Duchovní základ Havlovy civilizační kritiky

Havlova „sametová spiritualita Nového věku“ může sloužit jako inspirace, že jakákoliv změna stávajícího systému musí nutně obsahovat duchovní, etickou a ekologickou dimenzi, jinak opět brzy skončíme v civilizační pasti, z níž jsme tolik toužili uniknout.

V tomto smutečním týdnu, při čtení téměř nekonečného zástupu nejrůznějších reflexí Havlovy osobnosti mě zaujalo několik zmínek o spiritualitě tohoto velkého rozporuplného muže. Nejprve jsem si ve vynikajícím nekrologu Jakuba Patočky četl o Havlově humanistickém panteismu coby základu jeho ekologického cítění a pak jsem v kterémsi textu Slavoje Žižka narazil na větu o Havlově new age spiritualitě.

Jak jsem tak začal dumat o těchto dvou poznámkách, uvědomil jsem si, že spiritualita nebyla pro Václava Havla podružným tématem. Ba naopak, že jeho specifická duchovnost zásadně určovala i jeho politické a občanské postoje.

Havel, filosoficky silně ovlivněný Patočkou, Husserlem a Heiddegerem, ve všem svém veřejném působení neustále zdůrazňoval vazby na transcedenci a na řád, který z tohoto spojení vychází. Tuto transcendenci přes své křesťanské kořeny nikdy specificky nevymezoval, až to jeho některé katolické přátele nutilo hovořit o jeho nesmělém vztahu k víře a ultrakonzervativní katolíky běsnit o jeho duchovně nevětraném pelechu.

Havlův Bůh neměl jasné kontury a byl stejně nepoddajný, nezachytitelný a neurčitý jako jeho milované Bytí. Tento „neznámý“ Bůh nicméně zakládal řád skutečnosti, jehož uznání a přijetí Havel u moderního člověka a jeho post-osvícenské kultury postrádal. Jeho civilizační kritika má vlastně teologické (byť nikoliv klasicky křesťanské) kořeny. Opakovaně vytýkal západní civilizaci jednostrannou racionalistickou a technologickou orientaci ignorující vyšší řád a vytvářející odcizený svět. Havlovo zelené cítění mělo tytéž metafyzické kořeny, neboť tento řád bytí spatřoval nejen v člověku, ale i v přírodě. Novověká civilizace, určovaná „epistemologií vědeckého násilí“, karteziánským dualismem a sebe-zbožňujícím rozumem se podle Havla ocitla v nebezpečné nerovnováze. Teologicky byl Havel vlastně romantikem.

Tuto Havlovu civilizační kritiku pokládali mnozí jeho odpůrci (levicoví i pravicoví) za naivní a sentimentální, respektive kýčovitě moralistickou. A v některých bodech právem. Řečeno teologicky, Havlova spiritualita se minula s hebrejskou dějinností a křesťanským vtělením, v podstatě postrádala ostřejší a konkrétnější sociální obrysy. Proto také nedokázala nijak ocenit marxismus, který je dědicem židovsko-křesťanského dějinného mesianismu.

Její holistický a panteistický duch do sebe nevstřebal schopnost rozumět sociálnímu a ekonomickému rozměru lidských dějin a uchopit novověké odcizení v jeho konkrétních ekonomických projevech. Jeho kritika společnosti a civilizace tak vyznívala neurčitě a matně a plula v jakémsi mystickém oparu, s neustále vztyčeným morálním prstem. Mnohými byla odmítána jako „new age snění“, které si sice uvědomuje, že se světem není cosi v pořádku, ale za boha nedokáže určit, co přesně.

Další problém Havlovy snahy aplikovat společensky jeho spiritualitu Lásky a Pravdy vidím v nebezpečí lidské identifikace s dobrem a pravdou. Právem je mnohými odmítáno Havlovo pojetí politického zápasu coby boje mezi dobrem a zlem; neboť jsou-li mé postoje totožné s dobrem a pravdou („Já jsem prezident pravdy.“), pak musejí být mí protivníci totožní se lží a zlem. Odtud podle mne jeho fatální selhání v otázce preventivních válek.

Teologicky zde chybí křesťanské vědomí, že se každý podílíme na prvotním hříchu, že jsme všichni zapleteni do zla a proto naše činy nikdy nemohou nést pečeť absolutní pravdy a absolutního dobra; k těm je na tomto světě možné se pouze nedokonale blížit.

Jakkoli se tedy s odpůrci Havlovy spirituality v lecčems shoduji a postrádám v jeho civilizačních výtkách jasnější odsouzení ekonomického modelu, který jím kritizovanou devastaci planety a přirozených lidských vazeb umožňuje a je mi cizí jeho dualita pravdy a lži v dějinách, přesto tento druh civilizační kritiky nepokládám pouze za neplodný moralismus.

Havel správně poukazoval na skutečnost, že rozsah civilizační krize je širší než se běžně domníváme a nezahrnuje pouze oblasti politické, sociální a ekonomické, ale právě tak duchovní, kulturní a ekologické. Právem poukazoval na problematičnost a ambivalentnost celého vývoje novověké společnosti. Kritici kapitalismu mnohdy přehlížejí fakt, že kapitalismus se vyvíjí souběžně se západní manipulativní racionalitou a je do velké míry jejím plodem. Jestliže současná ekonomická krize dává v mnohém za pravdu marxistům, pak krize environmentální (která je soustavně přehlížena a dramaticky bublá vespod) dává za pravdu zeleným kritikům moderní civilizace včetně těch, kdo se hlásí k hnutí new age.

Pokud nepojímáme new age pouze jako komerční ohňostroj esoterických šuntů, ale zohledňujeme i jeho intelektuální křídlo (Bateson, Capra, Böhm, Sheldrake, Prigogine, Roszak nebo Grof), pak Havel v lecčems new age myslitelům blízký byl a také u nich za své postoje sklízel velké uznání. Například znamenitý americký hlubinný psycholog (žák slavného Jamese Hilmanna) a hermetik Robert Sardello ve své knize Love and Soul: Creating a Future for Earth cituje Havlův projev na světovém ekonomickém fóru v Davosu, pronesený v roce 1991 a obdivuje se mu pro spojení tématu osobní spirituality a politické odpovědnosti. Sardello skutečně není jediný současný americký spirituální autor, který Havla obdivuje.

