protivníkem, a svým dalším politickým působením pak udělal mnoho proto, aby vše, čím kdy České straně sociálně demokratické prospěl, co nejdůkladněji odčinil.

Pokud by tuto výstřední osobu, která je předsedou konkurenčního politického trucpodniku, sociální demokracie opravdu učinila svým prezidentským kandidátem, proměnila by se ve skutečnou politickou kuriozitu a popravdě by si zasluhovala, aby se s ní podle toho pak zacházelo. Už sama okolnost, že je s tímto návrhem schopen někdo vážně přijít, klade velký otazník nad jeho elementární politickou kompetencí.

Aby bylo jasno, nikdo neupírá technokratickému či konzervativnímu křídlu ČSSD právo na existenci. Prosazovat jako kandidáta exministra Jandáka? Proč ne. Exministra Urbana? Výborně, aspoň se ukáže, k čemu kdo tíhne. A pokud by si vážně takového kandidáta ČSSD vybrala, všichni její představitelé by takovou volbu měli loajálně akceptovat. Ale kandidovat předsedu konkurenční truc strany, který je navíc spojen s jednou z největších zrad voličů, kam až paměť sahá, a během let se pak ve veřejném prostoru zvolna proměňoval ve slabší Klausův derivát? To je jako začít závod v běhu výstřelem do vlastní nohy...

Pokud ČSSD vybere svého kandidáta špatně, příliš konformně, anebo jen vyloženě nekompetentně, může tím dlouhodobě ohrozit i své postavení přirozeného hegemona české demokratické levice. Snadno se pak může stát, že s kandidátem, který by byl schopen za sebou sdružit širokou občansko-politickou alianci reprezentující přirozené touhy české společnosti rozejít se s dosavadním neblahým směřováním, přijde občanská společnost sama. Osobnosti jako Jan Keller, Táňa Fischerová se přímo derou na mysl a jmen by jistě bylo víc. Takový projekt, pokud mu ČSSD slabou volbou svého kandidáta uvolní prostor, by vůbec nemusel být bez šance.

Vždyť nežli strpět na Hradě Miloše Zemana, který v posledních letech projevil tolik šovinistických názorů, že vlastně není zřejmé, zda by jej vůbec ještě bylo možné pokládat za kandidáta demokratické levice, to by mnozí z potenciálních sympatizantů ČSSD zřejmě s lehkým srdcem dali přednost i volbě Karla Schwarzenberga.

Vlastními kandidáty, o jejichž kompetenci není důvod pochybovat a kteří za sebou mohou sdružit zmíněnou širokou občansko-politickou alianci od komunistů či zelených, přes vlastní sociální demokraty až po liberály a křesťanské-demokraty i převážnou většinu občanských iniciativ, sociální demokracie přitom disponuje. A není jich málo. Jistě k nim patří předseda Senátu Štěch, bývalý premiér Špidla či z osobností stojících mimo vrcholnou politiku například Anna Šabatová, Erazim Kohák či Pavel Rychetský, kteří oba však již případnou nominaci odmítli.

Snad i vzhledem k tomu, že na delší debatu ČSSD nedopřává ani sobě ani veřejnosti více času, se vcelku přirozeně pozornost přesunula k osobnosti Jiřího Dienstbiera, který širší veřejnost upoutal svou zásadovostí při vyjednávání pražské magistrátní koalice i pozoruhodně hladkým průnikem do Senátu i nejužšího politického vedení ČSSD. Je zřejmé, že předpoklady takto širokou alianci věrohodně reprezentovat má. Je také kýženým Antiklausem v tom smyslu, že zatímco stávající hlava státu reprezentuje to horší v nás, on má předpoklady reprezentovat naše lepší sklony.

Jako hlavní argument proti němu zatím zaznívá věk či nedostatek zkušeností. Sám jsem byl v tomto ohledu na pochybách, ale pak mne přítel Petr Pospíchal odzbrojil postřehem, k němuž se těžko něco namítá: pokud chceme ukončit éru, ve které poměry evidentně spěly od desíti k pěti, proč si volit někoho, kdo je s ní spjatý, a ne naopak někoho, kdo dává příležitost založit éru novou, a nadto zosobňuje nadějný generační zlom? Je to tak: české politické poměry jsou natolik vyšinuté, že konformita vůči nim spíše diskvalifikuje, nežli doporučuje.

