Oč jde nejen v sociální demokracii
Jaroslav ŠabataRozhodování o prezidentské kandidatuře Jiřího Dienstbiera je rozhodováním o charakteru ČSSD.
Naše hlavní opoziční strana je v nelehké situaci. Nikoli proto, že odmítnutí Jana Švejnara kandidovat za českou sociální demokracii na funkci českého prezidenta by bylo politickou tragédií. To zcela určitě není. Její problém tkví v nebezpečí, že rostou chutě těch, pro než „chtít a mít Švejnara“, znamenalo zbavit se Dienstbiera.
A je zcela vedlejší, kdo by sehrál roli „druhého Švejnara“, jenž rozkmitá volební pole s výhledem, že se dále rozšíří prostor pro destruktivní náboj zápasu o programovou orientaci strany, jenž se promítl do otázky, koho sociální demokracie vyšle do souboje o Pražský hrad. Jisté je, že o Švejnarovy „alternáty“ nemusí být nouze; byť by hráli jen roli příslovečného mouřenína.
Jako klíčová se proto jeví otázka, zda se na zasedání ÚVV ČSSD svolaném na 19. května 2012 prosadí zdravý rozum: zda definitivně uspěje kandidatura potenciálně nejsilnějšího kandidáta, jímž v očích veřejnosti Jiří Dienstbier je, nebo se ze šiku sociálně demokratických senátorů otevřeně podporujících kandidaturu Miloše Zemana stane povážlivé znamení doby.
Všechno ostatní je odvozené: i to, na kolik dnů se jednání hlavní parlamentní české strany o prezidentském kandidátovi protáhne. Jde o rozhodnost, s níž bude vedení strany jednat tak, aby reálně hrozící blamáž odvrátilo, aby pevně stálo za svým pro veřejnost nejpřijatelnějším místopředsedou.
Strategie popsaná slovy „skrze Švejnara nemít Dienstbiera“, byla v úvodní fázi nominačního procesu jakžtakž pochopitelná. Profesor Švejnar ve volbách v roce 2008 doslova zazářil. Stal se relativně úspěšným protikandidátem Václava Klause; a pro mnohé dokonce jediným světlým bodem tehdejší volby prezidenta. Zcela jinak se věci mají po pěti letech. Politika odmítání Dienstbiera bez postavy odpovídající kalibru Švejnara z roku 2008 ztratila jakýkoli smysl.
Skrytá podpora pro Zemana je v ČSSD obrovská.
A nejen ten běžný postoj sociálních demokratů podpořit Zemana v druhém kole, pokud v něm nebude kandidát sociální demokracie.
Ten je téměř samozřejmostí.
Už se uvažuje i způsobem - "dám mu to radší v prvním kole, aby se do toho druhého dostal on - nebo by tam mohli být jen ti, ze kterých bych si už nevybral" ...
A je třeba si uvědomit, že pokud dnes už by se dostal do druhého kola nezávislý Švejnar a Zeman, sociálně demokratičtí voliči a členové podpoří zcela určitě právě Zemana - k podpoře Švejnara nebudou mít ani ty "vachrlaté" důvody jako dosud
Běžný levicový volič vůbec nesdílí štítivost zdejšího intelektuálského levicového prostředí vůči Zemanovi - a doba jeho první vlády je vzpomínána s určitou nostalgii i tam, kde bych to rozhodně nečekal (vždyť tehdejší vysoká nezaměstnanost).
Nikdo si například už nevzpomene na Zemanovo snižování daní bohatým.
Ostatně dnes Zemanova SPOZ chce vysoké DPH - a ze snížené sazby vypráskat knihy ...
To je ale nepodstatný detail.
Perspektivní demokratická levice vzniká mimo stávající politické strany …
... někomu unikají detaily ...
... a někomu zas uniká představa o skutečném názorovém rozvrstvení u velkých skupin, které preferují ČSSD při volbách do Sněmovny.
Pane Molnáre, opravdu nepodstatný detail to bude, až tady ta perspektivní demokratická levice mimo socdem bude. Kde ta, podle Vás, perspektivní demokratická levicová strana vzniká?
Pane Vodička, takto se věci vyvinout snad opravdu nemusí....
Jinak vůči J. Dientsbierovi vůbec nic nemám, ale rád bych ho viděl (jak už psal pan Vodička) v praktické politice.
Zkuste si například přečíst na Britských listech Řezankův článek o nesmyslné démonizaci Zemana.
Nevím, proč bych Vás měl nějak poučovat - pan Vodička už řekl vše podstatné, pan Řezanka vše, co se týká nesmyslné averze lidí jako zde na DR vůči Zemanovi.