Spirituální imaginace samotného new age, jak už sám název tohoto hnutí napovídá, čerpá z utopistických motivů. Čekání na nový věk je mesiánským vláknem, které se vine evropskými dějinami. Toto čekání je utopickou fantazií o světě, který přesáhl rozpory mezi člověkem a přírodou, duchem a hmotou, svobodou a transcendencí, rozumem a citem; o světě, který překročil i svou údajnou dospělost a má touhu a odvahu nalézat skutečnost opět zázračnou a smysluplnou, pokřtěnou v posvátných pramenech druhé naivity.

Důležité pak je, že tento „nový svět“ není dosažitelný bez úsilí a tvořivosti; je svobodným lidským aktem. Tato vize se nám dnes, tváří v tvář každodenní pochmurné realitě všudypřítomné krize, může jevit naivní, ale mějme odvahu přiznat i této imaginaci místo pod sluncem coby výrazu autentické lidské touhy překročit svět zotročujících daností a dospět k lidštější a duchovně naplněnější existenci na této zemi.

Ve své vynikající studii 2012: mayský kalendář, transformace vědomí, světy a rovnováha religionistika Zuzana Marie Kostičová analyzuje utopické fantazie new age kroužící kolem mytické transformace světa, který má nastat příští rok a dochází k tomuto závěru: New age není žádný extrémní a od všeho ostatního oddělený rozměr současné kultury… Protože většina z nás, snad až na ty největší skeptiky a technokraty, si uvědomuje, jaké rozměry nám v naší civilizaci chybí a jak daleko jsme se vzdálili ideálu individuální svobody, plného duchovního života a přirozeného životního stylu.

Že dýcháme zkažený vzduch, jíme geneticky upravené potraviny a nejlepší a nejsilnější léta svého života jsme z velké většiny prodali zaměstnavateli, abychom pro ně vykonávali často přízemní a ubíjející práci, kvůli níž nemáme čas na sebe a na druhé… Přestaňte snít své zmanipulované matrixovské sny a jednejte, volají new age guru. Můžeme z jejich poselství osekat extrémy, ale podstata zůstane nadále zneklidňující. Záleží na každém z nás, jak si s ní poradí.

Možná největší inspirací pro nás, kdo nejsme new age, je právě tato bazální odvaha snít o jiném světě, dar představivosti nového, utopická intenzita, která se může (a pochopitelně nemusí) stát zárodkem jiné kultury. Nestačí pouze odmítat starý svět, je třeba se učit snít o novém. A patří-li do této vize nového světa úcta k celému živému světu a jeho posvátnému základu, snaha o důstojný život většiny živých tvorů, vědomí propojenosti všech jevů a důraz na individuální i komunitní odpovědnost za život na této planetě, pak taková vize při vší své neurčitosti a utopičnosti smysl má.

A z této perspektivy Havlova civilizační kritika vycházející z jeho panteistického humanismu či spiritualita new age nemusejí být pouze naivním blouděním, ale i reálnou inspirací pro dnešní protestní hnutí, o jaký svět se vlastně máme dnes snažit. Samozřejmě, že z křesťanského hlediska je třeba upozorňovat, že ráje zde na zemi nikdy nedosáhneme (totéž platí pro utopie marxistického typu).

Samozřejmě, že tyto vize je potřeba sekularizovat, konkretizovat, zbavit utopického hávu a zasadit do reálného sociálního a ekonomického kontextu. Je zřejmé, že bez razantní změny kapitalistického systému žádný „nový věk“ lidstva a světa nenastane. Současně ovšem jakákoliv změna stávajícího systému musí nutně obsahovat duchovní, etickou a ekologickou dimenzi, jinak opět brzy skončíme v civilizační pasti, z níž, jsme tolik toužili uniknout.

A co si myslíte vy? Diskuse (42 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petrasek Milan - penzista

Zájem Havla o nutný předpoklad funkční demokracie Pátek, 23.Prosince 2011, 22:16:0

- silný právní rámec umožňující přestavbu pyramidy moci ve státě na základě násilí práva jako jediného instrumentu kontroly legálních mocenských střetů mezi elitou a na elitě závislými - scházel a ovlivnil jeho politické rozhodování i kariéru. Jeho kritika kauzálních defektů současného stadia neoliberalismu tak nemohla iniciovat nutné prohlubování demokracie.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Sobota, 24.Prosince 2011, 06:39:37

Jaký je vlastně přesně rozdíl mezi new-ageovským čekáním na nový věk a mezi čekáním toho židovsko-křesťanského dějinného mesianismu, o němž se autor také zmiňuje? Chybí tam jen ten dějinný smysl nebo je to ještě v něčem jiném? A které z nich je tedy vlastně tím mesiánským vláknem, jež se vine evropskými dějinami?

Marketa_-_balkon

Markéta Hrbková - Bidlová - učitelka překladatelka

Přeji hezký sváteční den, Sobota, 24.Prosince 2011, 12:40:14

New Age nemá jednotnou koncepci Boha ani ujasněný vztah k jednotlivým tradicím, naopak má většinou tendenci k jakési kompilaci či nalézání společných prvků. Dalo by se říci, že hnutí se rozšířilo po vydání knihy Marilyn Fergusonové Vodnářské spiknutí. Kniha je zprávou o nových myšlenkových proudech často vycházejících z poznatků novodobé vědy, která se odkloňuje od mechanistického vidění světa - Capra, Sheldrake, Bohm, Grof...Nový Věk má v jejich podání spíš podobu nového paradigmatu, který však - což je důležitý rozdíl - nevzniká nezávisle na člověku, ale je jeho možností do jakési transformace vědomí od současných hierarchických, centralizujících hodnot a paradigmatů k představě světa jako společného živého, vzájemně se neustále ovlivňujícího celku. Čekání tedy není tak zcela mesianistické, v některých podobách má hnutí sociální a aktivistický charakter ( enviromentalismus,, feminismus, ve vědecké oblasti tzv.holismus.), přisuzuje zcela odlišnou úlohu emocím a instinktu. V některých mých zdejších článcích je o některých hlavních představitelích krátká informace.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Sobota, 24.Prosince 2011, 14:01:46

„Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je boží, Bohu.“ (Mt 22, 21) a tím byla oligarchie poražena jako nikdy před tím. Tak vznikla křesťanská obec, která nebyla o servilitě, ale o pohrdání mamonem, materiálním obžerstvím, byla o pomoci konkrétním lidem v nemoci a nesnázích (ne tak některé historické církve, že pane arcibiskupe!). Proto v tento vánoční čas, při vzpomínce na Krista jako člověka říkám, co je trhů, k zalknutí trhům, a co je lidské, lidem dobré vůle. Hezké svátky přátelé.

