Přiznám se, že mě tento titulek v pondělním Právu (23.1.) zaskočil. A také potěšil, jako důkaz, že navzdory pokročilému věku ještě oslovuji mladé. Leč obávám se, že jde o nedorozumění o úloze filosofa v politice.

Filosof není kormidelník, který by pevnou rukou na kormidle řídil loďku státu. Svým posláním se podobá spíš hlídce ve strážním koši, která mezi mračny nad bouřným mořem dovede zahlédnout jasnou hvězdu ideálu. Ví stejně dobře jako kormidelník, že k té hvězdě loď nikdy nedopluje. Přesto je to vzdálená jasná hvězda, která v bouři udává směr.

Pro mě tou hvězdou je osvícenský ideál volnosti, rovnosti, bratrství. Když jsem před deseti lety kandidoval do Senátu za sociální demokracii, tehdy zaneprázdněnou heslem „Jistoty a prosperity“, přeložil jsem si tu zářnou hvězdu do slov svoboda, spravedlnost, solidarita. Sociální demokracie ta slova dodnes vyznává.

Proto bych mohl být jejím kandidátem, avšak pozor, jen virtuálním. Kandidátem do strážního koše. Svou filosofickou prací mohu kormidelníkům naší země připomínat tu vzdálenou hvězdu, podle níž volit směr naší plavby dějinami. Kormidelník, který nevidí hvězdu, rychle skončí na úskalí. Jenže vize ideálu nestačí. Hlídka potřebuje kormidelníka — a to filosof není.

Jsou lidé, kteří dovedou obojí. Masaryk byl jedním z nich. A jsou kormidelníci, kteří dovedou naslouchat hlasu ze strážního koše. Mezi těmi potřebujeme hledat kandidáta na Hrad. Ne mezi stranickými manipulátory moci, ale také ne mezi lidmi tak bezbarvými, že nikomu nevadí — a nikam nás nedovedou.

Máme takové lidi. Cituji váhavě: nemám ponětí, co by oni na to a nechci je spojovat se svým jménem. Mimo to je tu i řada dalších. Avšak jen namátkou — a pro jistotu podle abecedy: Jsem přesvědčen, že k nim patří mladý Jiří Dienstbier, vršovický kanonýr a rytíř bez bázně a hany. Neváhal riskovat svou kariéru, aby nemusel riskovat svůj ideál. Z pohledu ze strážního koše bych ho s chutí volil.

Pak od G mě napadá, senátorka Alena Gajdůšková, ušlechtilá žena, na kterou bychom mohli být v zahraničí hrdí. I v Číle. Přitom je to skutečně žena z lidu, učitelka s mnoholetou politickou zkušeností, s pevnou rukou pro kormidlo a se státnickým rozhledem. Vždyť je na čase, aby i naše země měla jednou prezidentku!

Vážím si — to od S - Bohuslava Sobotky, kultivovaného politika a idealisty v jednom. Co si myslí o mně, nevím, ale pro mě je to sociální demokrat v nejlepším smyslu, prostý všeho dogmatismu, s hlavou ve hvězdách a nohama na zemi.

Či od Š, náš moudrý bývalý eurokomisař, ministerský předseda, předseda strany Vladimír Špidla. Vzácný ryzí člověk, s nadhledem historika a bohatou zkušeností politika i státníka. Mně osobně se z pohledu ze strážního koše jeví jako mimořádně schopný člověk na poušti naší politiky posledních sedmdesáti let.

Výběr by mohl být i docela jiný. Leč o moje preference nejde. Jde o to, že schopných lidí sociálně demokratické orientace — a zároveň ne aparátčiků — máme přehlíženou řadu. Nemusíme se stydět za svá přesvědčení a hledat někoho, kdo by je nesdílel. Pohořeli jsme s lidmi bez ideálů, pohořeli jsme s pragmatiky — a soudě podle sebe myslím že bychom pohořeli s filosofem v pokročilém věku u kormidla. Jeho místo je ve strážním koši.

Děkuji tedy facebookové iniciativě Chci za prezidenta ČR Prof. PhDr. Erazima Koháka, PhD. za důvěru a rád ji přijímám, leč jen virtuálně, jako pozvání do filosofického strážního koše naší země.

Byť si politiků váží, autor sám je opravdu filosof, ne politik.