Je možné, že kdyby bylo více času a vedla se důkladnější debata, třeba bychom se nakonec dobrali k jiné osobnosti. Je možné, že Jiří Dienstbier má i více reálných nedostatků, než kolik zatím vyšlo najevo. Ale faktem také je, že veškeré jeho dosavadní působení stvrzuje, že slibné tendence v české politice může reprezentovat věrohodně.

Už sama nominace Jiřího Dienstbiera a jeho kandidatura by tak byly výjimečnou příležitostí pro další kultivaci a vzestup České strany sociálně demokratické i české společnosti jako takové. Pokud ji sociální demokraté promarní, záhy možná zjistí, že sami sobě zasadili úder, z nějž nemusí být úplně snadné se vzpamatovat.

Diskuse (32 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Pavel Dosoudil - Slaný

Pátek, 17.Února 2012, 10:27:38

Dobrý den,
otázkou pro mě je, nejsou-li lidé jako Jiří Dienstbier potřebnější v každodennější politice. Stále (možná chybně) vnímám roli prezidenta jako značně ceremoniální.

Petrasek Milan - penzista

Koho zvolí většina, Pátek, 17.Února 2012, 12:08:13

když suverén léta toleruje tak potupnou ostudu republiky?
To je doopravdy přes všechen optimismus ožehavou záhadou.
Pomyslel jsem si.

Miroslav Novák - Praha 9

Něco mi říká Pátek, 17.Února 2012, 21:23:55

že funkce prezidenta by nemusela být až tak ceremoniální, jako je to u našeho abdikovaného čestného předsedy vládní strany. On by to sice přímo nemohl "dát do pořádku", ale stačilo by, kdyby na to nahlas upozornil. Asi by to mělo podstatně silnější účinek, než analýzy v DR. Jako ty radary v obcích, kupodivu stačí, když ukazují. Mají respekt, také proto, že nikdy nelžou.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pátek, 17.Února 2012, 23:00:30


Tak jenom krátká reakce na článek Jakub Patočka. Nevím, možná uvažuji špatně, ale já raději jako levicově ukotvený občan chléb než hry. Prezidentského kandidáta budou vybírat především politické strany a to zjevně v tom nejužším formátu. Příklad ČSSD, která se nyní radí ve formátu K9 v nějaké utajené nálevně na Moravě, hovoří za vše. Z takto mediálně či politicky vygenerovaných, předem vyselektovaných, kmotry proloobovaných jmen, aby opravdu nešlo o systému alternativní jména, budou moci lidé milostivě vybrat mezi hruškou a jablíčkem. Místo faktického posílení mandátu prezidenta preferuji opačnou cestu, tedy zásadní oslabení této funkce, vyškrtání celého toho zbytnělého aparátu a celý tento nemalý, přímou volbou přímo obrovský obnos v řádu miliard občansky nasměrovat třeba na podvyživený systém veřejného školství. Když už tedy, JD není špatný nápad, ale na tuto frašku je ho škoda. Ministerstvo by mu slušelo násobně více. Volil bych Annu Šabatovou.

Libor Vodička - Brno

Krále Ječmínka NE! Sobota, 18.Února 2012, 10:04:58

Pane Krausi, podepisuji Vaše slova. JD je i můj kandidát, nejlépe na premiéra. Když už musíme mít prezidenta s celým tím Hradem a molochoidním podhradím, nepřejme si pokračovat v té hloupé pseudomonarchistické tradici dobrých tatíčků (v tomto případě spíše králů Ječmínků). O to méně budeme zklamáni...
I já mám za nejlepšího kandidáta AŠ. Ale jak jsem se tu dočetl, nedávno to odmítla - pod jedním článkem jsem to posléze i našel.
P. Rychetský, E. Kohák také...
Zeman neodmítá. Nebude to tedy nakonec on? Zatraceně!

