Vláda může v roce 2012 padnout takřka kdykoli, nejspíše ale silou vůle vydrží
Vratislav DostálV roce 2012 nás čekají dvoje volby. Jejich výsledek může stabilitou vlády nejspíš otřást daleko silněji, než veřejné protesty či stávky odborů. Na případných předčasných volbách se totiž s opozicí musí shodnout jedna z vládních stran.
Prvním lednem letošního roku vešly v platnost klíčové reformní zákony vlády občanských demokratů, TOP 09 a Věcí veřejných. Zdražují se rozličné veřejné služby v sociální oblasti, zdravotnictví, veřejné dopravě či školství. Lidé kvůli navýšení DPH utratí více také za zakladní životní potřeby potravinami a léky počínaje, energiemi konče.
Současně se zvyšujícími se životními náklady v mnoha oborech klesají reálné mzdy, nemluvě o lidech, kteří jsou odkázáni na sociální dávky včetně dávek pro invalidy, k jejichž seškrtání přistoupilo Drábkovo ministerstvo práce a sociálních věcí.
Už v průběhu loňského roku se přece jen tu a tam vydali lidé hajít své zájmy do ulic. Nejhlasitější kritiky se přitom kabinetu Petra Nečase dostalo v souvislosti se změnami ve zdravotnictví, sociální sféře či vysokém školství. Zatímco Josef Dobeš z Věcí veřejných prosazuje školné či nový zákon o vysokých školách, který kritizuje akademická obec, univerzity, studenti i opozice, ministr zdravotnictví Leoš Heger z TOP 09 již prosadil navzdory kritice opozičních stran i odborů zavedení nadstandardu či změny poplatků za pobyt v nemocnici.
Jaromír Drábek pak krom sešktání sociálních dávek prosadil změny v jejich vyplácení či novelu zákoníku práce. Od ledna tak všechny podpory, příspěvky a dávky začaly vydávat úřady práce. Obzvláště silnou kritiku pak vyvolaly návrhy na zpřísnění pravidel pro nezaměstnané. Nárok na zařazení do evidence nezaměstnaných by neměl mít například ten, kdo bez vážnějšího důvodu odejde z místa, které mu zprostředkoval úřad práce. Vlnu kritiky pak vyvolal i záměr zapojit ty, co jsou dva měsíce bez práce, do veřejně prospěšných prací.
Je zřejmé, že většinu vládních opatření pocítí takřka celá společnost. Nejvíce pak změny přijaté pravicovým kabinetem dopadnou na sociálně slabé segmenty společnosti, rodiny s dětmi a důchodce. Průměrný starobní důchod se sice od ledna zvýšil o 174 korun, avšak ještě v létě loňského roku ministr Drábek důchodcům sliboval zvýšení základní výměry důchodu o 50 korun a procentní výměry o 2,5 %, což by znamenalo valorizaci penzí v průměru o 259 korun. Vláda ODS, TOP 09 a VV tak nesplnila slib, který seniorům veřejně dala.
Připočítáme-li k těmto domácím dějům mezinárodní komplikace, tj. krizi eura a Evropské unie, nemůže si nejspíš být vláda Petra Nečase — byť disponuje pohodlnou sněmovní většinou — jista svoji stabilitou. Ostatně veřejnost je navzdory hladkému schvalování reformních zákonů svědkem pnutí uvnitř koalice nejpozději od předloňského prosince, kdy propukla korupční aféra tehdejšího ministra životního prostředí Pavla Drobila. Od té doby je vláda v krizi v podstatě permanentně.
Za rok a půl vládnutí Nečasova kabinetu se jeho složení proměnilo k nepoznání. Naposledy byl na začátku prosince loňského roku k rezignaci donucen ministr kultury Jiří Besser. Stal se tak již sedmým ministrem, který v současné vládě předčasně skončil.
Před ním vládu z rozličných důvodů opustili ministr životního prostředí Pavel Drobil (ODS), ministr dopravy Vít Bárta (VV), ministr vnitra Radek John (VV), další ministr dopravy Radek Šmerda, ministr zemědělství Ivan Fuksa (ODS) a ministr průmyslu Martin Kocourek (ODS). A o zdaleka ne idylických koaličních vztazích se veřejnost naposledy přesvědčila na sklonku minulého týdne, kdy TOP 09 vyzvala k rezignaci ministra školství Josefa Dobeše z Věcí veřejných.
Navzdory permanentní vládní krizi je přesto jen těžko odhadnutelné, zda Nečasova vláda přežije právě začínající rok. S ohledem na tradice novodobého vládnutí v České republice lze ale již nyní konstatovat, že největším ohrožením její existence nebude pravděpodobně tlak ulice, protesty občanských iniciativ či akce odborů, nýbrž podzimní volby, případně snad vskutku nebývale velká korupční aféra či vztah České republiky k Evropské unii, obzvláště v případě mimořádně silných ekonomických turbulencí v eurozóně.