Kolikrát vás má ještě potkat frustrační úder, abyste si uvědomili, že to, co si myslíte vy tady o Zemanovi, si valná většina prostě myslet nebude, kdybyste se rozkrájeli ...
Ano, důkladných analýz Zemanova působení v soc. dem. a posléze ve vládě a pak i na Vysočině, by bylo v této chvíli třeba. V té oposmlouvě se soc. dem. ocitla - domnívám se - především díky tehdejším hloupým strategiím US a Jana Rumla, kteří zavřeli dveře koaliční vládě a v důsledku oposmlouvy soc dem a ODS otevřeli prostor prohloubení korupčního prostředí. Tenkrát se zdálo, že na to doplácí více ODS, ale dnes se mi zdá, že (kromě toho, že jsme na to doplatili všichni) ztratila i soc. dem. Soudím, že odsud je možné čerpat hlavní důvody protizemanovské averze. A pak mnoho jednotlivých kroků, které v ekonomické oblasti vycházely vstříc globalizaci a tlakům kapitalismu. A zde by bylo třeba důkladné analýzy... Podobně i ve vztahu k EU (postupné zničení českého zemědělství a soběstačnosti zejména). Pro mne osobně čas Zemanův skončil a jakékoliv oživení by byl mílový krok zpátky. To už radši Fischera, P. Sobotku nebo "knížete"...
Myslím, že Švejnar je pasé, to už bylo hezky řečeno v příspěvku Jaroslava Šabaty, Švejnar 2012 není Švejnarem 2008 jako reálný a důstojný protikandidát proti Klausovi. Hlavně, že Švejnar po prezidentské volbě zmizel z českého veřejného prostoru, aby se v něm před dalšími prezidentskými volbami znovu objevil - tehdy jsem ho podporoval, nyní bych ho rozhodně nevolil a myslím, že nejsem sám.
Miloš Zeman zazářil v roce 1989 v Technickém týdeníku svou analýzou tehdejší ekonomické situace, napsal program pro OF, v roce 1996 vzkřísil sociální demokracii a svou kritikou tunelování, privatizace, podvodů atd. se stal reálnou alternativou Klausova teoretického neoliberalismu i praktické klientelistické politiky. Samozřejmě jistou a neoddiskutovatelnou vinu za oposmlouvu má Ruml, ale během následného vládnutí se styl i politika soc.dem. v řadě bodů přiblížila ODS. A Zeman po skončení v čele soc.dem. už soc.dem. jen z Vysočiny a odjinud škodil. Projevoval se jen jako člověk zaměřený na sebe a své Ego - bohužel hůře než Klaus. Nebudu opakovat to, co už bylo řečeno, ale volba Zemana by byla velkým krokem zpět nebo přinejlepším setrváním v Klausově stínu.
Jiří Dienstbier je nadějný a sympatický politik v čele soc.dem., ale myslím, že by byl více potřeba v praktické politice než jako kandidát na prezidenta. Myslím si také, jako pan Vodička, že jeho šance nebudou asi příliš veliké a nepřál bych mu ono stigma porážky.
Možná, že by sociální demokracie mohla uvažovat o podpoře nestranických kandidátů či ještě lépe kandidátek, které by mohly směle konkurovat Fischerovi a Zemanovi, mimo jiné proto, že jsou veřejnosti známé svou činností a soc.dem. by mohlo být blízké, že veřejně kritizovaly současné asociální deformy, jsou pro danou funkci plně kvalifikované a dlouhodobě se vyjadřují i chovají důvěryhodně. Dávám k úvaze dvě výše jmenované.
Takže výběr prezidenta by asi měl probíhat méně hekticky a bylo by asi třeba,aby tobyla osoba rozvážná,bez mimořádných ambicí a bez těsných vazeb na jakoukoliv stranu.
Mám tím samozřejmě na mysli levicově orientovanou občanskou společnost, do jejíchž aktivit se zapojuje stále více mladých lidí. Ve většinově demokratickém prostředí prosazují svoje názory, respektují názory druhých a hledají společná řešení. A to většinou u zcela konkrétních problémů či akcí.
Ale máte pravdu. Je zřejmě jen otázkou času, kdy z tohoto prostředí vznikne nová demokratická levicová politická strana.
No řekněte sám, copak může bavit nějakého mladého člověka chodit na schůze velkých levicových politických stran?
Však zpět ke kandidatuře pana Dienstbiera na prezidenta. Je přece zřejmé, že téměř jistě nevyhraje a že mu nevýhra v ČSSD uškodí. Kdo a proč má na tom zájem?
Jiného tak nadějného politika nyní levice nemá …