Stanislav Hošek - Český těšín

Duchovno! V čem proboha? Sobota, 24.Prosince 2011, 14:48:43

Do pokladnice světové filosofie nepřinesl ani jediný kamínek. A do filosofie politiky veskrze jen kýče, podle kterých nakonec sám nežil. Byl jsem svými kolegy přinucen naštěstí jenom jednou s ním jednat a mohu odpovědně tvrdit, že jsem nikdy nepotkal politika, který byl tak děsivě odtržen od problémů řadových lidí.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Neděle, 25.Prosince 2011, 07:39:28

Děkuji paní Hrbkové-Bidlové za vysvětlení. Já jistou představu o tom mám z literatury, zajímal mě právě jen ten rozdíl oproti křesťanství. To, co napsal Žižek o new age jsem četla také. Šlo mi mimo jiné i o postoj ř. k. církve k V. Havlovi, ať už jej hodnotíme kladně či záporně, tedy o to, že její představitelé zcela přehlédli formu jeho skutečné religiozity či spirituality. Jeví se to od nich zdánlivě jako velice tolerantní postoj. Škoda jen, že nejsou tak tolerantní i v jiných věcech či k jiným lidem. Spíš se mi zdá, že v tom je z jejich strany určitý politický záměr.

Luděk Ševčík - OSVČ

Neděle, 25.Prosince 2011, 10:28:21

Vypovídací hodnota tohoto článku je pro ty, kteří se chtějí o V.H. něco nového dozvědět, nebo pro ty, kteří chtějí o něm neemociálně diskutovat, téměř nulová. I když se autor písemně jakoby diferencuje od V.H., přesto pomocí obezliček pracuje na jeho glorifikaci. Tyto obezličky - tady se používá new age - jsou schopny omluvit všechny zlé skutky a v běžném, tuctovém chování nalézt hlubokou filosofickou ideu, která se postupem času může interpretovat jako zázrak světce. A to je teprve týden od úmrtí V.H. I ve středověku kronikáři postupovali výrazně pomaleji, panovník býval vykreslován v lepších barvách až pro tu generaci, která jej osobně nepoznala.
A co se týče samotné New Age. Je to jen jeden ze slepých meandrů, sloužící k odvedení nespokojených z cesty ke skutečnému pokroku. Mnoho vznešených slov a krásných obrazů, ale pod nimi je prázdno.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Neděle, 25.Prosince 2011, 10:44:20

Lukáši Krausi, máte-li na mysli pražského arcibiskupa, nejsem jeho advokátem, ale tady je třeba uznat, že římskokatolická církev v Česku má bohatou centrálně organizovanou i decentralizovanou pomoc konkrétním lidem v nemoci a nesnázích. Bylo by nespravedlivé přehlížet mohutnou charitativní aktivitu, mj. církevní nemocnice, duchovní péči o nemocné, domovy seniorů. Pozorzuhodný je např. jeden z pražských projektů. Domov sester boromejek v Ruzyni, kde je integrována komunita boromejek, enská veznice a domov seniorů. Boromejky se věnují vězenkyním a ty pod jejich vedením pečují o staré lidi v domově seniorů.

Římskokatolické církvi stejně jako dalším křesťanským církvím musíme vytklnout něco jiného. Jejich léčba sociálních neduhů je symptomatická, nikoli kauzální. Horlivě léčí příznaky, bojí se poukázat na příčiny. Církve u nás zcela odvrhly svou spoluodpovědnost za spravedlivější uspořádání společnosti. Anonymně a abstraktně kritizují např. korupci, ale už nejsou schopny rozpoznat, že v tomto typu společenského uspořádání je korupce nutná. Je-li vše zbožím, pak je i politika zbožím a a být politikem je druhem podnikání. Církve by udělaly něco proti korupci, kdyby hlasitě kritizovaly kapitalismus, tak jak to často činil např. papež Jan Pavel II.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Neděle, 25.Prosince 2011, 11:54:50

Myslim, že diskutující od Havla požadují mnohem víc, než mohl zaručit. Byl prezidentem, ne absolutistickým monarchou nebo diktátorem. President má obvykle jen inspirující vliv. Výkonou politiku ovlivňuje málo. Z jeho projevů z presidentské i popresidentské etapy je zřejmé, že byl k polistopadovému vývoji kritický.

Možná byl méně kritický, než bychom si přáli. Možná viděl vztah obou režimů černobíle. Schvaloval násilí, které se mně a asi mnoha z nás jeví jako bezdůvodné. Je určitě nevkusné mluvit o zločinech.

A ještě bych se rád vyslovil k inspiraci hnutím new age ve srovnání s možným vlivem judeokřesťanské dějinné zbožňosti. Kdo to zná do hloubky jako autor článku, ví, že new age může být snivým únikem před občanskou aktivitou stejně jako inspirací. Křesťanství (spolu s judaismen a islámem) může vést lidi do dějinných zápasů a jeho kritika kapitalismu je radikálnější a realističtější než marxistická. Ale dokáže v některých svých podobách vést lidi do "mystických" poloh mimo politiku nebo (jako většinou dnes u nás) posvěcovat společenskou stagnaci nebo dokonce podporovat reakční návraty ke starším formám represe.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Ivane Štampachu, Neděle, 25.Prosince 2011, 17:36:46

myslel jsem spíše: Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i penězům.“ (Lukáš, 16, 13)

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pondělí, 26.Prosince 2011, 08:41:0

V Encyklopedii nových náboženství je napsáno, že Nový věk je tak široký proud náboženského i kvazináboženského charakteru, že ať o něm řekneme cokoliv, může to být pravda. Proto jeho odsouzení S. Žižkem není tak docela namístě. Žižek možná odsuzuje jen určitou formu New age. Možná právě tu, k níž V.H. patřil. Já si myslím, že ani hnutí New age nemůže být zcela nepolitické, i když by rádo bylo. Nakonec vždycky dojde na lámání chleba a pak se projeví, zda stoupenci tíhnou víc k levici nebo k pravici. My prostě té politice neutečeme.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pondělí, 26.Prosince 2011, 09:43:36