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Petr Uhl Sobota, 18.Února 2012, 10:42:22

Jestliže se hledá levicový antiklaus, tak neznám lepšího, než Petra Uhla. Pavel Rychtský, Erazim Kohák i Anna Šabatová by jistě byli lepší prezidenti než Václav Klaus, ale všichni odmítli. Pokud chceme najít někoho, kdo byl a je důsledně jiný, především co se týče občanské statečnosti, obraně lidských práv ve starém i novém režimu, záleží mu na občanské společnosti i právním státu, tak mi jako nejlepší vychází Petr Uhl. Jiří Dienstbier by také nebyl špatný, ale myslím, že je ještě mladý a že by si měl vyzkoušet nejprve praktickou politiku, tedy být ministrem či premiérem.

Jakub Patočka - šéfredaktor DR, Brno

Troška realismu Sobota, 18.Února 2012, 14:52:57

Nezlobte se, mílí čtenáři a přátelé, takhle v politice dost dobře nelze uvažovat. Jedna věc je, co bychom si přáli v ideálním světě, a druhá, zpravidla úplně jiná, co je možné v tom žitém.

Před chvílí ČSSD oznámila, že svého kandidáta vybere z dua Švejnar, Dienstbier, takže jinak řečeno, buď bude kandidovat JD, anebo se demokratická levice musí sjednotit na jiném jméně a pro to vést občanskou kampaň, aby vůbec měla koho volit. Jan Švejnar při vší úctě takovým kandidátem zajisté není.

Argumenty, že by si ČSSD měla schovat JD pro exekutivu rovněž nejsou ani praktické, ani realistické. JD není kandidátem na premiéra a do příštích voleb se jím na 99 % nestane. A pokud Bohuslav Sobotka příští volby vyhraje, což si všcihni příznivci demokratické levice asi přejí, a ve funkci premiéra se pak osvědčí, což si snad taky všichi příznivci demokratické levice přejí, pak v ní klidně může zůstat osm i dvanáct let.

Nechápu, proč by těch osm až dvanáct let měl být Jiří Dienstbier ministrem spravedlnosti, když se nyní reálně může stát mladým sympatickým zcela odlišným prezidentem, který spoustou neformálních cest může zásadně přispět k proměně atmosféry v zemi.

Navíc předpokládáme-li že se osvědčí, pak po spíše deseti nežli pěti letech bude moci s velkou autoritou (s mnohem větší než jakýkoli bývalý premiér) po zbytek života působit v české politice, případně prospívat i politice mezinárodní.

Libor Vodička - Brno

Jenomže to je právě ten nedostatek realismu. Sobota, 18.Února 2012, 17:28:28

Vůbec nechápu proč se právě soc.dem. drží prof. Švejnara (ve vší úctě k němu), když je to kandidát, který větší části soc. dem. elektorátu je blízký asi tak jako kočce rybník. Pokud nemají cosi strašlivě složitého v plánu (např. v hledáčku voliči TOP a VV ve velkých městech, kteří z nějakých důvodů nemohou volit rozšafného blba), pak je to zásadní strategická chyba, která se jim vrátí v tom, že tradiční voliči soc.dem. - zejména na venkově - budou hledat v úplně jiných (nejspíš zemanovských, bobošíkovských atd.) vodách. JD je vynikající kandídát a časem snad i na prezidenta. Pokud soc.dem. bude strana očištěna od korupce posledních 15 let, může si dovolit se tohoto vynikajícího politika, který má jistě velkou budoucnost, zbavit tím, že ho vyšle na Hrad a pak třeba i do Evropské komise či kam. Ale pokud tak učiní v této chvíli, nepokusí se (alespoň) o to zbavit se Palasů a spol., možná se podaří dostat JD na Hrad a na jedno období splichtit menšinovou vládu. Ale více nečekejme.

