V roce 1991 se mi udála prapodivná věc. Na Gustáva Husáka, který abdikoval vzápětí po Listopadu (už dávno předtím byl přitom odstaven spolustraníky od moci), jsem jako malý kluk vlastně už úplně zapomněl. A tehdy, dnes vím, že to bylo 18. listopadu 1991, mne z ničeho nic napadlo, že když je bývalý prezident ročník 1913, měl by přeci pílit ke smrti. Víc jsem se tím nezabýval. Vlastně ne tak docela: ten den přišla zpráva, že zemřel… V televizních novinách demokratizující se země, ještě federace, se dramaturgie nedala ušvejkovat — krátká zpráva byla zveřejněna až těsně před sportem. Aby se neřeklo.

Teď, právě po 20 letech, se mi de facto stalo to samé. Pravda, už jsem nešel s brašničkou ze školy, ale náhle mi přišlo na mysl, že Václav Havel jistě v nejbližší době zemře a druhý den, 18. prosince 2011, bylo — k mému překvapení — dokonáno.