Už jen drobnou poznámku. Havel měl své pohledy a úvahy a svůj styl. Určitě k ničemu nepatřil. Může být nanejvýš k něčemu řazen. V new age to málokdy je tak, že někdo patří k new age (nebo k nějakému jeho směru) a proti něco říká. Bývá to spíš naopak. Člověk si něco myslí a něco říká a dělá a proto je řazen k new age. New age je nálepka, ne organizace. V podstatě snad ani volné hnutí ne. A pak ti, kdo bývaji řazeni k new na počátku, o kterých je řeč v článku, ti byli od počátku vědomě a programově političtí. A to kriticky a alternativně političtí vzhledem k vládnoucí americké politice té doby.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Pondělí, 26.Prosince 2011, 09:45:49

Už jen drobnou poznámku. Havel měl své pohledy a úvahy a svůj styl. Určitě k ničemu nepatřil. Může být nanejvýš k něčemu řazen. V new age to málokdy je tak, že někdo patří k new age (nebo k nějakému jeho směru) a proto něco říká. Bývá to spíš naopak. Člověk si něco myslí a něco říká a dělá a proto je řazen k new age. New age je spíš nálepka než organizace. V podstatě to snad není ani volné hnutí. A pak ti, kdo bývaji řazeni k new age na počátku, o kterých je řeč v článku, ti byli od počátku vědomě a programově političtí. A to kriticky a alternativně političtí vzhledem k vládnoucí americké politice té doby.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pondělí, 26.Prosince 2011, 10:23:19

Zajímavé je, že na Havla nemají stejný názor ani ti, kteří jinak mají stejný názor skoro na všechno. Možná je opravdu těžké ho zařadit kamkoliv, záleží jen na tom, zda někdo propadl či nepropadl jeho osobnímu kouzlu. Nechme ho tedy už v klidu spát, ale nenechme se ani manipulovat těmi, kdo si ho budou chtít přivlastnit pro nějaké své politické cíle.

Petrasek Milan - penzista

Havel se nepokoušel Pondělí, 26.Prosince 2011, 12:46:9

o renomé nadpolitického spisovatele, tudíž se sám musel zařadit do té části politického spektra, které odpovídalo jeho založení.
Řekl bych pane Štampachu, že to doličuje i spor Kundera/Havel.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Nevíme, zda se spiritualita V. Havla nezměnila v poslední době před smrtí, Pondělí, 26.Prosince 2011, 19:01:56

ale pokud ne, nelze o křesťanskosti Havlovy "duchovní tváře" vůbec mluvit, A. Borzič to pěkně ukazuje.
Ústřední slabinou takto postaveného světonázoru je právě ona fixace na jedince jakožto "svobodnou duchovní bytost". Struktury (nejen ty ekonomické, ale veškeré společenské vůbec) jsou přehlíženy. Možná proto je Havlova všeobecná, depolitizovaná, moralistní kritika současnosti tak oblíbená a bude ještě dále v budoucnu pravicí zneužívaná. Špatný prý není systém, nýbrž lidé, kteří jsou jako jedinci a jednotlivci hříšní, málo pokorní, nedostatečně duchovní atd. Krásně to zkrátka zapadá do postmoderního individualismu.

Proto je "havlismus" nebezpečný, přesně v tom smyslu, jak píše p. Ševčík. Je to povšechná kritika všeho a ničeho, která neurazí, nezarmoutí - a nic neřeší... Může ji klidně provozovat top manager, který poté, co se pohorší nad tím, jak málo je lásky na světě, se opět vrátí s úlevou na svědomí ke svému pracovnímu stolu a vyoutsourcuje další pár desítek zaměstnanců. Kritika na draka...

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Ivane Štampachu, Pondělí, 26.Prosince 2011, 19:41:13

já ale přeci nediskutuji o osobě pana Havla. Nemám tu potřebu. Tedy ještě jednou pro pana arcibiskupa: Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i penězům.“ (Lukáš, 16, 13)

Martin Pleva - pedagog, Brno

Pan arcibiskup nečte evangelium, Pondělí, 26.Prosince 2011, 20:42:3

zato čte spisy V. Klause...

Petrasek Milan - penzista

Pan arcibiskup četl evangelium Pondělí, 26.Prosince 2011, 21:46:41

a dnes čte curiculum v. kandidátů rozšířeného vedení koncernu.
To ze mne vyhrklo následkem nevole nad nemoudrou troufalostí s jakou zájmová skupina katolické církve usiluje o pozici ziskového ekonomického subjektu a nad nemoudrou troufalostí se kterou využila pohřeb prezidenta k pr akci .

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Úterý, 27.Prosince 2011, 01:12:40

Kolego Lukáši, chce-li nějaká církev v absolutizovaném tržním systému prežít, musí se chovat tržně. Náboženství se v takovém systému stává zbožím jako každé jiné. Pohoršuje nás to? Pokud ano, je třeba to ppohoršení správně adresovat. Ne arcibiskupovi, ale kapitalismu.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Ivane Štampachu Úterý, 27.Prosince 2011, 02:13:3

tohle jsem poslal k rukám pana arcibiskupa:

"Jako křesťan protestuji proti odluce křesťanských církví od státu, proti restitucím a navracení miliardových majetků. Křesťan se nepozná po penězích, ale právě naopak. Tedy ještě jednou pro pana arcibiskupa, který jistě Písmo zná: Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i penězům.“ (Lukáš, 16, 13) Tady v Norsku to funguje tak, že na každého občana jde ročně 150 NOK a může se sám rozhodnout, na jakou církev to dá. Tomu já říkám neodluka církví od státu a také nepodfinancovaní církví, demokratických církví. Pokus o návrat před rok 1781 opravdu nepreferuji."

Petrasek Milan - penzista

Tak,tak pane Lukáši, Úterý, 27.Prosince 2011, 09:07:35

ne vždy a všude je kapitalismus rajtován fůrií bezbřehého zisku. To mnozí arcibiskupové vědí, a také kterým to nedošlo je zapotřebí evangelizovat, stejně tak jako .....