Libor Vodička - Brno

Tak už jsem to slyšel z médií, Sobota, 18.Února 2012, 20:06:40

ano je to jak píšete. ČSSD deleguje do volby buď Švejnara nebo Dienstbiera. A tvrdím: je to trategická chyba a soc. dem. bude znovu tahat za kratší konec. A zatímco v případě Švejnara mám pocit, že soc.dem. na funkci prezidenta opět nezáleží, u JD se mi vtírá pocit, že se ho chtějí šikovně zbavit. V případě prohry na něm ulpí, že ho "lid" nevybral. Když zvítězí, což nepředpokládám, většinu lidí zklame, protože si do mladého, nezkorumpovaného a politikou dosud nezašpiněného prezidenta budou promítat až příliš mnoho očekávání, s prezidentskou funkcí v neprezidentském systému prostě neslučitelných. A chce-li ČSSD z Hradu učinit skutečně silné mocenské centrum a JD je ochoten jim k tomu posloužit, už nyní se chystá podvod, který se časem obrátí proti strůjcům samotným. Co chce JD dělat na Hradě s koulí vlastní (stále ještě) zkorumpované strany na noze? Švejnar byl dobrý kandidát pro nepřímou volbu - má široký potenciál napříč stranami. Mizerný však pro plebiscit. Škoda, že si nenechali poradit J. Pehem. Jeho "šedá myš" v podobě Fischera na Hradě je mnohem strategičtěji promyšlená škála "tahů" na šachovnici...

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Poraženecký realismus Sobota, 18.Února 2012, 20:36:57

Realismem argumentoval Gustáv Husák v době normalizace. Realismus je ústupová a poraženecká strategie. Jestliže je sociální demokracie už několik let nejsilnější politickou stranou na domácí scéně, tak by se mohla a měla podle toho chovat a ne hledat kandidáta tak, aby vyhovoval většinových názorům veřejnosti, která nedávno zvolila vládnoucí koalici. Prof. Švejnar není špatný kandidát, ale v zásadě je to středový liberál, který by mohl vyhovovat Zeleným, Lidovcům, možná i některým voličům TOP 09 a ODS. Toho bych přenechal Zeleným a Lidovcům, v případě zvolení by to nebylo tak špatné, jistě lepší než teď. Jiří Dienstbier je lepší kandidát, ale ten by se měl naplno zapojit do očisty od kmotrovské a klientelistické části sociální demokracie, která je v Praze, v Ústeckém kraji a na řadě dalších míst výbušnou směsí, která začne mediálně vybuchovat po volbách, které vyhraje sociální demokracie. Proto by sociální demokracie měla hledat kandidáta, který bude dobře a srozumitelně vyjadřovat její program a mohl by oslovit i občansky a slušně demokraticky smýšlející občany. Takovým kandidátem by mohl být Petr Uhl.

Petrasek Milan - penzista

Prezidentskou nutností, ba povinností Sobota, 18.Února 2012, 21:14:3

je nadpartajní myšlení a nadpartajní vyzrálá autorita. Jakýkoliv partajní aktivismus v této roli je nejen mimo koncept ústavy, ale - viz Klaus - dokonce i proti zájmům mateřské partaje.

Libor Vodička - Brno

Pane Petrásku, Sobota, 18.Února 2012, 21:24:51

jasně, stručně a přitom přesně řečeno. Jako volič soc. dem. jsem zklamán z takové strategie. Pokolikáté už...

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Neděle, 19.Února 2012, 21:10:49

Souhlasím naprosto s posledním příspěvkem, který zde načrtnul Martin Šimsa. Je ale známo, že Petr Uhl je téměř jediným autentickým intelektuálem, který se ostře staví proti samotné podstatě prezidentského úřadu a nejraději by ho kompletně vymazal. Bezesporu tedy kandidovat nebude. Mít ale 50 000 podpisů pro Annu Šabatovou, jistě by do toho jako žena bojovnice šla, za nás, za všechny od hlubokého středu až po krajní levici. Muž Fischera neporazí, tím méně nějaký neoliberální Švejnar. Za Fischerem stojí spojitá mediální lobby tak silně, že bude odstřelovat i jinak přijatelné kandidáty, jakým je pro ně JD. JD by měl cílit na ministerstvo, tam je moc a nenechat se odtavit.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Kandidát politických.. Neděle, 19.Února 2012, 21:33:8

(Ano, ten příspěvek kde Martin Šimsa píše o kandidátech stran sociálně demokratických a středových "má něco do sebe".) Jestliže prezident může být jen jeden a má-li být nadpolitický, proč by svého kandidáta měla navrhovat každá politická strana?
PROČ BY např. ČSSD, KDU aj. NEMOHLI NAVRHNOUT SPOLEČNÉHO KANDIDÁTA? Příliš přímočaré? Nebo taková ČSSD není?