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Úterý, 27.Prosince 2011, 10:44:22

Milý Lukáši, to je dobře, že jste napsal arcibiskupovi. Třeba si to jeho tajemník přečte.Protestujete proti odluce. To je zajímavé. Za příznak demokratičnosti nějakého státu se totiž pokládá mimo jiné i dokončená odluka církví a státu. Není-li odluka, je církev ve službách státu, řekněme, je ideologickým nástrojem státu. V zemích EU, kde odluka není dokončena, je některá církev privilegovaná a má oproti ostatním výhody, např. ve Spojeném království je to anglikánská církev v Anglii a skotská presbyterní církev ve Skotsku. V Řecku zase pravoslavná církev a na Maltě římskokatolická (tam např. i žáci státních škol z rodin jiného, než římskokatolického vyznání musí absolvovat výuku římskokatolického náboženství). To už sice bohužel nediskutujeme k článku Adama Borziče, ale chtěl bych sdělit, že jsem rozhodně pro odluku a mrzí mě, že se tím dostáváme do rozporu.

Pokud jde o finanční odluku. Dnešní placení mzdových a provozních nákladů akreditovaným církvím ze státního rozpočtu se zdá být v rozporu s demokratickou odlukou. Ale stát tím vlastně kompenzuje to, že církvím postupně odebral majetek, z výnosu kterého tyto své náklady pokrývaly, nejvíc pozemkovou reformou z let 1918 a 1919.

Jsem rozhodně proti současné snaze poskytnout církvím pozemky (a jiný nemovitý majetek), tak jak se to plánuje podle dohod o vyrovnání a podle současného návrhu zákona, který ovšem vázne i v současné pravicové koalici. Jsem proti tomu z toho důvodu, že zabavení majetku bylo demokraticky řešeno v létech 1918 a pak 1946, a státu nutno přiznat suverenitu v takovém rozhodování. Zrušení pravomocných rozhodnutí parlamentu podlamuje suverenitu občanů ve státě.

Jsem rovněž proti tzv. "narovnání" i proto, že získaný majetek by z církví udělal nepřiměřeně silné subjekty v mocenské hře. Církve reprezentují zlomek obyvatelstva. Ať projevují vliv hodnotou toho, co říkají. Ať silou slova a příkladu získávají sekulární lidi pro své myšlenky a hodnoty. Ale ať jejich ekonomická a politická moc je přiměřená jejich místu ve společnosti. Ať církve, k nimž se letos v souhrnu přihlásilo nějakých 11% obyvatel, nejsou vystavovány pokušení reprezentovat národ a stát ("národní" pouť s účastí prezidenta ve Staré Boleslavi v září, římskokatolický církevnéí obřad označený jako "státní" pohřeb v nedávných dnech. Takto nevhodně se cpát do role rerezentanta národa dokáže jedna církev už teď. Co bude tato náboženská minorita dělat, pokud ji stát nadělí desítky miliard v penězích, lesech, polích a stavebních parcelách? Nechtěl bych se právě jako křesťan dožít klerikálního státu!

Norský model financování by církvím prospěl. Pro některé by vyvolal očistnou krizi. Ale z tého krize by vyšly početně oslabené, ale očištrěné a výkonné ve službě, kterou mají podle své víry vykonávat.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Úterý, 27.Prosince 2011, 14:40:57

Také si myslím, že odluka církve od státu je základem demokracie. Vcelku s panem Štampachem souhlasím.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Středa, 28.Prosince 2011, 07:48:7

Jenom věcná reakce. Diskutuji systém, kde chodí pevná částka každý rok na každého občana a ten se může rozhodnout, na kterou církev to dá. Nic demokratičtějšího v této věci snad ani neznám a v multikulturní společnosti je to přímo nutnost. V ČR bych to modifikoval ještě tak, že se občan může rozhodnout přeposlat to i na neziskovou organizaci. Odluka, tedy církev s miliardovým majetkem, církev kapitalista nucený se prodírat džunglí mamonu, to nevidím jako pro duchovno šťastné řešení. Přímo fatálně to odporuje učení Ježíše Krista. Nejsme myslím ve sporu pane Štampachu, pouze diskutujeme.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Čtvrtek, 29.Prosince 2011, 06:01:48

http://www.dominikduka.cz/prednasky-a-proslovy/20-let-nadace-konrada-adenauera-v-praze/

"Setkal jsem se dokonce s názorem, který vidí v tomto postoji stejné nebezpečí, jakým jsou demonstrace neonacistů, neofašistů a dalších levicových radikálů. Říkám záměrně levicových, protože nepovažuji nacismus a fašismus za extrémní pravici, ale naopak se podle mého názoru tato hnutí, jak plyne již z jejich samotného názvu, hlásila vždy k extrémní levici. Nenávist, závist a absolutní role vládnoucí politické strany byla společná všem totalitám druhé poloviny 20. století." nám říká pan nikým nevolený arcibiskup a velmi směle přepisuje historii Evropy a vysmívá se tak desítkám tisíc odborářů, sociálních demokratů, komunistů zavlečených do koncentračních táborů či padlých v boji za svobodu.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Čtvrtek, 29.Prosince 2011, 10:48:7

Navrhuji, aby nějaký okruh věrohodných lidí zaslal arcibiskupovi protestní dopis proti jeho urážlivému vyjadřování. Připojí se někdo?

Petrasek Milan - penzista

s nutností evangelizace pan arcibiskupa Duky Čtvrtek, 29.Prosince 2011, 20:24:8

naprosto souhlasím.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Dotaz ohledně odluky církve od státu Čtvrtek, 29.Prosince 2011, 22:28:59

Co fakticky znamená, že je někdo pro odluku církve od státu?
Podle mne o odluku usiluje současná koalice, když chce "vrátit" církvím majetek a na druhé straně přestat vyplácet duchovním měsíčně platy a docílit, aby příslušníci církví tyto platy farářům platili nějak sami, s tím, že určitou část provozu církví včetně platů bude získána z podnikání na vráceném majetku.
Tedy pokud se rozumí odlukou církví od státu či státu od církví právě tohle, tak to jsem proti odluce a hned vysvětlím proč. Zaprvé si myslím, že církev tu není od toho, aby si na svou činnost sama vydělávala. Je to i pro nevěřícího člověka určitá kulturní instituce ve státě, která do jisté míry působí na společnost podobně jako jiné vzdělávací a kulturní instituce. Zadruhé si nedovedu představit faráře, který při své pastorační činnosti bude navíc ještě podnikatelem - ani časově to není možné zvládnout. A zatřetí, a to tu myslím v diskusi už pan Kraus uvedl, není dobré, aby církev byla bohatá. Církev má být přiměřeně majetná, aby mohla pomáhat a měla dost prostoru pro duchovní potřeby, zatímco tělesné jsou saturovány, ale neměla by být víc bohatá než většina věřících, o které pečuje. Duchovní pastýři by měli žít se svým stádem na lukách bohatších i chudších a to společně.

K dopisu panu arcibiskupovi, pokud ho někdo napíše, se připojím.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Odluka církve od státu Pátek, 30.Prosince 2011, 07:50:15

V praxi to znamená, že církev nezasahuje do záležitostí státu a stát se nezajímá o církev více, než o jiné spolky. K typickým státům s odlukou církve od státu patří Francie a USA, k státům se státní církví nebo náboženskou společností patří Anglie, Stát Israel a Království Saúdské Arábie. Hnutí za odluku církve od státu začíná v osvícenství. Zavedení odluky historicky znamenalo např. povinný občanský sňatek, laicizace školství, ale konkrétně může mít odlišnou podobu. Tohle jsem našla na internetu. Ještě uvádím odkaz na zajímavý a podrobnější text:
http://www.apologet.cz/?q=articles/category/20-cirkev-a-politika/id/127-odluka-cirkve-od-statu-historie-ucitelka-zivota
Myslím, že odluka by neměla být podmíněna vydáním obrovského majetku.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Odluka církve od státu Pátek, 30.Prosince 2011, 11:48:4

Paní Hájková, moc Vám děkuji za rychlou odpověď. Materiály, na které mne upozorňujete, si projdu. Tušila jsem, že problém je mnohem širší, než se mi původně jevil, zejména pokud se týká vztahu církve a politiky, o kterém jsem vůbec neuvažovala. Takže dnes církev zasahuje, resp. může zasahovat do záležitostí státu? Nenapadá mne případ, kdy to dělá a jak mimo neproblémových záležitostí jako je uzavírání sňatků bez povinného občanského sňatku apod.
Zatím díky, ozvu se.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

podpora protestního dopisu arcibiskupovi Pátek, 30.Prosince 2011, 21:04:6

Jsem zastáncem odluky církve od státu, ale mám vážné pochybnosti o tom, zda je to schopna tato vláda spravedlivě provést. Jinak souhlasím s většinou diskutujících v tom, že by církev měla možnost existovat podobně jako jiné kulturní instituce tedy tak, aby se duchovní mohli věnovat své duchovní, sociální i jiné potřebné práci a nemuseli spolu s farními sbory podnikat tak, aby se uživili, na druhou stranu by neměli být nepřiměřeně bohatí. Myslím si, že o bohatství platí totéž, co o moci. Každé bohatství korumpuje a absolutní bohatství korumpuje absolutně. Nejsem schopen odhadnout praktické důsledky a dopady současného vládního návrhu - s těmi miliardami se podezřele mává jako s hausnumery, tedy působí tona mě nedůvěryhodně.

Na výňatku z přednášky arcibiskupa mě zaráží, že arcibiskup mluví zcela svévolně o neonacismu a neofašismu jako o radikální levici, přestože je jeho klasifikace v rozporu s naprostou většinou politologů a politických teoretiků, kteří je považují za extrémní pravici - kdybych nevěděl, kdo je autor, tak bych to tipoval na Jakla či Hájka, myslím si, že i Klaus by byl v takové klasifikaci opatrnější.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Odluka církve od státu Pátek, 30.Prosince 2011, 21:12:5

Podle encyklopedii o právu s názvem Iuridictum
http://iuridictum.pecina.cz/w/Odluka_c%C3%ADrkve_od_st%C3%A1tu
sice odluka církve od státu v ČR dosud neproběhla, ale přitom to hlavní, co taková odluka představuje, je náš současný status quo: žádná církev u nás není naší státní církví, náboženství ve školách není povinné (je laicizováno), existuje svoboda vyznání.
To vede k domněnce, že problém financování církví s odlukou vlastně nesouvisí. Přece i některé spolky mohou
být financovány státem, když bude přijat příslušný zákon nebo smlouva mezi státem a daným spolkem. Tak proč se vlastně podmiňuje přijetí odluky církve od státu vyřešeným financováním církví?
Takže docházím ke stejnému názoru jako Vy, paní Hájková, že odluka by neměla být podmíněna vydáním obrovského majetku.
Navíc si myslím, že by stát měl nadále platit mzdy farářům, a že by tyto mzdy měly být na úrovni mezd středoškolských profesorů (vzhledem k dosaženému vzdělání, povaze činnosti a podílu na vzdělávání - ostatně takto to fungovalo za první republiky).

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pátek, 30.Prosince 2011, 21:40:27

Já jsem pro církevní daň s možností věnovat ji nějaké neziskovce (pro občany bez vyznání).

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Sobota, 31.Prosince 2011, 03:30:10

Škoda, že se tu nediskutuje o článku, duchovním zíkladu Havlovy civilizační kritiky. Téma odluky je přece zcela mimoběžné. A diskutuje se bez znalosti problematiky.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Sobota, 31.Prosince 2011, 08:57:52

No, když si mám vybrat mezi diskusí o ekonomicko-právních záležitostech nebo o záležitostech filosoficko-duchovních, tak jsem vždycky pro to druhé. Ovšem ani na tomto poli se nemohu vyjadřovat jinak, než laicky. Včera jsem zaslechla v rádiu názor, že by se poslední den v roce mohl slavit i jinak, než bujarým veselím. Třeba rozjímáním o tom, co přinesl uplynulý rok, případně co přinese ten následující. A nepotřebuje se k tomu ani alkohol.
Vrátím se ke zmíněným postojům S. Žižka vůči V. Havlovi a hnutí New Age. Dají se zjistit například z knihy Podkova nade dveřmi, v níž Havlovi věnuje zvláštní kapitolu: "Pokusy uniknout logice kapitalismu". Věnuje se tam rozebírání "moralistního" postoje i problematice "třetí cesty". Zajímavé je, že v kapitole (vyšlo v roce 2008) je zároveň zmíněný Kim Čong Il a státní pohřeb (ovšem v souvislosti s Leninem). Pozoruhodná náhoda!
V téže knize je formulován i Žižkův vztah k hnutí New age (tak jak si ho Žižek představuje). Například na konci kapitoly "Postpolitický denkverbot" přirovnává naši dobu k realitě Římské říše: dnešní New Age podle něj představuje obdobu tehdejšího obskurantistického židovského prorockého diskursu, který byl pouze zdánlivým protikladem helénistické filosofické sofistiky, tak jako je dnešní New age jen zdánlivým protikladem dekonstruktivistické sofistiky dnešního kapitalismu