Jakub Patočka - šéfredaktor DR, Brno

Realismus není poraženectví Pondělí, 20.Února 2012, 09:31:56

Nezlobte se argumentovat proti realismu Husákem je hrubě unfair. Pokud se nemýlím, je to pojem, který do českého diskursu vnášeli lidé jako Palacký, Havlíček a Masaryk, který tak dokonce pojmenoval svou stranu. To, že posléze různí vykukové jako Husák realismem maskovali osobní oportunismus, je věc druhá. Realismus znamená v kostce, že se vychází ze světa, a to i z politického světa, takového jaký je, a ne z takového, jaký by si ho jeden přál mít, jak se v této debatě zhusta děje.

Že Hrad je přirozeným neformálním politickým centrem a prezident se podle toho pak chová, není žádný podvod, je to realita vyplývající z evidentní logiky věci dané už třeba rozsáhlým přístupem do médií; tvrdím, že v této úloze by měl Dienstbier větší možnosti působit k očistě české i specificky sociálně demokratické politiky nežli v případě, že uvnitř strany zůstane: a ostatně právě proto se oportunistiko-technokratické křídlo ČSSD jeho kandidatuře tak vzpěčuje.

V neposlední řadě prosím Vás respektujte úsudek Jiřího Dienstbiera samého! Pokud se takto už rozhodl, není trošku zpupné tvrdit, že máme víc rozumu než on, abychom věděli, co je pro něj dobré?

Dále: Anna Šabatová už zde kandidaturu odmítla, Petr Uhl není v žádném případě jménem, na němž by byla širší shoda možná, předpokládám ostatně, že má dost soudnosti, aby se o takovou kandidaturu ani neucházel. Navíc v tuto chvíli metat dalšími jmény nemá kloudného smyslu.

Sám jsem jich v textu několik uvedl a každého z nich bych mohl podporovat beze zbytku. Nemusím být nadšen procedurou, jak se k danému výběru dospělo, ale současně vím, že to je nyní zhruba tak všechno, co s tím mohu dělat.

Navíc rozumím důvodům, proč u nás letos nebylo možné provést primární volby po vzoru Francouzů, jichž jsem byl původně rovněž oddaným příznivcem. ČSSD zkrátka na to nemá infrastrukturu, ve volebním roce dost sil a po zkušenostech, kdy málem nebyla s to zajistit férové volby na svém vlastním sjezdu, se celkem oprávněně obává možností manipulace při primárních volbách. Nadto takové věc stojí nemálo peněz a ty ČSSD teď prostě nemá.

Jan Švejnar při vší úctě není kandidátem levice, kdyby tu byla slušná liberální strana, jakou bývali třeba Svbodní demokraté, byl by optimálním kandidátem pro ni. Rozhodně není vhodným kandidátem pro zelené, kteří se ze své koketerie s pravicí budou léčit ještě dvě až tři volební období. Pořád by ale byl lepší než Jan Fischer, k němuž bychom snad měli vypsat literární soutěž, abychom zjistili aspoň jeden důvod, proč by se měl stát českým prezidentem.

Dienstbier kandidátem demokratické levice je. A může vyhrát, ba dokonce jako nejpopulárnější politik se zázemím nejsilnější strany bude pravděpodobně favoritem. Budeme-li dál debatovat o tom, zda je přímá volba vůbec dobrá a zda by nebylo lepší, kdyby kandidoval třeba ten či onen, zjistíme nakonec, že hovoříme na železniční stanici, kam vlaky už nejezdí.

Pokud ČSSD jako svého kandidáta z nějakého nejasného důvodu vybere Švejnara, pak bych to viděl jako důvod k snaze pokusit se nalézt osobnost, která by byla ochotna reprezentovat občanskou demokratickou levici, a pro ni pak i vést kampaň. Ale proč s tím pospíchat, když je tu slušná naděje, že takovým kandidátem bude Jiří Dienstbier? A proč nyní raději nepracovat pro to, aby se tato naděje stala skutečností?

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

dvojí realismus Pondělí, 20.Února 2012, 10:00:18

Je realismus Masarykův, programový, sociálně demokratický v tom nejlepším slova smyslu a potom je realismus jako umění možného, spíše machiavelismus, typický pro současnou politiku, která se řídí především podle průzkumů veřejného mínění - tím se řídil Zeman i Paroubek.

Co se týče Švejnara, v tom se shodujeme, až na to, že Švejnar byl kandidátem Zelených a mohl by jím být znovu. Určitě lepší než Fischer.