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Sobota, 31.Prosince 2011, 15:52:16

Jen jestli si ten Žižek trochu neodporuje! Na jednom místě (jak jsem uvedla nahoře) srovnává New age se starověkým židovským prorockým diskursem a na jiném místě (Podkova nade dveřmi, strana 105) označuje New age za vpád asijského myšlení do evropského prostoru, ohrožující židovsko-křesťanskou tradici.
Ale už toho vážně nechám, protože mé diskusní příspěvky jsou zajisté otravné a letos jich už bylo dost.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Sobota, 31.Prosince 2011, 17:14:3

Klonil bych se, paní Hájková, k poněkud silvestrovsky znějící tezi, že není dobrý myslitel, který si neodporuje. Má-li se postihnout komplexnost a dynamika skutečnosti (sociální i přírodní), musí ji popisovat teze, které si odporují. Říkávalo se tomu dialektika.

Pojme-li se hlas starozákonních proroků autoritářsky, je z nich smutná obhajoba všemožných týranií a pak díky za "vpád asijských nauk". A jejich vypjatý theismus popírá lidskou svobodu a důstojnost.

S jedním ze zde OBČAS diskutujících máme letitý spor, zdá výš cenit reformaci a její prorocký pathos nebo renesanci a její humanismus. Je v tom podobný spor jako ten u Žižka, na který upozornujete. V té debatě padaly argumenty, a pomocí nich snad pozvolna můžeme dospět ke komplexnímu pohledu.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Sobota, 31.Prosince 2011, 17:28:42

jinak čistě nesilvestrovsky, doporučuji vřele pro větší pochopení samotné problematiky "restitucí: http://spcp.prf.cuni.cz/dokument/katmaj.htm

Souhrnné závěry

Autoři rozborů přistoupili k problému povahy majetku církve římskokatolické záměrně dvojím způsobem: jednak z právně historického hlediska (V. Kindl), jednak z hlediska ústavního a správního práva (V. Mikule). Oba rozbory vyúsťují v tyto závěry:

1. Vzhledem ke svému mezinárodnímu rozměru a původnosti moci nebyla církev římskokatolická zpravidla v nauce uznávána za veřejnoprávní korporaci: za takové korporace byly uznávány jen jednotlivé katolické úřady a ústavy (instituty) na území státu (tzv. institutová teorie). Proto pouze jednotlivé církevní instituce jakožto právnické osoby (kostel, farní obročí, kapitula, nadace apod.) mohly být subjekty majetkoprávních vztahů.

2. Katolická církev sice měla právo vlastnit majetek a samostatně spravovat své vnitřní záležitosti, ohledně jejího majetku však platilo, že požívá té státní ochrany, jakou požívají obecně užitečné nadace. V tomto smyslu byla státní správa oprávněna a současně povinna dozírat, aby se základní jmění kostelů a církevních ústavů zachovalo. Zákon podmiňoval platnost závažnějších majetkoprávních úkonů (každého právního jednání o církevním jmění, které přesahuje rámec obyčejné správy a má větší důležitost, zejména zcizení nebo zatížení tohoto majetku či koupě majetku nového) předchozím souhlasem státní správy. Dispozice s majetkem církve byla tedy veřejným právem výrazně omezena.

3. Budova kostela státem uznané církve, tedy i církve katolické, která byla věnována veřejné bohoslužbě, se uznávala za věc veřejnou, i když byla třeba v soukromém vlastnictví. Z tohoto důvodu podléhala obecnému režimu zvýšené ochrany věcí veřejných.

4. Právo církve užívat věc (kostel, kapli apod.) k bohoslužebným účelům, vzniklé věnováním k těmto účelům, bylo považováno za zvláštní právo povahy veřejnoprávní, a to bez ohledu na to, zda vlastníkem věci byla osoba od církve odlišná anebo církev sama. Spory o výkon tohoto práva proto rozhodovaly orgány státní správy a nikoliv soudy.

5. Od 1. 11. 1949 byly sice zrušeny všechny předpisy (pocházející zejména z doby starého Rakouska), které upravovaly poměry mj. církve římskokatolické, nová zákonná úprava však v podstatě zachovala principy úpravy dosavadní, pokud jde o dozor státu na majetek církve a požadavek předchozího souhlasu státní správy ke zcizení nebo zavazení tohoto majetku. Ustanovení o dozoru státu a předchozím souhlasu státní správy byla zrušena teprve dnem 15. 4. 1992, resp. 20. 11. 1992.

6. Tzv. vrácení majetku, který byl církvi římskokatolické odňat před 20. 11. 1992, resp. 15. 4. 1992, by nebylo restitucí (uvedením do původního stavu), protože odňat byl majetek podléhající uvedenému omezujícímu režimu, kdežto nyní je podle zákona č. 308/1991 Sb. církev oprávněna disponovat svým majetkem zcela volně.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Ano, pane Štampachu, Neděle, 1.Ledna 2012, 00:28:20

občasné vpády asijského myšlení jistě nejsou na škodu. Navíc už bychom v Evropě na ně mohli být zvyklí, protože to není poprvé. Vpády myšlení jsou mimochodem pořád lepší, než jakékoliv jiné vpády, na které si lidé zvykají jen velmi těžko. Čas reformace s prorockým patosem i čas renesance s humanismem má zřejmě v dějinách naší civilizace stejně důležité místo. Alespoň si to myslím, nemohu se totiž rozhodnout, čemu dát přednost.
Tak šťastný nový rok, jestli v něco takového můžeme vůbec doufat.

Petr Štěpánek - grafik a programátor

příspěvek k tématu Havel Neděle, 1.Ledna 2012, 18:11:25

Sice se tu už diskutuje o něčem jiném, ale zkusím se vrátit k tématu článku, který mi připadá zajímavý. Chybí mi v něm však zmínka o filosofu Šafaříkovi, se kterým se Havel přátelil a o jehož knize "Sedm listů Melinovi" se vyjádřil jako o své duchovní bibli. Šafařík byl brilantním kritikem dopadů racionalicko vědecko technické účelové civilizace, mnohé jeho předpovědi se dnes bohužel naplnily, přesto mám pocit, že ho dnes skoro nikdo nezná.