Jiří Dienstbier je mladý a sympatický politik, ale nemá za sebou zdaleka tolik skutečné politické práce jako Petr Uhl či Anna Šabatová. Byl studentem v době revoluce a dokázal se postavit pražskému klientelistickému křídu, ale kmotři a mafiáni nejsou v sociální demokracii jen v Praze a sociální demokracie to vůbec neřeší. To by mohl být dobrý úkol pro mladého a odvážného politika. Místo prezidenta bych bral spíše jako odměnu za celoživotní práci, proto bych preferoval spíše Pavla Rychetského či Petra Uhla nebo Annu Šabatovou a jako nestraničku Elišku Wagnerovou.

My zde přece nejsme vázáni stranickou politikou ČSSD a prezidenta si budou volit občané. Samozřejmě výhodu budou mít straničtí kandidáti, protože jim strany z větší části zaplatí kampaň. I když si myslím, že kdyby se našel občanský kandidát, který by republiku objel ze svého a z peněz svých přátel a příznivců, tak by tím u občanů hodně získal.

Stanislav Hošek - Český těšín

Také stručně a jasně. Pondělí, 20.Února 2012, 12:18:6

ČSSD už zase dělá všechno proto, aby její kandidát propadl.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pondělí, 20.Února 2012, 12:55:11

Ta Jiří byl jméno, které jsem zmiňoval na sociální síti v soc.dem. komunitě, ještě než to vůbec někoho jiného napadlo. X lidí mi ťukalo na čelo. Učit se realismu tedy nenechám. Problém je, a to je problém velký, že se za jeho kandidaturu staví i leckteří, kteří ho slušně řečeno nenávidí a takových není například v Praze málo. Proč tomu tak je? Já chápu, že Jakub Patočka tyto informace nemá, tedy plní plán, o kterém si myslí, že ho za něj někdo pochválí. Problém je, že Jiří Dienstbier v konfrontaci s Fischerem nebude favoritem. Spojitá mediální fronta je již nyní sešikována za Fischerem a tlačí toto téměř posmrtné přání Václava Havla do reality. Jindy pro média přijatelný JD bude zásadně odstřelován z těchto pozic. To neznamená, že je třeba se toho obávat a někde se schovávat, ale je nutné přizpůsobit situaci i taktiku. Do ženy střílet nemohou, zvláště takové, která se dokáže bránit a to s erudicí a zápalem. JD ostatně nebudou či budou, ale chladně podporovat i jeho kmenoví příznivci v ČSSD, jelikož se tím odstavuje a víme to všichni. JD má cílit na ministerstvo, má sedět přímo ve vládě, tam je moc, na Hradě fakticky žádná není, nejedná-li prezident aktivisticky, populisticky, demagogicky a netančí-li na hraně ústavy, což předvádí třeba Klaus, ale bezesporu by to nedělal idealista JD. Já se tedy opravdu nedivím, že JD dostal podporu ze stranických jmen při jednání K9 v nějaké knajpě na Moravě. I křídlo Michala Haška bezesporu tu matematiku zná. Že se tak JD rozhodl, to je sice pravda, že tomu nefandím, že to nevidím jako taktické, to je druhá věc, o které je myslím nedobré mlčet. Jestli se nic nestane, JD by měl dostat podporu od všech na levici, ale o tom, kdo bude či nebude kandidovat, opravdu nerozhodlo těch 9 lidí, to tedy opravdu Jakub Patočka ČSSD stranu málo zná. Diskuse je ještě otevřená.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Titulek2 a cesta zpět Pondělí, 20.Února 2012, 13:22:24

Navrhuji držet se zde tématu "Proč by měla ČSSD nominovat spíše Dienstbiera" nebo Dienstbiera. Elán k hledání kandidáta občanů lze uchovat pod jiné články nebo lépe pro jiná shromáždění.

Nerozumí dvěma argumentům Lukáše Krause: 1. Má za to, že je Dienstbiera "škoda" vystřelit ze stranické práce na Hrad, a snad dokonce že práce J.D. je ve straně nezastupitelný. 2. Domnívá se, že Dienstbier neuspěje a větší šance v kampani má kandidátka, zřejmě proto, že kampaníci a média jsou a budou galantní. 3. Zabrání případná neúspěšná kandidatura J.D. jeho další stranické práci?

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pro P.L. Pondělí, 20.Února 2012, 14:38:40

Vrátím se k tomu, ale hodně naznačil i Jan Keller. Koukám, že to je i ve zprávě DR, tedy není to jen můj názor: "
Podle Kellera pak není ani případná nominace Jiřího Dienstbiera optimální volbou. „Pana Dienstbiera je na tu funkci škoda. On měl na to, aby udělal z rozklížené a místy hodně nečitelné strany něco věrohodnějšího. Myslím si, že se ho chtějí zbavit proto, aby neměl čas a možnost zasahovat do rozehraných stranických partií,“ myslí si Keller.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Proč se vedení ČSSD nezeptalo Pondělí, 20.Února 2012, 16:59:11

svých členů a příznivců, koho by upřednostnili jako kandidáta soc.dem. na prezidenta? Proč to rovnou předpřipravili? Považují své členy a příznivce za nesvéprávné? Taky si myslím podobně jako Lukáš Kraus a Jan Keller, že Švejnar je navržen jako veřejnosti přijatelný kandidát a Dienstbier jako ten, kdo bude lepší jako prezident než jako ten, kdo by mohl mluvit do praktické politiky soc.dem., což jako prezident nebude moci, jako případný neúspěšný kandidát ztratí něco ze svého lesku, který řada členů vedení ztratila už dříve. I když je na tom sociální demokracie podstatně lépe než ostatní parlametní strany, ke straně, v níž se vede otevřená a kritická diskuse, má ještě daleko.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

diskuse a Petr Uhl Pondělí, 20.Února 2012, 17:32:36

Nejde o vnitrostranické hlasování, kterého bych se stejně nemohl zúčastnit, protože nejsem členem soc.dem., ale o veřejnou diskusi. Ostatně veřejná a kritická diskuse je tím, co v naší společnosti a v naší demokracii velmi chybí a z hlediska deliberativní demokracie má pro kvalitu společnosti i demokracie podstatně větší význam než hlasování, kde člověk už jen vybírá z předem daných možností. Proto nechápu, proč vedení soc.dem. s výběrem tak spěchalo nebo to naopak potvrzuje neblahé podezření.

Jestliže se v Německu pravděpodobně stane prezidentem Joachim Gauck, tak u nás srovnatelnou osobností je Petr Uhl pro svou činnost v Chartě 77 a VONS a posléze při obraně lidských práv v době polistopadové a navíc je to jeden z mála skutečných celoživotních levicových intelektuálů. To, že to neví Václav Klaus a část veřejnosti oblouzená jeho příznivci a bulvárním tiskem a médii je smutné, ale ne podstatné. Naopak si myslím, že inteligentní liberálové, občanští aktivisté i opravdoví konzervativci si Uhla váží a možná by ho mnozí z nich volili spíše než mladého Dienstbiera, protože prezident je ten, kdo má reprezentovat náš stát a společnost.

Lukáš Jelínek - Brno

Pondělí, 20.Února 2012, 18:36:56

Před časem jsem v DR uvedl dlouhý výčet vhodných jmen. Ve svém okolí jsem zaslech asi dvacet dalších (od Koukolíka po Potůčka) - kolik lidí, tolik tipů. Podstatné je podpořit toho, kdo se opravdu objeví na startu a bude mít šanci postoupit do 2.kola. Grémium ČSSD sice zmínilo dvě jména, nepochybuji ale o tom, že další sociální demokraté se pokusí vrátit do hry Zemana, Fischera a možná i další. Rozhodnutí skutečně padne až na červnovém ústředním vyýkonném výboru. Dnes mne proto o to víc zajímavá debata: středový nestraník (který by uspěl ve 2.kole i u nelevicových voličů), nebo straník (s jasným levicovým programem) přijatelný i pro nestranickou veřejnost? Ještě před pěti lety bych se asi přikláněl k první alternativě, v dnešních sociálních a politických souvislostech fandím variantě druhé.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Úterý, 21.Února 2012, 01:23:59