Obsah jeho knihy "Sedm listů Melinovi" podle mě umožňuje pochopit leccos z Havlovy osobnosti a jeho života, zvlášť pokud ji on sám pro sebe považoval za tak důležitou. Zkusím ve stručnosti popsat oč jde, snad se mi to povede. Šafařík přirovnává lidský život k cestě provazochodcově nad propastí nicoty. Cesta životem je tak podle něj riskantní a málokdo se proto odváží skutečně pohlédnout na její povahu tváří v tvář. Proto si lidi potřebují stavět kolem své cesty lešení, o které by se opřeli. Nebo řečeno jinou metaforou z knihy potřebují mapy své cesty, málokdo se odváží vyjít do neznáma sám. Za takové lešení a mapy Šafařík považuje dogmatickou náboženskou teologii, stejně jako takzvané objektivní pravdy vědy. Oboje si je podle něj podobné a plní stejný účel, jen v jiných dobových kulisách. Totiž poskytnout oporu a mapu. Za tuto pomoc ovšem člověk platí ztrátou autenticity, ztrátou víry ve vlastní zkušenost, ztrátu odvahy k vlastní neopakovatelné, jedinečné životní cestě. Tvůrci map i ti, kdo se raději stále jen dívají do mapy, než by vyrazili na cestu jsou podle Šafaříka "pozorovatelé". Jejich poznání a životní sdělení podle něj není autentické, ale vždy odvozené, vydedukované, nepřímé. Cestu ke skutečnému životu vidí Šafařík v odvaze být místo pozorovatele "účastníkem", který ručí za vše co dělá celým svým životem a jeho pravdou (souběh slov, činů, myšlenek) a řídí se výhradně svým vlastním svědomím. Za příklad takových autentických lidí, kteří se odváží cesty po laně bez pomocných lešení, považuje Šafařík umělce, tvořícího ze svého nitra (v podstatě romantický model) a mystika, který o Bohu nespekuluje, ale snaží se s ním žít a sjednotit.

Podle mě se Havel snažil být takovým autentickým umělcem a provazochodcem, mystikem byl myslím minimálně, o tu jen sem tam zavadil, jako ostatně každý tvůrce, protože v tvůrčím procesu je cosi mystického. Minimálně se takovým snažil být v dobách své tvůrčí a disidentské dráhy. Snažil se být osobností, která ručí svým životem, v Šafaříkově smyslu. V Šafaříkově pojetí je jedno sporné místo - a to je vlastní svědomí. Šafařík totiž jakoby předpokládá, že ho máme všichni ve stejné míře, stejně probuzené a vyvinuté. Osobně si myslím, že to tak není, svědomí se probouzí výchovou k empatii a také skrze silné životní a duchovní prožitky, skrze zapomenutí na sebe ve jménu někoho druhého, tedy v lásce. A to všechno neprožíváme všichni stejně a stejnou měrou, proto se naše svědomí a jeho hlas u lidí různí. Spíše to v realitě vypadá tak, jak řekl kdysi Pascal, že lidi, co jsou skoro andělé mají neustále pocit, jak jsou hříšní, a naopak ti, kteří jsou skutečně hříšní si o sobě myslí, že jsou andělé.

Další zásadní věcí je podle mě to, jak a jestli vůbec lze skloubit takový přístup k životu s rolí politika a prezidenta. Umělec i mystik mluví sami za sebe, nemají moc, když se k nim chce někdo přidat, nebo jim věřit, dělá tak z vlastní vůle. Jejich rozhodnutí mají tak většinou dopad jen na nejbližší okolí a tento dopad je hned vidět. (I když v případě výstupů jejich cesty - díla - už to tak docela neplatí, to si do určité míry začne žít vlastním životem). Podle mě se Havlovi skloubení takové Šafaříkem popsané autentické cesty životem s rolí prezidenta nepovedlo.

Ostatně v tom jsou skryté otázky vůbec o povaze politiky: Do jaké míry může politik cítit svědomí, když rozhdoduje o lidech, které nezná, neviděl a neumí si třeba představit ? Do jaké míry se snese autentická životní svoboda a život v lásce s mocí ? Nejsou to protimluvy, které se navzájem vylučují ? Vynikající kniha "Historie srdce" o vývoji a kulturní podmíněnosti lidské emocionality a symbolice a řeči srdce od Ole Martina Hoystada říká, že jde o jasné protiklady.

Přes všechny chyby Havla, i ty fatální (typu schvalování humanitárního bombardování), si myslím, že lidi z něj cítili určitou lidskou vřelost, na rozdíl od dnešních odlidštěných technokratů moci. A že právě to srdce nám v tom všem dnes chybí. Havel nedokázal uvést jako prezident v jednotu svá slova, myšlenky a činy. Můžeme jej proto soudit. Mě ale přijde při dnešním odcizení a účelovosti jednání podnětné, že vůbec nějaké dobré ideje, kterým věřil měl. Když soudíme je poctivé se ptát - jak dokážeme být v jednotě svých myšlenek, slov a činů my sami ? Samozřejmě čím víc jsme veřejnou osobou, tím víc jsme na očích a tím víc je vidět případný nesoulad. Není ale chyba už v samotném způsobu jak politika funguje ? Není právě tohle důvod toho, proč lidi tak málo politice věří ? Nebo už je dnes srdce se vší svou symbolikou a významem zcela mimo hru a stalo se jen kýčem ? Pevně věřím že ne, že něco podstatného není samo o sobě kýčem, kýčem se to stává až lživým užitím, kdy se něco tváří jako něco jiného, než ve skutečnosti je.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Neděle, 1.Ledna 2012, 19:52:48

Pane Štěpánku, Vaše upozornění na Šafaříkův vliv na Havlovo myšlení pokládám za případné a Vaše úvahy o Šafaříkově vlivu za výstižné. Nešťastné pro Havla možná bylo, že Šafařík byl dle mého soudu příliš izolovaný myslitel, v jehož výrazném, ale nerozsáhlém díle chyběl vliv systematického studia dějin filosofie a korekce ze strany zasvěcených partnerů, což neudiví vzhledem k poměrům, které panovaly za totality.

Děkuji paní Hájkové za pozornost, kterou věnovala mému dotazu; nyní lépe chápu, co o odluce církve od státu předešle napsal pan Štampach. Shoduji se nyní s Vámi, s ním i s dalšími diskutujícími v potřebnosti zavést církevní daň včetně možnosti věnovat ji nějaké neziskovce (pro občany bez vyznání).

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.