I když se na věc dívám jako Keller, tedy, raději bych viděl JD v podhradí, jak se rve zásadově přímo o program a politickou kulturu (jako to umí téměř jen on), kultivuje přímo v živém, respektuji, že si vybral tuto cestu ( a sám si jí vybral, jak jsem se dozvěděl) a jiného kandidáta už osobně nehledám.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Jiří Dienstbier a sociální demokracie Úterý, 21.Února 2012, 10:43:13

Pokud bude sociální demokracie podporovat kandidaturu Jiřího Dienstbiera na prezidenta, budu ho pravděpodobně volit, i když z výše uvedených důvodů bych preferoval Pavla Rychetského, Petra Uhla či Annu Šabatovou jako kandidáty sociální demokracie, ale myslím, že jeho případné zvolení povede k faktickému oslabení sociální demokracie, protože řada lidí ztratí důvod, proč volit sociální demokracii, zvláště pokud zůstane programově a politicky nevýrazná a bez Dienstbiera ještě o kus nevýraznější. Ale jestli konečné rozhodnutí padne až v červnu, lze diskutovat i o jiných alternativách.

Petrasek Milan - penzista

Respektuji rozhodnutí mladého pana Dienstbiera, ale Úterý, 21.Února 2012, 13:16:35

nerespektuji rozhodnutí navrhnout na místo prezidenta člověka na počátku nadějné politické kariéry.
Je to projevem buď dětinskosti, nebo buhvíjakého politického tahu, bůhvíjak zlomyslného grémia.......pomyslel jsem si.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Úterý, 21.Února 2012, 23:18:47

Souhlasím Martine Šimso, sám se rozhodl, já to nevidím jako taktické, ale za ručičku ho vodit nemůžeme. Nyní je to jen na něm a když už vše vsadil na jednu kartu, rozhodně ho občansky podpořím.Co jiného mohu dělat?

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Úterý, 21.Února 2012, 23:21:43

Souhlasím Milane Petrásku, sám se ale rozhodl, mohl říct ne a byo by po diskusi.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Úterý, 21.Února 2012, 23:38:11

"První, kdo za mnou přišel s myšlenkou mé kandidatury na prezidenta z vedení ČSSD byl Jiří Havel, o této možnosti jsme se nezávazně bavili např. s Bohuslavem Sobotkou, s Lubomírem Zaorálkem i jinými, posléze i s Davidem Rathem. David Rath byl nejrychlejší ve zveřejnění svého nápadu." Jiří Dienstbier

Petrasek Milan - penzista

Pane Lukáší, Středa, 22.Února 2012, 11:08:7

jestliž vaše informace o složení gremia našeptávačů souhlasí, tak nejen bůh ale i já víme, že jde o grémium převážně citovému vzplanutí poplatných antiodesáků.
Něco takového není platforma nadpartajně státotvorného uvažování. Pomyslel jsem si.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Středa, 22.Února 2012, 15:14:3

Pane Milane, to jsou slova citovaná přimo od JD, která uvedl v Hospodářských novinách. Jelikož vím, že JD nelže a nemá k tomu ani důvod, je třeba to tak brát. Pozici JH, který to začal, znám, nebyl v tom žádný spekulativní důvod. Možná spíše tyto lidi a ostatně i autora těchto řádku nenapadlo, jak moc nám bude případně JD v podhadí chybět.

Navandru_007_ego

Jan Zilzer z Chudobince - důchodce sociolog hudebník, Praha-Řeporyje

šedá myš, koule na noze, a zájmy velmocí Pátek, 4.Ledna 2013, 06:49:49

Jiří PEHE slouží svému přesvědčení, ale především svým chlebodárcům. Patří k těm prima hochům, kteří pomáhali Václavu Havlovi orientovat se ve světové politice.

Libor Vodička píše:
" Jeho "šedá myš" v podobě Fischera na Hradě je mnohem strategičtěji promyšlená škála "tahů" na šachovnici... "

To je pravda. A ty tahy nejsou ani v zájmu České republiky, ani v zájmu Evropské unie. Jsou promyšlené tahy upevňující pokračující globální kolonizaci, a v našich podmínkách refeudalizaci - s pomocí Boží, Karla Schwarzenberga a Jiřího Pehe.

* * *

A jednou si třeba budou držitelé občanských průkazů smět místo hymny na náměstích v hospodě zazpívat nějaký veselý kuplet - jako Vlasta Parkanová...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregristrováni a přihlášeni.